Dnes (respektive v tuhle chvíli už včera) došlo k relativně ojedinělému jevu, kdy na své cestě po obloze kotouč Měsíce zakryl na více než hodinu planetu Venuši. Zákryt začínal cca v 16:27 a končil v 17:47. I po zbytek večera ale zůstávala obě tělesa velmi blízko u sebe, nedaleko byl navíc k vidění ještě Saturn.
Vybaven alespoň novým triedrem jsem se chtěl pokusit tento úkaz pozorovat. Počasí bohužel příliš nepřálo, takže mi unikl začátek zákrytu – lovil jsem Měsíc dírami v mracích a naposledy jsem Venuší s Měsícem zahlédl v triedru asi deset minut před začátkem, takže mizení planety za měsíčním diskem jsem pozorovat nemohl (samozřejmě asi dvě minuty po zahájení zákrytu se nebe nádherně vybralo a bylo bez mráčku). I tak je ale pohled na Měsíc a Venuši za bílého dne dost zajímavý. Venuše je ve dne vidět poměrně běžně, ale je problém ji na přesvícené obloze najít – jakmile ji ale najdete, je bez problémů vidět pouhým okem. Blízkost Měsíce, který se hledá přece jen snáz, to proto velmi usnadňuje.
Výstup se mi poštěstilo vidět celý – pohled na Měsíc, zpoza kterého se zvolna začne objevovat zářící Venuše, je nádherný. Posléze jsem se pokoušel i o několik fotografií.
Večer jsem v pozorování pokračoval od zhruba 21:30. Obě tělesa na západním nebi nepřehlédnutelně zářila. Posléze se na temnící obloze nedaleko nich objevil i Saturn a nad východním obzorem vycházel Jupiter, nedaleko hvězdy Antares ze souhvězdí Štíra. Aby bylo nebeské divadlo kompletní, krátce po desáté hodině se poblíž Saturnu objevila ještě orbitální stanice ISS, zářící nultou magnitudou, a přeletěla téměř přes celou oblohu až k Jupiteru, který na obloze těsně míjela. Opět jsem se průběžně pokoušel vyrobit několik fotografií.
Kolem 23:15 už Měsíc s Venuší zapadal a na poměrně slušně čisté obloze jsem proto zkoušel pozorovat triedrem ještě další objekty. A vcelku se zadařilo – bez větších problémů jsem viděl kulovou hvězdokupu M 13 v Herkulovi, mlhoviny M 8 Laguna a M 20 Trifid ve Střelci, o něco hůře pak i NGC 7000 Severní Amerika v Labuti a mám dojem, že jsem velmi slabě zahlédl i Řasovou mlhovinu NGC 6992 (bylo opravdu slušně jasno, ale možná se mi to jen zdálo). Každopádně to byl velmi úspěšný pozorovací návrat po nějakých patnácti letech.
Zmiňované fotografie jsou k nalezení v této fotogalerii. K jejich kvalitě je třeba poznamenat, že jsem se nepohyboval na hranici možnosti mého nuzného vybavení, ale dokonce spíše za ní. Proto jsou fotografie takové, jaké jsou. Je třeba je brát s rezervou. I tak mě ale některé věci překvapily – že například můj starý fotoaparát, schopný rozumně fotit jen za plného slunečního světla, dokáže přes triedr zachytit i Jupiterovy měsíce, to jsem skutečně nečekal.
Pokud se chcete podívat na fotografie zákrytu, které dělali zkušenější a lépe vybavenější pozorovatelé, zkuste to tady.
A mimochodem – příště se o podobné nebeské podívané vynasnažím informovat i předem, nejen až po ní…
Ta sedmá fotografie, kde je dole stínový náznak krajiny mi téměř vzala dech. :)
To je neuvěřitelný co z toho foťáku dokážeš vytáhnout :O
(a ta první je stejně super a basta!)
Odesílám emailem Ježíškovi, ať se nad sebou zamyslí.
PS2: Pořád chceme blesky ;)
No vzhledem k použitému vybavení (nebo spíš jeho absenci) a k tomu, jak to bylo zbastlený dohromady, to asi skutečně docela ujde, ale jinak to žádný zázrak není, podívej se do toho vlákna na astrofóru :/
Blesky budou, někdy.