Dneska jsem potkal tuhle velkolepou a stylovou reklamu na Mafii 2:
Představuju si, jak někdo tráví spoustu času (ano, naivní já vím – bezpochyby to ve skutečnosti vzniklo za půl hodiny a dělala to nějaká sekretářka…) tím, aby vytvořil reklamní obrázek, který napodobuje dobové noviny, a přitom do toho naseká tolik chyb, kterých si IMHO musí všimnout každý, kdo si tu reklamu jen trochu prohlédne (ale chápu, že to asi nikdo z cílové skupiny neudělá…). U mě to probíhalo asi takhle:
„Hmm, hezký nápad, ale s tou fotkou vývojářů (nebo kdo to je) kolem bedny whisky si někdo vážně mohl dát víc práce, aby aspoň trochu vypadala, jako že do těch novin patří a není tam jen připláclá ve Photoshopu. Hm, a ten screenshot ze zatýkání přímo ze hry taky. Viděl autor reklamy vůbec někdy, jak vypadá fotka v novinách? A když tak koukám na ty zbylé „fotky“, to myslí vážně? Barevný šum na černobílých fotkách? A proč tam vlastně jsou nechané některé reklamy v angličtině, přestože zbytek textů je v češtině? No nic, přečtu si, co tu píšou o hlavním hrdinovi hry…“jím podobní“? To myslí vážně? Tak to si schválně přečtu pořádně všechny texty, jestlipak tam je gramatických chyb víc… a vida, je…“
Tak nevím. Buď jsem skutečně odporný hnidopich, který řeší naprosto nepodstatné detaily, co nikoho kromě mne nezajímají, nebo mám jen naprosto nesmyslná očekávání toho, že lidi dělají svou práci kvalitně a nedělají takhle hloupé chyby, které navíc přitahují pozornost jedna na druhou… Krásně absurdní přitom je skutečnost, že se s klasickým současným fušerským přístupem snaží napodobovat noviny z dob, kdy se na kvalitu ještě hodně dbalo a hrubka na titulní stránce novin, které v onom fiktivním světě Mafie 2 odpovídají významem třeba našim The New York Times, by byla patrně neomluvitelná…
Jenom technická – těch gramatických (a taky typografických) chyb je v reklamě víc, než tam máš označeno, ale to asi víš. A musím říct, že krkolomnost některých větných konstrukcí mě uvádí v úžas. Škoda, no. :/
Jinak podle mě to nepodstatné detaily rozhodně nejsou, ale nejsem si jistá, nakolik je zrovna můj názor v tomhle ohledu vypovídající.
Asi nevím, ale já to zas tak detailně nestudoval, byť to tak asi působí. Vidím tam například několikrát předložku na konci řádku a rozhodně bych ty texty do značné míry přepsal, kdybych měl dělat nějakou korekturu, protože jsou hrozné, ale jinak asi nevím, na co narážíš.
Jednak ty předložky na konci řádku, pak třeba chybí čárka u důsledkového poměru v souvětí, chybí mezera za „27.“; u popisku té horní fotky bych použila spíš přídavné jméno než příčestí trpné a tak. Je to celkově dost hrozné; ten text by potřeboval ne opravit, ale úplně přepsat.
Tak zrovna předložky na konci řádku bych u úzké, sloupcové sazby nevyčítal, tam se k tomu přistupuje jinak než třeba u knih. Zato se ale pochopitelně tím spíš, že jsou sloupce úzké, používá dělení slov, což tam též nedělaj. Proto jsou tam taky všude takový mezery mezi slovama.
Já třeba nejsem tak striktní, pokud jde o slabičné předložky (nebo spíš o předložky o více písmenech). Neslabičné (nebo jednopísmenné) předložky bych na konec řádku ale nedávala v žádném případě. Ale s tím dělením slov naprosto souhlasím.
Předložky o více písmenech se na nový řádek nedávají (ve smyslu povinně) ani v běžné sazbě, natož novinové (stejně tak smí na konci řádku stát spojka „a“). Především ale tahle pravidla nejsou absolutním dogmatem, stejně jako nic v typografii, ono je to spíš umění než věda (bohužel nemůžu říct, že bych sám to umění nějak zvlášť ovládal). Každopádně u novin ale tyhle věci fungují skutečně velmi jinak, protože trvání na absolutním dodržení třeba tohoto pravidla velmi často právě vede k přílišným mezerám na předcházejícím řádku, což je z typografického hlediska ještě podstatnější (a viditelnější) prohřešek.
Aha, dík za informaci. U mne to je zase ta fonetická deformace – jednoslabičné a neslabičné předložky bývají totiž součástí jednoho taktu, takže v transkripci je dáváme na jeden řádek se slovem, ke kterému se vážou. :)
„A popřát upřímou soustrast pozůstalým.“
Podle svých zkušeností z klasické sazárny a podle toho, že ty noviny mají asi být jako z předválečné doby, bych řekl, že pravidlo, že jednotlivé písmeno nesmí stát na konci řádku, bylo kór tehdy svaté. To jsme se učili ještě v devadesátých letech. Kromě toho u předkomputerové sazby se daly (a dělalo se to) rozpalovat nejen mezery, ale i slova. To ovšem platí pro češtinu, v Americe je to možná jinak :)