http://www.novinky.cz/krimi/267406-rvacka-na-navsi-skoncila-tezkym-otresem-mozku.html?ref=ostatni-clanky

Ohledně příběhu, k hororům moc netíhnu a tak jsem si vykrádání nevšiml. Díky tomu jej možná hodnostím lépe než bych měl, nicméně mne pobavil, přišel mi originální a v konkurenci současných her tak vysoce nadprůměrný (ano nebyl to Planescape Tournament, ale to za posledních 10 let nebyla žádná hra).

To, že by šel shrnout do jednoho odstavce bych neviděl jako nutnou nevýhodu. Dokázal totiž (alespoň mne) vtáhnout do děje (což mnohdy i u ‘lepších’ (rozvětvenějších) příběhů nefunguje), byl napínavý a udržel mě u hry až do samotného konce (a donutil mne chtít pokračování).

Na druhou stranu ale věřím, že kdybych byl větší fanda žánru a měl načteny jeho klasiky, tak by mi asi tak originální a tedy pravděpodobně ani dobrý nepřišel.

//Doufám, že to nebereš jako vyvracení tvého názoru. Jen jsem si říkal,že by bylo dobré případnému čtenáři ukázat i názor z druhé strany.

Já bych ti asi na každý tvůj bod mohl říct několik protiargumentů, ale nějak v tom nevidím valný smysl a navíc bych se minimálně zčásti opakoval. Ale zejména „povedený příběh“ mě s ohledem na to, jak málo ho ve hře ve skutečnosti je – pravděpodobně by se dal celý převyprávět v jednom odstavci a prakticky nic by nechybělo – a že sestává víceméně z toho, že autoři AW prostě vykradli několik nejklasičtějších klišé několika žánrů. Když si naproti tomu vezmu třeba kterýkoliv díl ságy Legacy of Kain nebo Metal Gear Solid…to jsou příklady her, které mají povedený a rozsáhlý příběh a navíc originální. Příběh v AW je proti takovým hrám spíš špatný vtip a je asi tak na úrovni příběhu v Doomu. Netvrdím, že každá hra musí mít nutně dechberoucí a komplikovaný příběh, to vůbec ne, ale zase je vhodné neztrácet soudnost.

No a že bys hru hodnotil „podstatně lépe“…já nevím, já jí dal 50 %, což je zcela průměrné hodnocení. Tam zase až takový prostor k PODSTATNÉMU zlepšení hodnocení není. Teda leda by sis myslel, že je ta hra dokonalá, ale to snad doufám ne. To je IMHO primárně spíš zase ta nesmyslná utkvělá představa herních recenzentů a potažmo jejich čtenářů, že cokoliv, co je hodnoceno pod 70 procent, je nehratelný odpad.

Ovládání mi ani s myší a klávesnicí nepřišlo nikterak hrozné. Prvních 10 minut bylo pravda těžké si zvyknout, nicmeně pak už to šlo samo. I když uznávám, že skákavé části byly opruz.

Základní hra mi sama o sobě nikterak přespříliš obtížná (čti ‘frustující’) nepřišla. Jinak na tom bylo první DLC (Signals), které na tom bylo s obtížností trochu výše a upřímně mne tím otravovalo.

Monotónie zabíjení se mi také nezdála jako větší problém, hra nebyla až zas tak dlouhá a vždy bylo něco, co ji rozbilo. Ať už šlo o automobilové části, pódiovou bitvu nebo pak obě následná DLC (zvláště druhé bylo v tomto ohledu dokonalé).

Ohledně ztrácení zbraní a věcí z inventáře, vždy mi to přišlo logicky (a příběhově) vysvětleno. (ono když člověk vypadne (!ne vyskočí) z vrtulníku, tak většinou nemá čas brát si s sebou všechny věci). Jediným momentem, kdy to bylo zbytečné, bylo opuštění ’tilt room’, kdy jsem opravdu nepochopil, proč tam ty věci nechal.

[SPOILER]
Stejně logicky (a příběhově) odůvodnitelné vidím nevyužívání manuscriptů, on ‘prožíval’ co bylo již napsané. Nemohl toho tedy využít a nějak to změnit.[/SPOILER]

Což platí i k konstatování zjevných věcí. Pochopil jsem to tak, že se čte co bylo jakoby napsáno. (tady jsem se nevyjádřil moc ideálně, ale doufám, že to bude pochopeno).

K inspiraci jinými díly se vyjádřit nemohu, jelikož jsem ne nečetl/neviděl. (četl jen jednu knihu od Kinga).

Přehazování obrazu zleva doprava (samovolně) jsem si nevšiml, dost možná to bylo opraveno.

Celkově bych tak hru (osobně a subjektivně) hodnotil podstatně lépe. Nabízí totiž povedený příběh (na hru určitě) a i když jej pořádně neukončuje (což je asi můj největší problém se hrou), tak rozhodně stojí za ‘prožití’.

PS: Taky jsem později měl Didaktik Gama, stál přesně 6200 Kčs.

(A já ti na to řeknu, že jsem mluvil primárně o těchhle věcech, protože mi přišly jednodušší na předvedení ;) No a pak taky proto, že, jak jsem opakovaně upozornil, se nepovažuju za nějakého umělce, takže nejsem moc zvyklý o takových „uměleckých“ způsobech ovlivňování diváka vědomě uvažovat, v tomhle ohledu se při focení chovám spíš čistě instinktivně.)

David Nogol: Mně to je v zásadě jedno, pokud máš pocit, že tam někoho osloví. Jak říkám, já se se svými cvaky mraků a západů slunce nepovažuju za kdovíjak fundovaného pro nějakou fotografickou osvětu. Akorát bych v takovém případě asi některá místa poněkud pozměnil (osobní blog má zkrátka trochu jinou cílovku a tudíž styl). A asi bych pak taky měl přece jen předělat tu „simulaci reality“, jinak mě za ni lidi rozcupujou ;)

A třeba k tomu „zmacknout spoust a kliknout na ‘udelej hezkou fotku’ naprosto zabiji vlastni dusi fotografie, kterou prave vytvari ta lidska ruka a starost pri jejim vzniku.“

Přijde mi, že je ten zaujatý postoj vytvořen závistí fotografů. Ti používají hodně drahou foto výbavu, s fotkami se hodiny patlají v editorech a ve výsledku nesklidí o nic větší úspěch než někdo, kdo cvakne něco mobilem, prožene to nějakým filtrem a během chvíle to publikuje.

Spoustu lidí má pocit, že kvalitní věci musí vznikat těžkou dřinou…přitom v jednoduchosti bývá krása a tyhle nástroje na zjednodušení dokážou fotografa odstínit od věcí okolo a může se soustředit na to hlavní – na výslednou fotku.

A vysloveně mě dojímá, když někdo zmíní to, že fotka vypadá nereálně. Jako by někde bylo stanoveno, že fotky musí na 100% odrážet realitu (což jak jsi hezky popsal v článku ani není možné). Fotím do RAWu, takže sám vím, že něco jako fotka bez úprav je jen iluze. On ty úpravy provádí už samotný foťák dle nastavení…otázka je, jak moc do toho fotograf zasáhne v postprocesu.

No a na závěr…neměl bys zájem tento článek publikovat na portále Fototipy.cz? :)

Zase, problém prostě není v těch aplikacích nebo ve filtrech, které nabízejí. Problém je v tom, že si spousta lidí myslí, že když vezmou prázdnou fotku o ničem a aplikují na ni nějaký efekt, tak se z nich tím stali skvělí fotografové a ta fotka je rázem úžasná. Jenže tak to prostě není.

BTW tomu, čemu ty říkáš „autorská invence“, co se toho svitkového focení týče, bych já osobně říkal vopruz (a podotýkám, že proti klasické analogové fotografii vůbec nic nemám, naopak). Ale vás to asi baví. Mě by to nebavilo. Stejně jako nevidím větší problém v tom, že někdo vyfotí za večer pět set fotek a pak z nich vybere jednu – takhle vzniká odjakživa spousta fotek, to není výsada poslední doby a digitálů, jakkoliv je to tak často prezentováno. Digitály to akorát celé zjednodušily a zpřístupnily většímu množství lidí (vyplácat za večer pět svitků si dovolil málokdo, naplnit 16GB kartu si dovolí kdekdo). Zase není problém v tom, že se tohle může dít – problém je jenom v tom, pokud si někdo začne čistě na základě toho, že za večer vyfotil třista fotek myslet, že je z něj fotograf.

velmi se omlouvam za diakritiku, formatovani a vsecko okolo, datluju to z mobilu.

Ostatně vizte také předchozí komentáře.

Pokud potřebuju hodně programovat, tak na to chci mít klid a k tomu je ideální právě ta noční doba – například prakticky celou diplomku jsem napsal někdy mezi půlnocí a třetí ráno a nebylo to proto, že bych jindy neměl čas. Totéž platí i dnes, ale občas jsem omezený tím, že je třeba být přes den „na telefonu“ a k dispozici kolegům/zákazníkům, takže si ponocování můžu dovolit jenom někdy a i tak se snažím to omezit třetí hodinou ranní (cíleně, neměl bych problém být vzhůru do pěti).

Druhá osobnost zase velmi dobře funguje v ranních hodinách (řekněme vstávání v sedm a od osmi práce). Ale tam si musím vnutit režim, který říká (např.) „V sedm vstáváš a od osmi pracuješ, žádné Okouny a nic podobného“. Skoro až „vojenský“ způsob fungování. Zní to možná zvláštně, ale funguje to a přináší to jistou formu uspokojení.

Problém, který mám s ponocováním, není daný ani tak společensky (i když se občas setkávám s názorem, že když spím do půl jedenácté, tak asi nemám moc práce), ale ten, že nemám rád, když ze dne „nic nemám“. Prostě vstanu a než se rozkoukám, je tma. Obzvlášť výrazné je to v zimě. V létě pak navíc nerad chodím spát za svítání, mám pak pocit, že jsem to přehnal.

No asi je to moje povídání takové nějaké bez pointy, ale tohle je zrovna téma, které je mi docela blízké, takže díky za článek.