Dnes byla uvolněna finální verze KDE 4.1, na kterou patrně celá řada lidí čekala s velkým napětím. Když totiž byla v lednu dána k dispozici verze 4.0, bylo mnoho lidí zaskočeno tím, v jak „nedodělaném“ stavu se celý projekt nacházel. Často se mluvilo o tom, že by něco takového mělo být vydáno spíš jako beta, ne jako „ostrá“ verze. Univerzální odpověď obvykle byla, že to všechno úžasné a nové na nás čeká až ve verzi 4.1.
O více jak půl roku později je tato verze konečně mezi námi. Průběžně jsem s narůstajícím znepokojením sledoval vývojářské verze a stále doufal, že některé věci, které mi na KDE 4 vadí, budou konečně změněny nebo opraveny a že budu moci o verzi 4.1 napsat pár superlativů. Bohužel, dnes už vím, že tomu tak nebude. KDE 4.1 je pro mě totiž zcela nepoužitelné.
Nejde přitom o to, že by snad KDE 4. padalo. Ne, nepadá, alespoň nakolik jsem ho zkoušel. Líbí se mi celkový design GUI, líbí se mi nové verze známých aplikací, líbí se mi i řada novinek (byť třeba z Plasmy mám smíšené pocity – na jednu stranu je to nepochybně inovativní a revoluční věc, na druhou ovšem ne vždy zcela praktická). Mám problémy s mnohem „malichernějšími“ věcmi. Řada lidí si možná, pokud je zmíním, poklepe na čelo.
Například panely. Je sympatické, že teď už je konečně možné mít v KDE 4 víc než jen jeden panel, že lze měnit jejich velikost a dokonce je přesouvat (byť zrovna přesouvání nepatří podle mého k věcem, které by byly kdovíjak intuitivní). Ano, nic z toho v KDE 4.0 nešlo. Ale je mi to pořád stejně k ničemu, protože panely nelze nechat automaticky schovávat. V polovině roku 2008 tu máme revoluční grafické rozhraní ve svém druhém významném releasu, ve kterém nelze žádný z panelů schovávat. Kdyby mi někdo před rokem řekl, že v tom fantastickém KDE 4.1 nepůjde panelům nastavit „autohide“, asi bych se mu vysmál. Ale je to tak, nejde. Jsem zvyklý na minimálně dva panely (někdy i víc), a nejsem bez nich schopen pohodlně pracovat. Současně jsem zvyklý mít okna aplikací maximalizovaná a obvykle v nich chci mít k dispozici co největší pracovní plochu – proto schovávací panely. Skutečně to POTŘEBUJI. Vím, že řada lidí aplikace nemaximalizuje. Neberu jim to. Pokud jim to vyhovuje, je to jejich volba. Opravdu je ale schovávání panelů na rozdíl od všemožných grafických ptákovinek tak náročné, že ještě ve verzi 4.1 stále chybí? Nejsem přitom zdaleka sám, kdo si na absenci autohide stěžuje. A přiznávám, že bych klidně oželel možnost nechat okna při zavření „vybuchovat“, jen kdybych měl autohide.
Když jsme u vybuchovacích oken a podobných efektů – už asi čtvrt roku mi v Arch Linuxu v KDE 4 nefungují. Netuším, zda je na vině ATI, Mesa, Xorg, Xserver, KDE či něco zcela jiného (aneb negativní stránka opensource systémů – kterou ostatně hezky vystihuje toto schéma závislostí jednotlivých audiosystémů v Linuxu). „Normální“ compiz jsem schopen rozchodit, v KDE 4.1 ale při zapnutí desktop efektů, jedné z opěvovaných funkcí Plasmy, vidím místo oken jen černé a šedé obdélníky (ovšem hardwarově akcelerované). V Kubuntu mi tyto efekty fungují – ale upřímně, ačkoliv s nimi vypadá GUI opravdu dobře (vybuchující okna jsou extrém a ani nejsou standardně zapnutá, většina efektů je nesrovnatelně decentnějších a vkusných), stejně jsou víceméně nepoužitelné. Kompozitní desktop je totiž v KDE 4.1 alespoň na mojí sestavě (nikterak slabé – Athlon 64 X2 4400+, Radeon 3870, 4GB RAM) poměrně dost líný a například takové scrollování dokumentem je výrazně pomalejší – na hranici únosnosti, leckdy ovšem i za ní.
Řešení by se nabízelo – desktop efekty prostě nezapínat. To sice urychlí třeba zmíněné scrollování na běžnou úroveň, ale celá řada jiných úkonů – například procházení KDE menu – je pořád taková nějaká „rozvážná“. Krom toho například v menu před jeho plným zobrazením problikává jakási rozpadlá grafika a menu se objeví až vzápětí. Není to až tak kritické, ale znechutí to. Otázkou je, co bych teda ale měl ještě vypnout (nebo zapnout), aby se odezva rozhraní vrátila na onu vysokou rychlost, na kterou jsem zvyklý třeba z KDE 3.5?
A když už mluvím o KDE menu, k němu mám ještě jednu nemalou výtku. Když jsem viděl, jakým způsobem probíhá vypínání systému z menu ve Windows Vista, říkal jsem si, že nešikovněji už to nejde. Omyl. Jde a KDE 4 vám to ukáže. Ve standardním KDE 4 menu najedete v KDE menu na „záložku“ Leave, ve které je několik možností (Restart, Logoff, Shutdown a podobně). Pokud na některou z nich kliknete, nestane se ale to, co byste čekali. Místo toho se ve všech případech objeví zcela nové dialogové okno, ve kterém jsou znovu tlačítka Logoff, Restart, Shutdown a teprve ta spustí kýženou akci. Vaše volba v KDE menu má jediný efekt – při zobrazení onoho druhého dialogu běží minutový (!) odpočet, po kterém by se podle všeho měla vykonat operace, kterou jste vybrali v prvním dialogu. Netuším, zda tomu tak je, neměl jsem nervy na to onu minutu počkat. Bál jsem se, že bych se dočkal nějakého dalšího nepříjemného překvapení.
A právě takovéto absurdní nedomyšlenosti a nedotaženosti mi v používání KDE 4.1 brání. Velice jsem se na KDE 4 těšil, nadšeně jsem zkoušel každou novou testovací verzi, odhodlaně jsem čekal i na verzi 4.1 v naději, že to bude ona slibovaná bomba. Místo bomby se ale ozvalo spíš jen slabé pšouknutí. Je sice moc krásné, že KDE 4 obsahuje spousty nových programátorských frameworků, že usnadňuje vývojářům to a ono… K čemu mi to ale je, když ho nemohu smysluplně používat pro každodenní práci a přechod na něj je pro mě ve většině ohledů od KDE 3.5 krokem zpátky?
Jistě, leckdo by mohl namítnout, že je nesmyslné si stěžovat. Stačí přece zůstat u starého dobrého KDE 3.5. Každý má přece možnost si vybrat. Bohužel, není tomu tak. Řada distribucí má v plánu verzí 4.1 nahradit předchozí 3.5. A takový Arch Linux, který používám, to už udělal. Do systémových repozitářů bylo zavedeno KDE 4.1 jako upgrade (!) 3.5. Není tedy možné mít v systému obě verze současně, a není ani možné si vrátit zpátky 3.5. Včerejší update mi ji ze systému defintivně zlikvidoval a teď už mám možnost používat jedině 4.1. Zda se v budoucnu něco změní je nejisté – vývojáři se odvolávají na to, že to měli od začátku v plánu a že se nechtějí starat o dvě verze jednoho DE. Výsledek? Tento příspěvek píši z Gnome :/ Tohle se KDE týmu (a Arch týmu) opravdu nepovedlo.
Skoro mám chuť začít tipovat, jestli KDE 4.2, naplánované na leden 2009, už bude alespoň ty panely umět schovávat…
