Před několika dny jsem na sociálních sítích zmiňoval, že pokud bych měl jmenovat nějakou svou „hru roku 2013“, potřeboval bych si k tomu projít nějaký seznam toho, co jsem v uplynulém roce hrál. Nebylo toho tak moc, protože jsem na to buď (většinou) neměl čas, nebo prostě chyběla chuť. V hlavě mi tak v zásadě uvízl jen Tomb Raider, ke kterému mám nejednu výhradu (zejména k jeho začátku), ale nakonec mě dokázal až překvapivě pohltit a ani chvíli jsem se u něj nenudil, a pak snad leda Bioshock Infinite, který měl zajímavý a dost promyšlený příběh, ale bohužel tam kromě něj byly také ještě veskrze generické a příšerně repetitivní přestřelky. Žádnou jinou zásadnější hru jsem si (tedy v dobrém smyslu) z roku 2013 nevybavoval.
Dneska, jen o pár dní později, bych ale ke zmíněným dvěma hrám musel jednoznačně přidat ještě jednu další – opěvovanou i proklínanou Gone Home (a to mě ještě čeká podobně rozporuplná a alternativní Antichamber, o které jsem se dozvěděl až před pár dny). Na tuhle hru jsem už v minulosti slyšel nejedno slůvko chvály (je ze srpna – takže je poměrně netypické, že o ní vůbec ještě teď píšu, obvykle se snažím vyjadřovat jen k více či méně aktuálním hrám a filmům), ale z nějakého důvodu jsem ji celou dobu považoval za něco docela jiného, totiž za jakousi variaci na Limbo. A ačkoliv se mi Limbo líbilo, neměl jsem příliš chuť na to, abych si zahrál nějakou další podobnou hru. Jak jsem ale před zmíněnými pár dny zjistil, byl to dost zásadní omyl a mně celou tu dobu unikala poměrně pozoruhodná hra. Tedy – pokud tak Gone Home chcete označovat. Jednou z věcí, o kterých se v souvislosti s GH totiž poměrně dost diskutovalo a diskutuje, je to, zda je to vůbec skutečně hra. (Je.)
