Living at the edge of the world

Zhruba před rokem a půl kolem sebe Opera rozpoutala poměrně velký rozruch, protože se rozhodla k poměrně neobvyklému kroku – podala na Microsoft u evropské komise stížnost za to, že zneužívá svého monopolního postavení na poli operačních systémů ke zvýhodňování pozice Internet Exploreru na trhu s browsery. Už tehdy se toho pochopitelně okamžitě chytla média, aby o tom více či méně objektivně informovala. Následkem byla samozřejmě obrovská vlna komentářů typu „Opera je zoufalá a snaží se na sebe upoutat pozornost všemi prostředky“, „Opera se snaží diktovat, co je správné“ a dalších podobných výroků. Přiznávám, že jsem tehdy ani já sám tak nějak nevěděl, co si o tom na základě informací z médií mám myslet a moje dojmy byly značně rozpačité. Až do té chvíle, než jsem měl shodou okolností to štěstí zúčastnit se akce při otvírání pražských kanceláří Opera ASA a slyšet, jak se věci mají, přímo z úst toho nejpovolanějšího člověka – CEO Opery Jona von Tetzchnera. To, jak celou kauzu popisoval Jon, se totiž dost zásadně lišilo od toho, co se člověk mohl dočíst na netu či obecně dozvědět v médiích (ozbvláště v těch českých, která kromě toho, že nebývají tak docela nezaujatá, navíc leckdy nezanedbatelně mění význam výroků – viz níže). A především – dávalo dokonalý smysl, proč se k tomu Opera odhodlala a jaký je skutečný záměr celé této akce. Už tehdy nám například Jon vysvětloval, že hlavním smyslem jejich stížnosti je především touha po tom, aby se zlepšila situace na poli dodržování webových standardů, které Microsoft vždy víceméně ignoroval a razil svoje – že jim nejde nezbytně nutně o ono oddělení IE od Windows jako takových, tedy o možnost, které se v převážné většině chytla média, ale zkrátka o to, aby VŠECHNY alternativní browsery získaly na MS nějakou páku, s jejíž pomocí by mohly proti monopolu MSIE-only stránek lépe bojovat. Popisoval nám také například, jakým způsobem probíhají jednání mezi Operou a MS v případech, kdy jde o to, že nějaká proprietární nekompatibilita v IE znemožňuje fungování daných stránek v Opeře (a nejen v ní) – a bylo to dost neuvěřitelné a v zásadě z toho všeho jeden spíš získal k Opera ASA obdiv za to, že k takovémuto v zásadě extrémnímu kroku sáhli až nyní. Nakonec, Microsoft například opakovaně natvrdo blokoval přístup z Opery na některé své stránky (včetně Hotmailu). Někteří z nejvíce viditelných pracovníků Opery se ostatně snažili mediální dezinformace objasňovat i na svých blozích.

Pak na nějakou dobu vše utichlo a zdálo se, že se nic neděje. Tedy s výjimkou toho, že, ačkoliv se na to v médiích takřka vždy zapomíná, se ke stížnosti Opery připojila i Mozilla a posléze i Google (který má sice sám máslo na hlavě, co se dodržování standardů týče, ale s uvedením Chrome začíná na vlastní kůži zjišťovat, v jak problematické situaci se alternativní browsery přičiněním především IE ocitají). Před poměrně nedávnou dobou ale vše vypuklo nanovo oznámením, že Microsoft nebude v EU distribuovat Windows 7 s IE a současně umožní prostřednictvím jakési obrazovky s nabídkou výběr instalace alternativních browserů. Což je, obávám se, dost daleko od toho, oč původně Opeře opravdu šlo. Netuším, zda se mezitím změnily její preference, ale spíš mám podezření, že se komise EU, podobně jako média, zaměřila spíš na tuhle část stížnosti a její hlavní příčinu ignorovala, a dost možná Opeře nic jiného nezbylo než jít alespoň za touhle částí svých požadavků. Nevím, tohle je opravdu jen moje spekulace, netuším, jak k tomu doopravdy došlo.

Zato ale tuším, jak na to vše reagují uživatelé Windows – pochopitelně se jim to nelíbí. Já se jim až tak moc nedivím – tohle řešení nepovažuji za zrovna nejšťastnější a vcelku chápu, proč se proti němu lidé bouří, nadávají na Operu (ale všimněte si, že ačkoliv, jak jsem zmiňoval, se ke stížnosti připojili i Mozilla a Google, těm za to nikde nikdo nenadává) a vykřikují věci o bojkotu Opery a podobně. Opravdu to vcelku chápu. Bohužel ale mám na paměti také zmíněný hovor s Jonem von Tetzchnerem a tudíž mám na paměti i to, že situace nikdy není černobílá. A jsem opravdu dost silně přesvědčen o tom, že byla Opera vývojem situace více či méně zahnána do kouta a teď jí zkrátka nezbývá nic jiného, než jít alespoň za něčím z toho, co chtěla původně – protože například výše linkovaný Haavard v jiném svém blogpostu konstatuje, že ač by samozřejmě bylo ideální, kdyby se MS podařilo nějak donutit dodržovat standardy, jsou ochotni se případně spokojit i s variantou, kdy nebude IE alespoň povinnou a neoddělitelnou součástí Windows. Dává to smysl. Není to sice ideální situace, ale je to zkrátka v kategorii „alespoň něco“.

Tomu všemu ale vůbec nepomáhají média, která jsou často nezanedbatelně „pro-microsoftí“. A česká média, jak jsem už zmínil výše, pak ještě navíc přilévají olej do ohně špatnými překlady a zavádějícími formulacemi (chci věřit, že neúmyslnými, ale v některých případech o tom opravdu silně pochybuji). Před nedávnem mě například dost rozčílil článek na zive.cz, jehož nadpis zněl „Opera má pořád málo: chce evropská Windows do celého světa„, který se zmiňoval o rozhovoru, který pro magazín Computerworld poskytl Hakon Wium Lie, „první důstojník“ Opera ASA, jehož předmětem bylo tehdy aktuální oznámení Microsoftu o oné obrazovce s možností volby browseru. Pokud si přečtete zmíněný nadpis, získáte myslím poměrně jednoznačný dojem – zlé Opeře se ten obrovský ústupek, ke kterému byl chudák Microsoft Evropskou unií přinucen, nelíbí a chce víc. Parchanti! A článek samotný vzbuzuje podobný dojem. Cituji to nejzásadnější:

Zdálo by se, že Opera dosáhla svého. Jenomže technický šéf Opery Hakona Wiuma Lie v rozhovoru magazínu Network World uvedl, že by si podobné opatření představoval i u dalších operačních systémů. Jenomže tím to opět neskončilo.„Přejeme si, aby to bylo stejně i za hranicemi Evropy. Myslíme si, že možnost volby prohlížečů by měla být nabídnuta každému,“ uvedl Lie pro Computerworld. Zatím však na to nemá páky, protože Evropská komise může Microsoftu stanovit podmínky jen s platností pro země Evropské unie.

Význam citovaného textu jednak potvrzuje to, co se snažil sdělovat nadpis („Opera má pořád málo!“), a jednak naznačuje, že má Opera smůlu, i kdyby chtěla. V čem je tedy problém? V tom, že si stačí přečíst původní text, ze kterého český článek vychází, a najednou je leccos trochu jinak. Budu opět citovat relevantní pasáže:

Jednou z oblastí návrhu, na které se Opera soustředí, je jeho omezení na evropský trh. „Obsahuje některé body, které bychom si s nimi chtěli ujasnit, a tohle je jeden z nich,“ prohlásil Lie. „Přáli bychom si, aby bylo něco takového realizovatelného i mimo Evropu. Myslíme si, že nabídku s volbou browserů by měl mít k dispozici každý.“ Lie ale něčemu takovému nedává velkou naději na úspěch, protože návrh Microsoftu byl reakcí na antimonopolní obvinění Evropské komise, jejíž pravomoce jsou omezeny na území EU.

Zdá se to jen mně, nebo opravdu „česká verze“ vyznívá dost nezanedbatelně jinak? Ale máme tu ještě odkaz na starší zprávy v podobě zmínky o tom, že by si Lie představoval podobné řešení i u jiných systémů. Opět cituji neprve zprávu z zive.cz:

Nakonec autor položil technickému řediteli i prubířskou otázku, jestli by se podobný dialog s výběrem prohlížečů neměl objevit i v ostatních operačních systémech – za příklad si vzal Mac OS od Applu a masovou linuxovou distribuci Ubuntu. O Lieho odpovědi netřeba spekulovat, něco podobného by si totiž samozřejmě přál, antimonopolní právo mu v tom ale nepomůže, oba systémy totiž prozatím nemají status monopolu.

A původní text v angličtině:

Otázka: Měl by podle vás nabízet podobnou obrazovku s možností volby browseru na svých počítačích také Apple? A co Ubuntu?
Odpověď: V případě Microsoftu jde o antimonopolní zákony, které se pochopitelně vztahují pouze na monopoly. Apple ani Ubuntu nejsou monopoly tak, jak monopol definují zákony. Přesto by možná byl dobrý nápad podobnou obrazovku nabízet: prohlížeč je pro většinu z nás nejdůležitějším nástrojem a mít přístup k lepším browserům nemůže být na škodu.

U zmíněného článku o tom, co je Opeře málo, jsem se neudržel a v záplavě inteligentních komentářů typu „ať jde Opera do hajzlu, komunisti“ a podobně zareagoval. Autor článku a posléze i další „velká zvířata“ z CPress se ohradili proti tomu, že jsou v jejich textech bulvární a zkreslené lži, a posléze samozřejmě došlo i na označení „fanatičtí Operisti“. Ale opravdu musí být člověk fanatický, aby viděl nezanedbatelné rozdíly mezi původními texty a jejich českou interpretací?

Mimochodem, všimněte si, že se onom prvním zmíněném článku z nějakého záhadného důvodu neobjevila ani slůvkem zmínka o tom, že, jak praví původní článek na Computerworldu, „Opera je z návrhu Microsoftu nadšená“ a domnívá se, že „krok, ke kterému se Microsoft rozhodl, je naprosto bezprecedentní.“ Že by se nehodily do krámu? A jako obvykle zmizely také zmínky o zapojení Mozilly a Google.

Pointa celého tohohle příspěvku? Snad jenom ta, že udělat si jednoznačný a patřičně radikální závěr je velice snadné. Obzvlášť pokud celou kauzu sledujete pouze v médiích. Jen je třeba mít na paměti to, že realita je obvykle mnohem komplikovanější, a bohužel také to, že objektivních médií je zejména v našich končinách (ale nejen) pomálu. Protože jinak než dezinformovaností si neumím vysvětlit, proč se k téhle záležitosti může i někdo natolik inteligentní jako Arthur Dent vyjádřit tak, že se jeden při čtení jeho článku musí zoufale chytat za hlavu…

A mimochodem, na závěr ještě jeden aktuálnější link na Haavardův blog – Why monoculture on the Web is bad.

3 lidem se článek líbí.

Znelíbit