Ne, nebojte se, nehodlám tu psát o brakové literatuře, ani o jejích filmových adaptacích. To, o čem chci psát, se současným kulturním fenoménem souvisí jen v kontextu oněch titulních odstínů šedé.
Portugalské putování poprvé aneb portugalskočeský (ne)vkus
Lis
11
2014
11
2014
S ohledem na předchozí příspěvek pravděpodobně nebude tak překvapivá zmínka o tom, že jsem se koncem října vypravil na nějakou dobu do Portugalska a společně s Trofo jsme ho v rámci celkem omezených možností procestovali. Jak je naším zvykem, asi těžko se naše putování dalo označit za standardní dovolenou, protože řekne-li se něco jako „dovolená v Portugalsku“, pravděpodobně si stále spousta lidí představí polehávání na plážích a podobné nicnedělání. To má nicméně konceptu našich dovolených celkem daleko, ty bývají obvykle do značné míry turistické a/nebo poznávací. Ani tahle tedy nebyla výjimkou, i když jsme se na ni tentokrát vydávali s podstatně méně jasnými představami, co chceme kde vidět, a i na těch plážích jsme strávili více času, než třeba posledně na Tenerife (jakkoliv to nedalo zase tak moc práce). Jasno jsme měli do začátku jen v tom, že chceme strávit alespoň nějaký čas v okolí Lisabonu, a poté také na jihu v turisticky poměrně oblíbené oblasti Algarve.
Pokud jste na tom tak nějak podobně, jako jsem před cestou do Portugalska byl já, pak zřejmě máte o Portugalsku poněkud zkreslené představy a současně toho o něm vlastně moc nevíte. Osobně jsem Portugalsko vždy považoval očima Čecha za poměrně exotickou a snad až nedosažitelnou zemi kdesi na samém konci Evropy, o které jsem věděl v zásadě jen to, že má za sebou velice slavnou historii, a že odtud na Čertovku přicestovaly dvě plastelínové chobotničky. Což není pravda mnoho. Tady je tedy první ze zřejmě několika chystaných textů o mém poznávání Portugalska. Předem upozorňuji, že tentokrát to bude poněkud ve stylu „módní policie“ a taky trochu (trochu víc) kázání, takže pokud je někdo na takové věci alergický, doporučuji mu raději dnešní text rovnou vynechat. Ale bude to škoda, protože je současně v takovém případě celkem pravděpodobné, že patří právě mezi ty, kteří by si nejspíš takové věci měli číst především a trochu se nad nimi zamýšlet.
Instantní okurková senzace
Čvc
04
2013
04
2013
Potřebujete v okurkové sezóně vyrobit nějaký pořádně čtený a komentovaný článek, a nemáte zrovna po ruce žádné slepé lukostřelce? Řešení je jednoduché.
Fotografické podvody
Čvc
02
2013
02
2013
Zúčastnil jsem se dnes v jedné fotografické komunitě nad jednou fotografií pozoruhodné diskuse. Jistý fotograf tam napostoval fotografii hradu, zahaleného v mlze, ze které v pozadí vykukují hřebeny vysokých hor. Nechtějte odkaz, vynechávám ho záměrně, stejně jako ostatní podrobnosti, a myslím, že je pro celou věc nepodstatný. Byla to na první pohled technicky docela slušná fotka, tolik asi k tomu.
O komentářích
Led
10
2013
10
2013
Už několikrát jsem za posledních pár dní slyšel narážky na to, že Droidnet „ani nemá komentáře“, občas i jisté posměšky (pro toho, komu byl adresovaný text níže – nemyslím nutně tebe). Udělal jsem totiž něco, co se na českém internetu moc nevidí – spustil jsem odborný web, na kterém jsou vypnuté komentáře. Ó hrůzo, bezvěrec! Já mám ale na komentáře dost specifický názor a jsem přesvědčený, že je platný a že by úrovni médií na internetu prospělo, kdyby ho zastávalo víc lidí. (Jakkoliv je samozřejmě možné diskutovat o tom, zda spustit relativně malý web rovnou bez komentářů je nebo není dobrý nápad.) A protože jsem byl dneska na Google+ požádán o jeho rozvedení, učinil jsem tak. Samozřejmě jsem se nakonec dost rozepsal, já už se zkrátka nezměním. A protože si myslím, že by možná můj kacířský názor na komentáře na seriozních webech zajímal i ty, kteří onu diskusi nečetli, dovoluji si ho dát i sem. Ve víceméně nezměněné podobě, tudíž ho nechám psaný stylem reakce na jistý web a jeho provozovatele. Je ale úplně jedno, na koho jsem vlastně reagoval, můžete si klidně myslet, že v něm mluvím třeba právě k vám (pokud se dokážete přenést přes skutečnost, že vám tykám). A mimochodem – jen pár vteřin od odeslání tohoto na poměry sociálních sítí jistě poněkud delšího komentáře jsem se dočkal reakce, která za ním podle mého názoru neúmyslně udělala tu nejlepší tečku, jakou bych si býval mohl přát…
Nakupujte u odborníků
Zář
03
2012
03
2012
Jsem dlouhodobý zákazník Vodafone, předtím Oskara. Patřím víceméně mezi zákazníky, po kterých obvykle obchodníci (byť netuším, jestli i Vodafone CZ, u těch si tím tak jistý nejsem) touží – platím pravidelně a včas a prakticky nic po nich za to nechci. Dokonce ani nejsem tak moc nespokojený, občas mě i celkem štve hon na čarodějnice, který se kolem nich nezřídka rozpoutá, a kdyby nabídli nějaký rozumný tarif s FUP hodnou roku 2012 a možná si trochu víc vážili dlouhodobých klientů, asi bych si neměl ani moc na co stěžovat. Výsledkem je, že s nimi skoro nic neřeším – možná tak jednou do roka, přičemž některé takové situace vznikají spíš na jejich straně vytrvalými změnami podmínek a tarifů a podobně. A i tak si většinu věcí vyřídím přes internet. Pokud to ale nejde, preferuju osobní návštěvu prodejny – nemám hovory (nejen) s operátory kdovíjak v lásce.
