Když jsem psal předchozí příspěvek o hře Rage, myslel jsem, že se k ní už více vyjadřovat nebudu. Ale z více důvodů jsem se nakonec rozhodl jinak, takže se do toho pusťme ještě jednou a poněkud detailněji.
Říj
11
2011
11
2011
Nerecenze Rage
Takový drobný příklad ze hry Rage. Psal jsem ho dneska trochu zkráceně na Google Plus, ale pak jsem si řekl, že bych ho mohl hodit i sem. Podotýkám, že to sice je jen zhruba po hodině herního času, ale zatím všechny úkoly, které v té hře byly, probíhaly velice podobně. Mimochodem zajímavé je i to, že zmínky o druhořadosti příběhu nelžou – tahle hra se skutečně s nějakým příběhem nepáře. Hlavní hrdina se ocitne v herním světě (který je pro něj naprosto cizí a velmi nepřátelský) a bez jakéhokoliv vysvětlování co, kdo, proč a jak už mu o dvě minuty později někdo stereotypně zadává mise. Takové ignorování příběhu mi až vyrazilo dech – nečekal jsem výpravné cutscenes, ale takovou strohost jsem nečekal taktéž. Nicméně, zpět k onomu příkladu herního scénáře:
Srp
26
2011
26
2011
„Pařenice“ ještě jednou a vážněji
Přemýšlel jsem nad tím, zda je někdo natolik odvážný a vytrvalý, aby si v předchozím příspěvku našel „přidanou hodnotu“ informací, které jsem se do něj navzdory parafrázovitě pekelné formě pokoušel nenápadně vetkat, ale nakonec jsem dospěl k rozhodnutí, že si všech svých pěti čtenářů vážím natolik, abych jim alespoň celý text přepsal do normální lidské řeči. Nebudu už znovu linkovat obrázky ani linky na Android Market, čistě textově a tentokrát tedy zcela vážně.
Čer
29
2011
29
2011
Cleartype naštorc
Když jsem se tu posledně zmiňoval o možnosti použít ve Windows pro vykreslování fontů knihovnu Cleartype, objevila se v jednom z komentářů kritika, že jsem prý měl například srovnat „vertikální a horizontální Cleartype“. Moje reakce odpovídala nesmyslnosti tohohle požadavku, ale s odstupem času jsem si řekl, že by možná bylo dobré přece jen „vertikální a horizontální Cleartype“ ukázat a trochu vysvětlit, k čemu tam dochází. V tomhle ohledu je na tom totiž Cleartype naprosto katastroficky.
Čer
11
2011
11
2011
Freetype vykreslování fontů ve Windows
V minulosti jsem se tu už několikrát rozepisoval a dělal srovnání vykreslování fontů ve Windows, Linuxu a občas i v OS X. Netajil jsem se tím, že preferuji spíše linuxovou alternativu, která je sice méně ostrá než windowsová (z více důvodů), ale zato je dle mého názoru na pohled výrazně hezčí a věrněji zachovává skutečný vzhled fontu. Mnohokrát jsem si také říkal, že by se mi moc líbilo, kdybych mohl windowsovský ClearType prostě nahradit linuxovým Freetypem a získal tak linuxové vykreslování fontů i ve Windows. Nikdy jsem se o to ale příliš nezajímal, protože jsem předpokládal, že pokud něco takového půjde, bude to nějaký divoký hack, obnášející různé výměny systémových souborů, šťourání se v systému a to celé pak stejně nebude příliš funkční.
Kvě
25
2011
25
2011
Gedaechtnis
Tohle je věc, která patrně bude zajímat jen ty tři lidi, co někdy četli knížku Nicka Sagana Idlewild, respektive toho jednoho z nich, který si ji dokonce i koupil (dohromady vás bylo asi deset, gratuluji ;) ) – konečně mi tu po všech těch letech, kdy už jsem ani nedoufal, že to někdy uvidím, leží na stole tohle:
Jedná se o dokončení Saganovy volné scifi trilogie. O prvním dílu jsem se tu kdysi dávno zmiňoval. Komerčně u nás bohužel příliš neuspěl, i proto trvalo vydání zbylých dvou dílů tak dlouho a nějakou dobu to vypadalo, že už ani nejspíš v češtině nikdy nevyjdou. Nakonec se přece jen zadařilo. Naprosto upřímně mě mrzí, že si první díl vedl tak špatně (a viním z toho do jisté míry i naprosto nesmyslnou obálku – čemuž se naštěstí v případě pokračování podařilo na poslední chvíli evidentně zabránit, jinak bych teď držel v rukou adepta na jedno z největších obálkových WTF), protože ho – jak ostatně zmiňuji již v onom archivním postu – považuju za velice solidní scifi, byť si pravda možná vypůjčuje prvky z jiných, slavnějších děl (říkat ze kterých by bylo spoilování). Druhý a třetí díl jsou navíc hloubavější, Sagan se v nich více zaměřuje na rozebírání lidské psychiky, konceptů náboženství a víry a především lidské povahy a našeho přirozeného sklonu k násilí (aniž by se přitom pokoušel kdovíjak kázat nebo dělal jednoznačné závěry). Opravdu se tuhle trilogii nestydím doporučit k přečtení (i když jednou ze Saganových slabin jsou poněkud rozvleklejší úvody, což může možná leckoho při čtení trochu odrazovat). A ne, já z toho, že si některou z těchhle knih koupíte, opravdu nebudu nic hmatatelného mít – doporučuji je se zcela čistým svědomím proto, že jsou to podle mého názoru povedené knihy. Nic víc, nic míň.
Dík nakladatelství Triton, že do těch zbylých dvou dílů nakonec přece jen „šlo“.
Úno
20
2011
20
2011
Trolljegeren / Lovec trolů
Když jsem před časem kdesi úplnou náhodou narazil na trailer na norský film Trolljegeren aneb Lovec trolů, zbystřil jsem, protože se zdálo, že půjde o něco docela jiného, než co se zatím v subžánru „falešných dokumentárních filmů“ objevilo – už třeba jen proto, že mělo jít o velice netradiční námět. Teď je film konečně mezi námi, takže můžeme zjistit, jak moc odlišný doopravdy je.
