Living at the edge of the world

Byla toho plná média, takže jsem to ani nepřipomínal jinde než na G+ a Twitteru – včera ráno, tedy 6.6.2012, přecházela Venuše přes sluneční kotouč. Jedná se o poměrně vzácný úkaz, který má (z pozoruhodných důvodů) poměrně zajímavou periodicitu – dochází k němu dvakrát za osm let po sobě, ale potom vždy následuje pauza buď 105 nebo 120 let. A protože letošní přechod byl druhý z této dvojice, máme před sebou tentokrát zmíněných 105 let čekání na další, což znamená, že další nastane v roce 2117. A to samozřejmě bohužel takřka jistě znamená to, že nikdo z nás, kteří tenhle text čteme, už nikdy v životě další přechod Venuše přes sluneční kotouč neuvidíme. Čili se jednalo o poměrně výjimečnou událost.

Pro pozorování z ČR nebyly úplně ideální podmínky. Celý přechod nebylo možné od nás pozorovat, protože začínal v době, kdy bylo Slunce ještě pod obzorem. Měli jsme nicméně štěstí, že jsme mohli teoreticky pozorovat alespoň jeho konec – Venuše definitivně opustila sluneční disk zhruba dvě hodiny po východu slunce. Tedy samozřejmě za předpokladu dobrého počasí. Což se nakonec ukázalo jako poměrně velké drama, které dokonce ani nemělo pro celou republiku stejný výsledek. Tady v Olomouci sice celé úterý propršelo, ale předpovědi vypadaly pozitivně a skutečně se vyplnily – v úterý večer se začala oblačnost částečně protrhávat, v noci se prakticky kompletně vyjasnilo a to vydrželo až zhruba do poloviny dopoledne. Lépe to zkrátka vyjít ani nemohlo.

Pro pozorování jsem si vybral břeh relativně nedalekého rybníčku zvaného Hamrejz. V rámci možností vše probíhalo víceméně bezproblémově, až na standardní problémy s montáží mého dalekohledu, která je zkrátka hodně špatná (protože byla velice levná), což například znamená, že při každé výměně jednoho fotoaparátu za jiný nebo při vizuálním pozorování (nemám překlápěcí zrcátko) je třeba Slunce v dalekohledu znovu najít. Což není tak úplně snadné, jak by se mohlo zdát – na noční obloze se můžete orientovat podle hvězd, na denní pochopitelně žádné hvězdy nejsou a navíc máte na objektivu sluneční filtr, takže vidíte jenom naprostou tmu. Hledáček by to samozřejmě usnadnil, ale na ten nemám filtr a dívat se do něj bez filtru by byl samozřejmě velice špatný nápad. Kvůli těmto problémům jsem nakonec propásl takzvaný třetí kontakt, tedy okamžik, kdy se Venuše při výstupu poprvé dotkne okraje sluečního kotouče. Vzniká při něm také poměrně zajímavý efekt, který jsem tímpádem také neviděl. Co se dá dělat.

Pohled na Venuši, přecházející přes sluneční disk, je hodně pozoruhodný a rozhodně to ve skutečnosti působí naprosto jinak než na videu nebo na fotografii. V podstatě se jedná o nejpozoruhodnější demonstraci nepředstavitelných vesmírných měřítek. Venuše je jen o málo menší než naše vlastní planeta a nachází se teprve ve čtvrtině vzdálenosti mezi Zemí a Sluncem. Přesto proti slunečnímu kotouči vypadá pouze jako směšně malá kulička. Žádný úkaz na obloze není v tomhle ohledu tak názorný. A pak si stačí uvědomit, že kdybychom Slunce mohli porovnat s Arcturem ze souhvězdí Honáka, byl by jejich poměr zhruba takový, jaký je poměr velikostí Slunce a Venuše. A kdybychom Arcturus porovnali s Antarem ze souhvězdí Štíra, bylo by to opět velice podobné. A takových hvězd jsou jen v naší Galaxii stovky miliard, a galaxií je ve vesmíru patrně také několik stovek miliard. A nejpozději tady vám, pokud si pokoušíte ty nekonečné vzdálenosti a množství představit, pravděpodobně vybuchne hlava. Takže v tomhle ohledu je i úkaz s tak zdánlivě triviálním projevem velice působivý. A kromě toho se zkrátka žádný záznam nevyrovná pohledu do okuláru – sebelepší fotografie vypadá zkrátka úplně jinak. Nedá se říct, zda líp nebo hůř, ale zkrátka jinak.

Ale abych to neprotahoval, tady jsou nějaké záznamy, jakkoliv nedokonalé jsou.

Nejprve tedy galerie samotného přechodu. Obsahuje i dvě fotografie pořízené pouze teleobjektivem ještě před odchodem na pozorovací místo. Venuše byla totiž pozorovatelná i pouhým okem. Kromě toho v ní najdete dvě fotografie zrcadlovkou, na kterých jsou vidět i sluneční skvrny, a potom několik fotografií, zpracovaných z videa. Mimochodem, zcela na rovinu přiznávám, že všechny fotografie kromě prvních dvou jsou dobarvované. Slunce ve skutečnosti není žluté, jak se obvykle domníváme a vnímáme ho, ale v podstatě čistě bílé. Ale domnívám se, že žlutý nádech fotografií působí pro většinu lidí přirozeněji, protože ho očekávají, a obecně lépe vypadá z fotografického hlediska.

Přechod Venuše přes Slunce 6.6.2012

Na YouTube jsem nahrál zpracovaná videa (spojená do jediného klipu), ze kterých vznikly výše zmíněné fotografie, a která mimo jiné zobrazují průběh celého úkazu a především také jeho úplný konec. Videa jsou 4x zrychlena, dívat se na ně ve skutečné rychlosti by asi bylo zbytečně únavné. I když není kvalita záznamu úplně nejlepší, přesto samozřejmě doporučuji pustit si video přes celou obrazovku a přepnout si ho do 720p kvality.

No a konečně tu je jedno fotoalbum, které s úkazem samotným souvisí spíše okrajově – jde o několik fotografií, které jsem pořídil v průběhu oněch zhruba tří hodin. K nim si můžete přičíst ještě přinejmenším tuhle a tuhle fotografii na Instagramu (a ještě mám minimálně jednu v telefonu, ale zatím jsem ji nezpracoval).

Pozorování přechodu Venuše přes sluneční disk 6.6.2012

S celým pozorováním také souvisí jedna poměrně úsměvná příhoda. Očekával jsem, že se patrně nějaký kolemjdoucí bude zajímat a třeba se chtít podívat. To se samozřejmě vyplnilo a nakonec nám asi půl hodiny dělal společnost jakýsi velice sympatický fotograf, který se tak nejenom mohl podívat dalekohledem vizuálně, ale protože měl taktéž Canon a mohl tedy použít moje redukce, mohl si pořídit i fotografii přes dalekohled. Snad mu vyšla. V čem je ta příhoda úsměvná? Ve velice prostém faktu, že celá moje „výbava“ (o které nemůžu snad ani s čistým svědomím mluvit bez těch uvozovek, jak nuzná je) se vším všudy, nad kterou upřímně žasl, měla cenu možná o něco málo vyšší než krytka jeho teleobjektivu a to ani neuvažuju cenu jeho fotoaparátu samotného ;) Protože je relativně pravděpodobné, že sem zavítá, tak nicméně jen doufám, že pochopí, proč mi celá ta situace zkrátka připadala poměrně úsměvná :)

To byl tedy letošní přechod Venuše přes sluneční disk. Třeba se uvidíme u toho příštího v roce 2117…jeden nikdy neví…

7 lidem se článek líbí.

Znelíbit