Living at the edge of the world

Už dlouho tu nebylo žádné srování antialiasingu v různých systémech. Situace se přitom přinejmenším v Linuxu neustále vyvíjí, tvůrci knihoven Freetype se snaží o neustálou modernizaci a zlepšování stávajících algoritmů. I ve Windows ale dochází alespoň k drobným změnám – ve Windows 7 už je zabudován nástroj na vyladění funkce Cleartype a samotný Cleartype doznává také určitých kosmetických změn. Proto jsem tedy udělal další srovnání s aktualizovanými screenshoty.

Tentokrát nepůjde o žádné hádání ani o slepý test. Na každém obrázku jsou čtyři ukázky. První (vlevo nahoře) jsou Windows 7 ve víceméně výchozím nastavení. Vpravo nahoře je novinka, která v minulých srovnáních nebyla – Mac OS X 10.5.6. Zahrnul jsem ho naprosto záměrně, protože Apple je kvalitním renderováním fontů vyhlášený řadu let. Použil jsem nastavení „Medium“, které je v systému prezentováno jako nejlepší pro LCD panely. Dolní řádky pak patří Linuxu, konkrétně Arch Linuxu, ovšem s renderovacím subsystémem, na který byly aplikovány Ubuntu patche. V obou případech jde výhradně o nativní linuxový autohinter (tzn. není použitý bytecode interpreter, pro který jsou laděné Microsoft fonty). Vlevo je s nastavením plného hintingu, vpravo s nastavením středního. Všechny systémy měly shodné nastavení fontů – mimochodem, v rámci možností jsem v konfiguraci browseru upřednostnil zcela záměrně fonty z OS X (Helvetica, Lucida Grande), aby byl v co největší výhodě a abych zjistil, zda se mu se stejnými fonty mohou ostatní systémy alespoň vyrovnat. Jediná drobnost – zatímco screenshoty z Linuxu a z OS X jsou dělané v systému s 91dpi (což je nativní rozlišení mého monitoru), ve Windows jsem raději zůstal u výchozích systémových 96dpi, které zkrátka Windows stále vyhovují nejvíce. Proto jsou fonty ve screenshotech z Windows nepatrně větší – což by ale měla být z hlediska možnosti prokreslení fontů spíše výhoda. A omlouvám se za kurzorovou šipku, která mi na pár screenshotech z OS X zůstala – nikdy jsem v tom systému nedělal, takže jsem netušil, že do screenshotů umisťuje i kurzor, a nechtělo se mi to poté znovu celé předělávat.

Výsledky? Jako obvykle neexistuje jednoznačný vítěz, alespoň z mého pohledu. Osobně preferuji mix linuxového renderování – na některé fonty se hodí více full hinting, na jiné medium (popř. slight, ale ten tu není zobrazen). Medium hinting zobrazuje znaky přirozeněji, ale na druhou stranu je to na úkor jejich ostrosti. Což někomu může vyhovovat, někomu ne. Full hinting naproti tomu některé znaky až příliš deformuje a kromě toho má u některých fontů problémy s jejich meteringem – hezky je to vidět na oné žluté tabulce fóra DPReview.com, kde špatný výpočet šířky znaků fontu vede občas k rozpadu celé tabulky (řádek s celkovým počtem vláken). Řešení je ovšem prosté – linuxový Freetype umožňuje prostřednictvím snadného konfiguračního souboru změnu renderovacích parametrů individuálních fontů, takže není nic snazšího než pro takto postižený font (Tahoma) prostě full hinting zakázat.
Poměrně hodně mě překvapil OS X – bohužel spíše negativně. Jak při výchozím doporučeném nastavení, tak při zkoušení dalších variant se mi nepodařilo najít alternativu, která by mi vyhovovala. Fonty na mě působí podivně „rozpitým“ dojmem. Rozhodně nejde o něco, na co bych chtěl dobrovolně koukat řadu hodin denně – nepřijde mi, že by čitelnost takových fontů byla zrovna vysoká a moc tudíž nechápu, proč je rendering fontů v OS X stále tak opěvován.
Windows 7 jsou v renderování fontů překvapivě dobré (rozhodně lepší, než jak si pamatuji XP). Jen zkrátka přistupují k renderování spíše z hlediska užitkového – snaží se o maximální čitelnost (v rámci možností), což se ale dle mého názoru mírně podepisuje na vzhledu samotných znaků. Windows tak na mě působí trochu moc zubatě a „tence“, fonty mi příliš připomínají staré bitmapové (což je pro řadu lidí jistě klad). Odstrašující je ovšem příklad s čínskými (?) znaky na posledním srovnávacím obrázku – tady jsou znaky opravdu SILNĚ rozkostičkované a zubaté a předpokládám, že tomu, kdo tyto znaky ovládá, by se linuxové nebo i macovské znaky četly výrazně lépe. Rozhodně mi ale Cleartype ve Windows 7 vyhovuje více než v minulosti v předchozích systémech.
Zajímavou věcí, kterou ale žádný screenshot pořádně nezachytí, je také pocit, jakým na mě (a možná i na jiné) působí systém jako takový, kdy je metodou ze screenshotů renderován veškerý text na obrazovce a v GUI. Windows vzbuzují dojem funkční strohosti, působí na mě hodně technicky a chladně. Mac OS X ve mně vyvolává vzpomínky na školní hodiny výtvarné výchovy – vodovky, čtvrtka, štětce a tak podobně. A Linux se svými fonty zkrátka působí pocitem vlídnosti, hladkosti, jako pohodlná pohovka, do které se oči mohou usadit a dělat to, co je baví. Asi to je krapet (?) padlé na hlavu, ale nějak takhle na mě zkrátka jednotlivé systémy se svým přístupem k renderování fontů působí. A proto nejraději pracuji v Linuxu, pokud mám tu možnost. Kvalitní a příjemné zobrazení a renderování fontů je pro mě totiž jednou z nejdůležitějších věcí, které mi operační systém může nabídnout (z mnoha různých důvodů).

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit