Dobře míněná rada: pokud by někdo z vás, kdo to tu čtete, uvažoval o tom, že se stane překladatelem na volné noze, dobře si rozmyslete, jestli na to máte. A ne, nemyslím ani tak po stránce schopností (to se ostatně rozumí víceméně samo sebou), ale po psychické stránce. Nemalou část vaší „pracovní doby“ budou totiž vyplňovat úvahy typu „tak, jestlipak mi dneska/tenhle týden/tenhle měsíc někdo konečně zaplatí?“ či vyřizování urgencí telefonických či písemných.
Bez legrace. Netuším, jestli je taková platební morálka v téhle zemi běžná ve všech oborech, nebo je tím překládání výjimečné, ale ze cca. deseti subjektů, se kterými jsem měl nebo mám pracovně co do činění, platí/platil včas JEDEN (moc rád bych uvedl jméno, ale z důvodů snahy o jistou anonymitu svou i jejich to bohužel neudělám). Ostatní je čiré zoufalství. Zejména v začátcích, kdy jste rádi za každý „kšeft“, který vám někdo nabídne (překladatelů je moc a kvalita nikoho příliš nezajímá) se velice snadno nachytáte na finty typu „druhou polovinu honoráře obdržíte po vydání knihy“. To nezní tak špatně – do té doby, než zjistíte, že se ve skutečnosti jedná o zdržení v řádu let! Bez legrace. Ale i bez takovýchto zádrhelů si jste nuceni zvyknout na to, že své nepříliš závratné příjmy povětšinou obdržíte přinejmenším s nekolikaměsíčním zpožděním a na věci jako plánování budoucích větších investic můžete takřka zapomenout, protože prostě netušíte, zda tou dobou už budete mít peníze, které byste mít měli.
Překládání knížek a podobných věcí je zajímavá práce a nezřídka vás to opravdu baví (mimo jiné se při dohledávání podkladů dozvíte i spoustu věcí, které byste se jinak nikdy nedozvěděli). Ale musíte se smířit s tím, že se obecně nebudete topit v penězích, že občas budete nuceni pracovat doslova dnem i nocí po nespecifikovaný počet dní/týdnů, a že když už si konečně lehnete do postele ve snaze se alespoň trochu vyspat, tak že se vám čtvrtinu času budou v hlavě honit různé „špeky“ z aktuálního překladu, čtvrtinu vás bude strašit blížící se termín odevzdání a čtvrtinu budete přemýšlet o tom, kdo vám aktuálně dluží kolik peněz a odhadovat, kdy se jich asi dočkáte, zatímco se vám na stole kupí účty a třeba naděje na normální letní dovolenou, jakou si dneska dopřává kdekdo, zvolna mizí v nedohlednu.
Tak až si zase někdy budete říkat, jak jsou v současné době překlady dost často mizerné (a že jsou), vzpomeňte si i na to, že to možná řada těch kvalitnějších překladatelů (čímž se k nim nechci nenápadně zařadit, to musí posoudit jiní) prostě „nezvládla“ z důvodů, které nejsou na první pohled tak zjevné.
Nebo mám prostě jenom smůlu na „kontakty“…
Ono by možná nebylo od věci pranýřovat/chválit konkrétní nakladatele. Potíže by ti to nemuselo způsobit žádné, a trhu (nebo alespoň specifičtěji překladatelům) transparentnost jedině prospěje.
Samotnému se mi ovšem příkladem jít nechce, pro minimální zkušenost a fakt, že honoráře zatím chodí, i když ne zrovna do data zatrženého v kalendáři.
To by možná od věci nebylo, ale já mám pořád, i přes ty obvyklé větší či menší komplikace s placením, mnohem radši nějakou práci než žádnou. Sorry, jsem srab, ano. Ale musím z něčeho žít.
Na druhou stranu je fakt, že takováhle nekonkrétnost nejen ničemu neprospívá, ale že si to tu může přečíst někdo z těch, na které to primárně nebylo (až tak) mířeno, vztáhnout si to na sebe a urazit se…
No, z blízkého zdroje vím, že ve stavebnictví je neplatičů také jak hub po dešti. Firmy neplatí a neplatí, ale tam se jedná o mnohasettisícové až milionové částky a to taky není legrace… Takže překladatelé v tom nejsou sami.
Teke: Což tak nějak tuším, ale veselejší pomyšlení to není, právě naopak.
Mě na tom ale štve hlavně to, že je to těm dotyčným obvykle naprosto jedno, naopak to nezřídka působí dojmem, že to tak nějak patří „k folklóru“ a že vlastně o nic nejde…
Jo, tohle je fakt úplně všude. S přímou úměrou mezi velikostí firmy a prodlením platby. Živnostník ať si chcípne hlady. Plus v ČR při práci na volné noze platí ještě jedno pravidlo – pokud jde nějaký kšeft do stovek tisíc (tady zjevně nejde o překladatelství), musí zadavatel v rámci výběrového řízení dostat výpalné, jinak se můžeš s prací rozloučit. Ale zase bych předpokládal včasnou výplatu, i když v tomhle kolotoči jsem se díky bohu zatím neocitl. Je to fakt radost, v tomhle žít.
-ano, tato platební morálka je všech oborech a co vím, zdaleka nejen u nás. mě to sice taky občas přivede do úzkých, ale podobně jako já nechodím včas a nikdy neodevzdávám nic v termínu, přijde mi to nejen pochopitelný, ale hlavně symatičtější. na přesně dodržovaném harmonogramu je vždycky něco fašistického.
-a ještě k těm penězům. znám osobně dva skutečně špičkové knižní překladatele, kteří se uživí velmi dobře. a stíhají i spoustu dalších věcí.
„podobně jako já nechodím včas a nikdy neodevzdávám nic v termínu, přijde mi to nejen pochopitelný, ale hlavně symatičtější. na přesně dodržovaném harmonogramu je vždycky něco fašistického.“
Svérázný názor (ale to už by mě ani nemělo překvapit). Pevně doufám, že spolu pracovně (v jakémkoliv oboru) nikdy nebudeme mít tu čest. A kéž bych neměl nikdy tu čest ani s níkým podobného smýšlení…prošvihnout termín je ostuda, nikoliv ctnost.
„znám osobně dva skutečně špičkové knižní překladatele, kteří se uživí velmi dobře. a stíhají i spoustu dalších věcí“
To jim závidím (ale přeju, jsou-li skutečně dobří). Jakkoliv nepravděpodobná mi ta zmíněná kombinace (velmi dobře se uživí a současně stíhají spoustu dalších věcí) připadá s ohledem na to, co vím od některých špičkových knižních překladatelů zase já. Na druhou stranu je pravda, že „velmi dobře se uživí“ je pojem velice relativní.
Znám to z obou stran. Ne vyloženě na sobě, ale přes rok kompletně řeším finance ve firmě kde jsem zaměstnaná a je to někdy dost náročné rozhodnout komu zaplatím včas a komu ne. Jsme taky závislí na platbách a když se s někým bavím obecně tak v poslední době se platební morálka všeobecně zhoršila. Není problém když nám odběratelé platí s dvou až tříměsíčním spožděním.
Ale co jsem hlavně chtěla. Ono to myšlení dodavatelů je kolikrát úplně zcestné. Než jsem převzala placení tak roky platil šéf a jeho „finanční plán“ byl o tom, že „zaplatíme tomu kdo nejvíc otravuje nebo zaplatíme tomu koho ještě budeme potřebovat“. Takže paradoxně ten kdo měl na něho číslo na mobil a otravoval ho se dočkal velice brzy a ten kdo nebyl až tak otravný tak měl prostě smůlu. Toto mi přijde jako hnusárna, protože jemu na tomto nepřišlo vůbec nic divného a bral to tak, že je to v pořádku. Dodneška jsem mu nepřiznala, že jsem uhradila některé dluhy 2 roky a víc staré o kterých prohlašoval, že na ty lidi/firmy „sere“.
-nechci se tady ohánět jejich jmény, co tedy stíhají : oba učí a publikují vlastní texty. přičemž u jednoho z nich je množství těch překladů opravdu enormní. pod „dobře se uživí“ myslím samozřejmě že žije v dostatku a nemusí nikde žebrat granty nebo podřadnou práci komerčního charakteru.
– neříkám, že je to ctnost. ta mě ostatně nikdy moc nezajímala. s takovou tou preciozitou, plněním termínů a chladnou profesionalitou mám vesměs spojené samé suchary, zatímco chroničtí liknavci a lenoši leckdy patří k těm, kteří více rozumí tomu, co je to, řečeno s Hronem Metánovským, umba žijby, nebo-li, dle Francouzů, savoire vivre.
Ostatně, již staří Římané k tomuto problému říkali, že morbi tristique dui at velit, fusce nec ligula.
mé znalosti latiny jsou fragmentární, nicméně moc se mi to nezdálo. ale s vědomím potupy jsem tedy klikl na odkaz. vzpomněl si na kolegy grafiky/sazeče a jejich výplňková latinská slova, která spolehlivě fungují již několik staletí. k celé věci se ale dle mě hodí spíše Cane decane, cane de cane!