Living at the edge of the world

Napsat něco málo o tomhle filmu jsem chtěl už několik dní, ale na ‚lepší‘ den to skutečně vyjít nemohlo…na druhou stranu, já mám technicky vzato stále ještě pátek…

Filmů o ďáblovi, jeho projevech anebo vymítání je poměrně hodně. Je zajímavé, že obvykle jsou buď hodně dobré, nebo hodně špatné, nic moc mezi tím, alespoň co si vybavuji. Je to i případ tohoto filmu, který je navíc velmi zvláštní svým žánrem. ‚ďábelských‘ filmů jistě byla celá řada, ale soudní drama – to tu také myslím ještě nebylo. A co víc, soudní drama založené na skutečných událostech.

Před téměř třiceti lety se v Německu odehrál zvláštní soudní proces – pastor Ernst Alt byl obviněn z toho, že nepřímo zapříčinil smrt čtyřiadvacetileté Anneliese Michel, která byla údajně posedlá několika démony, které se pastor Alt několikrát pokoušel bezúspěšně vymítat. Oficiální zpráva hovořila o tom, že Anneliese zemřela hladem a celkovým vyčerpáním Anneliese netrpěla až do svých osmnácti let žádnými problémy. Teprve tehdy se u ní prvně projevily podivné křeče a neschopnost ovládat vlastní tělo. Byla u ní diagnostikována jistá forma epilepsie a nasazena léčba Ta nicméně nezabírala a Anneliesiny záchvaty se zhoršovaly, přičemž Anneliese začala tvrdit, že ji pronásledují démoni a že ji dokonce ovládli. Během několika následujících let se její stav stále horšil a nakonec vyústil v onu nešťastnou událost. Snažím se zmiňovat co nejméně, pokud to někoho zajímá, podrobnější popis života Anneliese Michel je k nalezení například zde (v angličtině) (doporučuji nicméně číst raději až po zhlédnutí filmu).

A právě příběh Anneliese Michel posloužil jako předloha tohoto filmu. Trailery, které byly k vidění v kinech, byly, jak už to poslední dobou bývá, celkem zavádějící, protože z nich myslím celkem vznikal dojem, že se jedná o další horrorový film typu Ring 2, například. To ovšem není pravda. Exorcism of Emily Rose je poměrně typické soudní drama, viděné převážně očima nadějné advokátky Erin Brunnerové, která se (ne zcela dobrovolně) ujímá role obhájkyně otce Moora, obviněného ze zabití z nedbalosti. Obětí je samozřejmě i v originálním názvu filmu zmíněná Emily Roseová. Erin o sobě prohlašuje, že je agnostikem, není tedy jednoznačným ateistou, ale spíše nemá na existenci Boha či ďábla vyloženě vyhraněný názor. V průběhu obhajoby je nicméně konfrontována s řadou faktů a názorů, na jejichž základě je nucena si názory tak či onak tvořit…

Události z života Emily se dozvídáme víceméně chronologicky, klasickou formou flashbacků. Musím říct, že mi přijdou velice podařené a že střípky informací z nich se zdařile proplétají s událostmi v hlavním ději filmu a ten tak v podstatě postrádá od začátku až do konce jakékoliv hluché místo (což je v dnešní době u dvouhodinového filmu spíš vzácností) – pořád se něco děje, něco nového se dozvídáme, na něco musíme přehodnocovat názor. Film se také snaží tvářit objektivně a proto několik vzpomínek uvidíme ve dvou různých interpretacích – jak z pohledu postaveného na víře, tak z pohledu medicíny a vědecké logiky.

Herecké výkony nejsou sice nikterak oslnivé, ale to v žádném případě neznamená, že jsou špatné. Mám dojem, že je to s nimi podobné, jako s dějem – prostě mají nastavenou jistou poměrně vysokou úroveň a tu si po celý film drží. Je zde nicméně několik výjimek, přičemž o většinu z nich se postará někdo z tria hlavních hrdinů – na prvním místě rozhodně představitelka titulní role, Jennifer Carpenterová, jejíž proměna z veselé studentky v lidskou trosku je opravdu velmi působivá, stejně jako scény ‚posedlosti‘ a záchvatů – to všechno navíc podáno víceméně pouze mimikou a pohyby, žádné složité masky se myslím nekonají A Laura Linney jako Erin Brunnerová spolu s Tomem Wilkinsonem v roli otce Moora mají také několik pozitivně vyčnívajících momentů.

Pokud bych měl mít k tomuto filmu nějaké výhrady, pak asi jen jednu, ale zato poměrně velkou. Celou dobu totiž film působí tak, že se autoři snaží o to, aby obě možná vysvětlení událostí kolem Emily byla přípustná a aby se v podstatě divák sám rozhodl, kterému z nich chce věřit. Bohužel, současně (ač to bude znít asi divně) je ovšem zcela jasné, které z oněch dvou vysvětlení autoři upřednostňují a tudíž tím v podstatě onu dvojznačnost výkladu sami boří…v podstatě si řežou větev, na které sedí. Je to škoda, dovedl bych si představit vyváženější průběh celého filmu a možná by poté byl ještě lepší. Nicméně i tak se jedná dle mého názoru o výtečný film, který vřele doporučuju.

90 %

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit