V češtině existuje celá řada pestrých urážek, nadávek nebo vět, kterými, když je někomu řeknete, riskujete své zdraví nebo přinejmenším svůj budoucí vztah s dotyčným. Ale jen málo z nich je tak nebezpečných jako zdánlivě nevinná poznámka typu „tak to ti závidím“. Když zazní ta, jde veškerá legrace stranou.
Led
17
2012
17
2012
K diagnostikování chorob
Rád bych se věnoval jiným tématům než zrovna těm zdravotním, ale v tomhle případě mi to opět nedá. Při brouzdání jsem narazil na zajímavý článek britského specialisty na štítnou žlázu, dr. Durrant-Petfielda. Je docela zajímavé, že dotyčný je považován za poměrně kontroverzního lékaře a dokonce mu byla na několik měsíců pozastavena praxe. Když se ale podíváte na to proč, zjistíte, že je to proto, že si troufnul „jít proti proudu“ většiny – tedy například předepisoval pacientům na léčbu štítné žlázy „zastaralý“, leč mnohdy prokazatelně efektivnější přírodní lék, místo aby jim předepisoval v současné době všemi „váženými experty“ doporučovaný syntetický (který ovšem neobsahuje všechny složky toho přírodního a může mít proto nežádoucí vedlejší účinky, respektive může nezřídka pacientovy problémy řešit jen částečně), nebo že při diagnóze onemocnění štítné žlázy nespoléhal slepě na výsledky laboratorních testů jako jeho uznávaní kolegové, ale snažil se brát v potaz další symptomy. I v této souvislosti jsou velice zajímavé jeho názory, které jsem si dovolil ve dvou ukázkách přeložit.
Pro
19
2011
19
2011
Václav Havel
Když jsem se tu alespoň stručně vyjadřoval třeba k úmrtí Steva Jobse, cítím povinnost nějak zareagovat na úmrtí Václava Havla. I jeho (a v mnohem osobnější rovině) považuji za jednoho z nejvýznamnějších lidí moderní historie (přinejmenším té české). Ano, prvně jsem o něm slyšel až v listopadu 1989. Ne, rozhodně si nemyslím, že byl dokonalý a nikdy neudělal nic špatně. A jeho divadelní hry mi asi není souzeno chápat vůbec. Ale to mu ani trochu neubírá na významnosti.
Lis
30
2011
30
2011
Já a moje cukrovka
Úplně na samém začátku raději hned jedno upozornění pro rodinu a blízké, kterým záleží na mém zdravotním stavu – nelekejte se nadpisu a pokračujte ve čtení. Ono to je celé (takřka jistě) jiné, než se z něj zdá. A těm z vás, kteří jste o celé situaci nevěděli, se tímto moc omlouvám, ale nechtěl jsem vám prostě přidělávat starosti, dokud nebudu mít větší jistotu toho, co mi tvrdí doktoři. Tu sice stále ještě bohužel úplně nemám, ale vzhledem k tomu, jak se celá situace vyvíjí, jsem tenhle příspěvek zkrátka už musel napsat.
Současně musím přiznat, že se jedná o příspěvek, nad jehož zveřejněním jsem hodně dlouho váhal. Je to patrně nejosobnější věc, jakou jsem tu doteď kdy řešil. Ale současně mě zkrátka moje zážitky nutí podělit se o ně veřejně, protože se obávám, že to, co jsem prožil v uplynulých týdnech a měsících a vlastně ještě stále prožívám, by mohlo oslovit a třeba snad i trochu pomoci někomu dalšímu. A i kdyby byl jediný, tak to za tohle veřejné „odhalení“ stálo.
Řeč bude totiž ve skutečnosti primárně o lékařích, jejich postoji k pacientovi a také o tom, jak dost možná poměrně běžně probíhá diagnostika chorob. A jak je u mě obvyklé, nebude to úplně nejkratší, ale budu se snažit uvádět jen věci, které jsou skutečně relevantní – jakkoliv se to tak minimálně zpočátku nemusí jevit.
Říj
24
2011
24
2011
Kupte si iPhone!
Na Twitteru se dnes strhla taková menší smršť poté, co vyšlo najevo, že Vodafone nabízí pro náš specifický trh nedotovaný iPhone o takřka dva tisíce korun dražší než oficiální český Apple Store.
Viz několik příkladů níže. Všimněte si, že zpočátku o tom pracovnice PR oddělení, které mají Twitter na starosti, zřejmě ani nevěděly. (Edit 26.10. – viz poznámka na konci textu). Rozhovory jsou řazeny víceméně chronologicky:
Zář
10
2011
10
2011
Nad (dlouhými) dopisy diváků
To vás takhle jednoho dne něco znechutí natolik, že se o tom rozhodnete zcela spontánně napsat post na svůj blog. Máte svých stálých pár čtenářů, které relativně znáte a oni znají vás, takže napíšete něco, o čem jste si poměrně jisti, že pochopí a zvládnou a ať už budou nebo nebudou souhlasit, tak se o tom půjde alespoň nějak rozumně (v rámci možností) pobavit a třeba si vše líp ujasnit. Prostě další obyčejný blogpost, jakých už byly přinejmenším desítky a pravděpodobně ještě budou. Tentokrát snad jen na poněkud kontroverznější téma než obvykle. A když se druhý den vzbudíte, tak stejně jako montypythonovský Brian s překvapením zjistíte, že vám „za okny“ stojí rozvášněný dav tisíců lidí, ze všech sil buší na dveře a až nepříjemné množství lidí drží v rukou pochodně, vidle nebo aspoň prkna s hřebíky. Vítejte do moderního světa – právě jste poznali, jak vypadá v českých podmínkách takový menší „Slashdot efekt“ a z vás se alespoň krátce stala téměř „most wanted“ osoba českého internetu.
Zář
08
2011
08
2011
Národní tragédie!
Děje se to s až alarmující pravidelností – dojde k nějakému neštěstí, které se týká celebritních (nebo rádobycelebritních) osob, a okamžitě se vyrojí plačky, které, ačkoliv dotyčné znaly tak maximálně z televize, začnou bědovat nad tím, jaká se stala strašlivá tragédie, jak je to hrozné a jak je to zdrtilo. To celé za vydatné pomoci českých, tedy bulvárních médií (jiná tu bohužel už dávno nemáme). V dnešní internetové době se národní smutek šíří rychlostí světla a zamořuje v neuvěřitelných dávkách každé místo, kam se hnete. Všude se někdo okázale dojímá a pláče, protože „to je přece taková tragédie, tak mladý a umřel!“ V reakci na to se pak objevují další, kterým to celé přijde nechutně přehnané a nezřídka silně pokrytecké a přichází druhá vlna, jejíž členové často nešetří sarkasmy a cizí jim není ani černý, nezřídka až morbidní humor (respektive v mnoha případech bohužel spíše velmi rozpačité pokusy o něj, to si přiznejme), který je zajímavý tím, že je pro většinu lidí naprosto přijatelný až do chvíle, než se týká něčeho, co považují za nedotknutelné právě oni.
