Living at the edge of the world

Každý, kdo provozuje na jednom počítači Linux i Windows, by určitě rád, kdyby jeho oblíbené programy používaly v obou systémech společné nastavení. S Operou 8.x to bylo poměrně snadné, Opera 9 nicméně změnila některé věci ohledně ukládání souborů profilu a nedá se docílit zcela ideálního nastavení. Nicméně, je možné takový dual boot nastavit do vcelku uspokojivého stavu (alespoň pro mě). Upozorňuji, že rozhodně nemá jít o ideální postup, ani o jediný možný, ale o NEJJEDNODUŠŠÍ, určený spíše pro začátečníky Pokročilí si jistě poradí sami i bez něj. Jak tedy na to:

Začít je potřeba na straně Windows. Protože Linux stále neumí uspokojivě používat NTFS partition pro zápis, je potřeba mít alespoň malou partition ve FAT32. Pokud máte jako FAT32 partition systémovou, tedy pravděpodobně disk C (mimochodem, nedoporučuji), je celá věc snazší. Já tu budu předpokládat variantu druhou, tedy systémová partition (obsahující jak adresář Windows, tak Program Files) jako NTFS (disk C) a FAT32 partition na různá data (disk D). Odvodit si z toho postup pro první případ není nijak těžké.

Na disku D si tedy vytvoříme nějaký adresář, který bude sloužit pro sdílení mezi Windows a Linuxem a v něm adresář pro Operu. Cesta tedy bude (například) „D:\shared\Opera“. Následně spustíme instalaci Opery 9, je jedno, zda to bude klasická instalace, nebo nová, používající MSI balíček Podstatné jsou dvě věci – browser nebudeme instalovat do klasické cesty „C:\Program Files\Opera“, ale právě do zmíněného adresáře „D:\shared\Opera“. A druhá věc – je potřeba zrušit zaškrtnutí více uživatelských profilů, chceme instalaci, která bude používat společný profil. Obojí je velmi důležité. Jak jsem zmiňoval – šlo by to i jinak, ale takhle je to jednoznačně nejjednodušší.

Následně můžeme čerstvě nainstalovanou Operu spustit, abychom si ověřili, že funguje. Poté ji zase zavřeme a podíváme se do adresáře „D:\shared\Opera“. Libovolným editorem si prohlédneme soubor „operadef6.ini“ a ověříme, že položka „MAINDIR“ v sekci „Install“ skutečně obsahuje cestu k tomuto adresáři, a pro jistotu můžeme zkontrolovat, zda je položka „Multi User“ skutečně nastavena na „0“ (nula) – tím ověříme, že skutečně není zvoleno výše zmíněné používání více uživatelských profilů.

Poté přejdeme do podadresáře „profile“, kde by měl být soubor „opera6.ini“. Ten si projdeme a opět ověříme, že všechny cesty jsou nastavené do správných adresářů v „D:\shared\Opera“. V mém případě šlo o tyto: Opera Directory, Hot List File Ver2, Button Set, Toolbar Configuration, Menu Configuration, Local CSS File, Keyboard Configuration, Mouse Configuration a Mail Root Directory. Pokud je všechno, jak má být, spustíme Operu znovu a nakonfigurujeme si ji, jak jsme zvyklí. V momentě, kdy je Opera nakonfigurovaná, jsme ve Windows skončili, můžeme ji tedy zavřít a přebootovat do Linuxu.

V Linuxu je bezpodmínečně nutné mít onu sdílenou FAT32 partition přístupnou pro zápis i pod svým uživatelem, nejen pod rootem. Pro další postup budeme předpokládat, že tato partition (tedy Windowsovský disk D:) je přimountována do „/mnt/wind“ a že uživatel na ni má právo zápisu.

Pokud je toto splněno, nainstalujeme Operu 9 v Linuxu. Kvůli tomu, abychom se vyhnuli problémům, uvažujeme (stejně jako ve Windows) novou, čistou instalaci. Pokud máte v domovském adresáři z dřívějška adresář „.opera“, smažte ho (nebo ho přejmenujte například na „.opera.bak“). Jakmile je Opera nainstalovaná, opět ji spustíme a zase hned zavřeme (tím se jen zajišťuje, že se vytvoří správná souborová a adresářová struktura profilu). V konzoli nebo nějakým souborovým manažerem (osobně konzervativně používám Midnight commander) se podíváme do svého domovského adresáře, kde by měl teď být adresář „.opera“, obsahující víceméně totožné soubory, jako ve Windows adresář „D:\shared\Opera\profile“ (některé soubory a adresáře v něm chybí, některé jsou naopak navíc). Protože Linux umí vytvářet a používat symbolické linky, bude celá konfigurace v Linuxu jednodušší – místo většiny stávajících adresářů a souborů vytvoříme symbolické linky na jejich windowsovské verze.

Nejjednodušším způsobem je IMHO použití zmíněného Midnight Commanderu. V jednom okně si otevřeme adresář „.opera“, v druhém „\mnt\wind\shared\Opera\profile“. Následně budeme postupovat tak, že z adresáře „.opera“ smažeme soubor nebo adresář, jehož symbolický link chceme vytvářet, přepneme se do okna s windowsovským profilem, najedeme kurzorem na soubor nebo adresář, který jsme právě smazali, a stiskneme Ctrl+X a hned poté ‚S‘ (už bez Ctrl). Měl by se objevit dialog pro vytvoření symbolického linku, který bude mít hodnoty předvyplněné tak, jak je třeba, a stačí ho tedy jen odsouhlasit. Úspěch se pozná snadno – pokud poté uděláme refresh okna s adresářem „.opera“, měli bychom vidět nově vytvořený symlink (v případě adresáře má jako první znak místo lomítka tildu („~“), v případě souboru má jako první znak zavináč

V konzoli je možné symbolický link vytvořit příkazem „ln“ (předpokládám, že kdo bude používat konzoli, umí použít i „ln“).

A teď tedy seznam symbolických linků, které chceme vytvořit (a popis, kam odkazují):

Adresáře:

~/.opera/cache4 (/mnt/wind/shared/Opera/profile/cache4)
~/.opera/images (/mnt/wind/shared/Opera/profile/images)
~/.opera/keyboard (/mnt/wind/shared/Opera/profile/keyboard)
~/.opera/menu (/mnt/wind/shared/Opera/profile/menu)
~/.opera/sessions (/mnt/wind/shared/Opera/profile/sessions)
~/.opera/skin (/mnt/wind/shared/Opera/profile/skin)
~/.opera/styles (/mnt/wind/shared/Opera/profile/styles)
~/.opera/toolbar (/mnt/wind/shared/Opera/profile/toolbar)
~/.opera/mail (/mnt/wind/shared/Opera/mail)


Pozor na adresář s poštou, který je ve Windows o úroveň výš než ostatní součásti profilu).

Soubory:


~/.opera/global.dat (/mnt/wind/shared/Opera/profile/global.dat)
~/.opera/notes.adr (/mnt/wind/shared/Opera/profile/notes.adr)
~/.opera/opcacrt6.dat (/mnt/wind/shared/Opera/profile/opcacrt6.dat)
~/.opera/opcert6.dat (/mnt/wind/shared/Opera/profile/opcert6.dat)
~/.opera/opera6.adr (/mnt/wind/shared/Opera/profile/opera6.adr)
~/.opera/opssl6.dat (/mnt/wind/shared/Opera/profile/opssl6.dat)
~/.opera/search.ini (/mnt/wind/shared/Opera/profile/search.ini)
~/.opera/wand.dat (/mnt/wind/shared/Opera/profile/wand.dat)


Jak si můžete všimnout, chybí tu několik souborů. Je to proto, že se kvůli chování Opery sdílet mezi systémy nedají. Samozřejmě není dobrý nápad sdílet samotný „opera6.ini“ – jeho nastavení se v obou systémech liší a nedopadlo by to dobře. Dalším souborem, který se nedá podobně sdílet, je soubor s cookies – „cookies.dat“. Můžete na něj v Linuxu udělat symbolický link, Opera nastartuje a použije windowsovskou verzi tohoto souboru, ale po ukončení zjistíte, že místo symbolického linku máte v adresáři „.opera“ klasický soubor cookies.dat, a tudíž se vám cookies, které jste přijali v Linuxu, nepromítnou zpátky do Windows, jedinou možností je ruční překopírování Linuxového souboru na místo Windowsovského. Problém je také se souborem „download.dat“, tedy se seznamem stažených souborů – Opera při startu tento seznam prochází a pokud soubor nenajde na uvedené cestě, tak ho ze seznamu vyhodí. Je asi jasné, že tímpádem byste při první změně systému přišli o celý seznam, protože windowsovská opera zkrátka nenajde soubory na cestě například „\home’uzivatel\download“ a naopak linuxová zase nenajde soubory na „D:\Download“, tudíž je všechny ze seznamu vyhází jako neplatné.

Každopádně, pokud jsme úspěšně vytvořili zmíněné symbolické linky, je na čase spustit Operu – měla by naběhnout z velké části v té podobě, v jaké ji máme ve Windows, jen je potřeba donastavit věci jako skin, fonty a podobně. Jakmile to uděláme, měli bychom mít ve Windows i v Linuxu k dispozici Operu, která má mezi oběma systémy sdílenou většinu podstatných věcí – jako třeba bookmarky, poznámky, poštu/RSS a samozřejmě se otvírá s naposledy otevřenými taby.

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit