Cosijakorecenze Lords of the Fallen

Srp
23
2015
0

Uvědomuji si sice, že se ani vzdáleně nejedná o žádnou novinku, protože hra, o které bude řeč, je k dispozici už téměř rok, ale pokud má někdo zájem, může si níže přečíst moje názory na hru Lords of the Fallen očima někoho, kdo se k sérii Dark Souls dostal relativně pozdě, ale o to rychleji se stal jejím velkým fanouškem. Celý text původně vznikal za poněkud jiným účelem a v angličtině (a pokud byste si snad chtěli přečíst jeho anglickou verzi, najdete ji alespoň provizorně v anglicky psané části tohoto blogu, konkrétně zde), ale když už jsem to jednou napsal, říkal jsem si, že to přepíšu i do češtiny a zveřejním alespoň tady.

(číst dál…)

Buďte první, komu se článek líbí.

Napsal(a) dne 23. 8. 2015 v 06:34

Kategorie: HW, SW a podobná verbež,Jiné hlubokomyslnosti a plky,Osobní,Recenze

Gateway to Space

Čvc
15
2015
2

Od března do konce června se v Praze na Výstavišti konala výstava Gateway to Space / Brána do vesmíru, prezentovaná jako „největší výstava v Evropě o historii kosmonautiky“, na které se měly objevit exponáty mimo jiné od NASA či od U.S. Space & Rocket Center. Pochopitelně jsme se na ni chtěli podívat a nakonec se nám to podařilo, i když to bylo skutečně na poslední chvíli (v poslední den výstavy).

(číst dál…)

1 člověku se článek líbí.

Napsal(a) dne 15. 7. 2015 v 21:24

Kategorie: Astronomie,Fotografie,Osobní

Konvoj

Bře
29
2015
0

Když se mě před necelými dvěma týdny, kdy hysterie kolem průjezdu konvoje teprve začínala, kdosi na Ask.fm zeptal, jaký mám na to názor, konstatoval jsem, že je to pro mě asi jako kdyby se mě někdo zeptal, jaký mám názor na to, že v Dolní Lhotě pojedou po silnici z pole kombajny. Že s ohledem na skutečnost, že jsme sami členy NATO a průjezd je předem nahlášený a odsouhlasený, jde v podstatě jen o pár dalších aut, která projedou po našich silnicích, a přirovnávání k srpnu 1968 mi přijde neskutečně bizarní, protože to byla naprosto nesrovnatelná situace. Obzvlášť z úst komunistů a různých dalších příznivců Ruska mi pak něco takového přišlo jako neuvěřitelné chucpe. Prostě jsem něco takového považoval za samozřejmost a příliš mě to tímpádem ani nezajímalo.

(číst dál…)

7 lidem se článek líbí.

Napsal(a) dne 29. 3. 2015 v 22:03

Kategorie: Absurdistán,Fotografie,Osobní

Terry Pratchett

Bře
17
2015
0

Jestli se dá na něčí smrti hledat něco pozitivního, pak v případě úmrtí Terryho Pratchetta je to nepochybně skutečnost, že ačkoliv už jsem četl řadu nejrůznějších vyznání a diskusí pod nimi, tak jsem zcela bez přehánění ještě nezaznamenal ani jediný komentář typu „jeho knížky byly hrozně trapný a ty vtipy kolikrát ani pořádně nefungovaly“ nebo „nějakej pisálek, koho to zajímá“. A to ani v nemoderovaných diskusích. Už to samo o sobě mi připadá fascinující.

(Ale přiznávám, že i když jsem si nijak specificky nevybíral, kam se podívám, na servery jako Novinky a podobně jsem se zatím nekoukal. Předpokládám, že tam bych si tyhle iluze poněkud napravil.)

A atmosféra během té rozlučkové a vzpomínkové diskuse na Trpasliconu, při které byla celá tělocvična nabitá Pratchettovými dlouholetými věrnými fanoušky, byla občas opravdu celkem nelehká (i když obvykle v ty nejhorší chvíle následoval vzápětí výbuch smíchu nad nějakým vtipem, citátem nebo příhodou těch, kteří se s Pratchettem měli možnost přímo setkat a/nebo byli dokonce i jeho přáteli).

Já jsem první Pratchettovu knížku četl „ještě předtím, než to bylo cool“ – někdy v roce 93 nebo 94. Dlouhé roky jsem měl v pokoji vlastnoručně vyrobený velký plakát z obálky Lehkého fantastična (respektive The Light Fantastic) – vlastnoručně vyrobený, protože jsem si ho sám nascanoval (v dobách, kdy scannery ještě nebyly zrovna běžné), vytiskl jako barevnou mozaiku mnoha listů A4 (protože barevné tiskárny tehdy také nebyly příliš běžné, natož velkoformátové) a následně poslepoval. A ačkoliv se nepovažuju za kdovíjak skalního fanouška (například jsem dodnes nečetl všechno, i když to mám v plánu někdy příležitostně dohnat – na druhou stranu některé oblíbené knížky jsem od něj četl nesčetněkrát), je zcela nepopiratelné, že můj život ovlivnily nemálo v mnoha ohledech – mimo jiné bezpochyby přispěly k tomu, že jsem se setkal s lidmi, z nichž se posléze stalo organizátorské jádro Trpasliconu, a nepochybně také dále podpořily můj zájem o angličtinu, britský humor a anglickou popkulturu obecně. A samozřejmě také o překládání – na čemž má ostatně nepochybně nemalou zásluhu i Jan Kantůrek, kterého – ač mám proti jeho překladům občas výhrady (ostatně zrovna název již zmíněného Lehkého fantastična je poněkud rozporuplný) – si rozhodně velice vážím.

Takže dík Hadatimu a spol., dík Janu Kantůrkovi i Vlastimíru Talašovi, a díky celé řadě dalších lidí včetně (v neposlední řadě) herců a dalších pracovníků Divadla v Dlouhé.

A samozřejmě především dík siru Terrymu. Bude chybět.

(BTW, všechny moje snímky z letošního Trpasliconu najdete zde.)

4 lidem se článek líbí.

Po stopách odstínů šedi

Úno
22
2015
0

Nemám tušení, koho kromě mě bude tohle pokračování předchozího postu zajímat, nicméně třeba se někdo takový najde, takže proč se o svá zjištění nepodělit. Mě totiž z více důvodů poměrně zajímalo, jak je to s těmi „třiceti odstíny šedi“, které podle vědecké zprávy dokáže rozlišit lidské oko, takže jsem se nakonec po stopách toho výroku vydal.

(číst dál…)

1 člověku se článek líbí.

Napsal(a) dne 22. 2. 2015 v 22:20

Kategorie: Absurdistán,Jiné hlubokomyslnosti a plky,MM,Osobní

PF 2015

Led
02
2015
0

PF 2015

(Na klik větší.)

1 člověku se článek líbí.

Napsal(a) dne 2. 1. 2015 v 14:32

Kategorie: Fotografie,Osobní

Používá systém WordPress | Styl: Aeros 2.0 z TheBuckmaker.com