Po čtrnáctidenním boji s fotkami (čtyřikrát jsem je dost znatelně předělával), jehož dozvuky se promítly i sem na blog v rámci nedávného „srovnávacího“ příspěvku je konečně pro ty, které by snad zajímala, k dispozici galerie z Chorvatska. I když jsem se snažil jich co nejvíc vyhazovat, přesto jde o cca 280 fotek – nemůžu si pomoci, nejsem jich schopen víc vyřadit, většina se mi jich prostě líbí…
Rád bych ovšem podotknul, že v tomto budu patrně sám, protože se z těch, kdo je viděli, zatím nenašel skoro nikdo, komu by se líbily také. Důrazně například varuji všechny ty, kterým se ve zmíněném „porovnávacím“ příspěvku níže nelíbila varianta B. Ta sice byla svým způsobem přehnaná a finální fotky vypadají trochu jinak a snad líp, ale rozhodně se výsledek blíží spíše variantě B než A. Zastávám totiž názor, že „fotky z dovolené“, jak je chápu já (což je, jak jsem zjistil, trochu jinak než řada dalších lidí), by měly nějak takhle vypadat. Je mi líto. Neukazují asi realitu tak úplně takovou, jaká je, ale ukazují ji (v rámci možností) takovou, jakou bych ji chtěl já vidět a pamatovat si. Nemůžu říct nic jiného než „berte nebo nechte být“…
K Chorvatsku – jsem patrně jeden z posledních Čechů (minimálně z mých vrstevníků), který tam byl letos poprvé. Země je to rozhodně krásná, což se projevilo i na množství fotek – kterýkoliv prvek z kombinace skály, moře, lodě, modrá obloha, zajímavé mraky nebo západ slunce způsobuje, že přestávám uvažovat a začínám fungovat tak trochu jako japonský turista, natož všechny dohromady. Omlouvám se. Ale už z hlediska pravděpodobnosti by tímpádem měla být šance, že je tam pár podařených fotek. A každopádně jsem si splnil svůj dávný sen – vidět (a vyfotit) západ slunce nad otevřeným mořem, který se mi dlouho z rozličných důvodů nedařilo splnit.
Jestli kromě země samotné něco Chorvatům opravdu závidím, pak je to noční obloha, která je světelným znečištěním poznamenaná stále jen velmi málo. Vidět z promenády ve městě Mléčnou dráhu, to byl pro mě velký zážitek. A což teprve poodejít pár metrů do stínu a vidět dokonce odraz jejího světla v mořské hladině… Nedostal jsem se tentokrát bohužel na žádné opravdu vhodné pozorovací místo stranou od zcela všech zdrojů světla, snad příště. I tak jsem ale (prakticky ze středu městečka, pár kroků od hlavní třídy) nafotil lepší astrofotografie, než za jakými jezdím tady u nás deset kilometrů nocí na kole. Jejich zpracování jsem si ale nechával na konec, takže budou až později.
Jestli něco Chorvatům opravdu nezávidím, pak jsou to ty někonečné zástupy Čechů na každém kroku, kteří se navíc naprosto běžně chovají tak, že jsem se několikrát za svou národnost zase jednou slušně styděl…
‚Nuff said. Snad ještě jediná poznámka – geotagging fotek dodělám v průběhu zítřka (tedy vlastně dneška). I když většina z nich pochází z velice malé oblasti a není tedy až tak nutný.
Mě se ty fotky taky líbí zvlášť kaňon Cetiny a fotka omiše. Ten památník mi přijde rozhodně taky zajímavý , jestli se někdy dostanu k digitálnímu fotoaparátu , chi vytvořit blog o zajímavé architektuře a podivných pekelnostech socialistické i moderní výstavby (slovem i obrazem), ale to až někdy v budoucnu
„Po čtrnáctidenním boji…“
Takze predpokladam, ze jsi nepouzil davku. Zajima me jak jsi ty fotky upravoval. Filtry? Nebo „obycejny“ saturation, contrast atp? Photoshop? :)
Dávkové zpracování fotek je IMHO zlo, vždyť je každá jiná… Nicméně žádné závratné věci jsem s nimi nedělal. Obvyklé věci – ořez, rovnání horizontů, popř. linií, vyvážení bílé, kontrast, saturace, tonalita, u některých pochopitelně jisté odšumování, pak zmenšování, doostřování…běžné věci. Teď už dělám díky zrcadlovce 90% úprav v RAW konvertoru (kromě prvních pokusů už fotím výhradně RAW), což je ideální a považuju to za jednu z největších výhod zrcadlovky. Tolik času to zabralo ale jen proto, že jsem zkoušel různé varianty.
Fajn fotky, krasne zabery a u vetsiny (opet) nadherne barvy. (Pokud jde o „srovnavaci“ fotku, finalni verze je imho jednoznacne nejlepsi.)
Jo a opozdene: Vsechno nejlepsi k druhym narozeninam blogu!
Ony ty srovnávací fotky byly záměrně různými způsoby trochu přehnané (viz třeba to zmiňované ostření). Nicméně je taky pravda, že já asi nejsem nikdy spokojený a už teď mi zase přijde, že bych ty fotky měl ještě jednou předělat, že občas ty barvy ujely někam jinam, než jsem chtěl. Jinak ale dík.
A dík i za připomenutí…já si nějak vůbec nevšiml…