Final Fantasy VII: Advent Children

Zář
22
2005

Patřím k jedněm z mála těch, kterým se hodně líbil film Final Fantasy: The Spirits Within nejen po technické stránce, ale i po stránce filmové – ač mnohými kritizován, líbil se mi jak příběh, tak především velmi beznadějná atmosféra světa, který film zobrazoval. O filmových aktivitách Square jsem od oznámení toho, že Spirits Within byl finanční katastrofou a že se zatím žádné další filmy nechystají, v podstatě neslyšel (když pominu epizodu z Animatrixu). Proto mě nedávná informace o tom, že v těchto dnech vychází na DVD další film volné řady Final Fantasy velmi příjemně překvapil a musel jsem si ho urychleně sehnat.
Na první pohled asi překvapí už jen to, že druhý film série Final Fantasy má v názvu číslovku sedm. Vysvětlení je ovšem jednoduché – víceméně každá hra ze série Final Fantasy se odehrává ve vlastním světě a nijak na sebe nenavazují. Toto nepsané pravidlo série dodržoval i první film. Advent Children ovšem vychází příběhem i postavami přímo z příběhu hry Final Fantasy VII. Předpokládám, že to je zcela záměrný tah sloužící v první řadě pro nalákání diváků, protože mě nenapadá snad žádná hra (možná s výjimkou série Metal Gear Solid), která by byla tak opěvovaná tolika fanoušky. Ostatně proč ne, rozhodně víc ocením dobře zpracované, byť méně originální pokračování nějakého příběhu, než nepodařené zpracování příběhu nového.
S navázáním na hru vzniká ovšem například pro mě jeden velký problém – FFVII jsem nikdy nehrál. A musím říct, že to pro sledování Advent Children rozhodně je velký handicap. Ývodní titulky sice něco málo z příběhu hry vysvětlují, nicméně IMHO to není příliš mnoho a/nebo je to podané dost zmateně, stejně jako různé vzpomínky a vyprávění hlavních postav v průběhu děje. Následkem toho jsem dobře první polovinu filmu neměl vůbec jasno v tom, kdo je kdo, kdo je s kým, proti komu a hlavně proč V druhé polovině filmu se to naštěstí zlepší – i když i proto, že tam podstatně ubyde mluvení a přibyde naopak akce. Rád bych tedy hodnotil příběh, ale je mi líto – buď jsem ho nepochopil, nebo o něm kvůli spoilerům nemůžu psát. A co se týče atmosféry, tak tady na mě film působil spíš jako akční videohra, takže bohužel, atmosféra na mě nijak moc nezapůsobila, až na pár výjimek. V tom byl první film mnohem dál.
S identifikací hlavního hrdiny filmu naštěstí není větší problém. Je jím, stejně jako ve hře, bojovník s podivným účesem a mírně vyšinutým jménem Cloud Strife. A ještě jedna věc je pro Clouda typická – jeho absurdně obří meče, se kterými bojuje (a ostatně nejen on, obří obouruční meč s čepelí širokou jako člověk, rozložitelnou na pět menších mečů a obsahující pistoli není v tomhle filmu vůbec neobvyklý). Přiznávám se, že tyhle nereálně obří zbraně ve mě vždycky vzbuzovaly spíš pousmání, nicméně vidět je takhle přímo v akci vzbuzuje už spíš respekt. Prostě Restecp! (řeěeno slovy Aliho G).
Když už se zmiňuju o vzhledu Clouda, tak se toho přidržím. Po vizuální stránce je tenhle film totiž velice svérázný. Rozhodně je vidět, že se Square od posledně neflákali a svoje techniky vylepšily, takže spousta věcí opět vypadá mnohem reálněji než dřív. Nicméně, svět Advent Children nemá být až tak moc světem reálným, takže se v něm vyskytují občas velice zvláštní věci.
Když začnu u samotných hrdinů, tak už na nich je ona nereálnost jasně patrná. Každý, kdo bude na AC koukat určitě už někdy viděl nějaké obrázky ve stylu anime a jejich svéráznou stylizaci zejména hlav postav – velké oči, pestrobarevné vlasy v podivných často různě trčících účesech, zženštilé obličeje A to všechno se přenáší i do filmu. Ne sice až do takové míry, hrdinové působí vcelku dost realisticky, nicméně oči rozhodně nemají tak úplně ‚normální‘ a s účesy je to také všelijaké (samozřejmě Square se zase vyžívají v dlouhých vlasech řady postav, aby mohli předvést svoje opravdu propracované renderování). A ovšem pak je třeba zmínit ony velmi ženské obličeje Ten problém se týká hned několika postav a především pak postihuje jak Clouda, tak jeho hlavního nepřítele Kadaje v tomto filmu (respektive v cca 90% filmu). Hlavně u Kadaje jsem ten problém měl dost silný a celou dobu jsem si vlastně nebyl jistý, jestli má jít o muže nebo ženu (a jeho hlas tomu popravdě řečeno moc nepomohl, naopak). Každopádně vzhledem k realističnosti všeho ostatního to poměrně často vypadá, že se díváte na podivně namaskované lidi – a chvílemi byl ten pocit tak silný, že mi z něj skoro běhal mráz po zádech.
Co se týče prostředí, tak i tady se autoři dost osvobodili od reality a tvořili prostě to, co je napadlo. Díky tomu se například dočkáme vizuálních lahůdek v podobě divokého souboje v obřích a propletených korunách bíle zářících bezlistých stromů nebo rozkvetlého záhonu květin uprostřed polorozpadlého kostela. Většinu filmu ovšem strávíme v chátrajících troskách jakéhosi obrovského města, ze kterého trčí občas jakési kostry mrakodrapů nebo snad věží. A samozřejmě i mezi nimi a na nich se divoce bojuje.
Ano, bojuje se opravdu divoce. I tady se totiž autoři naprosto oprostili od reality, jak ji známe, a skutečně popustili uzdu fantazii (a vzhledem k tomu, že jsou to asijci, tak je asi jasné, že to něco znamená, co se týče akčních scén). Kdo by čekal věrné boje, bude zklamán. Asi nejvíc souboje v Advent Children připomínají matrixové souboje Neo vs. agent Smith (ostatně i bullet time a různé finty v něm tu jsou častými hosty). Bojovníci si naprosto běžně uštědřují rány, které je odhazují v řádu desítek až stovek metrů, boří betonové sloupy, běhají po zdech a skáčí/padají bez úrazu desítky metrů. Musím říct, že na scénu, kdy hlavní hrdina pronásleduje k nebi vzlétající obří monstrum tak, že vyskočí za ním a jeho spolubojovníci se mezitím rozmísťují po sousední věžovité konstrukci a pomáhají mu v pronásledování tím, že ho vyhazují za letu ještě výš a ještě rychleji (a to mnohdy sami uprostřed skoku), aby nakonec přistál příšeře na zádech, jsem zíral s otevřenou pusou neschopen slova. Mimochodem ten Cloudův ‚asistovaný skok vysoký‘ trvá asi pět minut a na jeho konci to vypadá, že je Cloud mnoho stovek metrů nad zemí (což mu nebrání v tom, aby odtud nakonec bez nejmenších problémů neseskočil na traverzu asi o půl kilometru níž). Stejné odtržení od reality se ale netýká jen samotných bojovníků, ale jelikož Cloud i jeho nepřátelé používají k přepravě jakési futuristické bojové motocykly, dočkáme se i velmi svérázného boje s jejich pomocí, kdy otočení motorky o 180 stupňů (prostě jede pozadu) v dechberoucí rychlosti, následné stoupnutí na sedlo a souboj na meče s vedlejším řidičem jsou to nejjednodušší, co uvidíme.
Abych to zkrátil – Advent Children je velice svérázný film s dokonalou počítačovou grafikou (těžko jste někde viděli lepší) a s naprosto neskutečnými akčními scénami. Bohužel je pro mě dost zklamáním co se týče atmosféry, a příběh by mohl být vyprávěný přístupněji pro ty, co nehráli hru. Nicméně to ostatní mě prostě natolik ohromilo, že jednak mám chuť si hru zahrát a druhak prostě musím dát

90 %

Buďte první, komu se článek líbí.

Napsal(a) dne 22. 9. 2005 v 15:13
Kategorie: Film, televize a hudba,Recenze

4 Comments »

  • hatifnat napsal:

    Jestli Te to primeje zahrat si ff7, uz jen tim mel ten film smysl :-).
    My jsme prakticky po celou dobu hrani premysleli, jestli je hlavni padouch chlap nebo zenska.

  • Case napsal:

    No, minimálně mě to přimělo si FF7 sehnat, nainstalovat a chvilku rozehrát. Ovšem já na RPG zrovna nejsem, takže nevím, jestli to nějak dlouho vydržím hrát. Ale ten příběh by mě zajímal, to je pravda…

  • hatifnat napsal:

    Pribeh a atmosfera rozhodne stoji za to.

  • nairos napsal:

    Kdyz clovek nezna pribeh hry nemuze ho oslovit pribeh a atmosfera filmu ale dohromady je to dokonalost sama;-)

RSS komentářů k tomuto příspěvku. Zpětné URL


Napište komentář

Používá systém WordPress | Styl: Aeros 2.0 z TheBuckmaker.com