Living at the edge of the world

Dneska jsem si díky článku na Novinky.cz o tom, jak jsou na tom vysokoškoláci ve státní sféře špatně, prošel několika různými emocemi – zasmál jsem se, zaplakal si a na konec se i dost naštval. Zejména mě ‚pobavila‘ následující pasáž:

„Vyšší platy by si podle Vondrové státní zaměstnanci zasloužili i proto, že mají většinou vyšší kvalifikaci než lidé z privátních firem.
To potvrzují i čísla Zatímco v podnikatelské sféře pracuje 43 procent lidí s maturitou a vyšším vzděláním, ve státních institucích jich je přes 77 procent. Vysokoškoláků je v podnikové sféře zaměstnáno necelých deset procent, ale ve státní sféře přes 26 procent.“

Nevím, jestli je zmíněná Vondrová státní zaměstnankyní nebo o tom, o čem píše, jen teoretizuje od stolu, aniž by znala skutečný stav, ale přesně tahle brilantní dedukce ve mě vyvolává zmíněné stavy.

Anebo je možná problém ve mě – já totiž nechápu ‚kvalifikaci‘ jako ekvivalent výrazu ‚titul‘. Kvalifikovaný člověk pro mě je někým, kdo skutečně rozumí své práci, bez ohledu na dosažené vzdělání. Což pravda v naší společnosti a zejména ve státní sféře není příliš populární výklad toho slova – ve státní sféře se cení tituly, nikoliv schopnosti. To by Vondrová věděla, kdyby ji někdy navštívila. Proto je ve státní sféře tolik vysokoškoláků – stačí, aby předložili glejt o vzdělání, a automaticky je jim přiklepnut ne zrovna nejhorší plat, přičemž nikoho vůbec nezajímá co vlastně dotyčný umí. Znám vysokoškolsky vzdělané programátory ve státní sféře, s několika tituly, kteří nejsou schopni napsat nejobyčejnější skript, neznají rozdíl mezi absolutní a relativní cestou a neumí zapsat cestu, která obsahuje mezeru. Přesto za svou práci pobírají plnohodnotný plat, náležící vysokoškolsky vzdělanému odborníkovi. Kterých samozřejmě ve státní sféře mnoho není, protože který schopný odborník vydrží dlouhodobě brát úplně stejné peníze jako naprostý neumětel? Státní sféra je proto zahnívajícím doupětem rádobyodborníků, kteří neumí vůbec nic, ale protože to ve státní sféře nikoho nezajímá, tak tam vesele parazitují, přežívají poklidně dlouhé roky a lákají mezi sebe jim podobné. Ve státní sféře vysokoškolský diplom garantuje dlouhý a spokojený život s nepříliš mnoha starostmi a ucházejícím platem. Proto je ve státní sféře tolik vysokoškoláků.

A co se týče toho, že by se jim mělo přidat – ani omylem! Pokud se nevyřeší problém toho, že nejsou placené schopnosti, ale diplomy, v žádném případě není na místě vysokoškolákům ve státní sféře přidávat. Mají už i tak dost. Přidejte těm, kteří něco umí a jsou schopní a přesto bojují ve státní sféře, věřte mi, že jim to ze srdce přeju a držím jim palce, ať to dokážou změnit. Ale přidávat plošně ‚vysokoškolákům‘ by byla obrovská chyba, pokud chceme, aby státní sféra někdy do budoucna nebyla tím příživníkem, kterým je teď Větší část zaměstnanců státní sféry je za práci, kterou odvádějí, placena už teď naprosto královsky a jejich pracovní morálka je naprosto tragická. Ovšem je tu jeden problém – kdo bude v systému prolezlém flákajícími se neumětely a protekcí určovat, kdo je opravdu schopný a kdo ne? Má to vůbec nějaké řešení?

(Autor tohoto příspěvku hovoří z vlastních zkušeností, kdy přes pět let pracoval jako správce sítě poměrně velké instituce ve státní sféře, denně narážel na naprosto absurdní a nepochopitelné myšlení a principy a vzdoroval ‚systému‘, až to nakonec po pěti letech zcela vyčerpán a znechucen vzdal a odešel s velkým rozčarováním a dlouhodobými psychickými následky živit se tím, co dokáže a ne tím, že na něco má papír)

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit