Tak nám „zrušili“ hranice, paní Millerová.
Říct mi to někdo před osmnácti lety, myslel bych si, že se zbláznil. Když jsem prvně přejížděl mezi Německem a Itálií poté, co schengen implementovali tam, měl jsem tak trochu dojem, že jsem se zbláznil já, nějak mi tam ta celnice chyběla, nevěděl jsem, jestli jsem ještě v Německu, nebo už v Itálii. A teď to tak bude vypadat i na našich hranicích…
Ačkoliv se toho v naší zemi změnilo (k dobrému i zlému) hodně, mám dojem, že vstup do schengenského prostoru je jednou z nejzásadnějších (nebo možná spíš „nejviditelnějších“) změn, kterými naše zem prošla, a které se patrně v nadcházející budoucnosti vyrovná už leda zavedení eura (ať už si o něm myslíme cokoliv).
Vlastně se prakticky nic nezměnilo, svobodně cestovat už naštěstí můžeme dlouhou dobu, ale když se zamyslíte nad psychologickým efektem…v tuhle chvíle v podstatě zmizely i ty imaginární čáry na mapách, nebo se spíš tak nějak rozmlžily. Víceméně jsme se definitivně a hmatatelně stali součástí Evropy. Města v pohraničí najednou nejsou tak docela v pohraničí, protože je od „druhé strany“ nedělí už skutečně naprosto nic.
Zbývá snad jen doufat, že to byl pozitivní krok a že to tu u nás bude vypadat jako ve zbytku Evropy nejen v tom ohledu, že nám zmizely hraniční přechody.
