George Clooney si možná dopomohl k současné kariéře tím, že se svezl na úspěchu populárního seriálu a že byl ‚za hezouna‘, nicméně jen to rozhodně nestačilo Clooney rozhodně umí hrát – i když bývá pravda obsazován do podobných rolí. Už nějakou dobu ale užívá práva vybírat si, v čem bude hrát nebo na čem bude spolupracovat – a na rozdíl od řady jiných se mu v tom velice dobře daří, a to nejen jako herci, ale i jako režisérovi (viz výtečné Confessions of a dangerous mind a momentálně opěvované Good night, and good luck…). A když už si vybírá, pak ho, jak se zdá, zajímají role a filmy, kterými může něco opravdu sdělovat. A jako muž, který se ocitl na ‚černé listině‘ prezidenta Bushe, si bezpochyby nemohl nechat ujít roli právě v Syrianě, natočené podle knihy vzpomínek bývalého agenta CIA Roberta Baera See no evil (neboli „Nevidím zlo“), operujícího v dnes opět tolik diskutované oblasti Perského zálivu. Proto je hlavním tématem filmu aktuální situace v tajných službách, teroristických organizacích, ropných společnostech a podobně.
Scénář Syriany je dílem Stephena Gaghana, proslulého scénářem k filmu Traffic. Gaghan se tentokrát postavil i za kameru a vzniklo dílo, které je v kinech a v Hollywoodu poměrně ojedinělé. Syriana je totiž film velmi netradiční Spíš by se dalo říct, že se jedná o takový filmověji natočený dokument. Během jeho sledování jsem neměl příliš dojem, že sleduji hollywoodský film, spíš jsem měl pocit, že se dívám na reportáž. Ostatně, teď asi spoustu lidí vyděsím, ale – Syriana mi do jisté míry připomněla ‚dokumentární‘ filmy Michaela Moorea. OVŠEM – s jedním podstatným rozdílem. Mooreovy filmy na mě působí, že jsou točené pro lidi, kteří vlastně nemají žádný jasný názor a Moore jim velice jednoznačnou formou předkládá svůj, čímž vlastně diváka zbaví nutnosti přemýšlet o tom, co vidí. O manipulacích s fakty nemluvím. Nevím, jak je na tom, co se týče manipulace faktů, právě Syriana, ale jedním jsem si celkem dost jistý – ze Syriany mám přesně opačný pocit. Tvůrci v ní neprezentují nějaký vyloženě jednoznačný názor – víceméně vám nabízí souhrn něčeho, co se tváří jako objektivní pravda – nakolik to tak je opravdu nemohu posuzovat, ale působí to tak – a nechávají víceméně na divákovi, ať si na to udělá vlastní názor. To je myslím to, o co jim jde především. Současně poodhalují roušku toho, jak to asi funguje v arabských zemích a odkud a proč se berou někteří teroristé.
Podle toho vypadá i samotná struktura filmu. Přestože jsem na začátku psal o Georgeovi Clooneym, je to vcelku zavádějící. Syriana totiž v podstatě nemá nějakou jednoznačnější dějovou linii, jedná se o spleť paralelních příběhů se spoustou postav, které se na různých místech vzájemně proplétají a ovlivňují, přičemž orientovat se v celé té skládačce patrně budete až po shlédnutí filmu -pokud tedy vůbec, nebezpečí ztracení se v ději tu je. Proto nemá Syriana ani jasně definovaného hlavního hrdinu. O tento post se uchází několik postav. Jednou z nich je právě Clooneyho agent Bob Barnes, stárnoucí agent CIA, který se pro své názory stává neoblíbeným a organizace se ho snaží vyšoupnout. Clooney mimochodem přibral kvůli roli 15kg, nechal si narůst plnovous a za svůj výkon v Syrianě dostal Oscara. Druhým adeptem na hlavního hrdinu je odborník přes energie Bryan Woodman v podání Matta Damona, který v podstatě využije osobní tragédie k cestě za úspěchem a penězi. To jsou dvě asi největší role filmu, ale pak je tu ještě řada dalších, jen o málo menších, kterým dominuje Alexander Siddig coby princ Nasir (pokud si budete během filmu jako já říkat, odkud jen toho herce znáte, ušetřím vám návštěvu IMDB – Dr. Julian Bashir z ST:DS9).
Těžko mohu napsat něco víc. Herecké výkony všech zúčastněných jsou velmi dobré (ve filmu se ve větších či menších rolích objevuje řada dalších známých herců), film ani na vteřinu nezaváhá. Na začátku vás do svého spletitého světa nemilosrdně vtáhne a po 130 minutách nabitých dějem vás zanechá v myšlenkách o tom, kde je vlastně v systému chyba a především, zda se s ní dá za takových podmínek vůbec něco dělat. Kdo ví. Ale pro vlastní zamyšlení stačí jedno – zajít se podívat na Syrianu.
90 %
