Když jsem včera na Twitteru poté, co jsem se všude po internetu i v reálu musel probírat stohy hokejových komentářů, poslal „jásající hokejový národ“ někam (pravda, poněkud nevybíravě, leč přesto stále ne sprostě), dočkal jsem se urážek a pro několik osob to evidentně stačilo jako důvod k tomu, aby mě na Twitteru přestali sledovat. Chybět mi rozhodně nebudou (ostatně, co je to za nesmyslný závod o počet followerů/přátel/whatever, který na sociálních sítích běžně probíhá? Copak to číslo něco znamená?), ale stejně.
Když jsme dnes večer cestou domů z nákupu v nedaleké hospůdce kupovali grilovanou makrelu, bodrý prodavač nám jen tak mimochodem sdělil, že v hokeji vedeme 1:0. Evidentně předpokládal, že to každého zajímá.
Obě zmíněné události mi znovu připomněly, jak neuvěřitelně je u nás „televizní sportování“ zakořeněné, zejména v případě hokeje nebo fotbalu. Nevím, jaké procento lidí třeba ten hokej u nás sleduje, ale očekávám, že půjde dost možná o nějakých 80-90 %. A bohužel mám dojem, že pro většinu z nich je naprosto nepředstavitelné, že by hokej někoho nejen nemusel zajímat, ale že by ho dokonce jeho všudypřítomnost ve spojení s „pivní kulturou“, která tyhle „davové televizní sporty“ provází, mohla přímo otravovat. Prostě nejsou schopni pochopit, že někdo takový může vůbec existovat. A pokud někde řeknete, že vás hokej nezajímá a nekoukáte na něj, okamžitě jste pasováni na exota. V horším případě budete označeni za pozéra, který by ve skutečnosti na hokej koukat chtěl, ale protože má potřebu „močit proti větru“, tak just nekouká a všude na to upozorňuje. A v tom nejhorším případě budete skutečně napadeni, ať už slovně nebo dokonce fyzicky.
Navzdory tomu, jak se to možná jeví, nemám svůj naprostý nezájem o televizní sport (s několika málo výjimkami jako třeba WRC, které ale zase pro změnu takřka zcela ignorují naše televize a ne každý má k dispozici Eurosport) potřebu nijak inzerovat ani někomu vnucovat. Nic mi to neříká, nesleduju to a ačkoliv vůbec nechápu, proč to někoho vůbec baví, nesoudím ho za to (pokud nejde o ožralé fanoušky, kteří někde dělají výtržnosti). Občas se ale v období nějakých šampionátů a podobně mám nutkání ozvat, protože mě irituje to, že jsem nucen něco, co mě naprosto nezajímá, potkávat na každém kroku (občas mám strach otevřít konzervu, že z ní na mě vyskočí miniaturní hokejista/fotbalista), a že, jak už jsem zmínil, naprostá většina lidí očekává, že to všechny ostatní kolem nich zajímá. A to nemluvím o tom pocitu falešeného patriotismu, který to vše provází – kdo nejásá nad úspěchy pár šašků s klackem v ruce, není Čech, hop, hop, hop! Jásání typu „vyhráli jsme!“ nebo „jsme mistři!“ my připadají výslovně směšná – nevyhráli jsme MY, vyhrálo těch několik sportovců a nikdo z nás s jejich úspěchy či neúspěchy nemá nic společného. O to směšnější mi to přijde proto, že obvykle nejvíc národní „hokejové“ hrdosti projevují ti, kteří sami nikdy v životě nic pořádného nedokázali.
Jestli vám fandění přináší nějaké uspokojení, které já nechápu, fanděte si. Ale prosím, neočekávejte od druhých, že vaši specifickou úchylku sdílejí. Mně by taky nepřišlo normální přijít např. během čtvrteční tiskové konference o nové verzi Androidu za někým naprosto neznámým a říct mu, že „už oficiálně ohlásili JIT! Super, ne?“. Jenom proto, že něco zajímá mne, přece nebudu předpokládat, že to zajímá všechny okolo. Tak proč „hokejovému národu“ přijde naprosto samozřejmé, že všechny zajímají výsledky nějakého utkání, nebo že na dotaz „fandíš?“ dostane vždy pozitivní odpověď a že bude každý vědět, na co je vlastně tázán? Běžte s touhle samozřejmostí a „normálností“ ve spojení s hokejem, fotbalem a jinými „davovými“ (a „hospodskými“, bohužel) sporty někam, dík. Ušetříte nervy sobě i mně.
Edit – Pár ukázkových citátů z netu, určených lidem, kteří naznačili, že jim MS v hokeji nic neříká:
„to jste mě hodně zklamali….to jste vlastenci?Národní hrdost vám nic neříká?“
„hokej kdy hrajeme po dlouhý době finále? jasně ! kdyť je tam i prezident národní událost … vy barbaři :D“
„Koukám, že se tu pěkně profilujou lidi co tráví až moc času za pc místo toho aby vytáhli prdel ven a aspoň příčuchli ke sportu!
Takové keci mají lidi co nikdy nesportovali a nikdy nepoznali pocit vítězství a pocit zdolání protivníka.“
„Být v něčem nejlepší na světě je snad proboha důvod k hrdosti.Jenže vlastenectví se u nás jaksi nenosí a to je škoda.V USA má každý vlajku snad i na WC, Kanada,Finsko,atd….je mi 61 let a je mi z vás smutno!“
Jsem byl zrovna venku se psem, ulice úplně vylidněné, jen občas bylo slyšet řvaní z oken. Vcelku příjemný klid, mohli by ta mistrovství pořádat častěji. Já docela tuhle mánii chápu, ve fotbale a hokeji jsme dlouho neměli velké úspěchy a lidé se chtějí bavit a slavit. Silvestr také není ničí zásluha:) A jestli někdo považuje nefandy za exoty, bych ani neřešil. Takoví lidé by si určitě našli i jiné důvody, aby někoho označili za exota.
Já nevím, dlouho jsme neměli velké úspěchy? Já mám ze svého zkresleného pohledu dojem, že máme úspěchy pořád…
Ale vylidnění ulic musí být fajn, to je pravda. Tady u nás se to nepozná, tady jsou vylidněné pořád stejně ;)
Upřímně, já už to moc nesleduji. A ani se mi to nechce moc hledat, takže mě bude muset nějaký fanda opravit (jestli vůbec takoví lidé chodí na tvoje stránky). Ale mám pocit, že náš fotbal je docela průser. Dlouho jsme nehráli Ligu mistrů. A když už, tak jsme se nedostali moc daleko. Reprezentace poslední dobou taky nestojí za nic. Hráči nejsou sehraní, nepřesně nahrávají a radši nakopávají míče na dobře hlídaného osamoceného útočníka = ztráta míče. Asi bych to neměl tak paušalizovat, ale na ten náš fotbal se fakt nedá dívat. A v hokeji, co jsem pochytil z komentáře, jsme také neměli delší dobu nějaké úspěchy. Takhle to nějak vidím, ale já opravdu nejsem ten pravý na sportovní rozbory:)
Tak, mně je sport také vcelku ukradený a hromadné hokejové šílení jde úplně mimo mne, ale zase nemám potřebu se vymezovat proti fanouškům tak ostře, ačkoli už mi neustálé tweetování o hokeji lezlo krkem. Fandění mě ale v zásadě neomezuje, pokud nezahrnuje opilce a víc řvaní, než jsem schopna snést.
Nicméně když hraje Česko proti Rusku, osobně to beru víc jako politiku než jako sport; kdyby naše národní mužstvo hrálo s kýmkoli jiným, bylo by mi to úplně jedno, ale Rusům jsem opravdu výhru velmi nepřála, takže jsem ráda, že to dopadlo takhle, a to ačkoli sama skutečně s vítězstvím v hokeji nic společného nemám. :)
Zaujalo mě, jak jsi psal o tom, že Tě lidé po tom tweetu (podle mě až příliš drsném, ale to Ti koneckonců může být jedno) ostentativně přestali sledovat. Naprosto mě fascinují taková teatrální gesta. Sama nemohu překousnout prakticky jakoukoli formu patosu, takže mě zcela konsternuje, když někdo napíše takové demonstrativní prohlášení typu „tak a teď jsi mě naštval, odebírám si tě z přátel“. Působí to na mě neskutečně dětinsky a hloupě. A v poslední době to vídám bohužel čím dál častěji. (BTW, mně samotné se někdy stane, že už nechci nějakého člověka sledovat na Twitteru nebo ho mít v přátelích na FB nebo ho z různých důvodů už prostě nechci vidět ani v RL. V takovém případě se ale od dotyčného distancuji bez jediného slova, a tedy vím, že není nezbytné vždy dávat najevo, že „unfollow“ nebo že „odcházím, a budeš to mít“.)
Jinak ty citáty z netu nemálo pobavily. Přičichnout ke sportu znamená sedět před televizí a pravý vlastenec má vlajku na WC, wtz. :)
P.S.: Během první a druhé třetiny jsem se také byla projít, ale kupodivu jsem potkala hafo dalších lidí, kteří vypadali naprosto v klidu. :)
A to kdyby někteří z těch vlastenců věděli, že pocházím z Kladna a Jágra považuju za hnidouského burana, za kterého se jako Čech i Kladeňák stydím pokaždé, když odloží hokejku a promluví, tak by mě nejspíš rovnou ukamenovali ;)
Heh, zrovna dneska (nebo vlastně už včera) jsem se při rozhovoru s jedním fanouškem vyjádřila podobně. Tedy formulovala jsem to nějak tak, jako že „nezpochybňuji Jágrovy schopnosti, co se hokeje týče (mj. také proto, že hokeji nerozumím), nicméně jinak se IMHO neprojevuje příliš inteligentně“. Ale ve výsledku je asi ta Tvá verze výstižnější. :)
Asi se ti můj názor moc líbit nebude, ale myslím, že to vidíš zbytečně přísně. Mě hokej ani fotbal taky nezajímá a kdybys o tom nepsal včera na FB tak ani nevím, že se něco hraje. Takže vlastně nepřímo jsi mi tu informaci zprostředkoval a teoreticky byla taky nevyžádaná :-) Vlastně tím, že to takto komentuješ projevuješ úplně stejnou netoleranci k fanouškům jak oni k tobě. Bohužel.
V tom případě ti velmi závidím, že ses o tom musela dozvědět až ode mne.
Já chápu a respektuju lidi, které sport nebaví, na druhou stranu psát články o tom, jak mě něco strašně nebaví nebo jak byl vlezlý prodavač tak drzý, že si dovolil mi sdělit výsledek (A to si dovolil moc, viď? Jak sám píšeš 80-90% lidí to zajímá) mi přijde jako zbytečné plýtvání sil na tvorby něčeho, co mě vůbec nezajímá.
Je to jako kdybych přišel mezi společnost samých chlapů, které sice neznám, ale chtěl bych najít nějaké společné téma a pro jistotu bych ale vůbec neprobíral, co se mi líbí a nelíbí na holkách, protože přece by někdo z nich mohl být gay a holky ho vůbec nezajímají.
K Jágrovi: Ano, projev buranský míval, dřív jsem ho nesnášel, ale v posledních letech se mi naopak jeho názory a jisté nesobecké chování v rámci týmu líbí velice. Neznám o moc víc hokejistů (našich či zahraničních) s vyzrálejšími názory. (týká se to samozřejmě čistě hokejových věcí, jeho soukormý život je druhá věc, ale proč by mě třeba mělo zajímat, co dělá Leonardo Di Caprio mimo život před kamerou, když podobně jako Jágr je vynikající v tom co dělá a čím se proslavil?)
Já o tom nepíšu žádné články, já si o tom posteskl na svém soukromém blogu. Pokud je to pro tebe zbytečné plýtvání sil, pak to nedělej. Pro mě není, tudíž jsem to udělal.
Co se týče prodavače, napsal jsem, že byl bodrý, nikoliv vlezlý (to není totéž) a nikde jsem nepsal nic o tom, že byl drzý nebo že si dovolil moc. Podsouváš mi něco, co jsem vůbec neřekl. Napsal jsem pouze, že evidentně očekával, že to zajímá každého.
K Jágrovi – jelikož se rozhodl, že se bude veřejně projevovat i mimo hřiště a vyjadřovat se ke společnosti a společenskému dění, pak mi samozřejmě jeho chování lhostejné není. Pokud si svoje moudra a buranské tykání každému za každých okolností nechá na hřiště, bude mi lhostejný zcela.
pekny clanek, driv bych te povazoval za uplne stejneho exota, ale cim jsem starsi, tim mene me zajima fotbal i hokej. nejsem teda jeste v te fazi jako ty, ale pomalu se tam blizim. na druhou stranu si myslim, ze to opravdu muze byt i tim, jaky vztah k aktivnimu sportu ten dotycny ma.. ja hral driv fotbal zavodne, tak sem se prirozene zajimal i o ten v televizi. ale s tim, jak jsem s aktivnim fotbalem skoncil, na par mesicu vycestoval a nesledoval to a hlavne prisel o „studentsky zivot“ a more casu, tak me to nejak prestalo brat…obcas si ale nostalgicky vzpomenu na svoje fandeni ;-)
Já nemám ke sportu tak negativní postoj, jak by si asi celá řada lidí myslela. Léta jsem například dost jezdil na kole – a nemám tím na mysli dva kilometry denně do školy/práce, ale spíš kolem třiceti, čtyřiceti (skoro) denně. Ale teda čistě rekreačně, pro zábavu.
Kromě toho, mně nevadí ten sport samotný, ani to, že na něj někdo kouká a baví ho to – ať kouká na co chce, já ho za to soudit nebudu, když mě tím nebude nějakým způsobem omezovat. Mně vadí primárně ta „hokejová kultura“ (nebo fotbalová nebo jiná).
pivni narod svejku no, co cekat jineho. on ten fotbal/hokej je jenom takova vdecna zaminka jit se vozrat, delat bordel a hopsat jak dement (pardon, jako spravny Cech).