Living at the edge of the world

Když jsme se vedle tak pěkně rozpovídali o fotkách, tak tu mám pár jak rozmazaných, tak přeostřených z nedávné návštěvy olomoucké ZOO, takže na chuť si snad přijdou všichni ;) Ale teď vážněji.

Mezi svátky jsme zjistili, že olomoucká ZOO jako už několikátým rokem v tomto období prodlužuje svou otvírací dobu a umožňuje tak návštěvníkům, aby si ZOO prohlédli trochu jinak, než jak ji znají. Jindy se vám prakticky nepodaří ZOO vidět skutečně za úplné tmy, na to je obvyklá otvírací doba příliš krátká. Ve vánočním období, kdy se stmívá kolem čtvrté hodiny odpolední a v pět už je naprostá tma, to ale není problém, takže skutečně získáte dojem, že se v ZOO procházíte uprostřed noci. To samo o sobě vytváří velice specifickou atmosféru – ZOO není na večerní prohlídky příliš zařízena, takže se většinu času pohybujete setmělým lesoparkem, občas míjíte skupinky lépe vybavených návštěvníků s baterkami (ačkoliv já sám jsem se nemohl zbavit dojmu, že baterka by celý zážitek spíše kazila a byl jsem rád, že jsme ji neměli) a přecházíte od jednoho ostrůvku světla ke druhému (občas tedy tvořenému trochu kýčovitými vánočními ozdobami) a nahlížíte do potemnělých výběhů, kde často spíše tušíte než skutečně vidíte siluety těch zvířat, která nejsou schována před chladem ve svých pavilonech, případně nasloucháte více či méně exotickým zvukům, která k vám tma z výběhů přináší.

Pokud se ale zadaří počasí, jako se to podařilo letos nám, jde o zážitek ještě mnohem lepší. Jestliže má totiž ZOO potmě velice neobvyklou a zajímavou atmosféru, o noční ZOO pod sněhem to platí dvojnásob. Sníh v ZOO působí zvláštním způsobem „nepatřičně“ a pohled na zasněžené potemnělé a opuštěné cesty (návštěvníků je samozřejmě potmě a v zimě výrazně méně než jindy) a prázdné výběhy, obklopené svítícími pavilony, vzbuzuje zvláštní kombinaci pohody a melancholie. Nachodíte se tak akorát tolik, aby vám ani při teplotách pod bodem mrazu nebyla příliš zima – za chvíli se můžete ohřát v nějakém dalším pavilonu, který vás na prohlídce čeká. Zvláštní atmosféru mají i situace, kdy víc nebo míň promrzlí a zabaleni do zimních bund a kabátů stojíte po kotníky ve sněhu a díváte se oknem do tropického pavilonu, kde na větvích dovádějí opice a perou se o kousky zeleniny a ovoce. A přiznejme si to, procházet se po zasněžené neosvětlené lesní cestě a slyšet kousek od sebe vytí vlků, to asi také v dnešní době nepatří k úplně obvyklým zážitkům.

S tím vším je samozřejmě jeden velký problém – totiž ten, že je takový zážitek víceméně nezprostředkovatelný a jakékoliv pokusy jsou náročné i po technické stránce. Snažil jsem se pořídit nějaké fotografie a nahrát pár videí, ale na noční fotografování či záznam videa zkrátka nejsem příliš vybavený a kromě toho to zkrátka není příliš ono. Fotografie jsou tedy dost zašuměné nebo rozmazané a na videu je zase vidět mnohem méně, než jsem doufal. Přesto jsem se rozhodl neřídit se tak úplně klasickým pravidlem, že nejlepším přítelem fotografa je koš, a do galerie „pustil“ i fotografie, které bych asi jindy vyřadil, protože se mi na nich například líbilo něco, co ani rozmazání či šum nedokázaly zkazit. Buďte tedy prosím ke kvalitě fotografií a videa shovívavější než jindy (u videa obzvlášť – nejen, že na něm mnohdy není nic moc vidět, ale už bych si opravdu měl nastudovat alespoň základy práce s kamerou). I když se i tak domnívám, že pár docela slušných fotografií se v té galerii najde.

Dost řečí. Do galerie vede cesta tudy (kliknutím na náhled):

A video je zde (doporučuji samozřejmě i přes horší kvalitu videa fullscreen a 720p):

Netuším, zda vás moje fotografie a video dokáží nalákat, ale pokud chcete poznat ZOO tak, jak jste ji patrně ještě neviděli, vřele doporučuji si během následujících Vánoc najít na podobnou návštěvu čas. Jsem si jistý, že se večerní vánoční prohlídky budou opakovat i letos. Vánoční otvírací doba pokladen byla do 19:00, přičemž areál ZOO byste měli opustit do hodiny po uzavření pokladen.

(Mimochodem, už jsem to tu asi v souvislosti s olomouckou ZOO psal, ale pavilon netopýrů mne fascinuje jednou věcí – hrozně mě baví se v něm zdržovat a poslouchat reakce procházejících návštěvníků, kteří obvykle s velkým překvapením zjišťují, že sklo, za kterým si netopýry prohlížejí, nesahá až ke stropu a čas od času tak některý z nich proletí přímo nad jejich hlavami. :) )

2 lidem se článek líbí.

Znelíbit