Minulou sobotu jsem završil několikatýdenní váhání a vybírání, podlehl částečně „nátlaku“ okolí a částečně vlastní touze po lepších „hračkách“ a investoval do lepšího foťáku. Ačkoliv si myslím, že film je stále nedostižný, z mnoha různých důvodů (které snad ani nebudu rozebírat) jsem přesto sáhl po digitální zrcadlovce – po Canonu EOS 350D. Ačkoliv mému srdci je bližší „ten druhý“ velký výrobce fotoaparátů (Nikon, to jen pro jistotu, kdyby někdo netušil, kterého myslím), je bohužel smutnou pravdou, že jeho levné digitální zrcadlovky jsou až příliš ořezané o užitečné funkce a v případě aktuální D40 navíc o možnost použití velkého množství objektivů (respektive o autofocus s nimi, který je ale vzhledem k malému hledáčku téměř nutností).
Což je opravdu VELKÝ pokrok. Pokud to totiž někdo neví, všechny předchozí fotografie v mých galeriích (až na pár kinofilmových výjimek focených starým Zenitem) byly pořízené prostřednictvím Nikonu Coolpix 2000, dvoumegapixelového kompaktu z roku 2002.
Následkem toho jsem tedy víceméně na začátku. V průběhu minulého týdne jsme cestovali po vlastech českých a já se při tom s novou hračkou seznamoval. Teď se učím nové postupy zpracování fotografií. Nafotil jsem toho na cestách poměrně dost, v příštích dnech to patrně průběžně naházím na Picasaweb (byť ne vždy jde o ideální fotky a leckdy kvantita převažuje nad kvalitou). Nicméně „na ochutnávku“ alespoň jedna (pro mě) klasická „mraková“ z hory Říp.
Jo jo, Nikon Coolpix 2000… Stále vlastním… :)