Každý, kdo v našich končinách fotografuje v noci, a dvojnásob pokouší-li se o nějaké astrofotografie, se setkává s klasickým problémem – světelné znečištění, tedy všudypřítomná oranžová (tedy především oranžová) obloha. Ani na obyčejných „náladovkách“ často nepůsobí moc dobře, a na astro snímcích je pak její přítomnost často katastrofální, protože zpracovat takové snímky je nezřídka takřka nemožné – buď jsou příšerně oranžové, nebo se připravíte i o nemalou část pracně nafotografovaných dat, která byste na snímku na rozdíl od světelného znečištění mít chtěli.
Alespoň částečným řešením tohoto problému (tím skutečným by bylo samozřejmě snížení tragicky vysoké úrovně světelného znečištění kolem nás) jsou speciální astronomické filtry, které umějí velice precizně odfiltrovat ty nejčastěji používané světelné frekvence veřejného osvětlení (alespoň prozatím, než se definitivně začnou všude používat moderní bílá světla, která už odfiltrovat nepůjde a astrofotografové v podstatě budou nuceni se svým koníčkem skončit), a současně propouští všechna ostatní pásma. Jsou často obdivuhodně efektivní a je až s podivem, co se s nimi dá i v mizerných podmínkách vyfotografovat. Mají jen jedinou chybu – nepatří mezi nejlevnější. Asi nejrozšířenější filtr Astronomik CLS vás přijde na více než tři tisíce korun, v novějším provedení pak na zhruba čtyři a půl tisíce. Což je pro amatéra už celkem nezanedbatelná investice.
Jak se ale ukazuje, existuje i levnější, málokdy zmiňovaná alternativa. Na trhu jsou k dispozici fotografické filtry s neodymiem nebo didymiem, obvykle nabízené jako Redhancer nebo Red enhancing. Jejich primárním určením je, jak už samotný název napovídá, intenzivnější prokreslení červené barvy na běžných denních snímcích. Z pohledu filtrování světelného znečištění je ale velice zajímavá skutečnost, že tohoto efektu docilují filtrováním specifických světelných pásem – a shodou okolností jde v nemalé míře o pásmo sodíku, ve kterém svítí nízkotlaké sodíkové výbojky. Ačkoliv se tedy o tom ví až překvapivě málo, lze zmíněné Redhancer filtry používat i jako levnější alternativu filtrů pro potlačení světelného znečištění. Není sice tak efektivní jako specializované filtry, zejména v případě vysokotlakých sodíkových výbojek (které jsou u nás aktuálně asi nejrozšířenější), ale vzhledem ke své podstatně nižší ceně (na Ebay či obecně ze zahraničí v řádu stokorun) i tak nabízejí velice zajímavý poměr ceny a výkonu.
Já si po jistém váhání z Ebay jeden takový filtr na zkoušku také objednal a dnes mi přišel, takže jsem chtěl jeho účinek co nejdříve vyzkoušet. Pouhým okem není jeho účinek nijak výrazný (je viditelný, ale ne kdovíjak zásadně) a měl jsem jisté pochybnosti, zda to bude skutečně fungovat. Velice rychle jsem proto cvaknul dva srovnávací snímky. Omlouvám se za jejich mizernou kvalitu, šlo skutečně jen o rychlý test. To podstatné je na nich ale myslím rozhodně vidět. Snímky od sebe dělí jen pár sekund, čili k žádné zásadní změně oblačnosti mezitím nedošlo. Podotýkám, že v obou případech jde o čtyřsekundovou expozici na ISO 400, v počítači nijak neupravovanou (kromě ořezu a zmenšení). Kliknutím zobrazíte větší verzi:
Musím říct, že to na mě udělalo velký dojem. Tak výrazný rozdíl jsem snad ani nečekal (obzvlášť po poměrně rozpačitém srovnání vizuálním). Jak již bylo zmíněno, specializované astronomické filtry by sice dokázaly odstranit světelné znečištění ještě výrazněji, ale je třeba mít na paměti, že v tomhle případě jde o filtr, který mě přišel na prakticky desetinu ceny takového plnohodnotného filtru. Navíc jsou Redhancer filtry použitelné i pro běžné fotografování (denní i noční), nejen pro astrofotografii. A i v případě astrofotografie mají jednu výhodu – protože speciální filtry odstraňují větší část barevného spektra, mají snímky jimi pořízené často dost nazelenalý nádech, který se následně musí odstraňovat během zpracování (i když to není kdovíjak zásadní problém). Redhancer filtry, jak je vidět i na výše uvedeném testu, naproti tomu víceméně zachovávají neutrální barvu oblohy.
Dost se těším, až budu mít možnost Redhancer vyzkoušet přímo při astrofotografii. Už z výše uvedeného testu je ale jasné, že bude dost významným pomocníkem.
(Mimochodem, test je provedený s filtrem B+W 491 Redhancer, který by sice za standardních podmínek byl také poměrně dost drahý, ale mně se ho podařilo najít na Ebay z druhé ruky za velice dobrou cenu. Naprosto stejných nebo velmi podobných výsledků by ale mělo jít dosáhnout i s jakýmkoliv jiným neodymiovým či didymiovým filtrem jiných a levnějších značek, například Marumi či Kenko.)
Doplněno 5.3.2014 20:30
Protože se alespoň trochu vyjasnilo (i když přetrvává jemná vyšší oblačnost, vytvářející opar a zhoršující tudíž oranžový nádech oblohy), udělal jsem v rychlosti ještě další ukázkové snímky, tentokrát přímo hvězdné oblohy, respektive okolí mlhoviny M42 v Orionu. Jsou to opět jen čistě ilustrační fotografie, pořízené čistě ze stativu, bez jakéhokoliv pohonu, pečlivého ostření a dalších normálně nezbytných věcí. Opět na kliknutí větší verze.
První dvojice snímků je pořízena obyčejnou, nijak nemodifikovanou zrcadlovkou (Canon 600D). Nijak významně neupravováno, vyvážení bílé přímo z foťáku, expozice 5 sekund na ISO 3200:
Druhá dvojice snímků je pořízena Canonem 350D s full spectrum modifikací, tzn. jde o fotoaparát, který je výrazně citlivější v červené části spektra (kde vyzařují emisní mlhoviny), ale také v infračervené části spektra. Proto jsou snímky výrazně červenější, ale když si je porovnáte s předchozími z 600D, určitě si všimnete, že je současně z mlhoviny M42 vidět nezanedbatelně více (na nemodifikovaném fotoaparátu je vidět jen mlhavý náznak nejjasnější části jádra, na modifikovaném je vidět celkem výrazný náznak červených „ramen“ mlhoviny – jeden z hlavních důvodů, proč astrofotografové podobné modifikace provádějí):
Je celkem možné, že kdybych použil ještě filtr, který by zablokoval čistě infračervenou část spektra, ale červenou propouštěl, nebylo by pozadí snímku tak červenofialové. Bohužel to nemůžu ověřit, protože takový filtr nevlastním (je to investice kolem dvou tisíc korun).
Poslední, třetí dvojice snímků je totožná s předchozí, jen je na ní nastaveno vyvážení bílé na barvu pozadí (poněkud prasárna, ale pro tyhle účely snad postačí), takže mizí načervenalý nádech a červená barva mlhoviny je lépe postřehnutelná:
Na těchto šesti snímcích se může zdát, že vliv filtru není tak dramatický, jako je tomu v případě předchozího „krajinářského“ testu. Není to ale tak úplně pravda – pozadí na snímcích s filtrem poměrně výrazným způsobem ztmavlo, aniž by výrazně klesla intenzita toho, co na snímcích být má, tedy hvězd a mlhoviny (jistý pokles tam je, jako s každým filtrem včetně těch nejdražších astronomických, ale je celkem zanedbatelný). To je při zpracování takových snímků poměrně velký přínos, protože je následně možné sáhnout do zaznamenaných dat „hlouběji“ a vytáhnout z nich mnohem slabší detaily, než by bylo možné u snímku bez filtru. Samozřejmě by speciální astrofiltr odvedl lepší práci, ale na takhle levný filtr je to zkrátka stále dost uspokojivá změna k lepšímu.
V ČR nejsou nízkotlaké sodíkové výbojky žádné.
To mi přijde jako dost odvážné tvrzení (a jako veskrze nepodstatné, i pokud tomu tak skutečně je), ale OK.