Pixelpeeping je anglický termín, kterým se obvykle označuje to, když někdo zkoumá fotografie „pod drobnohledem“ a zjišťuje, co je kde za nedostatek, bez ohledu na to, zda by při normálním prohlížení vidět byl nebo nebyl. Obzvlášť časté je to při posuzování kvality objektivů. Taky jsem se do pixelpeepingu pustil, i když s trochu jiným (a jak doufám, pro obyčejného amatéra užitečnějším) cílem – porovnat tři velmi levné objektivy. Podotýkám, že tenhle rádobytest je dělaný čistě amatérsky v obou významech toho slova. Rozhodně nemá jít o žádný kdovíjak seriózní laboratorní test, cílem bylo jen napodobit podmínky, za jakých by asi fotil ten, kdo si takové objektivy koupí.
Když se nemajetný amatér, který si koupil nebo si hodlá koupit některý z levnějších modelů digitálních zrcadlovek Canon, podívá na ceny uznávaných objektivů, patrně se mu neudělá příliš dobře, protože jejich ceny se vyrovnají ceně samotného fotoaparátu a mnohdy ji i převyšují. Současně se patrně v různých diskusích dozví, že pokud nemá L objektivy (řada objektivů Canon, určená pro profesionály, s patřičně profesionálními cenami), v podstatě by snad ani nemusel fotit. A když už přijde řeč na objektivy na druhé straně cenového spektra, obvykle se opakují následující výroky:
1. Setový objektiv od Canonu je hrozný a jen stěží použitelný, zbytečně vyhozené peníze
2. Jestliže chcete levný a dobrý objektiv, kupte si „zázračnou padesátku“ EF 50 1.8II, která je oproti setovému objektivu nesrovnatelně lepší
3. Pokud už došlo k tomu, že máte některý z levných objektivů, foťte s ním minimálně na clonu f8.
Tyhle tři rady jsou v různých menších variacích opakovány takřka do úmoru prakticky po celém internetu. Jelikož jsem se už před časem přesvědčil, že s pravdivostí té první to není až tak divoké, jak někteří dělají, chtěl jsem se přesvědčit i o tom, jak relevantní jsou ty dvě zbylé. Vzal jsem tedy svůj setový objektiv Canon EF-S 18-55 f3.5-5.6 II a opěvovanou levnou padesátku EF-50 1.8 II a porovnal je. A pro zajímavost jsem do toho přihodil ještě v podstatě nejlevnější teleobjektiv na trhu, Tamron 55-200mm f4-5.6 Di II LD Macro. To všechno jsem odfotil na Canonu 350D a udělal z toho výřezy o 100% velikosti, aniž bych pochopitelně to, co vylezlo z foťáku (jako RAW) jakkoliv upravoval. Rozdíly v kontrastu nicméně jsou dílem především objektivů.
Nejdřív pro zajímavost setový objektiv Canon na širokém konci – „na plnou díru“, na f5.6 a na f8:
Na širokém konci a „na plnou díru“ jsou největší slabinou tohohle objektivu extrémní okraje. Jak je vidět, tak při f3.5 jsou zkrátka hodně rozmazané a na širokém konci je proto tahle clona spíš jen velice nouzová a není asi radno ji používat jindy než tehdy, kdy by jakékoliv přiclonění bránilo pořízení fotky, která za to stojí. Při f5.6 je už situace výrazně lepší. Při f8 se sice kresba ještě nepatrně zlepší, ale troufám si tvrdit, že u fotky v normální velikosti by nikdo nepoznal rozdíl. Barevná vada tam je, ale dá se uspokojivě korigovat softwarově. Ve středu snímku se pak kresba objektivu nijak výrazně nemění, ať je zacloněný či odcloněný jakkoliv.
Teď si ještě před tím nejdůležitějším srovnáním odskočíme k Tamronu a na opačný konec ohniskového rozsahu, tedy k jeho dlouhému konci:
Tamron je na dlouhém konci poměrně vyrovnaný. Naplno odcloněný je sice poněkud měkčí a kresba není úplně ostrá, ale i mírné zaclonění dá vše do pořádku a podle mého názoru kreslí Tamron minimálně kolem oněch 135mm (na kterých stále ještě nabízí světelnost f4, takže vzhledem k tomu, jak malý rozdíl je mezi 135mm a 200mm, přinejmenším u tohoto objektivu, se dá takřka říct, že je ve skutečnosti víceméně konstatní f4) více než slušně. Připomenu, že jde o teleobjektiv, který se momentálně prodává za cenu okolo 2700,- Kč, a to včetně sluneční clony. Na 200mm se opět objevuje nutnost mírně přiclonit, čímž se zlepší ostrost snímku i jeho kontrast, ovšem je vidět, že tady už se dostáváme za optické možnosti tohoto objektivu, protože rozdíl v množství detailů oproti 135mm je minimální, pokud vůbec nějaký. Přiclonění také zvýrazňuje v rozích barevnou vadu (ale zase potlačuje „purple fringing“), tu ale není u tohoto objektivu problém softwarově zcela odstranit.
A teď konečně všechny tři objektivy pohromadě na ohniscích kolem 50-55mm, podle toho, jaké který z nich umožňuje. Nejprve kraj obrazu:
EF-50 1.8 II je na krajích při maximálním odclonění dost zoufalý a obraz se podobá tomu, co v podobné situaci předvádí setový objektiv. Všechno je dost rozmazané, kontrastnější místa mají fialové kontury, a je patrná i vinětace. Stačí ale trochu přiclonit a všechno se lepší. V praxi je vidět výrazný skok v ostrosti krajů zhruba na f2.8, přibližně k f5.6 se pak ostrost ještě nepatrně zlepšuje, dál už je konstantní.
Setový objektiv je na dlouhém konci na krajích rozhodně lepší než na tom širokém a ostrost obrazu i jeho kontrast je při úplném odclonění lepší než u EF-50, ale je třeba mít na paměti to, že u tohoto objektivu znamená úplné odclonění stále poměrně mizerných f5.6, nikoliv slušných f1.8 jako u „padesátky“. Po menším přiclonění se pak lepší hlavně kontrast (mizí vinětace), jinak je obraz víceméně shodný.
Tamron se pak chová zcela stejně jako na dlouhém konci – při úplném odclonění je měkčí a objevují se fialové kontury, ale stačí trochu zaclonit a je po problému.
A teď totéž u středu obrazu:
Asi to nemá smysl příliš rozebírat – padesátka je při plném odclonění opět měkčí, ovšem rozhodně ne tolik, jako na krajích, a při takřka jakémkoliv přiclonění alespoň mému pohledu mizí rozdíly. Ty alespoň já osobně nevidím ani na výřezech ze snímků, pořízených setovým objektivem a Tamronem. Bez ohledu na clonu je kresba pořád stejná.
Jaké z toho vyvodit závěry? Osobně mě překvapilo několik věcí.
V první řadě to, jak málo se ta na internetu tolik vychvalovaná „padesátka“ EF-50 1.8 II liší od zatracovaného setového objektivu. Ano, jistě, kreslí nepochybně lépe, ale že by kreslila až o tolik lépe, aby si tyhle dva objektivy zasloužily tak odlišné hodnocení od tolika lidí…ne, prostě mi nepřijde, že je to oprávněné. Samozřejmě je tu ještě jedna věc, a tou je světelnost. f1.8 je samozřejmě naprosto někde jinde než f5.6, to je zcela bez diskuse. Ale má to i háček, a tím je ohnisková délka „padesátky“. Ta je totiž na 1.6x crop zrcadlovce až trochu moc dlouhá (odpovídá to cca 85mm ohnisku na klasickém fotoaparátu), takže fotit s ní třeba v hůře osvětlené menší místnosti může být problém, protože zjistíte, že zkrátka není kam couvnout a to, co fotíte, se vám stále nevejde do záběru. Ale bezpochyby jsou chvíle, kdy je taková světelnost k nezaplacení, a samozřejmě také umožňuje mnohem lepší hrátky s hloubkou ostrosti. A za ty peníze, za které se EF-50 1.8 prodává… Nicméně, řada lidí se bez ní zkrátka docela dobře obejde a rozhodně bych ji nedoporučoval kupovat jen kvůli tomu, že „na internetu říkali, že kreslí nesrovnatelně líp“. Nemyslím, že to je pravda.
Další, co mě překvapilo, bylo, jak kvalitní je Tamron 55-200, s ohledem na svou cenu. Na internetu patří mezi jeden z objektivů, kterými je dost okatě opovrhováno. Opět si nemyslím, že si to zaslouží. Přijde mi, že jeho kresba je jen nepatrně horší než kresba „padesátky“, a to už „na plnou díru“, což navíc, jak už jsem zmiňoval, v podstatě v rozsahu 55mm až 135mm znamená f4, a to nepovažuju za špatný výsledek. Takřka netrpí vinětací a fotky z něj jsou příjemně kontrastní (opět mi připadá, že takřka srovnatelně, jako z EF-50). Oproti EF-50 sice trpí zejména na okrajích obrazu barevnou vadou, ale odstranit ji softwarově je opravdu minimální problém. Stejně tak bývá často označován za „rozviklaný plasťák“ a podobně – ano, je kompletně plastový, včetně bajonetu, ale jinak mě kvalita mechanického zpracování spíše příjemně překvapila, čekal jsem objektiv, u kterého se bude jeden bát, že mu „chobot“ s čočkami někde vypadne. To rozhodně není pravda. Ostatně, i tohle je focené Tamronem, „na plnou díru“ na 200mm, a jde o takřka 100% crop (jen je to bohužel nedopatřením vyfocené na 1/2500 vteřiny, takže rotor „stojí“ :/ ) :
A konečně je myslím jasně patrné, že rada „foť na f8 a je to“ má i v případě takhle levných objektivů do univerzálnosti daleko – v řadě případů by se tím jeden okrádal o světelnost, aniž by to přitom mělo na výslednou fotografii pozorovatelný vliv.
Tolik k překvapením. Co se týče setového objektivu, pak je patrně jasně vidět, že zkrátka z těchto tří JE nejhorší. Jenže – nemám pocit, že by šlo o prohru kdovíjak výraznou. Je pravda, že je ho potřeba zejména na širokém konci přiclonit, aby trochu kreslil, ale jinak se mi nezdá, že by kreslil o tolik hůře. Problém je spíše v kontrastu a vinětaci, ale obojí se dá kompenzovat softwarově. Samozřejmě, že je lepší si koupit objektiv, který těmihle neduhy netrpí, ale tady je drobný háček. Veškeré kvalitnější alternativy se cenově pohybují naprosto někde jinde, než na kolik vyjde setový objektiv (nejlevnější lepší alternativa je pravděpodobně Sigma 17-70 f2.8-4.5, která stojí kolem osmi tisíc). To se týká i jakýchkoliv lepších objektivů, pokrývajících především široký konec setového objektivu, tedy ohniska zhruba kolem těch 18mm. A myslím, že široký konec je pro řadového amatérského fotografa poměrně užitečný (osobně bych nezřídka potřeboval ještě širší ohnisko než těch 18mm). Takže si myslím, že za ty peníze je velká škoda si setový objektiv nepořídit. Leckdy poslouží velice slušně a zastoupí i výrazně dražší objektivy, a navíc člověku umožní si ujasnit, kam by měl směrovat další případné investice. V současné době má podle mého názoru klasický EF-S 18-55 f3.5-5.6 II jediného vážnějšího konkurenta, a tím je EF-S 18-55 f3.5-5.6 IS, který se dodává v setech s Canonem 450D a bude k dispozici i v setu s 1000D. Ten totiž podle řady testů na internetu kreslí ostřeji než původní setový objektiv (podle všeho by měla kvalita jeho kresby odpovídat EF-50) a krom toho nabízí ještě solidní stabilizaci obrazu, která se může leckdy hodit. A protože cenový rozdíl mezi touto novou verzí a tou starou není nijak výrazný, rozhodně stojí za to o něm uvažovat. Rozhodně si nepohoršíte. O kolik si přesně polepšíte, to by mě samotného také docela zajímalo, začínám mít pocit, že je tenhle objektiv přechválený podobně jako EF-50, ale v ruce jsem ho neměl a asi hned tak mít nebudu, takže to nemůžu posoudit v praxi.
Tak nebo onak si zkrátka myslím, že i levné objektivy pro Canony mohou posloužit velice dobře a že pokud se člověk nedívá lupou na výřezy, těžko pozná, kterým z výše „testovaných“ objektivů byla pořízena tahle „testovací“ fotka (ano, na téhle jsou provedeny běžné úpravy):
Nebo pozná?
