Velice poučná příhoda z obchodu, která dovedla moje dlouhodobější pozorování ad absurdum:
Za pětatřicet minut zavíračka. Ze „zákulisí“ vylézá jedna z prodavaček s pytlem a vozíkem, zamíří k regálům s chlebem a pečivem a začne vše házet do pytlů. Chvíli ji při tom pozoruji (tohohle chování si v českých obchodech všímám dost často). Mezitím přichází pán, který chce evidentně chleba nebo pečivo nakupovat, a taktéž ji chvíli rozpačitě pozoruje. Pak se osmělí a velmi váhavě ji osloví:
Pán: „Dobrý den…prosímvás, ten chleba je starej, nebo co s ním je?“
Prodavačka: „Ne, to je normální chleba. Jenom ho uklízíme.“
Pán: „Aha… Hm, a myslíte, že bych si teda mohl ještě jeden vzít?“
Prodavačka: „No to už ale nemůžete, já už to mám všechno spočítaný! S tím už nejde nic dělat!“
Pán: „Aha…“
Prodavačka: „A potřebujete ten chleba fakt tak nutně?“
Pán: „No tak docela bych ho chtěl, ano…“
Prodavačka: (VELMI otráveně) „No tak si ho teda vemte no, co mám dělat…“
Pán velmi zdvořile poděkoval a chleba si ze „sběrného pytle“ vytáhl. O pět minut později byly všechny regály s pečivem prázdné. Bylo půl hodiny před zavírací hodinou.
Všímáte si toho taky? Dělají to ve spoustě obchodů. Někde dokonce i dřív (rekord vyklizení oddělení pečiva jsem zatím zaznamenal padesát minut před zavíračkou). Kdykoliv tam pak přijdete po okamžiku „vyklizení“, narážíte na spousty lidí, kteří znechuceně prohlížejí prázdné regály a nadávají na to, že už není pečivo. A ono přitom nezřídka leží v přepravkách jen pár metrů od nich, uklizené tak, aby se k němu nedostali.
Přiznávám, že při tom dnešním dotazu „a potřebujete ten chleba fakt tak nutně?“ jsem doslova nadskočil. Nechybělo moc a to, co bych dotyčné prodavačce řekl, by si bývala za rámeček nedala. Onen pán byl evidentně příliš slušný, než aby jí na to něco řekl.
Opravdu nechápu, co je tohleto za móresy. Jak jsem zmínil, pozoruju to dlouhodobě (i proto, že v obchodech obvykle končím v dost pozdní hodiny) Jeden by si myslel, že podobná neúcta k zákazníkovi skončila před jednadvaceti lety. Ale ne. Zkuste do obchodu přijít deset minut před zavíračkou (což už tedy já zase dělám dost nerad, protože chci být k prodavačům ohleduplný, pokud to jen trochu jde) a nejen, že leckde najdete jen polovinu zboží, ale prodavačky vás budou obsluhovat silně znechuceně (respektive ještě znechuceněji než jindy) a veškerý personál obchodu vám bude všemi prostředky dávat najevo, že už opravdu chtějí jít domů a že je od toho vlastně zdržujete. Několikrát jsem byl svědkem toho, jak se o tom prodavačky dokonce přímo přede mnou bavily (nevím, jestli si myslely, že je neslyším, nebo jim to bylo prostě úplně jedno). A i když náhodou nakoupíte, co potřebujete, většinou se bude kolem vás aspoň vytírat, zhasínat část osvětlení a podobně.
Drazí prodavači a majitelé obchodů – opravdu chápu, že povolání prodavače není žádný med. Vyzkoušel jsem si ho. Sice ne v kdovíjak frekventovaném obchodě, ale přesto. Dělal jsem to několik let. Věřím i tomu, že v různých řetězcích typu Albert a podobně jsou podmínky práce prodavačů ještě horší. Stejně tak chápu, že každý chce z práce odejít co nejdřív. Ale zákazník za to opravdu nemůže a tím, že se k němu budete chovat jako k onuci nebo před ním kvůli své pohodlnosti dokonce schovávat zboží, svou situaci stejně nezlepšíte.
(Nojo, krapet jsem se k tomu výročí rozepsal, každý den příspěvek ;) Ale to se tak někdy sejde. A to ještě nekončíme…)
Oni si zřejmě bohužel myslí, že zavírací doba je v podstatě zároveň koncem jejich pracovní doby. Já si třeba ale nedovedu představit, že bych dopřednášel a prostě se sebral a odešel. Pokud maj studenti dalších půl hodiny dotazy, tak je tam dalších půl hodiny zodpovídám (pokud mě samozřejmě nečeká další přednáška nebo jiná pracovní záležitost).
Ale hlavně si myslím, že je to vina jejich nadřízených (kteří se na to ovšem možná dívají úplně stejně, takže si člověk nepomůže). Když jsem před lety v Americe dělal plavčíka ve vodním parku, tak si nikdo ani na chvilku nemohl myslet, že by snad v době zavíračky odcházel. O zavírací době se prostě začalo těm nejsveřepějším návštěvníkům říkat, že už teda opravdu zavíráme, a pak se teprv začalo všechno postupně uklízet, kontrolovat a tak dál. Domů jsme nešli určitě dřív než půl hodiny po zavření, spíš třeba až po hodině.
Samozřejmě je potřeba ale taky s tímhle časem navíc počítat při rozepisování jejich pracovní doby; pokud to po nich zaměstnavatelé chtějí nad rámec těch osmi hodin, co maj odpracovat (a neproplácí jim to jako přesčasy), tak se jim zase nemůžu tolik divit, že chtěj vypadnout co nejdřív (a je to pak o to víc chyba zaměstnavatele).
Jo, tohle je hrůza a pokud to jde, snažím se podobným obchodům vyhýbat (a platí to i pro restaurace a podobné). Utrácím tam své peníze a čekám, že se podle toho budou chovat. Ne vlezle, ale slušně. Dobrá zpráva je, že takové obchody/restaurace existují a přibývají. Ti ostatní ať skapou…
Mimochodem, zajímavé je, že ač lidi nadávají na Vietnamce jak to jenom jde, třeba s večerkami, které provozují, mám jenom ty nejlepší zkušenosti – většinou jsou ochotní a milí.
A jedna praktická – bohužel nevím, jak je to v Olomouci, ale v Brně se mi osvědčilo chodit do nočního Tesca. Sice je provoz trochu omezený v tuto dobu, ale je tam klid a nemusím kličkovat mezi ostatními zákazníky.
kkl2401: Já si uvědomuju, že ti prodavači nejsou takřka jistě na vině sami, ale…
el: Do nočního Tesca bych klidně chodil, ale přece jen ho máme trochu z ruky a je to i s nákupem výlet tak na hodinu a půl minimálně (nemáme auto). I když mám teda dojem, že tady snad před časem upravili otvírací dobu a už nemají nonstop, ale snad jen do půlnoci a pak otvírají někdy v pět ráno nebo tak nějak.
A ano, s vietnamskými večerkami mám podobné zkušenosti. Oni totiž Vietnamci jsou na rozdíl od spousty Čechů sakra dobří obchodníci, takže si moc dobře uvědomují, že chování k zákazníkovi k tomu zkrátka patří. Stejně tak je např. smutné, že na jednoznačně nejlepší obsluhu jsem tu v Olomouci narazil v čínské restauraci (provozované skutečně Asijci, byť si opravdu nejsem jistý, jaké jsou přesně národnosti). A myslím teda restauraci, nikoliv nějaké bistro (i když i v těch se obsluha vždycky chová skvěle).
V Praze mají taky v některých větších samoobsluhách a drogeriích vyhazovače, který tam už cca 15 minut před zavíračkou nikoho nepustí. Raději to řeším podobně jako el – když už musím nakupovat pozdě, jdu do prodejny, která má provoz nonstop.
Jinak s elovým názorem na vietnamské večerky se taky ztotožňuji, mám s nimi snad výhradně dobrou zkušenost.
Zajímavý zážitek jsem měla na LŠL v Dačicích – šly jsme s kamarádkou večer do restaurace, ale v půl jedenácté nám přišli říct, že zavírají. Tak jsme se tedy mírně podivily a zaplatily, nicméně když jsme vylezly ven, všimly jsme si, že ta restaurace měla mít jenom do devíti. :)
Elischka: S jedním takovým vyhazovačem jsem se kdysi ještě na Kladně dost slušně (v obou významech toho slova, tedy minimálně z mojí strany) pohádal poté, co se mi za deset minut zavíračka (potřeboval jsem cestou z práce ještě v rychlosti a dost nutně pár věcí, čistý čas nákupu asi tři minuty i s placením u pokladny) pokusil zastoupit cestu se slovy „máme zavřeno, přijďte jindy“ (a reakci „ne, nemáte, zavíráte za deset minut“ bez nejmenšího zpomalení vcelku rychlé chůze a s relativně vlídným úsměvem zřejmě tak docela nečekal) . Mimo jiné mi třeba na žádost „Dobře, zavolejte mi v tom případě prosím vedoucího“ oznámil „to teda nezavolám, v tomhle obchodě žádnej vedoucí není“. Dospěli jsme k tomu, že začal „jakože nenápadně“ sahat po obušku. Dobré to tehdy bylo…
(Dlužno dodat, že nakonec asi po pěti minutách dohadování o rozdílech mezi otvírací dobou a pracovní dobou a o tom, kdo prodejnu vede nebo nevede a s kým podle něj smím nebo nesmím mluvit ustoupil a pustil mě tam, načež jsem byl venku dřív než řada jiných zákazníků a kdyby mě ten pitomec pět minut nebuzeroval, mohl jsem být pryč ještě mnohem dřív.)
Ja musim rict, ze jak uz jsem si za ty 2 roky zvykl na Anglicky (resp. Britsky) standard, tak kdyz pak prijedu do CR a zavitam do nejakeho obchodu, tak to je pro me dost sok. Ten rozdil v chovani zamestnancu obecne ve sluzbach tady a v CR je skutecne nebetycny. Myslim, ze tak 3/4 ceskych prodavacu/prodavacek by v UK prislo o praci tak asi po 15 minutach.
Vlastne kdyz tak o tom premyslim, tak jedine nezdvorile chovani, s kterym se tu potkavam, ze prodavacka v jedne trafice pobliz me prace, kam chodime pro odpoledni svacinu – ta je ale skutecne velmi specificka, protoze ta je 24 hodin denne na telefonu. Proste neustale ma u ucha sluchatko a neco brebenti indicky a pritom uctuje, bere od cloveka penize atd. Ale zas na druhou stranu tam castecne kvuli tomu vzdycky chodime, protoze se snazime ji nekdy zastihnout jak nevola ;)
!!
My chodievame do Carrefouru, ktorý máme najbližšie. Bohužial chlieb ani pečivo nemávajú už okolo ôsmej hodiny večer (a to majú otvorené do 22.00).
Nikto ich nezbiera do „pytlov“, jednoducho sa vypredajú a viac sa nepečie. Carrefour je hlavne dosť tragický v oblasti zeleniny a ovocia. Zamrznutá cibuľa, hnilé zemiaky alebo neexistujúce základné položky ako citróny a šampiňóny.
Predavačky sú tam pomerne slušné a milé až na jednu „agentku s teplou vodou“, ktorá ma zvykla vytáčať tým, že mi nechávala znovu odvážiť už odvážené ovocie lebo sa jej nepozdávala váha položky. Ked sa vrátila pomerne rozčarovaná „korčuliarka“ s mojím ovocím, už som mal zaplatené a zbalené. Tvárila sa naštvane ale evidentne nie kvôli mne ale kvôli tej pokladníčke, asi to robieva často.
Pokud me pamet neklame (a pokud se nezmenily zakony), tak zakaznikovi nesmeji odmitnout vstup do prodejny pred koncem otviraci doby, kterou prodejna uvadi. I kdyby to bylo minutu pred koncem. (Takhle tesne to neprovozuju, ale uz se mi stalo, ze jsem se cestou domu z prace chtel pet minut pred zavirackou stavit do malych potravin pro chleba – pokud by ho jeste meli – a uz meli zamcene dvere, ze pry uz je sest. Tak jsem si druhy den rano sel postezovat vedouci a ukazalo se, ze maji blbe narizene hodiny – tezko rict zda omylem ci schvalne, kazdopadne vedouci se mi za to omluvila.)
A jinak co se tyce Vietnamcu, tak asi pred tremi lety jsem potreboval aspon provizorne koupit nahradni boty (byl jsem na navsteve v jinem meste a zacal se mi delat zralok). Vydal jsem se tedy do relativne nedalekeho vietnamskeho obchodu (byl nejbliz), prisel jsem par minut pred zavirackou (nevedel jsem do kolika maji), tak uz jsem to chtel nechat plavat (protoze najit vhodny typ a velikost a vyzkouset si boty bych za tech par minut nestihal), nicmene prodavac uvnitr otevrel dvere, zeptal se co potrebuju a klidne me tam nechal hledat asi ctvrt hodiny. (Sice nakonec marne, protoze shanet na moji tlapu boty, to je vzdycky zazitek, ale byl to opravdu pristup „nas zakaznik, nas pan“.)
!!!! Anooo! Přesně toto mě irituje! Mám od baráku pět minut chůze Enapo, ale běda, jak jdu pro pečivo později než cca hodinu před zavíračkou. A druhý den ráno jsou pak tvrdé rohlíky :-/
Taky souhlas s Tessienem, z Anglie mám jen ty nejlepší zkušenosti, když jsem se po třech měsících pobytu tam vrátila a šla si koupit do Tesca něco k pití, málem jsem se otočila na patě a utíkala zpět na nejbližší letadlo…!
Holt „Náš zákazník, náš pán“ platilo možná jen v pohádkách…
Bohužel toho vyhazovače potkávám vždy v 19:45 když mám v práci přesčas a stojí jak pohlavson u dveří a nepouští. A hádal jsem se s nima 2x. Nemá to smysl nebo je má smysl ignorovat. Zadržet tě nemůžou.
V tom případě si na jejich počínání stěžovat někde u nadřízených…