Jak nežádat o radu na diskusním fóru

Pro
17
2010

V úterý jsem mezi soukromými zprávami našel jednu, která mi přišla jako skoro typická ukázka toho, jak udělat při položení dotazu na odborném (ehm) diskusním fóru takřka všechno naprosto špatně. A říkal jsem si, že bych to tu mohl trochu rozebrat. Tady ten dotaz je:


Chvíli jsem marně přemýšlel, jak na něj zareagovat, protože jsem upřímně řečeno neměl nejmenší tušení, kdo je tazatel, zda jsme spolu už v minulosti někde něco řešili a tohle je pokračování (a já si to jen nepamatuju), co má za telefon, jakou že se do něj pokouší nahrávat ROM…prostě nic. Dokonce jsem si nechal vyhledat všechny jeho příspěvky na fóru a podíval se na ty poslední, ale moc mi to nepomohlo. Nakonec jsem mu odpověděl, že pokud chce poradit, tak mi zkrátka musí sdělit, o co vůbec jde, že prostě nemám nejmenší tušení. Reakce jsem se nedočkal – buď to mezitím vyřešil, nebo se ho moje reakce dotkla. Nemám ponětí. Ale když jsem dneska šel dělat ten screenshot, tak jsem si úplnou náhodou všiml, že od dotyčného mám v archivu zpráv ještě jeden starší dotaz, který ve mně tehdy vyvolal velice podobnou reakci – co mu na to mám sakra odpovědět?

Co je tedy u těch dvou dotazů špatně? Vezmu to bodově, bez rozlišování toho, o kterém z nich je právě řeč (něco platí pro oba, něco jen pro některý).

1. Dotazy jsou položeny v soukromé zprávě a nikoliv ve fóru.
Chápu, že když má nějaký nováček problém, je první reakcí najít si někoho, kdo je na tom fóru hodně aktivní a ideálně má sklony na dotazy odpovídat, a na toho se obrátit přímo. Vážně to chápu – tazatel pak bezpochyby cítí větší naději na to, že jeho dotaz bude zodpovězen. Problém je v tom, že pokládat dotazy přímo v soukromých zprávách místo ve fóru bez vyzvání je (nebo za mých mladých internetových let aspoň bývalo) pokládáno za neslušné. Já se na ně i tak v maximální míře snažím reagovat (to bych asi ve vlastním zájmu psát neměl ;) ) a takřka neuplyne den, aby se mě někdo na něco neptal nebo mě neprosil o pomoc, ale u vytržení z toho zkrátka nejsem. Navíc ptát se v soukromé zprávě naprosto popírá hlavní smysl diskusních fór – přítomnost celé komunity lidí, kteří (no dobře, aspoň teoreticky…) mohou znát odpověď. Dotyčný dokonce vyloženě píše „nechci zatěžovat fórum dotazy“ – tahle věta mi přišla neuvěřitelně absurdní, asi jako kdyby někdo zazvonil u souseda a řekl „nechci zatěžovat elektrickou rozvodnou síť svícením na chodbě, nemůžete mi půjčit svíčku?“

2. Žádost o vysvětlení základních termínů.
Nováček si to dost možná neuvědomuje, ale požadavek typu „vůbec nechápu, co je to ta Custom ROM a RAM nebo co, můžeš mi to vysvětlit“ od někoho, kdo má evidentně nějaké docela zásadní problémy s telefonem a chtěl by je vyřešit, ač přiznává, že je naprostý laik, je hodně podobná tomu, jako kdyby do autoservisu zavolal někdo s tím, jestli by mu nemohl někdo vysvětlit, co jsou to nějaké ty řemeny a spojky, že on tomu vůbec nerozumí a palubní počítač mu čas od času vypne motor a občas hlásí, že je vadná řídící jednotka, a on by si to rád opravil. Vysvětlení takových naprosto základních pojmů jasně signalizuje, že dotyčný je zkrátka skutečně naprostý amatér a takové vysvětlení by muselo být hrozně obsáhlé už i z toho důvodu (a pak samozřejmě taky z toho, že než můžete někomu vysvětlovat funkci spojky, musíte mu aspoň letmo objasnit princip převodovky, motoru atd.) – prostě by to bylo na dlouho. Zejména příležitostný návštěvník podobných diskusních fór si neuvědomuje jednu zásadní věc – nikdo z těch, kteří na ta fóra chodí a odpovídají na nich, za to nejsou žádným způsobem ohodnoceni. Je to čistě soukromá a především dobrovolná aktivita v rámci volného času. Žádost o to, aby někdo strávil spoustu svého času tím, že někomu bude komplexně vysvětlovat základní věci, je opět neslušná, respektive spíš nepříliš ohleduplná. Ten, koho o to žádám, sice pravděpodobně provozuje danou věc jako svůj koníček, ale to by nemělo znamenat, že bych toho měl bez nejmenších problémů zneužívat. Z toho asi příliš nadšený nebude.

2a. Žádost o vysvětlení základních termínů podruhé.
Tím, že dotyčný žádá o vysvětlení naprosto základních věcí, víceméně jasně dává najevo skutečnost, že nemá v plánu projevit kdovíjakou aktivitu v řešení svého problému. Kdyby ho totiž řešit aktivně chtěl, tak by jen tak nepřišel s žádostí o vysvětlení základních termínů – jejich vysvětlení se dá totiž na internetu při troše snahy najít, protože z důvodu, že jde o termíny základní, byly na různých místech vysvětleny již nesčetněkrát. Nikdo nemá příliš chuti vysvětlovat někomu (a ještě navíc v soukromé zprávě, kde z toho vysvětlení nebude mít užitek nikdo další) věci, které by při troše snahy ze strany tazatele vůbec vysvětlovat nemusel. Určitě je mnohem lepší přijít a říct „Našel jsem si, co je to custom ROM, ale nerozumím, jak to můžu využít, když chci zprovoznit wifi, můžeš mi to vysvětlit?“, než prosté „Nemám nejmenší tušení, co to ta custom ROM je, prosím, vysvětli mi to.“

3. Žádost o podrobnou a detailní odpověď pro naprostého laika.
Tenhle bod se dost podobá dvěma předchozím. Tazatel má docela komplexní problém (respektive několik). Podle vlastních slov a výroků evidentně nezná ani základy celé problematiky. Pravděpodobně si to neuvědomuje, ale nachází se v už naznačené pozici člověka, který má pravděpodobně problémy najít na svém autě měrku oleje, ale žádá technika v autoservisu o „blbuvzdorný návod“ na výměnu a novou kalibraci řídící jednotky. Pravděpodobně takový návod lze napsat, ale…jak dlouhý asi bude a kolik času zabere jeho příprava?

4. Pokračování předchozí diskuse bez její konkrétní specifikace.
Tohle je jedna věc, na kterou v různých kontextech narážím hodně často – a totiž že většina lidí, se kterými někde na nějakých fórech komunikuji, obvykle velice výrazně přeceňuje mou schopnost si pamatovat, s kým jsem kde o čem mluvil nebo nemluvil. Realita je taková, že já si to obvykle skoro vůbec nepamatuju a skoro bych se vsadil, že je nás takových mnohem víc. Z pohledu tazatele výše uvedených dotazů je to snadné – má na daném fóru patnáct příspěvků a zapamatovat si někoho, kdo na takové fórum píše denně, není asi až tak obtížné, zejména tehdy, pokud hledám nějaké konkrétní informace. Z druhé strany je ale situace výrazně jiná. Já například jen výjimečně sleduji nějaká konkrétní vlákna – třeba konkrétně Androidfórum čtu zásadně tak, že si otevřu RSS čtečku a projíždím nadpisy komentářů a náhledy prvních několika vět. V případě, že mě na nich něco zaujme, si otevřu daný příspěvek a zareaguji na něj. To samo o sobě ve velké většině případů znamená, že prakticky vůbec nevnímám, v jakém vlákně jsem vlastně reagoval a jaký měl dotyčný, na kterého reaguji, nick. Prostě to pro mě není podstatná informace. Když mi někdo řekne, že jsem s ním diskutoval o tom a tom, obvykle si aspoň matně vybavím, o co šlo, ale jinak je to pro mě jen další z mnoha komentářů, které za celý den někam napíšu. Na Afóru jich bývá běžně kolem 10-20 denně, plus, jak jsem zmiňoval, mě takřka neustále někdo kontaktuje ještě soukromými zprávami. Neočekávejte, že všichni přesně vědí, o čem jste s nimi mluvili naposledy a že mluvili zrovna s vámi – z vašeho pohledu jde o nedávnou diskusi s jednou osobou o jediné věci, ale z pohledu druhé strany mohou mezi vaší současnou a poslední diskusí před „pouhými dvěma týdny“ stát stovky jiných diskusí s desítkami „bezejmenných“ příležitostných návštěvníků. Upřesnit, o čem je řeč, na internetu navíc s možností na diskusi prostě přímo odkázat, je určitě mnohem lepší nápad.

5. Špatná konkretizace toho, čeho se problém týká.
Opět to do jisté míry chápu. Laik se marně pokouší několik hodin nebo třeba i dní vyřešit nějaký problém, kterému skoro vůbec nerozumí, a neví si s ním rady. Nemyslí na nic jiného a zoufale ho chce vyřešit. Takže se rozhodne poprosit o radu. A ve svém rozpoložení si ještě mnohem snáz než za jiných okolností neuvědomí, že ostatní nebyli přítomni, když se ten problém pokoušel vyřešit. Dotaz je tedy logický: „Zkoušel jsem nahrávat tu ROM, ale teď se mi objevují pořád jen přesýpací hodiny a nic se neděje. Co s tím?“ Jenže na takový dotaz vám nikdo ani při sebevětší vůli odpovědět nemůže. Když půjdete za kuchařem a řeknete mu jenom „Dal jsem do trouby první várku a spálil jsem ji, co mám dělat, abych nespálil i tu druhou?“, asi těžko uhodne, že se ptáte na pečení buchet a ne třeba masa. Zpřesňujících informací není nikdy dost! (no dobře, skoro nikdy…) Čím víc informací do svého dotazu zahrnete, tím větší je šance, že dostanete lepší odpověď – pokud to budou informace relevantní, samozřejmě. Takže pokud chcete poradit s nahráváním custom ROM do nějakého telefonu, tak určitě vždy musíte začít tím, že uvedete, jaký vlastně máte telefon a jakou ROM do něj nahráváte. Bez toho se prostě nejde hnout z místa a už jen situace, kdy někoho v soukromé poště nutíte, aby se vás ptal, o čem to mluvíte, není zase tak docela ohleduplná (z důvodů, které tu už zazněly mnohokrát). Samozřejmě extrémem (ale bohužel velmi častým) jsou dotazy typu „Tak jsem to tam nahrál a ono to nefunguje. Pomoc! Co mám dělat?“ Jedinou informací, kterou se z toho dozvíte, je, že dotyčnému cosi nefunguje. Nevíte co, na jakém zařízení, co zkoušel nebo nezkoušel, jak přesně to „nefunguje“, nevíte vůbec nic. Pokud chcete dotyčnému vůbec nějak pomoci, musíte z něj VY jako při výslechu úplně všechno dostat a to ještě existuje nemalá šance, že se potřebné věci vůbec nedozvíte, protože dotyčný prostě ani nebude vědět, o čem je řeč (třeba proto, že jenom slepě sledoval nějaký ten „blbuvzdorný návod“, ale vůbec netušil, co vlastně doopravdy dělá a proč). Na to se už opravdu nedá prakticky nijak reagovat (tedy kromě zmíněného sáhodlouhého a velice pravděpodobně nejen časově náročného výslechu) a pokud takových dotazů vidíte za den víc, zachovat chladnou hlavu opravdu není snadné pro nikoho (a zase jde o to, že každá ze stran to vidí úplně jinak – pro jednu je to první příspěvek na diskusním fóru a hned se někdo utrhuje nebo je protivný, pro stranu druhou je to ale třeba třetí takový dotaz za den a stý za měsíc).

Návštěvníci odborných diskusních fór si často stěžují, že na ně jsou tamní „štamgasti“ arogantní a protivní. Ano, někdy jsou. A to bez ohledu na to, že mezi arogantním hulvátem a sebevědomým odborníkem na svůj obor je hranice velice tenká, velmi subjektivní a určuje ji bohužel z větší míry oslovující, nikoliv oslovený – ten si pravděpodobně často vůbec neuvědomuje, že jeho reakci vnímá druhá strana jako arogantní, pro něj šlo dost možná o pouhé konstatování faktů bez jakéhokoliv zamýšleného citového zabarvení. Ale to nic nemění na skutečnosti, že v řadě případů nejde o aroganci a protivnost, ale spíš o mylně vyloženou frustraci nebo zoufalství ze špatně položených dotazů. Většině „stálých poradců“ na diskusních fórech nevadí, ŽE se další návštěvníci na něco ptají, a nezřídka ani to, že se někdo ptá na něco, co už bylo několikrát zodpovězeno (i když vás na to patrně upozorní) – pokládání dotazů je smyslem diskusních fór a proto tam všichni zúčastnění jsou. Mnohem větším problémem obvykle bývá, JAK se ptají (a jak reagují na odpovědi). Když budete při pokládání dotazu míň zmatkovat a víc myslet a ideálně dáte najevo aspoň trochu vlastní aktivity a ochoty samostatného řešení problémů, možná zjistíte, že se najedou setkáváte s výrazně menším množstvím arogantních a naštvaných reakcí a větším množstvím použitelných rad, než na jaké jste byli zvyklí.

Pro další studium viz také odkaz Jak se ptát v záhlaví blogu.

P.S.: Jeden bonusový bod – víte, jak zní jedna z nejzbytečnějších a nejotravnějších soukromých zpráv, které někomu můžete v daném kontextu poslat? Velice prostě: „Ahoj. Můžu se tě na něco zeptat?“ Stejně nikdo nečeká, že se dočká odpovědi „Ne, nemůžeš,“ takže se z takového dotazu stává jenom prázdná fráze, která takhle sama o sobě ani není tak zdvořilá, jak si možná tazatel myslí – v zásadě jenom všechny zúčastněné zdržuje od toho, na co se dotyčný chtěl zeptat doopravdy. Elektronická komunikace má svoje jistá specifika. Než se na tenhle zdvořilostní dotaz dozvíte (na 99% kladnou) odpověď a budete se konečně moci zeptat na to, na co jste se opravdu zeptat chtěli, uplyne klidně několik hodin nebo i dní, během kterých jste už mohli znát odpověď na svůj problém, a za sebou budete mít o jednu naprosto zbytečnou výměnu soukromých zpráv víc. Ušetřete čas sobě i tomu, koho se ptáte, a prostě se rovnou ptejte na to, na co se skutečně chcete ptát. Nakonec, jestli bez toho „můžu se na něco zeptat“ nemůžete být, můžete ho připojit na začátek svého dotazu – vy učiníte zadost svému nutkání ho připojit a tázanému to patrně bude úplně jedno, protože ho pravděpodobně bude úplně ignorovat a dost možná si ho ani nevšimne.

5 lidem se článek líbí.

Napsal(a) dne 17. 12. 2010 v 04:06
Kategorie: Android,HW, SW a podobná verbež,Osobní,Tipy

12 komentářů »

  • Johny_G Windows XP Google Chrome 8.0.552.215 napsal:

    Máš tam chybku: „Zpřesňujících informací není nikdy málo!“

    Na ten úplně první problém (jak na to reagovat?) mám celkem jednoduché řešení. Dotyčného (ať už píše mail, PM z fóra, nebo třeba z Twitteru) slušně pošlu do příslušného vlákna s tím, že když je problém od začátku jasný, rovnou mu slíbím i odpověď. Někdy to udělají, a já jim prostě odpovím; jindy zase ne, a já mám klid.

  • Case Windows 7 Opera 9.80 napsal:

    Přepsal jsem to.

  • Scalex Windows 7 Opera 9.80 napsal:

    Přiznám se, že frázi „ahoj, můžu se tě na něco zeptat?“ používám docela často a samozřejmě počítám s tím, že se mohu dočkat odmítnutí. Zejména v případě různých IM komunikátorů netuším, zda ten člověk, byť je online, má čas se se mnou vybavovat. Proto si první větou ověřuju ochotu druhé strany se se mnou bavit. I když je pravda, že většinou hned k té první větě dodávám i na co se chci zeptat, aby se dalo odhadnout, zda mi jde o několikavětou konverzaci nebo o intenzivní řešení problému, zabírající půl dne. Takže když mi druhá strana řekne „Sorry, pracuju“ nebo „Počkalo by to na jindy?“, tak se rozhodně nezlobím. Ba naopak, právě kvůli tomu jsem tu frázi napsal.

    Ono začít konverzaci, když vím, že toho druhého budu nějakou dobu vytěžovat, není zas tak jednoduché. Mohl bych zahájit frází „Neruším?“ – což je ovšem taky divné. Možná neruším, nicméně dotyčný netuší, že po něm budu chtít sáhodlouhý rozhovor. Taky můžu začít rovnou popisem problému, ale to mi zase připadá neslušné… zahrnout dotyčného tunou textu (ale opět bych se nezlobil, kdyby mě s tím vyfakoval).

    No a když dotazovaného navíc dobře znám a vím, že je to takový dobrák, že třeba přeruší vlastní práci jen proto, aby mi odpověděl, tak to už je obzvlášť zapeklitý oříšek… Jak formulovat v takovém případě zahajovací otázku, když vím, že je to odborník, který mi pomůže s problémem, ale zároveň rozhodně nechci, aby se se mnou zdržoval ve chvíli, kdy se mu to nehodí (ale je příliš slušný na to, aby mi to řekl)…

  • Case Windows 7 Opera 9.80 napsal:

    Scalex: Ale všiml sis, že tady mluvíme o komunikaci prostřednictvím soukromých zpráv na diskusním fóru, nikoliv IM nebo něčeho takového? IM nebo jakákoliv jiná situace, kdy je šance, že dotyčného opravdu budu nějak rušit nebo že zrovna nemá čas, je úplně něco jiného. Na soukromou zprávu tě přece, stejně jako třeba na email (nebo dopis) nikdo a nic nenutí odpovídat ihned, můžeš reakci odložit na později, až na ni budeš mít čas. Takže je zbytečné vyplýtvat celou jednu „výměnu“ jen na ověření, zda se ptát můžu – než se dozvím odpověď a zareaguji na ni, stejně se může na straně tázaného situace úplně změnit.

    Já teda tuhle frázi pravda dost nesnáším v jakémkoliv kontextu, ale zase si jsem vědom, že to už je čistě můj problém.

  • Scalex Windows 7 Opera 9.80 napsal:

    Jasně, já jsem si to nějak neuvědomil, že se i ten tvůj poslední odstavec týká diskusních fór (přitom to z textu vyplývá… asi nějaký páteční útlum a nebo – a to je horší možnost – nějaký útlum celkový, na dnech v týdnu nezávislý).

  • Johny_G Windows XP Google Chrome 8.0.552.215 napsal:

    Ale kdybys o tom chtěl debatovat, tak mě to třeba pořádně sere i na IM :-). Já tu větu přikládám k celému dotazu, aby bylo vidět, že se nerozpustím, když mi neodpoví.

  • kkl2401 Windows XP Opera 9.80 napsal:

    Ja se priznam, ze dotaz, zda se muzu zeptat, obcas kladu (casteji u tech IM, i kdyz si uvedomuju, ze o tech tu tolik rec neni, ale v nekterych situacich bych ho mozna byl schopen pouzit i na foru). Je to z toho duvodu, ze obvykle, kdyz uz se pak na neco ptam, tak se snazim dodat co nejvice vsemoznych informaci, odkazu, co jsem k tomu nasel, atd., atd., coz nezridka znamena, ze jenom ten blbej dotaz jsem schopen psat a formulovat klidne pul hodiny nebo i hodinu. V takovem pripade (kdyz tusim, ze sepsat ten konkretni dotaz by bylo skutecne znacne casove narocne) se radsi predem zeptam, jestli je dotycny se se mnou ochoten bavit, abych to nedelal zbytecne.

  • aladinair Windows 7 Opera 9.80 napsal:

    Case, jeden postreh k vete „nechci zatěžovat fórum dotazy“ .
    Podla mna len nechcel napisat ze sa boji a je mu neprijemne, ze pokial polozi nejaku otazku ohladom veci, o ktorej vela na danom fore cital, dostane odpoved typu: „Vies pouzivat tlacitko HLEDEJ?“
    Par krat som to zazil aj ja, nie je to nic prijemne.

  • Elischka Windows Vista Opera 9.80 napsal:

    (Hm, zajímavé, tenhle článek jsem nějakou záhadou úplně vysklila.)

    Já bych v té větě „nechci zatěžovat fórum dotazy“ viděla jenom zcela běžný alibismus, kterým se pisatel snaží ukázat se jako ohleduplný jedinec, který nechce obtěžovat ostatní, ačkoli ve skutečnosti vlastně dělá pravý opak (na fóru jsou odpovědi zcela dobrovolné; u SZ může mít člověk dojem, že odpovídat je slušnost). Pokud by totiž použil tlačítko „hledej“ (nebo lépe i Google) a skutečně nenašel nic, co by mu pomohlo, mohl by to do příspěvku napsat a nikdo by mu nevynadal.

  • aladinair Windows 7 Opera 9.80 napsal:

    Suhlasim, ale ze nieco najdem a precitam si o tom este neznamena ze tomu aj do bodky budem rozumiet.

  • Case Windows 7 Opera 9.80 napsal:

    Ono ale vůbec nejde o to, jestli něčemu rozumíš nebo nerozumíš. Jde tu o to, jaký přístup k věci projevíš. Nikdo rozumný nemá problém s člověkem, který něčemu nerozumí, ale je vidět, že se aspoň snažil si něco zjistit. Když napíšeš „hledal jsem a našel jsem jen X, ale u toho nechápu, proč musím dělat Y“, určitě se dočkáš výrazně vstřícnějších reakcí, než když prostě do fóra plácneš dotaz na věc, která se dá najít během pěti minut jedním triviálním použitím vyhledávání, ať na daném fóru nebo Google. Proč by na něco takového měl někdo reagovat jinak než „hledej!“? Ty nejsi ochoten strávit ani pět minut hledáním řešení na svůj problém, proč bych já měl trávit třeba čtvrt hodiny tím, že ti budu opakovat něco, co máš přímo před nosem? Prostě jde o to, že nemůžeš od druhých očekávat něco, co nejsi ochoten udělat sám, je to hrozně jednoduché.

    BTW, dneska jsem na Afóru zase zahlédl krásný příklad – jakýsi (asi) nováček se ptal, jestli někdo neví, kde by našel nějakou českou diskusi o zkušenostech s Androidem na HTC telefonech. Naprosto vážně, takový dotaz tam fakt padl. Jak na něco takového reagovat?

    Jiná věc samozřejmě je, že česká fóra by obvykle potřebovala striktní moderování diskuse jako prase drbání, ale bohužel, realita je jiná (a občas se někdo k tomu velmi nevhodný dokonce sám stane moderátorem, viz opět Androidfórum…)

  • aladinair Windows 7 Opera 9.80 napsal:

    Ano, mas pravdu, suhlasim. Ale to ci niekto uz zistoval informacie a snazil sa prist na veci sa dozvies iba ak s nim budes diskutovat, tj tak ako si pisal. Niekedy sa vsak stane ze ta aj tak odpalkuju s tym ze : HLADAJ.
    Vela krat to je opodstatnene, velakrat nie – iba moj nazor.

    Z praxe: androidforum: snazil som sa najst naozaj co najviac informacii ohladom systemu, ROM, ROOTu a pod, ale stale je to tema v ktorej nie som vobec doma a skor by som si potreboval veci utvrdit a mozno dostat nejaky dalsi doplnujuci koment. Mam ale pocit, ze to radsej necham tak, lebo odpoved typu „uz sa to to 100x preberalo“,“nauc sa citat (hladat)“ a podobne ma celkom frustruju :)

RSS komentářů k tomuto příspěvku. Zpětné URL


Napište komentář

Používá systém WordPress | Styl: Aeros 2.0 z TheBuckmaker.com