Dnešními médii prolétla informace, která svou bizarností zaujala asi většinu lidí – Rada pro rozhlasové a televizní vysílání prý vydala oficiální seznam vulgarit a nadávek, které nesmějí zaznít v médiích. Po internetu se ta zpráva šířila rychlostí blesku, všichni se nad ní podivovali (zejména pak v souvislosti s některými bizarnějšími nadávkami jako „vlezdobruselista“). Zprávu přebrala snad všechna média. Problém je s ní jediný – říká něco docela jiného, než v ní naprostá většina čtenářů vidí.
Zajímavé na tom celém je, že se média tentokrát ani příliš nesnažila na rozdíl od svých běžných zvyklostí zprávu kdovíjak zmanipulovat – oproti obrovskému množství zaujatých až nepravdivých informací, kterými nás média denně zaplavují, v tomto případě víceméně informovala poměrně korektně (jistě, některá víc, některá míň) a ke zkreslení došlo primárně až na straně příjemce. Vysvětlení, jak to s oním „oficiálním seznamem vulgarit“ je, se totiž obvykle nachází přímo ve zprávě samotné. Jde o citát předsedkyně RRTV, která vše vysvětluje:
„Nejde o žádnou metodiku či doporučení rady. Je to zkopírovaný seznam z Wikipedie a byl součástí upozornění na to, že ve vysílání zazněl vulgarismus“
Jinými slovy – nejedná se o žádný oficiální „seznam vulgarit“ a ani nebyl výslovně „vydán radou“, ta ho pouze přiložila k dalšímu textu. To si může každý snadno potvrdit i tehdy, pokud se na zmíněný dokument podívá (k nalezení například v rámci zprávy na webu ČT24. Pokud do něj nahlédnete, máte rázem naprosto jasno v tom, co máte v rukou – nikoliv „seznam vulgarit“, ale prostou snahu nějak smysluplně definovat termíny „vulgarismus“ a „nadávka“. Zmíněná „zakázaná slova“ jsou pouhými náhodnými příklady v rámci jednotlivých podskupin dané definice, nikoliv kompletním výčtem „zakázaných slov“, jak to možná působí a jak si to většina čtenářů zprávy vykládá.
Stejně tak není text dílem RRTV – jak paní předsedkyně zmiňuje, jde o text, zkopírovaný z Wikipedie (protože nebýt Wikipedie, tak současný svět už dávno nefunguje – vyprodukovat o něčem vlastní text je nad síly většiny těch, jejichž práce to ještě nedávno předpokládala). Tam lze snadno dohledat a i tam je jasné, že jde jen o několik příkladů, nikoliv o nějaký definitivní výčet.
Ale na ničem z toho už vlastně nezáleží. Naprostá většina těch, kteří na danou zprávu dnes někde narazili nebo o ní alespoň slyšeli, vám sebejistě řekne, že „rada vydala seznam zakázaných slov“ a pravděpodobně to doplní nějakou posměvačnou poznámkou na adresu činnosti Rady (dost možná takovou, která by se dala zahrnout do jejího seznamu). Čímž RRTV opravdu nechci obhajovat, její činnost a rozhodnutí mnohdy skutečně JSOU velice bizarní. Ale pořád se nemohu zbavit dojmu, že je něčí aktivity vhodnější posuzovat podle toho, co se doopravdy stalo, než podle toho, jak si je vykládá většina přihlížejících…
[…] This post was mentioned on Twitter by Václav Pavlín, Martin Fiala. Martin Fiala said: Living at the edge of the world » Jak šířit nepravdu http://bit.ly/feh4CD […]
Jo, toho, že tam nikde není explicitně uveden zákaz, jsem si taky všimla (osobně jsem váhala i nad tím „seznamem vulgarismů“, o němž jsem psala na Twitter). Nicméně vcelku chápu, proč si to tak dost čtenářů vykládá; přijde mi logické – ačkoli poněkud zkratkovité – že čtenář vyvodí z toho, že RRTV ten seznam zveřejnila (nebo spíš zviditelnila), fakt, že to asi udělala proto, aby tato slova zakázala nebo nedoporučila k užívání v médiích.
Jinak ale zveřejnění toho seznamu hodnotím pozitivně; aspoň já jsem si rozšířila slovní zásobu. ;) Za normálních okolností bych totiž po nadávkách na Wikipedii zcela jistě nepátrala.