Living at the edge of the world

Všichni, kdo kdy přišli v počítačové branži do kontaktu s koncovými zákazníky vědí, že to není jednoduchá věc. Pracoval jsem v takových pozicích jedenáct let a vím o tom své. Občas máte skutečně chuť tlouct hlavou o stůl nebo o zeď

Po internetu kolují spousty záznamů rozhovorů zákazníka s prodejcem nebo pracovníkem technické potvory, nicméně před pár dny jsem narazil na snad nejkompletnější takové stránky s názvem Computer Stupidities. Jsou členěny tématicky do mnoha sekcí a jde skutečně o čtení na dlouhé zimní večery Ani u těch nejabsurdnějších nicméně nepochybuji, že se opravdu staly.

Ony stránky mají jen jediný nedostatek – jsou kompletně v angličtině Nicméně alespoň malá ochutnávka pro neangličtináře.

———-

Z(ákazník): Zrovna mi přišel váš software, ale jsou tu u něj takové plastové věci, co jsou zač?
P(odpora): Můžete je nějak popsat?
Z: Jsou z černé umělé hmoty, tenké a čtvercové
P: Něco dalšího?
Z: U jednoho kraje je takový plíšek.
P: Diskety?
Z: No, copak já vím? Já jen rozbalil váš produkt. A co s nimi?

(Tuším utrpení a zákazník je navíc už teď dost nepříjemný)

P: Vložte je do mechaniky.
Z: Co to je mechanika?
P: Taková ta štěrbina, která je tak akorát velká, aby se do ní vešla disketa.
Z: Na které krabici?
P: Vy tam máte externí pevný disk?
Z: Mám tu dvě bedny. Na jedné je vepředu obraz.
P: Vsuňte disketu do štěrbiny, plíškem napřed.
Z: Fajn, je tam.
P: Klikněte na tlačítko Start, pak na Spustit a napište ‚setup‘.
Z: Nemám počítač zapnutý. Jak ho zapnu?
P: Stiskněte tlačítko vedle mechaniky, abyste vysunul disketu, a pak stiskněte na bedně bez obrazu tlačítko s nápisem ‚Power‘.
Z: Fajn. Hotovo.
P: Tak, teď jděte na Start, Spustit a napište ‚Setup‘.
Z: Nojo, už to funguje. Děkuju. Ale ten váš program se nepoužívá zrovna snadno, co?

———-

Konektory na periferiích a na počítači jsou běžně barevně označeny, aby bylo jejich zapojování co nejjednodušší.

Z: Dívám se zezadu na počítač a nevím, kam zapojit myš. Jsou tady dvě zdířky a obě vypadají stejně.
P: Fajn, jakou barvu má konektor myši?
Z: Oranžovou.
P: Vidíte vzadu oranžovou zdířku?
Z: Ano.
P: Tak tam zapojte myš.
Z: Aha. A co klávesnice?
P: Jakou barvu má konektor na klávesnici?
Z: Fialovou.
P: A vidíte vzadu fialovou zdířku?
Z: Ano.
P: Tak tam zapojíte klávesnici. Konektory mají schválně stejné barvy.
Z: Aha, už tomu rozumím. A kam zapojím reproduktory?

———-

Nedávno jsem podstoupil následující rozhovor s jakousi paní, která se dušovala, že s počítači pracuje odjakživa.

P: Dobře, a teď klikněte na OK.
Z: Mám kliknout na OK?
P: Ano, klikněte na OK.
Z: Mám kliknout na OK?
P: Přesně tak, klikněte na OK.
Z: Takže já teď kliknu na OK, ano?
P: Ano. Klikněte na OK.

Chvilka ticha.

Z: Klikla jsem na Zrušit.
P: VY JSTE KLIKLA NA ZRUŠIT?
Z: To jsem přece měla, ne?
P: Ne, měla jste kliknout na OK.
Z: Já měla dojem, že jste říkal, ať kliknu na Zrušit.
P: NE. řekl jsem klikněte na OK.
Z: Aha.
P: Tak teď to musíme udělat celé znova.
Z: Proč?
P: Protože jste klikla na Zrušit.
Z: Neměla jsem ale kliknout na Zrušit?
P: Ne. Zapomeňte na to. Začneme znova.
Z: Dobře.

Strávili jsme dalších patnáct minut tím, že jsme dávali dohromady pečlivě promyšlené nastavení pro specifický počítač té paní.

P: Fajn. Tak, jste teď připravena kliknout na OK?
Z: Ano.
P: Skvěle. Klikněte na OK.

Chvilka ticha.

Z: Klikla jsem na Zrušit.

A pak se lidi diví, proč mám podložku pro myš, na které je terč s nápisem ‚Zde tlučte hlavou‘.

———-

Zavolal nám zákazník s tím, že má problém s Windows 95. Popsal mi problém a já poznal, že je to klasická chyba, vznikající po instalaci Office 97.

P: Vy jste zrovna nainstaloval Office 97, že?
Z: NAPOJIL JSTE SE MI DO POČÍTAČE, ŽE JE TO TAK??? (a zavěsil)

———-

Pracuji jako počítačový technik. Na většině našich počítačů jsou Windows 95. Jednoho dne za mnou přišel člověk od bezpečáků. Vypadal ustaraně. Tiše si mě vzal stranou.

B: Máme u nás nového člověka na částečný úvazek, který dělá s počítačem, a já se vás musím na něco zeptat, ale s nikým o tom nemluvte.
J: Fajn, oč jde?
B: No, v posledních dvou třech dnech jsem párkrát zahlédl jeho počítač, a několikrát jsem tam zahlédl zprávu, že ‚vykonal nepovolenou operaci‘, ale on vždycky na něco klikne a ta zpráva zmizí. Potřebuju zjistit, co tam přesně dělá a jestli máme zavolat policii.

Vypadal tak vážně a vyděšeně, že mi dalo práci se nesmát.

———-

Z: Měl jsem důležitý zaheslovaný dokument a nemůžu se do něj dostat. Neznám heslo.
P: Máme tu program, který umí zjistit heslo z Wordovského dokumentu. Můžete mi ho sem poslat?
Z: Kdepak, jde o citlivá data. Proto byl ten soubor zaheslovaný. Ani ho nenechávám na serveru. Mám ho v bezpečí na disketě.
P: Daleko bezpečnější by bylo, kdybyste ho měl na serveru. Diskety nejsou zrovna spolehlivé. Na serveru by se vám denně zálohoval.
Z: A to právě nechci. Ten soubor se nesmí kopírovat. Přijďte sem a vytáhněte mi to heslo.
P: Já nejsem ve stejné budově jako vy, takže vám tam někoho budu muset poslat.
Z: Tak ať nejdřív zavolají, než sem půjdou, abych mohl zavolat ochranku, která na ně bude dohlížet.
P: Ochranku? My máme podepsanou mlčenlivost, takže to není třeba.
Z: To tedy je třeba! Je to velice důležitý a citlivý dokument a bez dohledu ochranky na něj nikdo sahat nebude!
P: Jak chcete. řeknu jim, ať si vezmou ten program na hesla a dojdou vám zjistit to heslo, co jste zapomněl.
Z: Já ho nezapomněl!
P: Co prosím?
Z: Já si ho nemusel vůbec pamatovat.
P: Jak to myslíte?
Z: Měl jsem to heslo přilepené na lístku na disketě, ale asi spadl. Musím ho mít někde na stole, ale mám tu takových papírů, že ho nemůžu najít!

(Tenhle poslední jsem sem prostě dát musel, protože jsem na svém posledním místě podobných hovorů zažil spousty – pozn. Case)

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit