It’s déja-vu all over again

Zář
26
2005

Stále mě nepřestává fascinovat časování obsahu jejích příspěvků. Asi je na čase začít mumlat pořád dokola 4-8-15-16-23-42 nebo tak něco a nechat se zavřít někam do příjemně měkce vykládané místnosti. Nebo si vyvrtat díru do hlavy a pak se mile a bezstarostně smát na hrající si děti v parku. Nic takového jako náhoda neexistuje. Někde vzadu je nějaký směšně jednoduchý systém, který to všechno řídí. Anebo možná mají podobní lidé na světě určitou vlnovou délku myšlení, na které ‚vysílají‘, a jsou schopni se na ty ostatní na stejné vlnové délce nevědomky napojovat a vyměřovat si s nimi pocity a myšlenky. Rozhodně by to leccos vysvětlovalo…vlastně by to vysvětlovalo docela hodně.
Hm, moc by mě zajímalo, jestli tohle někomu, kdo to bude číst, bude dávat nějaký smysl.

Buďte první, komu se článek líbí.

Napsal(a) dne 26. 9. 2005 v 05:23
Kategorie: Osobní

Žádné komentáře »

RSS komentářů k tomuto příspěvku. Zpětné URL


Napište komentář

Používá systém WordPress | Styl: Aeros 2.0 z TheBuckmaker.com