Včera se na vysokých školách a dalších institucích opět konala tradiční Noc vědců, pořádaná po celé Evropě každým rokem na konci září. Na olomoucké Univerzitě Palackého se letos podpora této akce dočkala po loňské „generálce“ jistého rozšíření, což je nepochybně dobře. Můj domácí vědec přišel s nápadem ji navštívit a protože program vypadal celkem zajímavě, nezůstalo nakonec pouze u nápadu. Původně byla naším hlavním cílem sice primárně pouze sama o sobě dost unikátní možnost večerní prohlídky jednoho z olomouckých fortů, konkrétně toho v areálu Fakultní nemocnice, ale nakonec jsme na celé akci pochopitelně strávili času mnohem více a odcházeli tak až o půlnoci, tedy na samém konci.
Předně, pokud někoho nezajímá následný text a chce se jen podívat na fotografie, pak mou galerii všech fotografií, pořízených v průběhu Noci vědců, nalezne zde. Ke kvalitě fotografií bych podotkl jen tolik, že na podobné fotografování ve špatných světelných podmínkách nejsem bohužel příliš dobře vybavený, takže jsem musel hodně improvizovat a na kvalitě snímků je to znát. Navíc jsem nechtěl překážet a zdržovat se stativem (na focení mnohdy nebylo mnoho času, zejména při prohlídce fortu, obzvlášť pokud jsem si chtěl prohlídku alespoň trochu užít i kromě focení), takže je vše focené na vysokou citlivost a z ruky v často opravdu velmi slabém světle. A fotografování s bleskem by zcela zlikvidovalo jakoukoliv atmosféru. Takže jsou fotky takové, jaké jsou. A teď k akci samotné.
Noc vědců považuju za opravdu hodně zdařilou. Jistě, dalo by se na ní mnohé zlepšit, rozhodně mnohé nebylo ideální a much či mušek nebylo málo – například aktivity v rámci lékařské fakulty, která se (jak mi bylo řečeno) Noci vědců účastnila poprvé, by jistě šly pojmout lépe, tedy především co se týče časového rozvrhu. Z prohlídky fortu jsme se vrátili kolem půl deváté a v rámci lékařské fakulty bychom určitě bývali ještě rádi navštívili areál BIOMEDREG, ale už jsme potkávali návštěvníky, kteří se právě odsud vraceli se slovy, že je z BIOMEDREGu „vyhnali“, protože tam končili. Takže jsme BIOMEDREG museli oželet – a nebyli jsme jediní. Přijde mi to jako docela škoda, když akce samotná jinak trvá do půlnoci. Na druhou stranu prohlídka fortu byla velice povedená a prezentace spánkové laboratoře probíhaly s kratší přednáškou v podstatě na požádání průběžně a s velkou ochotou, kdykoliv někdo projevil zájem. Na přírodovědeckou fakultu jsme se tak přesouvali s jistými pochybami, zda vůbec ještě něco stihneme – většina aktivit působila alespoň z programu dojmem, že taktéž končí víceméně kolem deváté hodiny. Opak byl ale pravdou, na přírodovědecké fakultě to i v půl desáté stále poměrně dost „žilo“ a nakonec jsme se dokonce dočkali i procházky parkem s pozorováním netopýrů, která podle programu už vůbec neměla proběhnout (byť jsme rovnou byli upozorněni, že aktivita netopýrů má špičky kolem soumraku a poté za úsvitu a že tedy pár desítek minut před půlnocí toho patrně už mnoho neuvidíme – což se nakonec naštěstí tak docela nepotvrdilo, byť předchozí procházky musely být nepochybně „živější“). Obecně bylo zkrátka do jisté míry vidět, že přírodovědci, kteří se Noci vědců na rozdíl od lékařů neúčastnili poprvé, mají vše již poněkud lépe zvládnuto (navíc, abychom lékařům nekřivdili, mají zkrátka přírodovědci přece jen už z principu lepší možnosti, jak zaujmout řadového návštěvníka). Aktivity v botanické zahradě nejsem bohužel schopen komentovat, ty jsme letos nestihli. Cestou domů jsme sice zvažovali alespoň odlov geocache, ale jak se ukázalo, nacházela se patrně přímo v prostorách botanické zahrady a ve čtvrt na jednu, kdy jsme míjeli vchod, už pochopitelně nebyla zahrada přístupná (vlastně ji právě zamykali). Tak snad příště.
Ať už ale byly nedostatky jakékoliv, nemění na tom, že takovýchhle akcí je potřeba co nejvíc – je vidět, že veřejnost o ně zájem má, i když by třeba mohl být větší, a popularizace vědy není nikdy dost. Obzvlášť v naší zemi, která si svých vědců, přiznejme si to, zas tak moc neváží.
A dvojnásob s ohledem na reakce přítomných dětí, kterých tam nebylo zrovna málo. Byla to taková hezká připomínka fascinace, kterou ve mně cokoliv, souvisejícího s vědou a technikou, v jejich věku vyvolávalo, a která se v dospělosti bohužel víc nebo míň vytrácí – jistě, můžeme si zachovat zvídavost a zájem, ale ten ojedinělý dětský úžas je zkrátka u většiny z nás dříve či později nenávratně pryč. Dnes máme k dispozici naprosto úžasné věci, o kterých se nám před těmi nějakými třiceti lety ani nesnilo – co bychom tehdy bývali dali za možnost projít se večer po parku s odborníkem na netopýry, který s báječně nakažlivým a upřímným nadšením pro věc vysvětluje nejrůznější zajímavosti ze světa těchhle fascinujících tvorů a života těch, kteří se zabývají jejich studiem, zatímco v rukou držíme netopýří detektory, které i pro něj dle jeho slov byly ještě před pár lety takřka něčím z oblasti scifi a dnes se dají za pár tisíc korun objednat na internetu. Nepokrytě přiznávám, že i já sám o takové objednávce uvažuju (netopýry jsem vždycky považoval za hodně zajímavá zvířata a možnost je „slyšet“ a tímpádem i lokalizovat mě fascinuje), co teprve přítomné děti, kterým zářily oči nadšením. A nebýt Noci vědců, patrně by se o jejich existenci nikdo z nás nedozvěděl a když, tak jen náhodou a nepochybně ne za tak nenapodobitelných podmínek. V našem případě by to patrně nebyla žádná velká škoda, patrně před sebou jen těžko máme kariéru jinou než tu, které se již věnujeme, ale co se dětí týče, je docela možné, že včera právě díky Noci vědců započala kariéra nějakého budoucího českého odborníka na netopýry či v libovolném jiném oboru, který byl na akci zastoupen.
A současně se mi (obzvlášť když jsem na terase přírodovědecké fakulty viděl rozložený malý dalekohled, namířený alespoň na Měsíc) vrací myšlenky na to, ač sám technicky vzato nevědec, nějak „vracet“ to, co jsem v astronomickém kroužku, vedeném čistě skupinou astronomických nadšenců ve volném čase a zdarma, sám nasbíral. Třeba aspoň takhle jednou za rok, když už ne častěji. Nebo u příležitosti nějakých zajímavých nebeských úkazů. Jenže kde na to brát ve spoustě jiných zájmů a povinností čas? (Dvojnásob za to teď obdivuju ty, kteří si ho pro nás tehdy našli.) Kéž bychom tu už konečně měli tu startrekovou budoucnost, ve které se lidé nemusejí zaobírat „zbytečnostmi“ jako lopotná snaha uživit se a mohou se naplno věnovat tomu, co je baví. Mít takovou možnost, asi bych se ani na vteřinu nedokázal nudit.
Jinými slovy – pokud jste Noc vědců letos minuli, vřele doporučuji to příští rok napravit.
