Dub
30
2006

Slova, slova, slova…

Nedá mi to. Myslel jsem si, že ano, ale nejde to.

Těm, kdo se pohybují na Lopuchu či Okounu ve filmových klubech, není jistě neznámá identita hobit/HANKY. Bohužel tedy v negativním smyslu slova. Dnes jsem se dozvěděl, že hobit má blog. Jakkoliv nerad link na jeho blog šířím, skutečně mi to nedá. Jeho literární styl (dá-li se tomu tak říkat) je totiž něco, co se musí vidět. Malý příklad jedné, pro hobita zcela obvyklé, věty:

„A abych pravdu řekl, pokud oba výše zmíněné filmy budou alespoň tak dobré jako Vendeta, mám se opravdu nač ještě těšit, protože ono pozitivní hodnocení a umístění do tabulky 250-ti nejlepších filmů všech dob na IMDB jsou protentokrát výjimečně zasloužené a i když se z české strany ozývají spíše negativní ohlasy, ať již se jedná o Civalovu recenzi na MovieZone.cz či právě Ryndův článek v Reflexu, většinou se zmůžou jenom na konstatování, že kulisy jsou opravdu ateliérové, ve filmu je opravdu velice málo akce a její milovníci si ani pořádně neužijí a na to, že ta alegorie na bushovskou administrativu je velice laciná a předem jasná, nejhůře však, že některé scény nejsou údajně dotáhnuty k dokonalosti a presskity jednoduše lžou.“

Ano, to je prosím celé jedna věta. A to je důvodem, proč jsem link na hobitův blog zkrátka musel uvést. Protože, i když pominu všechny ostatní nesmysly – znáte snad někoho jiného, kdo je schopen článek o téměř 1400 slovech napsat ve dvaadvaceti větách? Pokud tedy dobře počítám A to ještě tři z oněch vět jsou poměrně krátké citáty někoho jiného…

Napsal(a) Case dne 30. 4. 2006 v 00:22 v kategorii: Film, televize a hudba |

1 komentář »

RSS komentářů k tomuto příspěvku. Zpětné URL


Napište komentář

Používá systém WordPress | Styl: Aeros 2.0 z TheBuckmaker.com