Co třeba takoví mobilní operátoři. Používám dva různé (jeden normální telefonování, druhý data). Hlasový tarif mám už dobře pět let, každý měsíc poctivě platím, ani jednou jsem se s platbou neopozdil. Zato platím tarif, který absolutně nevyužívám, takže v podstatě cpu peníze do kapsy operátorovi za nic. Není to sice tak moc, ale za pět let, každý měsíc…no, dobře. Datový tarif u druhého operátora používám asi rok, taktéž bezproblémová platební historie, částka je nezanedbatelná, IMHO. Až potud fajn. Operátoři do mě nicméně hustí reklamu na každém kroku. Zapnu televizi (dobře, to nenastává často) a každou čtvrt hodinu vidím pět různých (různě stupidních, navíc) reklam na mobilní operátory a jejich hyper-super-ultra-speciální free-cool-in nové tarify a služby (jinými slovy staré tarify a služby za trochu míň výhodných podmínek než dříve, ale zato s novým obrázkem free-cool-in stupidně se usmívajícího vylízance nebo vylízanky? Dobře, televize oslovují všechny stejně, sice mi ty reklamy vadí, ale dobře, asi je to nutné zlo. Vyjdu z domu. Kamkoliv se podívám, všude se na mě z plakátů, billboardů a já nevím čeho všeho zubí stejní frikulíni s báječnými tarify. Občas mám strach kousnout do housky, že tam bude uvnitř zapečený frikulín, co zrovna děsně výhodně telefonuje. To se jim vážně ta reklama TAK vyplatí, že ji můžou cpát skutečně všude? No dobře, možná ano a nic nenadělám. Ale sakra PROČ mi musí od obou operátorů KAŽDÝ MĚSÍC chodit několik listů reklamních prospektů na ty samé služby a věci, kterými jsem bombardovaný ze všech stran na každém kroku? PROČ mi SAKRA musí každou chvíli na mou tarifní kartu chodit SMSkami jejich reklamy na TY SAMÝ NABLBLÝ SLUŽBY?? PROČ mi SAKRA musí každou chvíli volat nějaká operátorka s děsně výhodnými nabídkami, které vídám všude kolem sebe denně, které mi chodí SMSkama, které mi POSÍLAJÍ S KAŽDOU FAKTUROU???? PROČ MĚ SAKRA MUSÍ ZA MOJE PENÍZE, které jim pravidelně cpu do chřtánu, POŘÁD NĚKDO OPRUZOVAT S NĚJAKÝMI REKLAMAMI NA SLUŽBY, O KTERÉ STEJNĚ NESTOJÍM???? Skutečně nechápu. Proč má někdo potřebu tak nablble opruzovat svoje vlastní platící zákazníky?? Chce mě někdo donutit k tomu, abych platit přestal, nebo co je smyslem takového konání?? Nepochybně to tak funguje, protože už jsem to párkrát měl velkou chuť udělat. Jenže oni dobře vědí, že to zákazník neudělá, protože nemá kam jít, všichni tři naši operátoři jsou v tom naprosto stejní. Prostě mladí zmrdimanažeři mají heslo ‚pruď, bránit se nemůže‘.
Podobné heslo používají v drobné obměně obchody, nejvíce to pozoruji u potravin. Komunistická pracovní morálka zjevně ani náhodou nevymřela, naopak, velice dobře se jí daří. Proto se tedy může stát (konkrétně jsou na to odborníci v místní prodejně Albert), že vám jakýsi pochybný vyholenec v bomberu a těžkých botách, představující patrně místního hlídače (pravda je, že já nevím, co jsou zač – je jich tam několik, vypadají jako somráci, poflakují se po prodejně, koukají zhnuseně na zákazníky a vykecávají se s pokladními) klidně třeba skoro čtvrt hodiny před koncem otvírací doby zastoupí vchod a odmítne vás pustit dovnitř se slovy „máme zavřeno, jděte pryč“ (a při dožadování se vpuštění vám klidně i začne vyhrožovat a na žádosti o zavolání vedoucího prodejny odpovídá stylem „tady žádný vedoucí není, jděte pryč“). Už jednou jsem se tu s onou rádobyochrankou dost nepříjemně pohádal (nicméně jsem se nakonec dořval svého práva), nějakou dobu mi přišlo, že tohle chování vymizelo, ale poslední dobou to tam vídám zase. A co je úplně nejhorší, začínám to zažívat i v jiných obchodech a dnešní zážitek je pro mě o to víc šokující, že ty dveře zákazníkům zastoupil (se slovy „holky, dneska to už balíme“ určené dvěma pokladním) sám majitel obchodu. Proboha, čím takoví lidé myslí a hlavně co si o sobě myslí? Kde to jsme? A ať mi nikdo neříká, že si to mám jít zkusit sám a že bych to pochopil – v obchodě jsem několik let pracoval. Pravda, v méně frekventovaném než potraviny, ale nepustit zákazníka do prodejny před koncem otvírací doby? Něco takového v obchodě neexistuje! Nemállokrát se naopak stalo, že nějaký zbloudilý zákazník zkoušel ovtírat dveře třeba dvacet minut po zavíračce – samozřejmě, že pokud to jen trochu bylo možné, že jsem ho pustil dovnitř a obsloužil ho, byl to přece ZÁKAZNÍK! Zákazníkovi, který přijde minutu po zavírací době bych se skoro měl omluvit, že mi jdou asi špatně hodinky a že on přišel přece včas To si skutečně takové lidé neuvědomují, že když něco takového udělají, že připravují o peníze především sebe a že možná onen nevpuštěný zákazník půjde příště raději jinam? Případně to tohle chování nevidí nadřízení podobných inteligentních hlídačů? Jeden si na ně ani stěžovat nemůže, protože nenosí jakoukoliv identifikaci! Žádné číslo, žádná vizitka, nic. Vandrák v maskáčích vám stojí ve dveřích do obchodu a odmítá vás tam pustit.
Ostatně když už jsem zmínil pokladní, to je taky kapitola sama pro sebe – dvě pokladní na pokladnách v 90% případů znamená, že jedna má u pokladny frontu a druhé sedí u vypnuté pokladny, něčím se cpe a přitom řeší s tou druhou rodinné problémy a zdržuje ji tak od práce. Případně (a na to jsou taky odborníci v Albertu) jsou z šesti pokladen puštěné dvě, je u nich u každé desetiminutová fronta a opodál se poflakuje skupinka pokladních a rozhlíží se. Šlak by mě trefil, když to vidím…
No a konečně do třetice, téma nejoblíbenější – kuřáci. Nemám kuřáky rád. Přiznávám to na rovinu. I přesto, nebo možná právě proto, že celý život se dvěma silnými kuřáky bydlím (respektive jsem před nimi byl donucen ustoupit do jedné místnosti, kam cigarety nesmí a z té raději moc nevycházím). Kuřáci mi vadí i na ulici, zejména ‚potěší‘ v okolí zastávek MHD. Kuřák dává i v bezvětří svou přítomnost jasně najevo na vzdálenost dobrých deseti patnácti metrů. Neznám nic lepšího, než si po ránu nechat někým funět pod nos jeho smrduté spaliny. Skutečně, všem kuřákům (kteří se teď jistě pochechtávají, že dobře mi za moje kydy tak) bych OPRAVDU PŘÁL zažít ten pocit nekuřáka, který se na ulici nadechne a místo vzduchu vdechne cigaretový dým. Opravdu bych jim to přál. Ze srdce. Se smogem z aut (což je oblíbený argument kuřáků) se to NEDÝ srovnat.
Nicméně, to není to, čeho jsem si dneska nejvíc všiml. Dneska jsem si (opět jednou) všímal něčeho jiného. Schválně, jděte někde po ulici a zkuste sledovat, kolik tam leží nedopalků. Myslím, že to rychle vzdáte. A přesně o to mi jde. Kuřáci jsou totiž naprostá prasata. S dokouřenou (někdy i nedokouřenou) cigaretou se přece dá naložit tak snadno – šup s ní na zem. Však co. Tam se jich vejde… Dneska jsem naprosto mimoděk viděl takových odhození cigarety spousty. Ani jsem se o to nesnažil – nechci vědět, co bych viděl, kdybych opravdu koukal. řada z nich se dokonce ani neobtěžuje s uhašením cigarety, prostě ji zahodí hořící, však on ji někdo zašlápne. Lidi, děláte tohle doma? A pokud ne, tak proč to doma neděláte a venku ano? Škoda slov, skutečně Všem ‚odhazovačům‘ upřímně přeju co nejrychlejší rakovinu plic. Bude tu čistějí a navíc nebudeme muset čichat vaše smrady.
Dlužno nicméně dodat, že jsem viděl i pár lidí, kteří cosi pojídali a když dojedli, tak prostě papír či fólii bez jakéhokoliv zaváhání hodili na zem. Na ulici, v metru…kdekoliv. Proč ne. Takže to jen že kuřáci nejsou prasata sami…
No a abych skončil trochu pozitivněji, tak – pokud to sem tedy vůbec někdo dočte, o čemž upřímně pochybuju – tady je jedno úžasné noční panoráma Paříže (celých 360 stupňů) (Omlouvám se za zdržení s URL obrázku. Mimochodem, je krapet větší – 1.8MB)
Dočetla jsem a musím přitakat. Je to smutné a bohužel pravdivé. Nad chováním prodejců mi zůstává rozum stát, oni asi opravdu stále nechápou, že „Náš zákazník, náš pán“. Ještěže existují výjimky potvrzující pravidlo.
p.s. Velké díky za úchvatné panorama. C’est une beauté!