Fukušima po dvou měsících

Kvě
20
2011

Čas od času se mě poslední dobou někdo ptá, kdy napíšu nějaké pokračování o Fukušimě. Obvykle tazatele upozorňuji na to, že vlastně ani jeden z mých předchozích článků nebyl původní, že se jednalo o pouhé překlady, protože já sám se ke psaní článků o jaderných elektrárnách opravdu necítím dostatečně fundovaný. A protože pozornost médií a posléze i většiny ostatních se od Fukušimy velice záhy odvrátila, jakmile se „okoukaly“ termíny jako „jaderná katastrofa“ (ostatně, všimli jste si vůbec, jak pozoruhodně rychle vše utichlo?), neobjevují se k tématu ani žádné články, které bych považoval za vhodné přeložit. Tedy až do dneška (byť nejde tak docela o článek).

Dnes jsem ve Fuxoftových sdílených odkazech narazil na zmínku o velice pěkném „experimentu“. Jistý manažer společnosti ze Silicon Valley, který často cestuje do Asie, dostal „v zájmu bezpečnosti“ od svého kolegy Geigerův počítač. A dotyčný manažer udělal pozoruhodnou věc – odečítal z něj v pravidelných intervalech údaje a zapisoval je. Tím vznikl velice zajímavý graf, který mapuje, jaké úrovni ozáření byl ve který okamžik vystaven včetně chvil na palubě letadla. A mimo jiné se během svých cest ocitl i na místě zhruba 80 kilometrů od Fukušimy (což je tedy 50 kilometrů za evakuovanou zónou).

Zmíněný graf najdete na jeho Flickru.

Co se grafu samotného týče, viditelné špičky na něm znázorňují v pořadí zleva doprava následující události: let ze San Francisca do Hong Kongu, let z Hong Kongu do Singapuru, noční let ze Singapuru do Tokia, pobyt 80 km od Fukušimy a konečně zpáteční let z Tokia do San Francisca.

V komentářích se objevuje např. upozornění na menší špičky, které se objevují před některými z letů s poznámkou, že by se mohlo jednat o průchod detekčními zařízeními na letišti. Já si sice tak úplně nedokážu představit, jak někdo v současné politické atmosféře pronáší na palubu letadla zapnutý Geiger, ale poznámka je to rozhodně zajímavá. Stejně jako je zajímavá poznámka o tom, že dávka záření, kterou tělo obdrží během jediného CT vyšetření, se rovná dávce, kterou v oněch 80km od Fukušimy dostane za víc jak čtyři roky. Jistě, netriviální množství, ale stejně.

A pak je v komentářích zmíněna ještě jedna zajímavá věc. Astronauti na mezinárodní vesmírné stanici, jakkoliv je v jejich případě něco takového jen jedním z mnoha rizik povolání, údajně dostávají dávku 42 mikrosievertů za hodinu (svislá osa výše uvedeného grafu končí na 3.5 mikrosievertech za hodinu). Tři měsíce v takovém prostředí údajně při orientačním „převodu“ na riziko vzniku rakoviny odpovídají zhruba desetině rizika, jakému čelí pravidelný kuřák. (Ne, přepočítávat to na Texasy či Orlické přehrady nebudu…)

4 lidem se článek líbí.

Napsal(a) dne 20. 5. 2011 v 20:43
Kategorie: Jiné hlubokomyslnosti a plky,MM

2 Comments »

  • emilk napsal:

    Ten argument ma divnou stavbu:
    „Nevime sice jeste, co se v reaktoru(ech) delo, ale tentokrat to dopadlo jakztakz dobre, takze technologie je ok“ ?
    Podle publikovanejch pravdepodobnosti selhani JE bych se teda tesil na podstatni vetsi prumernej cas mezi havariema, nez realne vidime.

    No plus je, ze si clovek alespon uvedomi, ze rentgen a litani a CT maji svoje rizika. Ty relativni velikosti oproti beznymu pozadi jsem ocekaval mnohem mensi.

  • Case napsal:

    Patří ta reakce určitě sem? Já jen že mluví o nějakém argumentu, ale text žádný neprezentuje (minimálně ne takový, jaký je uveden).

RSS komentářů k tomuto příspěvku. Zpětné URL


Napište komentář

Používá systém WordPress | Styl: Aeros 2.0 z TheBuckmaker.com