Vím, že prezidentských voleb má už spousta lidí po krk. A nehodlám vysvětlovat, koho máte nebo nemáte volit a proč. Ani nebudu vysvětlovat, koho budu volit já a proč – ti, co mě sledují jinde, to stejně vědí, stejně jako vědí, že zastávám názor, že do přezidentské volby už od samého počátku šel víceméně jen jediný akceptovatelný kandidát. A občas s dost velkým překvapením často i mezi lidmi, které považuju za podobně naladěné, zjišťuju, jak odlišně mohou věc vnímat oni a jak naprosto rozdílně si mnohé vykládají. O čtení diskusí mně zcela cizích lidí na netu ani nemluvě, nad těmi nestačím mnohdy žasnout (zejména nad omezeností a hulvátstvím v nich).
Ale neubráním se menší prosbě (byť si ji tu patrně stejně nepřečte moc těch, kteří by si ji přečíst měli):
Jděte volit. Anebo volit nechoďte, to je vaše plné právo (jakkoliv se kupodivu už teď, před volbami, ukazuje, že by vás o ně někteří rádi připravili a posílali nás s chutí k volebním urnám povinně).
Ale pokud k volbám půjdete, hoďte tam hlas pro toho, koho na Hradě a v čele téhle země opravdu chcete. Neházejte ho tam někomu, koho ve skutečnosti vlastně ani moc nechcete, nebo snad dokonce jen proto, abyste hlasovali „proti tomu druhému“. Samozřejmě i na to máte právo. Ale jaký má smysl volba někoho, o koho nestojím? Čeho dosáhne? Volení (už, stále ještě) není povinnost, je to právo. Právo říct, o koho stojíte. Pokud o nikoho z prezentovaných kandidátů nestojíte, nikdo vás nenutí vybrat si „menší zlo“. Nedělejte to. Nikdo si u vašeho jména neudělá žádné plus za to, že jste k volbám skutečně přišli a někoho tam hodili. A volit (a tedy aktivně podpořit) někoho dokonce jen proto, abych zmařil šance toho druhého…není to tak nějak poměrně dost dětinské?
K volbám v ČR mohou podle platných zákonů chodit pouze dospělí lidé – aby tam projevili svůj názor. Tak se tak zkusme chovat a své vnitřní děti nechme pro jednou doma – i když to třeba bude znamenat, že tam budeme muset zůstat s nimi. Však mají dost šancí projevovat se jinde. Obzvlášť v diskusích na internetu.
Díky.
Vyjádřím teď svůj názor i když toho budu s největší pravděpodobností litovat. Byla jsem v prvním kole volit, ale v druhém nepůjdu. Není to proto, že můj kandidát vypadl v prvním kole, nebo že bych se za svou volbu styděla. Jsem jen hrozně zklamaná a už nechci o volbě nic slyšet, nic číst, s nikým se o tom bavit.. mám toho plné zuby. Když totiž řeknu koho jsem volila tak mi kolegové/známí atd říkají ať raději volit už nechodím anebo, že se mnou už nepromluví. Tak jsem o tom přestala mluvit a vše okolo voleb jsem začala ignorovat i když na internetu to šlo docela těžko. Přes to jsem ještě donedávna v druhém kole jít volit chtěla. Nakonec jsem změnila názor, bude lepší to prostě ignorovat.. volby, všechno a všechny. Jak napsala někde myslím Trofo, za pár dní se objeví nová okurka (a stará bude zapomenutá a možná se vrátíme k těm starým životům).
Nemůžu si pomoct, ale tak trochu mi to přijde, jako kdybys ve skutečnosti říkala, že za tebe rozhodli svým chováním a názory druzí, místo aby sis vytvořila nějaký vlastní jasný názor, kterého by ses držela, zachovala se podle něj a na to, co si o tom myslí ostatní, kašlala. („Ignorovat všechny a všechno“ není názor, to je jenom obranná reakce.)
Jste zklamana z volby, ktera se ukazala jako spatny vyber mezi lidmi kolem Vas? Takze kdyby jste vybrala variantu B, v podstate by Vas nic netrapilo.Vasi pratele volili podobne.Vas kandidat prece dle Vas byl ten, ktereho jste chtela pro urcite duvody…Irituje Vas, ze jste nenasla argumenty pro svou volbu a neobhajila si v co verite?