Living at the edge of the world

říká se, že jednou si dva staří přátelé řekli, že napíší každý nějaký svůj fantasy příběh (i když tehdy tomu nejspíš fantasy neříkali). A to také udělali. Jedním z nich byl jistý profesor J. R. R. Tolkien a dal světu trilogii, které vděčí literatura za mnohé – Pána Prstenů – která se nedávno dočkala ohromujícího filmového zpracování. A tím druhým byl C. S. Lewis a jeho dílem byla sedmidílná série Letopisy Narnie. A ta se svého filmového zpracování dočkala právě teď (respektive její první díl Lev, čarodějnice a skříň). Otázka ovšem zní, jestli to byl dobrý nápad…Vím, že podle filmového zpracování nejde soudit knižní předlohu. I u Pána Prstenů bych asi byl trochu rozpačitý, minimálně z některých věcí. Letopisy Narnie jsem nečetl..a po zhlédnutí filmu po tom ani příliš netoužím.

To, že jsem nečetl předlohu, mě znevýhodňuje v tom, že netuším, kde se stala chyba. Ono se nedá říct, že jsou jako film vyloženě špatné – to asi ne. Viděl jsem spousty špatných filmů a Letopisy Narnie bych mezi ně nezařadil. Problém je ale v tom, že bych je nezařadil ani mezi dobré. Jsou totiž takové nijaké. Prostě kolem vás projdou a zanechají ve vás převážně pocit „Hm…a co jako?“.

Prvním problémem je asi rozvláčnost Nevím, jestli je to tím, že v knize toho děje tolik není a filmaři chtěli splnit ‚normu‘ v tom, že dneska se točí filmy zásadně přes dvě hodiny, nebo jestli byla kniha tak brutálně seškrtána, ale přes úctyhodných 140 minut se vlastně mnoho nestane. Mám dojem, že by se celý film dal tak o minimálně půl hodiny zkrátit a nic moc by se nestalo. Když už se náhodou něco stane, děje se tak bez jakéhokoliv vysvětlení nebo aniž by (minimálně zdánlivě) uplynul nějaký čas S časem je vůbec problém, v Narnii je po většinu času den, takže to působí, jako že se celý film odehraje za dva dny, což působí velice bizarně. Samotný děj filmu by se bez vynechání nějakých zásadních informací dal odvyprávět tak čtyřmi, pěti větami. A to je na víc jak dvouhodinový film opravdu hodně málo.

Druhým problémem je to, že příběh i film jako takový působí silně dojmem ‚pejsek a kočička vařili dort‘. Narnie je minimálně ze současného pohledu prostě taková míchanice všeho možného. Alenka v říši divů, do toho přidaná Ledová královna, Legenda, přimíchaný Pán Prstenů a do toho všeho ještě zamíchané postavy z řeckých bájí. Neuvěřitelná směska. A když se uprostřed filmu zničehonic jen tak objeví Santa Claus (ovšem bez čepice a bez ‚Ho, ho, ho‘), pronese blábolivé moudro o tom, jak jsou války špatné, poté nicméně obdaruje děti opravdovými zbraněmi a několika dalšími proprietami (některé na sobě mimochodem v podstatě měly napsáno ‚Deus ex machina‘) a pak zase navždy z děje zmizí, tomu se skutečně nejde než nevěřícně smát. Tohle je patrně vina předlohy, nicméně i film jako takový působí podobně – u velké spousty záběrů jsem si říkal ‚tohle už jsem někde viděl‘. Samozřejmě nejvíc je ‚vykradený Pán Prstenů‘.

Třetím a dost možná největším problémem je ovšem to, že celý film se snaží působit na mravní výchovu mládeže. To je nepochybně z velké části zásluha křesťana C.S.Lewise, jelikož o Narnii je to poměrně známé. Mám ale dojem, že v tom má prsty i Disney, zodpovědný za film. Proto některá z postav občas pronese nějaké velké moudro ve smyslu ‚nehrajte si se zápalkami‘. Bohužel, jak už jsem zmiňoval předtím, obvykle je z nějakého mně neznámého důvodu tohle moudro shozeno nějakým dalším činem autora onoho moudra. Děti jsou například na začátku filmu odeslány z Londýna na venkov, aby byly uchráněny před německými nálety a válkou vůbec (ve které bojuje jejich otec). Kupodivu to nebrání tomu, aby děti nakonec nestály v čele obří armády a neúčastnily se masakru, jelikož je to masakr za dobrou věc. Hm, tak jako to vlastně s tím válčením je? Tedy, masakr…on to je masakr velmi obezřetný, protože jsme v dětském filmu od Disneyho, takže nikde v celém filmu neuvidíme ani kapku krve. Což mi pochopitelně nevadí, ale bohužel, jelikož si film chce hrát na monumentální bitvy Pána Prstenů, tak v něm přesto v trysku nabíhají různá zvířata a jiní tvorové na kopí, padají přes sebe, lámou si hřbety…ale to je v pořádku, krev nikde neteče Jak tohle chápat…

A ještě jedna věc mě trochu zneklidnila a jak jsem zjistil na diskusních fórech, nejsem sám. Opravdu takové věci ve filmech ani náhodou nehledám, ale nemůžu si pomoci, tady mě to zkrátka bilo do očí Chci věřit tomu, že je to způsobené jen tím, že je to špatně natočené a že s tím už vůbec nemá nic společného C.S.Lewis…ehm…jak do toho…opravdu se mi jen zdá, že faun Tumnus a Lucinka (osmiletá dívka, BTW) spolu po celou dobu filmu poměrně otevřeně oboustranně flirtují? Ten faun, který ji navíc naláká k sobě domů a tam ji uspí očarovaným čajem a hudbou? A že něco podobného, i když spíše jednostranně, se dá pozorovat mezi Bílou čarodějnicí a Edmundem? Já vážně nevím. Fakt je ten, že jsem z několika těchhle scén měl dost podivný pocit. Viděl jsem spousty pohádek nebo dětských filmů a nevybavuju si, že bych tam kdy něco takového viděl, ale tady… Možná je to jen tím, že v dnešní době vidíme v nevinné společenské konverzaci čtyřicátých let něco úplně jiného, než by v ní viděli tehdejší lidé. Snad ano. Snad je to stejný problém, jako tolikrát probírané zdánlivé homosexuální chování Sama a Froda v Pánovi Prstenů, kdy prostě v tehdy běžných rozhovorech a vztazích oddaného sluhy a jeho pána vidíme dnes bohužel něco víc, než tam doopravdy je.

Co se týče triků, není Narnie v dnešní době žádným zázrakem (a to přesto, že se na filmu kromě Industrial Light and Magic podílela částečně i Weta). Většina digitálních triků je poměrně dost viditelná a asi nejhůř to odnesl lev Aslan (protože je nejvíc vidět), který je místy opravdu velmi ‚digitální‘. O to paradoxněji pak ale působí jistá scéna, kdy ho děti v detailu hladí – v tu chvíli totiž vypadá neskutečně plyšově, jako by někdo uřízl kus koberce a opravdu se nešlo ubránit smíchu. Naproti tomu například kentaurové a vůbec boje obecně jsou velmi zdařilé – mými favority pak jsou grifové, u kterých sice také je občas vidět, že jsou digitální, ale vzhledem k tomu, co v těch několika málo záběrech předvádí, jim to rád odpustím.

Z herců velmi vyčnívá svým výkonem Tilda Swinton coby Bílá čarodějnice (hrála Gabriel v Constantinovi), která je opravdu skvělá. Bohužel se jí nikdo nevyrovná a zbytek herců se utápí v průměrnosti. Překvapivě dobrou volbou byla ještě volba Liama Neesona pro namluvení Aslana – jeho hlas se ke lvovi hodí víc, než by se mohlo zdát, a to, že nevidíme Neesonův poslední dobou dost uniformní výraz je také plus. Pak už stojí za zmínku snad jen Jim Broadbent coby profesor, ale ten se na plátně jen několikrát mihne a má dohromady asi pět vět (bohužel). No a samozřejmě je obecně sympatické slyšet v nějakém filmu tolik britský přízvuk (asi je celou dobu jasné, že mluvím o titulkované verzi – které jsou u nás bohužel jen tři kopie, zbytek je dabovaný).

Jako komplet nemůžu nicméně dát Narnii víc jak:

50 %

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit