Další konferenční report a městečko, které trochu nedává smysl. Návštěva šestitisícového dánského Cupertina je pro děti zřejmě jednou z největších možných radostí a pro dospělého poněkud bizarní zážitek. Městečko, ve kterém téměř umřel pes v těsné blízkosti druhého nejrušnějšího dánského letiště.
LEGO nebo LEGO, to je oč tu běží!
Fotky
Nejprve jsem se musela podívat do mapy, kdeže ten Billund v tom Dánsku vlastně je a proč je tam konference. Zjištění, že se vedle hotelu nachází Legoland zapříčinilo mnohem intenzivnější práci na abstraktu. To jsem ještě netušila, že hotel samotný JE Legoland.
Tato konference byla taková menší, což mělo za následek, že můj příspěvek přijali jako přednášku, a týdny těsně před konferencí byly hodně nabité, což mělo za následek, že jsem tu přednášku dokončovala na pokoji ještě pár hodin před prezentací.
Ale vraťme se na začátek. Už samotný odjezd z olomouckého nádraží byl trochu bizarní, protože se tam motal nějaký člověk s batohem sešitým z kožešin, na jehož vrcholku čněla vycpaná veverka. V Praze na letišti se mi dostalo Lufthansababy velmi nepříjemné reakce na žádost o cedulku na kufr předem a ještě nepříjemnějšího hvízdání pojízdného pásu u našeho gatu. Což mi vadilo o to víc, že zhruba v tu dobu někdy mi začala migréna (nebo co), která přestala po třech dnech. Pozitivním zjištěním bylo, že na Ruzyni umístili uvnitř odbaveného prostoru pítka, takže člověk mohl s úsměvem míjet obchody, nabízející půl litru vody za čtyřicet korun.
Jak jsme s kolegyní posléze zjistily, poměrně nevhodně jsme si nechaly na cestu zálohu v Eurech s tím, že na místě bude lepší to měnit na dánské koruny (které jsme dostat nemohly). Po příletu na billundské druhé nejrušnější letiště v sedm večer jsme seznaly, že patrně nic nevyměníme. Nejenže jsme stejně směnárnu nemohly najít a pak jsme se i dočetly, že má pouze do šesti. V informačním stánku bylo upozornění, že je tam informace přítomná pouze od 11-13 a v době mezi tím si mají návštěvníci sebrat letáček. Už jen najít mezi nimi mapu Billundu bylo obtížné, protože jsem našla asi tři různá města, jenom Billund byl přítomen pouze na jakému trhacím papíru na stole. Taxikář byl samozřejmě ochotný vzít eura a ještě víc ochotný udělat si velmi výhodný kurz. První setkání s hotelem byl opravdu nezapomenutelný zážitek, už u vchodu dominoval LEGO Vader v životní velikosti a protože se blíži Halloween, tak bohužel i neLEGO čarodejnice. Ostatně dýně, pavouci a jiné nevkusné dekorace byly pohozené skoro všude. Hotel je ve svojí podstatě designován pro děti, takže v hale před recepcí se nachází obří LEGOdrak (v pracovní dny občas vydávající i zvuky), ze kterého vedou schůdky na jakýsi domek ve stromu, o kus dál je obří model hasičského auta, ve kterém je nějaký kreslící a TV koutek a samozřejmě také LEGO hasič. LEGO figurky v nadživotních velikostech se nacházely v podstatě v celém hotelu, takže po nějaké době jsme to už přestaly vnímat.
Vzali jsme si náš klíč a fascinovaně procházeli chodbami spíše připláclého rozsáhlého hotelu, ale největší převapení nás čekalo v našem pokoji. Postel byla celá vyvedená jako růžový hrad a ze stěny trčel dračí zadek. Záhy jsem zjistili, že předek draka trčí v koupelně a má v ruce kartáček a pastu. Menší drak nám koukal z okna. Veskrze všechno co mohlo být s nějakým LEGO designem také bylo a v každém pokoji hotelu byla velká truhla s LEGEM. Z pokoje jsem nakonec natočila video, protože na fotce by to nevyniklo.
Po LEGO šoku v pokoji jsme se vydaly vyřešit hlavní problém tohoto večera a to večeři, přičemž nám to stále komplikoval fakt, že jsme měly jenom eura. Recepční (kteří na rozdíl od zkušeností z jiných neanglických zemí uměli všichni perfektně anglicky) nám vysvětlil, že vyměnit je lze v centru v bance, ale bylo jasné, že na to je už teď pozdě. Zašliy jsme tedy do hotelové restaurace, kde nás primárně zasekl nápis „Wait here“ u vchodu. Po chvíli čekání se nás servírka ptala jestli budeme chtít jídlo na objednávku nebo bufet (výběr z věcí na stole podle vlastního uvážení). Na pokoji jsme celkem studovaly jídelní lístek a vesměs všechna jídla byla kolem nějakých 100 dánských korun (cca 330 Kč) a v ten moment, kdy se mě ptala, mi přišlo pravděpodobné že cena bude tak někde podobně, tudíž jsem se za nás obě rozhodla pro bufet. Na výběr byla spousta věcí, například ryba, jiná ryba, syrová ryba s koprem, syrová ryba v dresingu, ryba v majonéze a nějaké rybí pomazánky, ale nakonec tedy i věci co nebyli ryba, tak jsme si nabraly pěkný talíř včetně LEGO (TM) hranolků a spokojeně se navečeřely. Už trochu horší bylo zjištění, že vzhledem k ceně a trochu horšímu nebankovnímu kurzu nás ta večeře stála každou 45 Euro. Myslím, že to byla moje nejdražší večeře vůbec a efektivně jsme takto projedly diety na jeden a půl dne. Ostatně (nejen) z hlediska pracovních cest je Dánsko opravdu DOST drahá země a potřeba si na to dát bacha.
Po večeři jsme se vydaly na průzkum hotelu a byl to opravdu stále víc a víc bizarní zážitek, ale více řeknou fotky. V podstatě je to také přehlídka kreativity v tom, co všechno jde udělat z LEGA/v LEGO designu. Od obřích LEGO kostek na zdech a visících ze stropu, až po stínítka plněná LEGEM, slavné obrazy z LEGA a LEGO reliéfy, označující toalety (např. paní draková, pan drak a drak na vozíčku). Ostatně na jedné té drakové toaletě byly kabinky s celodveřovými tapetami například LEGO koníka ve stáji a podobně. Když jsem do ní vlezla, ozvalo se za chvíli od někud vzadu klapání koňských kopyt, zesilovalo a řehtalo a posléze kůň opět odběhl. Toto se ne nějaké době opakovalo ve smyčce. Přímo v hotelu je také malý LEGO obchod. Na každém druhém rohu je umístěn velký „kýbl“ plný lego kostek k volnému hraní a některé části hotelu jsou celé přemeněné na různé „adventure trails“, kterými lze projít, plnit po cestě různé úkoly a na konci za ně obdržet na recepci nějaké LEGO. Hotel má taky dvoje speciální tématické suity, pirátskou a princeznovou. O tom jsem předem věděla, co mi ale došlo až posléze, že jsme zrova tu princeznovskou vyfasovali zřejmě kvůli nedostatku jiných pokojů, neboť jsme přijeli den před konferencí a byla tam zrovna nějaká jiná. Po večerním přemlouvání místní wifi, aby nám vzala naše kódy na 72 hodin, které v hotelovém prospektu označují jako „free wifi“ (a které se po každém uspání/odpojení musely znovu zadávat do browseru) jsem si aktivovala i tuto důležitou součást vybavení pokoje a šly jsme spát. Vidět jako první věc po probuzení dračí pozadí, čouhající ze stěny, patří k těm zásadním životním momentům, které si budete dlouho pamatovat.
Druhý den ve středu jsme měly teoreticky trochu času, protože konference se zahajovala až ve tři a jenom teoreticky proto, že moje čtvrteční přednáška nebyla ani zdaleka hotová. Potřebovaly jsme ale stejně vyměnit peníze, tak jsme šly do města spolu. Do centra asi jako kamkoliv jinam v Billundu je to asi deset minut, po cestě kolem centrály firmy LEGO. Nenápadně vypadající větší budova se hrdě označovala za městské centrum a byla obsypána koly, jinak kolem všude bylo strašné mrtvo. I o kus dál na prostranství, které zřejmě bylo náměstím a kde jsme nalezly nakonec i banku a vyhlížely nějaké restaurace, kde se naobědváme za méně než 45 euro. Procházely jsme mikrocentrem ještě o několik ulic dál a objevily v jednom z domů výstavku s kompletní historií firmy a LEGA vůbec, neuvěřitelná nostalgie. Bohužel vyfotit se to kvůli odrazům moc nedalo. Zajímavé je, že zakladatel firmy v podstatě vyrávěl první hračky už v roce 1916, ale ještě klasické dřevěné. Po chvíli hledání jsme nalezly i místní supermarket a nakoupily nějaké zásoby a salmiaková lízátka a zamířily do vybraného tureckého bistra/pizzerie na nějaký levnější oběd. I s vodou nás to nakonec stálo kolem těch 100 DKK, ale přiznejme si, že u nás bysme za stejný polotovar daly tak o třetinu míň. Zpátky jsme se chtěly vrátit zadem, kolem nějakého parku a potkaly výstavku občas bizarních skulptur. Kvůli špatné odbočce jsme skončily v nějaké „úplně běžné dánské uličce“ a mě nepřestávalo fascinovat, jak jsou jejich domy malé a jednoduché. Podařilo se odlovit i pár keší, což jsem měla v plánu, tudíž jsem se mohla spokojeně vrátit na hotel a řešit hlavní problém nastávajících dní. Prezentaci jsem nakonec úspěšně dokončila pár hodin před přednáškou a snad i celkem dobře odpřednášela, a ačkoliv jsem přetáhla o polovinu plánovaného času, žádný problém s tím nebyl. Konference samozřejmě zajímavá a bylo legrační sledovat, jak se člověk po přednášce stal během chvíle jakousi „celebritou“, ke které se všichni hlásí a stojí frontu na to, aby s ním mohli mluvit, i když ho před tím celou dobu ostentativně ignorovali ;) Také mi mnozí pochválili závěrečný slide, na kterém jsem speciálně pro tuto příležitost vyvedla z LEGA (a vyfotila) abnormální stabilizaci hypoxií indukovaného faktoru a z toho vznikající erytrocytózu.
Na konci druhého dne jsme měly v programu konference galavečer přímo v jakémsi obřím hradu v Legolandu, takže nás na recepci vyzvedl trubadůr s pochodní a bubeník a prováděli nás setmělým Legolandem až skoro na jeho opačný konec. Z této cesty si nejvíce pamatuji tmu a strašnou zimu. V hradní restauraci nás přivítal král a jakási afektovaná šaškařice a bohužel jsme pozděj zjistili, že afektovaná šaškařice je hlavním „moderátorem“ a aktérkou „zábavného“ večera. Tedy, on by možná byl zábavný, kdyby nám všem bylo pod deset, ovšem takový tam nikdo nebyl. Druh humoru, který ve scénkách předváděli skoro všichni místní klauni, byl pro dospělého člověka až bolestně trapný, protože se z mně neznámého důvodu snažili chovat co nejvíce retardovaně (a to nemyslím pejorativně, ale doslovně) a celé to vypadalo jako hraní Teletubbies. Pokud zrovna nebyla nějaká legrační scénka, jak někdo leze na soubor přepravek, nejde mu to a hází dolů pytlík s vodou někomu na hlavu nebo do sebe nešťouchají dva pruhovaní chlapíci s vycpaným břichem, doprovázela večer živá středověká hudba, proti které bych v zásadě nic neměla, pokud by nebyla tak hlasitá (takže to rušilo jakýkoliv hovor), tak repetitivní (protože ji v podstatě tvořily asi tři riffy, opakující se dokola a dokola a dokola) a já neměla migrénu. Jídlo na druhou stranu bylo velmi kreativní, zajímavé a dobré, až jsem přemýšlela, jestli to není nějaká místo low-endová inspirace slavnou Nomou, protože předkrmem bylo cosik zeleného (polníček?) se sladkou brusinkovou pastou a žitnými krekry (velmi zvláštní, ale chutnalo), potom druhý předkrm ve tvaru LEGO kostky, kde byl chleba a kus syrové ryby s koprem ostře zakrojený do perfektního rozměru dvojité čtverky a nahoře vytvořené „ťupky“ nějakým dresingem. Pak následovalo hlavní jídlo, což byl tuším nějaký steak nebo něco, a na závěr desert nazvaný čokoládové lasagně s limetkovým kaviárem. A skutečně bylo (naštěstí kaviár nebyl z limetkové ryby). Opravdu velmi dobré a zážitek z večera by byl úplně maximální, kdyby navíc měli nealko pivo, a chyběli zábavní otrapové a migréna (nebo co).
Poslední den konference byl sice ještě odborný program, ale naše plány byla jiné. Počítaly jsme s půldnem navíc, který samozřejmě využijeme k návštěvě Legolandu, ale až posléze jsem zjistila, že Legoland má zrovna ty tři dny v kuse zavřeno a otevírá až právě poslední den konference, kdy navíc jsme musely velmi brzo odlétat, už někdy po obědě. No, víte jak to chodí, život má své priority a hlavně dopolední program už se moc netýkal toho, co děláme, strávily jsme tam tedy jen ranní dvě hodiny a pak si vyzvedly na recepci avizovanou vstupenku zdarma a tunýlkem přešly z hotelu rovnou do areálu. Časově to bylo dost natěsno, nějaké dvě a půl hodiny a to jsme ho chtěly projít a ještě nakoupit v LEGO Shopu, který má prý úplně všechno. Legoland je zařízen pro děti (šokující) a pokud pomineme ten fakt, že je tam víceméně všechno z LEGA, k čemužto jsme se za těch několik dní bydlení v hotelu Legoland staly poměrně imunní, přišlo mi to spíš jako takový tématický Prátr. Samé atrakce, horské dráhy, vozíčky, stánky, obžerstvení a podobně. Až teda na část nazvanou Miniland, asi nejznámější, kde jsou kompletní změnšeniny různých měst/hradů/domů/světových divů/elektráren/přístavů/majáků/Kennedyho vesmírných středisek, které se ještě různě pohybují (nedivila bych se, kdyby na bázi toho standardního programovatelného LEGO bazmeku) nebo jsou interaktivní. Po prohlídce Minilandu a výjezdu na LEGO tower jsme se tedy spíš rychleji přesouvaly přes různé tématické oblasti, pirátskou (která byla prázdná protože obsahuje vesměs vodní atrakce, které nejsou v říjnu už v provozu), vikingskou (obsahovala uprostřed cesty klasickou „dynamitovou“ rukojeť s nevinným nápisem „Danger“, kterou jsem samozřejmě zmáčkla, což mělo za následek malý vodní výbuch v blízké nádrži, což mě trochu stříklo), Divokozápadní a podobně až na úplný konec, kde měl být Polar Land a největší horská dráha. Ta byla bohužel z nějakého důvodu zavřená, do toho začalo tématicky sněžit a jen na nedaleké hasičské zbrojinici se nějací osamělí zoufalci pokoušeli v záplavě vloček a kapek rozpohybovat takovou jakousi hasičskou drezínu. O kus dál byla ale velká hala s nápisem Ice Pilot School, což mě pochopitelně zaujalo a kromě toho to bylo zjevně uvnitř, takže jsme se rozhodly toho využít a schovat se před sněhem a deštěm. Opatrně jsem zjišťovala o co tam jde, protože věkový limit byl jeden z nejvyšších – 12+, byla u toho všechna možná varování, která na atrakcích v Legolandu jsou (nevhodné těhotné, ty co mají problémy se srdcem, nebo krkem, postižené, atd.) a pán mi vysvětlil, že si naprogramuju robota a ten se mnou bude různě hýbat. OK, vybrala jsem teda schválně ty nejmírnější programy a sestavy, protože mám problém s krkem, uložila jsem to na kartu. Odešly jsme do velké haly s několika robotickými rameny, do jednoho usedly a pak to s námi vyvádělo věci, které jsem rozhodně neprogramovala, jako visení hlavou dolů a podobně. Nechci si domýšlet jaké by to bylo, kdyby si člověk vybral ty opravdu drsné programy zahrnující třepání a tak. Teď jsem z téhle atrakce našela něčí super video, takže jen tak pro představu. Tohle byl asi z celého Legolandu nejsilnější zážitek, aspoň pro mě. Poté, co jsme vyšly ven, už sněžit přestalo, tak jsme se rychlými kroky vydaly nazpátek ke vchodu, jen jsme po cestě zavítaly ještě do atrakce zvané Temple, kde se mohlo na jezdících vozících střílet světelnými pistolemi na barevná světélka uvnitř LEGOvého egyptského chrámu plného můmií a jiných potvor a vozík vám počítal různě obodovaná světla. Tak jsme se akorát shodly na tom, že to bylo tak blbé, až to bylo zábavné. Na nic dalšího nebyl čas, hrad jsme už viděly předtím večer, takže jsem zamířily rovnou do LEGO Shopu vybrat rychle nějaké ty suvenýry a jiné věci. Opravdu tam mají všechno, takže jsem odešla s jedním speciálním LEGEm a výrobníkem ledových kostek ve tvaru legáčků. Ovšem pro nakupování věcí jako krabičky ve tvaru LEGA nebo LEGO gumy, LEGO kostek na váhu, speciálních kostech a desítek LEGO přívěsků není nutné do Legolandu jezdit, protože mají úplně všechno ve svém online obchodu, za stejnou cenu. I když snad pravda deklarují že v tomto obchodě mají k dostání vždycky cokoliv a pokud to tam není, tak to není nikde.
Pak už jsme jen bleskově vyrazily na taxíka na letiště, tam utratili poslední dánské koruny za další LEGO, tentokrát o víc jak třetinu levnější, protože bez daně nebo něčeho, a mohly se těšit na další lety nad nádhernými mraky se západem slunce. Nutno říct, že LEGOposedlost se mě držela ještě nějakou dobu, protože ještě při projíždění autobusem kolem Národního Muzea v Praze mi mozek odmítal brát v potaz, že to celé není z LEGA a zaobíral se přemýšlením o tom, z jakých kostek udělali ty rantly, protože to je fakt dost povedený model. Na památku mám z hotelu jednoho legáčka a několik malých legodinosaurů, ale nemyslím že někomu chyběli. Škoda jen že to byla návštěva asi o dvacet let pozdě.
