S menším zpožděním jsem se rozhodl sestavit žebříček her vydaných v loňském roce, které mne nejvíce zaujaly a/nebo bavily. Nuže tedy:
1. Portal
I když jde o relativně krátkou hru (tedy co se týče hlavní linie), přesto šlo z mého pohledu o bezkonkurenčně nejlepší herní zážitek nejen loňského roku, ale vůbec za hodně dlouhou dobu. Až na tu délku (která je ale diskutabilní, protože po dohrání samotné hry se otvírají spousty dalších možností, jak pokračovat) nemá Portal jedinou chybičku. A navíc – nikdy jsem nemyslel, že bude Shodan kdy svržena z trůnu nejšílenější herní umělé inteligence (s nejgeniálnějším dabingem), ale GladOS to dokázala.
2. Gears of War
Původně konzolová (tedy…pravděpodobně…) čistá akce z pohledu třetí osoby. Nečekal jsem od téhle hry mnoho, konzolové hity obvykle na PC nedopadají nejlépe (ať už kvůli úrovni konverze, nebo prostě proto, že jsou prehypované), a proto mi hra Gears of War vyrazila dech. Ano, je to ve své podstatě bezduchá a lineární akční hra, ve které se pořád jenom jde kupředu a střílí. Ale je zpracována natolik promyšleným a zábavným způsobem, že to zkrátka není ani na chvilku nuda. Je v ní sice pár míst, které jsem proklel, a několikrát se mi bezdůvodně smazala pozice, ale jinak opravdu nemám co vytknout. Namachrovaní vesmírní mariňáci s motorovými pilami místo bajonetů jsou prostě skvělí. A krom toho – hlavního hrdinu mluví John DiMaggio aka Bender z Futuramy, a tomu zkrátka nejde odolat.
3. Call of Duty 4: Modern Warfare
CoD 4 je na tom podobně jako Portal – asi jedinou výtkou je relativně krátká kampaň. Jinak jde o naprosto skvělou hru, ke které lze mít jen minimum připomínek. Výtečná atmosféra a vtažení hráče do děje. Realistické to nepochybně není, ale v průběhu hry zažije hráč nemálo situací, kdy nebude vědět, jestli nevěřícně zírat na obrazovku, jásat nebo se snažit přežít, které se doslova vryjí do paměti – za všechny jmenujme alespoň přestřelku v televizním studiu, která je (i díky skvělému ozvučení hry) velmi působivá. A co teprve taková mise Aftermath, ze které se patrně leckdo dost dlouho vzpamatovával… A vzpomínková mise v Pripjati nadchne patrně víc než výlet do téhož města ve Stalkerovi.
4. Crysis
Ačkoliv mě Far Cry nikdy příliš nenadchlo a demo Crysis ve mně zanechalo dost smíšené pocity, přesto je na tom plná hra o poznání lépe a se svým starším bratříčkem se (ač by to z dema tak mohlo působit) nedá příliš srovnávat. Úvod je sice poměrně zdlouhavý a jednotvárný, ale zhruba v polovině se pak hra skutečně rozjíždí a začíná famózní jízda dokonale zpracovaným prostředím s inteligentními protivníky (situaci, kdy jsem se s pár náboji snažil unikat v mokřině před rojnicí korejských vojáků, si budu patrně pamatovat ještě dlouho). Herní styl se v druhé polovině hry dostatečně mění, nic se příliš dlouho neopakuje, každou chvíli se objevuje nějaké nové prostředí nebo nová proprieta…prostě dobré. A ačkoliv chce Crysis dost výkonnou sestavu a ačkoliv asi u her nejde primárně o grafiku, přesto má tato na atmosféře Crysis nemalou zásluhu – zejména efekt „ray of God“ (sloupy světla, vznikající v mírně zamlženém vzduchu) mi učaroval a útok nepřítele ze vzduchu ve směru od slunce s ním dostává úplně nové rozměry.
5. Bioshock
Dlouho jsem váhal, jestli dát na čtvrté místo Bioshock nebo Crysis, ale Bioshock nakonec prohrál. Ač jde v mnoha směrech o výtečnou hru, opravdu dobře jsem se bavil jen u první poloviny. Před časem jsem se tu o tom rozepisoval víc, takže tak znovu činit nebudu, ale faktem je, že druhá polovina Bioshocku zkrátka ztrácí „šmrnc“ a víceméně poslední mise je pak skoro až otravná. Krom toho – hackování ala Pipemania je sice hezký nápad, ale ke konci hry ho už budete patrně proklínat (já ho proklínal). Škoda, kdyby si druhá polovina udržela styl a atmosféru té první, mohl být Bioshock výše…uvidíme, jak na tom bude chystaná dvojka.
Čestné zmínky:
Stalker: Shadow of Chernobyl – Stalker je divná záležitost. Začátek je poměrně odpudivý (zejména než hráč získá slušnější zbraně), pak se hra rozjede a vtáhne vás, ale jen proto, aby na konci ztratila dech a finální mise tak působily vcelku rozpačitým dojmem (zejména „sprint“ Pripjatí a komplexem elektrárny je dost zklamáním). To všechno navíc sráží dost nešťastně řešený systém evidence úkolů, který zapříčinil, že nejeden hráč napoprvé vůbec nedokončil hlavní linii hry, která se v jednom okamžiku větví bez možnosti návratu, ovšem hra na to nijak výrazně neupozorní. Přesto má ale Stalker hodně co do sebe a minout ho by byla chyba – už třeba pro tu specifickou atmosféru, kdy si skutečně připadáte jako „v Zóně“.
Overlord – bizarní strategicko-akční hra, která paroduje spoustu herních klišé z oblasti fantasy a používá navíc poměrně zajímavý koncept užvaněných a mírně slabomyslných minionů, kteří dělají velkou část špinavé práce za hráče. A špinavá skutečně je, protože Overlord hráče vyloženě nutí k tomu páchat zlo – cesta dobra je tu jednoznačně nejtěžší variantou. Bohužel je celá hra až příliš dlouhá, respektive se všechno příliš opakuje, takže začne zhruba od třetiny až poloviny dost nudit – legrácky minionů se stihnou okoukat a nových odreagování je v pozdějších fázích hry velice málo. Ale první třetina hry, kdy se seznamujete se všemi druhy minionů, je velice zdařilá. A samozřejmě nesmíme zapomenout na šaška, který spolehlivě pobaví snad vždycky.
Colin McRae: Dirt – i když má Dirt nepochybně do simulátoru daleko, přesto se v sérii CMR neztrácí v šedi průměru. Právě naopak. Hra je to poměrně zábavná a po grafické stránce patří k tomu nejlepšímu, co je na PC v současné době k vidění. Ruku v ruce s tím bohužel jde velice vysoká hardwarová náročnost, které napomáhá i v některých ohledech mizerné technické provedení. To se projevuje především při závodech, ve kterých je na trati více aut najednou. Pak může Dirt i na slušně nadupané sestavě překvapit velmi nízkou framerate, často na hranici hratelnosti (a to i když vám jiné herní režimy fungují zcela plynule). Ale kdyby nic jiného, za kompletní zpracování věhlasného závodu do vrchu Pikes Peak si Dirt zkrátka zmínku zaslouží – skoro bych řekl, že pro fanouška motoristického sportu by právě jediná oficiální virtuální možnost projet si Pikes Peak mohla být klidně důvodem ke koupi.
