DxO 5.2 a redukce šumu

Čvc
25
2008

Snažím se průběžně sledovat vývoj na poli RAW konvertorů pro digitální zrcadlovky. Proto mě dost zaujal nedávný mail, ve kterém mne společnost DxO informovala, že je k dispozici verze 5.2 jejího poměrně zajímavého softwarového balíku pro práci s fotografiemi, která je údajně zajímavá především uvedením nového, revolučního systému odstraňování šumu. V podobných věcech měl balík DxO vždy navrch, ale současně jsem se už v minulosti několikrát přesvědčil, že jejich reklamní obrázky ne vždy zcela odpovídají realitě. Proto mě zajímalo, jak je tomu tentokrát.

Demoverzi DxO 5.2 jsem se rozhodl potrápit jednou z fotografií, které jsem pořídil cca před měsícem v kostele na Hostýně. Ta byla fotografována na citlivost ISO 1600 (čili už tak dost zašuměná), ale krom toho byla ještě záměrně (kvůli dosažení kratšího času) o -2/3 EV podexponována, takže po jejím vytažení na správnou úroveň expozice byl šum samozřejmě ještě mnohem výraznější. Nejprve jsem fotografii předhodil svému běžnému RAW konvertoru, tedy programu Silkypix (na který nedám dopustit).

Nastavení redukce šumu na „Faintly sharp for noisy scene“:

Silkypix faint

Nastavení redukce šumu na „Noise reduction priority“:

Silkypix noise reduction priority

Poté přišel konečně na řadu program DxO 5.2:

DxO

No a když už jsem v tom byl, tak jsem ještě zkusil, jak si se stejnou fotografií poradí oblíbený Noise Ninja:

Noise ninja

Nevím, zda je to z ukázek dostatečně patrné, ale musím přiznat, že mi redukce šumu v DxO vcelku vzala dech, protože v tomto případě reklamní obrázky skutečně nelžou. Redukce šumu je v DxO poměrně účinná, takže zbyde jen minimum chromatického šumu (= barevných „fleků“), ale přitom je zachována – i když často by se dalo spíš dokonce říct vylepšena – barevná informace jednotlivých pixelů, aniž by to vedlo ke ztrátě detailů, jaká nastává v Silkypix při použití Noise reduction priority nebo v menší míře v Noise Ninjovi. Výstup z Noise Ninjy se redukci šumu v DxO blíží nejvíce, ale přece jen je na tom DxO líp. Dluží se poznamenat, že DxO s fotografií provádí automaticky i další kouzla, což se na fotografii projevuje – tmavá místa jsou mírně zesvětlena, a naproti tomu detaily v přepálených částech (okno vlevo nahoře) vynikají o poznání více.

Tak jako tak, tentokrát zkrátka před DxO hluboce smekám, tohle se jim opravdu povedlo. Kéž by tak ještě měl jejich balík praktičtější ovládání…

Buďte první, komu se článek líbí.

Napsal(a) dne 25. 7. 2008 v 20:58
Kategorie: Fotografie,HW, SW a podobná verbež,Recenze

Žádné komentáře »

RSS komentářů k tomuto příspěvku. Zpětné URL


Napište komentář

Používá systém WordPress | Styl: Aeros 2.0 z TheBuckmaker.com