Living at the edge of the world

Jedna z nejočekávanějších her poslední doby, která se stala na konzolích velkým hitem, před nedávnem konečně dorazila i na PC. Možná by ale bývalo bylo lepší, kdyby se tak nestalo.

Asi málokomu, kdo se o GTA4 zajímal, se ještě nepodařilo narazit na zmínky o katastrofálním stavu, v jakém se PC verze nachází. Můj velký dík (který už jsem mu předal i jinou cestou) patří bezpochyby Lukášovi Grygarovi, který si ve své recenzi na Hrej.cz troufl na věc u nás poslední dobou dost nevídanou, a to sice na tu, že se ani s takto prestižním titulem nijak nemazlil a do výsledného hodnocení nemilosrdně zakomponoval i technické nedotaženosti a šlendrián, kterými je PC port prolezlý. Soudě podle komentářů je něco takového potřeba jako sůl. Současně jeho recenze dost ostře kontrastuje například s recenzí v „papírové podobě Hrej“, tedy v Levelu, jejíž autor se pro změnu o těchto problémech nezmiňuje v podstatě vůbec a evidentně ho vůbec netrápí. Po recenzi na NFS: Undercover, ve které autor víceméně výslovně lhal, tak má u mě Level další „vroubek“. Mám ostatně dojem, že jeho kvalita poslední dobou silně padá v přímé úměře s tím, jak se v něm objevují nová jména, a už se nad ním nechytám za hlavu jen nad pravopisnými a stylistickými chybami jako donedávna, ale i nad obsahem. Což podle mého není dobré znamení. Ale o tom třeba jindy.
PC port GTA4 je nicméně odstrašujícím příkladem toho, kam až může vydavatel na PC dojít. Už jen samotné zprovoznění hry je dost děsivé. Hra na disku zabere zhruba 16GB a instaluje se ze dvou DVD, přičemž instalace (prý – já DVD verzi neměl) trvá zhruba hodinu. Se hrou se instaluje povinný výmysl firmy Rockstar, tzv. Social Club. Jde v podstatě o klienta pro komunitní server Rockstaru. Bez vytvoření účtu pro Social Club si nezahrajete GTA v multiplayeru – ovšem i když o multiplayer nestojíte, stejně Social Club musíte nainstalovat a i single player se spouští přes něj – jen si nemusíte zakládat účet. Social Club je navíc velice špatně napsaný, celé řadě lidí vůbec nešel spustit (takže si nezahráli) a jiným zase každou chvíli padal (a samozřejmě bral hru s sebou).
GTA4 využívá systém Games For Windows Live, což je další klient a další účet (online nebo offline), který k provozu hry bezpodmínečně nutně potřebujete – bez něj nejde hra ukládat, a to ani lokálně. Mimochodem, ukládání je také velice vtipné – zásluhou zmíněného GFWL je součástí vlastního save souboru i hexadecimální ID vašeho GFWL účtu, takže pokud si lokální pozice zazálohujete a třeba je nahrajete na jiný počítač, nebudou fungovat. Dá se to obejít takto nebo takto, ale není to nic pro laiky.
To ale není vše – aby toho nebylo málo, je hra chráněna jednak proklínaným a problémovým SecuROMem (takže ji jako obvykle celá řada lidí prostě nespustila) a ve hře je zabudována ještě jedna ochrana, která by mi přišla ohromně vtipná, kdyby byla jediná – pokud hra detekuje nějaké nekalosti typu crack a podobně, zapne „opilý“ režim (stejně se totiž ve hře projevuje, pokud jste opilí) a krom toho je každé auto, do kterého sednete, od začátku takřka zničené a navíc jede samo na plný plyn dopředu. Jak říkám, když jsem ta videa viděl, ohromně mě to pobavilo a být to jediná ochrana té hry před piráty, tiše bych Rockstar tleskal, protože z toho byli piráti po celém světě VELMI zoufalí :) Bohužel je tu ale SecuROM a ještě zmíněný dvojitý malware v podobě Social Clubu a GFWL, což vtipnost celého nápadu s opilou kamerou sráží zcela k zemi. Mimochodem, asi není třeba dodávat, že investice do SecuROMu byla jako obvykle zcela zbytečná, protože se ho pirátům nakonec jako vždy podařilo prolomit, vyřešili i opilou kameru a v podstatě tak následně měli s hrou (opět) méně problémů než poctivě platící zákazníci…
V případě, že se hráči podařilo do hry dostat, na něj ale čekalo další nepříjemné překvapení. Říct o PC verzi GTA4, že je hardwarově poměrně náročná, by totiž bylo velmi nadsazené. Troufám si tvrdit, že se k dnešnímu dni jedná o nejnáročnější hru pro PC vůbec. Rockstar pro hraní doporučují čtyřjádrový procesor a výkonnou grafickou kartu – a vědí proč. Na nejvyšší detaily je v podstatě možné rovnou zapomenout – jen na velice malém množství sestav s nimi lze dosáhnout alespoň přijatelně hratelného výkonu (myšleno – framerate vám během hry nebude každou chvíli padat pod 20fps). Na většině sestav si ostatně ani nejvyšší detaily nastavit nemůžete – hra si kontroluje váš hardware a pokud má dojem, že byste nastavení, které považuje pro vaši sestavu za optimální, překročili příliš, zkrátka vám to nedovolí. Tohle omezení se sice dá vypnout switchem z příkazové řádky, ale – jak už jsem zmínil, je to úplně zbytečné. Hra ani s nejvyššími detaily nevypadá až tak výrazně odlišně od těch nižších, ale z rychlosti si vysoké detaily ukousnou nemalou část. A rychlostí tahle hra opravdu nepřekypuje. Majitelé jakýchkoliv kromě nejvýkonnějších dvoujádrových procesorů a jakýchkoliv grafických karet kromě těch poslední generace si patrně alespoň trochu zahrají jen s poměrně nízkými detaily ve velmi „moderních“ rozlišeních 1024×768, někdy dokonce i pouze 800×600. A i pak se může stát, že framerate během hry občas spadne pod hranici hratelnosti.
Ona se totiž celá hra chová velice podivně. Troufám si tvrdit, že nemám po nedávném upgradu zrovna nejslabší sestavu – čtyřjádrový Phenom 9550 (kvůli GTA přetaktovaný na 2.7GHz, čili na úroveň Phenomu 9950), GTX260, 4GB paměti. Hra obsahuje i zabudovaný benchmark, který by měl uživateli otestovat, jak mu hra pojede. Ten je mimochodem víceméně k ničemu, protože neobsahuje žádnou scénu, která by alespoň vzdáleně připomínala běžnou situaci ve hře. Po delším laborování s nastavením se mi v něm podařilo dosáhnout průměrných hodnot kolem 55fps. To by se zdálo velice slušné, ovšem jak už jsem zmínil, absolutně to nereflektuje běžnou herní situaci. Se stejným nastavením se v praxi můj průměrný framerate pohybuje kolem 35-40fps. Ve dne a za hezkého počasí. To je kupodivu velice důležitý dodatek. Kritickým obdobím je jednak období kolem soumraku či úsvitu – tehdy mi framerate z naprosto záhadných důvodů nezanedbatelně padá na hodnoty kolem 25fps. To už je vcelku na hranici příjemné hratelnosti, ale stále to ještě není nejhorší. Pokud ve hře začne pršet, pak mi framerate běžně padá ještě více, až na hodnoty kolem 18-20fps. Znovu připomínám, o jakém počítači tu mluvíme. A tohle všechno ještě platí pouze v případě, že mám položku Shadow density nastavenou na 0 (což dle autorů odpovídá nastavení z konzolí). Shadow density nastavuje, zda a kolik stínů vrhají světla vašeho auta (na nic jiného vliv nemá), přičemž alespoň na mojí sestavě znamená změna z 0 na 1 minimálně 10fps propad – nastavení na maximum, tj. 16, pak paradoxně znamená další snížení framerate jen asi o 2-3fps. Pokud tedy mám zapnuté stíny, není problém setkat se se situací, kdy mi hra běží na „obdivuhodných“ 13fps.
Obecně se objevují dva názorové proudy, proč se to děje. Jedni říkají, že je hra zkrátka graficky příliš náročná a neutáhne ji grafická karta. Možná. Potom je ale zajímavé, že v oněch kritických situacích nemá na mou grafickou kartu takřka žádný vliv změna rozlišení – pokud opustím výchozích 1680×1050 bodů a nastavím absurdních 800×600, framerate mi stoupne zhruba o 1-2fps. Dost podezřelé a nemyslím, že by to svědčilo o tom, že by byla moje grafika plně vytížená. O tom ostatně svědčí i to, že mohu detaily nastavit poměrně vysoko nad hodnoty, se kterými běžně hraji, a framerate se prakticky nemění – podle mého názoru je i to jasným důkazem, že grafická karta má zkrátka síly vcelku dost. A pokud by byla pravda, že je na vině výkon grafické karty (mimochodem, hra zas TAK úžasně také nevypadá, aby to mělo kdovíjaké opodstatnění), pak je o to absurdnější skutečnost, že GTA4 na PC nepodporuje SLI. Pokud vím, tak vůbec. Jede zkrátka jen na jednu kartu.
Druhým častým názorem je, že hra je omezena výkonem procesoru. To je určitě do jisté míry pravda – je na procesor výrazně náročnější než většina současných her, proto mají problémy majitelé dvoujádrových procesorů. Nicméně pokud hru pustíte na nějakém výkonnějším čtyřjádru, dočkáte se zvláštního jevu – vytížení procesoru se i při těch nejnáročnějších (podle framerate) situacích bude pohybovat kolem 60%. Zatížení je vcelku symetricky rozložené mezi všechna čtyři jádra, takže evidentně hra pracuje se všemi. Ovšem přesto to od jisté hranice nemá valný vliv na hru samotnou. Vrtalo mi to hlavou a nakonec jsem zkusil jistý experiment. Zkoušel jsem hře zakazovat přístup na jednotlivá jádra procesoru. Při standardně zpřístupněných všech čtyřech jádrech se vytížení jednotlivých z nich pohybovalo zhruba mezi 40-60%. Pokud měla hra k dispozici jádra tři, prakticky nic se nezměnilo – hra běžela pořád naprosto stejně i v těch nejkritičtějších situacích, jen se teď jedno jádro „poflakovalo“ prakticky nezatížené, zatímco na zbylých třech stouplo vytížení na úroveň okolo 80%. Teprve zakázání dvou jader ze čtyř se na hře výrazně projevilo – framerate v testované situaci (přímo ve hře, nikoliv ve zmiňovaném benchmarku) klesl ze cca. 30fps na zhruba 20. Obě používaná jádra pak byla vytížena takřka na 100%.
Přiznávám, že netuším, co si o takovém chování hry myslet. Podle všeho na mojí sestavě není hra limitována výkonem grafické karty…ale současně není evidentně limitována ani výkonem procesoru, protože ho není schopna zatížit a ani s jedním odstaveným jádrem nejeví známky toho, že by se jí nedostával výpočetní výkon. Co je tedy příčinou toho, že i přesto framerate v některých situacích tak kriticky padá? Slyšel jsem jisté teorie o tom, že GTA4 ve skutečnosti vůbec nepodporuje multithreading, že to, že vytěžuje všechna dostupná jádra, je jen zásluhou Windows a jejich load balancingu. Netuším, zda je to pravda či jak to otestovat, ale rozhodně by mne to zajímalo.
Základem alespoň trochu použitelného nastavení je každopádně zcela ignorovat grafická nastavení, která si hra při startu sama nadetekuje, a nastavit si ji po svém. Osobně jsem víceméně vycházel z nastavení, které autoři v readme zmiňují jako srovnatelné s konzolovou verzí, jen jsem si ho trochu upravil. Autoři doporučují medium textury, já používal high – na mojí kartě to opravdu nemělo pražádný vliv a podobnou zkušenost má celá řada dalších osob. Rendering quality je zakuklené nastavení anizotropního filtrování – rozdíl mezi low a highest je ale IMHO minimální, co se kvality obrazu týče, a nulový, co se výkonu týče (opět – alespoň na mojí sestavě). Proto jsem samozřejmě používal highest. Nastavení dohlednosti 22 údajně odpovídá konzolím, já používal nepatrně víc – 25. Neměl jsem pocit, že by mělo smysl jít kdovíjak výš, rozdíly jsem takřka nepozoroval, a občas jsem byl zkrátka rád za každý ušetřený frame. Dohlednost detailů tuším dle konzolí odpovídá nastavení 20, já nepozoroval žádný výrazný vliv na výkon, proto jsem si ji trochu zvedl na 30. Hustota provozu může mít dost zásadní vliv na výkon hry (byť já nic takového nepozoroval), ale současně pochopitelně i na plynulost jízdy městem – zvolil jsem nastavení na 25. Při vyšších nastaveních se jen po silnicích motá zbytečně moc aut, která se navíc nechovají zrovna kdovíjak úžasně – AI je dost podivná a řidiči si často libují v tom, že vám najednou strhnou auto do cesty, naperou to v plné rychlosti do zdi a podobně. Jednou, když jsem testoval nastavení hustoty provozu na 100, jsem byl svědkem toho, jak deset aut přede mnou ve shodný okamžik udělalo naprosto stejný manévr, napálilo to v plné rychlosti do zábradlí na mostě a způsobilo hromadnou havárii. Inu, propracovaná AI. No, ale zpátky k věci – poslední nastavení, Shadow density, už jsem zmiňoval – cokoliv kromě 0, jediného možného nastavení na konzolích, znamená, že vám v momentě, kdy zapnete světla svého auta, spadne velice výrazně framerate. Důrazně doporučuji nechat na 0. Dlužno podotknout, že s nastavením hry souvisí jeden dost nepříjemný bug – pokud nemáte alespoň první patch, velice často se nastavení hry neuloží a po restartu musíte hru nastavovat znovu. To obzvláště zamrzí ty, kteří si mění nastavení klávesnice.
Smutné při tom všem ale je to, že hra na svou vysokou hardwarovou náročnost zkrátka nevypadá. V doporučeném „konzolovém“ nastavení zkrátka vypadá jako o něco novější bratříček San Andreas – změny jsou viditelné především v dohlednosti (auta například už nemizí v momentě, kdy vám zmizí z dohledu) a obecně detailnějším prostředí, ale troufám si tvrdit, že na to, že jde o čtyři roky novější hru, nedošlo zase k takovému posunu (zejména s ohledem na zmíněnou náročnost hry). Situaci zlepší zapnutí nejvyššího nastavení textur, které je naštěstí na většině současných běžných grafických karet bez valného dopadu na výkon hry – pokud vám ho tedy hra dovolí zapnout (pokud ne, dá se jí ale vnutit vyšší nastavení prostřednictvím switche z příkazové řádky nebo ze souboru commandline.txt). Velkým problémem hry je také to, že vzhledem k tomu, jaké funkce její engine používá, v ní neexistuje možnost antialiasingu, a to ani v případě, že ho vynutíte v ovládacím panelu grafické karty. Takových her existuje více (např. Gears of War), u některých je podobný nedostatek viditelný méně, u některých více. GTA4 bohužel patří mezi ty, kde je to vidět opravdu hodně i ve vysokých rozlišeních. Hra současně používá pro průhlednost a stíny dithering, který je občas opravdu velmi nepříjemný a rušivý. Jak aliasing, tak dithering lze do jisté míry potlačit rozmazávacím filtrem, který má hra defaultně vypnutý (na rozdíl od konzolí, kde je naopak zapnutý a nejde vypnout). Ten se zapne během hry stiskem klávesy P a dělá přesně to, co jsem napsal – prostě obraz rozmaže, takže se v něm zmíněné nedostatky trochu ukryjí. Současně simuluje i cosi jako hloubku ostrosti a při rychlých pohybech (prudké otočení na místě, rychlá jízda autem) přidává motion blur. Ten jediný stojí za to tuhle „mazanici“ zapnout – zejména jízda autem vypadá mnohem lépe a alespoň na mojí sestavě neměl motion blur žádný dopad na framerate. Jinak je tahle funkce víceméně k ničemu – aliasing nezmizí, hrany jsou pořád kostrbaté, jen v některých případech tolik netluče do očí, a efekt hloubky ostrosti se projevuje už prakticky od pozice kamery, takže ani samotnou postavičku hlavního hrdiny či jeho bezprostřední okolí nevidíte zcela ostře, což vytváří dojem, že jste si zapomněli vzít brýle. Viz následující obrázky (bohužel na screenshotu působí ono rozmazání znatelně příjemnějším dojmem než v pohybu):

Bez bluru

S blurem

Nepříjemné je, že tu není volby – pokud chcete zapnout motion blur, musíte se koukat i na ono rozmazání celého obrazu, nelze ho zapnout samostatně (což je velká škoda).
Grafika ale není tím jediným, čím hra působí alespoň na mne dost rozpačitě. Začínám mít totiž dojem, jako by se autoři potáceli na místě a zaváděli do hry prvky, které si navzájem odporují. Oproti San Andreas zmizela celá řada věcí – jídlo se už zase na hlavním hrdinovi nijak neprojevuje, takže se můžete cpát hamburgery od rána do večera a nebude to mít žádný efekt (tedy kromě toho, že pozření libovolného jídla ve hře znamená doplnění zdraví na maximum). Zmizely tudíž i tělocvičny – Niko je zkrátka pořád stejný, ať s ním vyvádíte cokoli. Přijde mi to trochu škoda. Současně zmizela i celá řada možností, jak si svého hrdinu „upravit“ – zůstaly v podstatě jen obchody s oblečením, které jsou v celé hře ovšem jen tři (obchody jsou čtyři, ale dva z nich nabízejí shodné zboží). Jejich nabídka je velice omezená, v každém z nich jsou k dispozici asi troje nebo čtvery boty, kalhoty a svetry či saka, plus v jednom z nich si můžete vybrat dva modely čepic a sluneční brýle. To je všechno. Vzhledem k tomu, že ze hry současně zmizely další možnosti, jak utrácet a vydělávat peníze (například nákup nemovitostí) tak budete mít velice záhy nakoupené v podstatě vše, co se koupit dá, a zkrátka nebudete vědět, co s penězi. Můžete si dokupovat zbraně a munici, můžete jezdit taxíkem, můžete si zajít na okružní let vrtulníkem po městě (hezké, ale těžko budete chtít absolvovat více než jednou) a můžete chodit na bowling. To je v podstatě všechno, jak můžete utrácet peníze. V současné době mám po dokončení hlavní příběhové linie asi třičtvrtě milionu dolarů a nevím, co si s nimi počít. Paradoxem k tomu pak jsou rozhovory hlavního hrdiny s dalšími postavami ve hře, kdy si velice často stěžuje, že nemá peníze, žije dost nuzně, že je rád za každou nabídku, aby si mohl přivydělat a podobně. S takřka milionem na kontě působí poměrně bizarně.
S tím ostatně souvisí moje další principiální výtka, kterou k téhle hře mám. Přinejmenším v počátečních fázích hry budete mít bezpochyby dojem, že před sebou máte zcela otevřený svět, ve kterém můžete dělat v podstatě cokoliv (teprve později zjistíte, že „dělat v podstatě cokoliv“ zahrnuje velice omezený výčet aktivit). Každou chvíli někdo květnatě mluví o tom, že Liberty City (kde se hra odehrává) je městem neomezených možností. Hlavní hrdina se ve svých proslovech mnohokrát snaží působit na city hráče i postav ve hře tím, že vypráví, jak už má násilí dost, jak se chce změnit a podobně. To by samo o sobě jistě bylo zajímavé, jenže je tu jeden háček – přestože se pohybuje ve městě, které, jak jsem zmínil, působí velice otevřeným dojmem, nedává mu hra zkrátka ani jedinou možnost, jak se vydat po cestě dobra. Pokud chcete vydělat nějaké peníze nebo postoupit ve hře dál (což je třeba minimálně pro to, abyste si otevřeli přístup do dalších částí města), nemáte v zásadě jinou možnost než přijímat velice nezákonné úkoly od křiváků, se kterými nechce mít nic společného ani sám hlavní hrdina, natož patrně leckdo z hráčů. K čemu pak jsou ty rádobydojemné dialogy o touze po slušném životu? K čemu je vytváření iluze otevřenosti světa? Podle mého názoru je to naprosto k ničemu, protože hráč stejně na výběr nemá. Ano, já vím, série GTA tak zkrátka fungovala odjakživa, její základní premisou je, že se hráč musí stát tím největším gangsterem ze všech, ale stejně tak až doteď nikdy nepůsobil herní svět tak naoko otevřeně a hlavní hrdinové nefilozofovali o svých touhách po lepším životě, které tu teď působí jak pěst na oko. Opravdu by byl takový problém zakomponovat do hry i nějaké morálnější způsoby obživy, nebo příběh třeba trochu větvit na základě hráčových rozhodnutí? Pravda, v několika málo případech – tuším asi v pěti za celou dobu hry, tedy nějakých třiceti hodin hlavní příběhové linie – se můžete rozhodnout ze dvou možností, jak situaci vyřešíte. Ale na rozhodnutí vůbec nezáleží, přestože se hra snaží vyvolat dojem, že je tomu jinak. Jediným výsledkem vašeho rozhodování je maximálně několik vedlejších misí, které se vám v průběhu hry někde zpřístupní a které byste jinak přístupné neměli, a snad možná lepší pocit. Jinak vůbec nic. Ať už v těchto případech zvolíte tu či onu variantu, je to z globálního pohledu hry naprosto jedno. Jediné významné rozhodnutí tak čeká na samotném konci hry, ovšem ani jedna volba není symbolem „dobra“ – v zásadě si volíte jen to, jakou tvář zla chcete zastupovat a jaké důsledkem toho budou další souvislosti (přičemž pro vás patrně nebudou žádným překvapením a obě varianty rozuzlení jsem tušil už zhruba od poloviny hry).
Přijde mi to jako obrovská škoda. Autoři se evidentně piplali se spoustou věcí, aby Liberty City působilo jako živé město – jako obvykle je tu třeba rádio s výtečnými talkshow, reklamami a zpravodajstvím, reagujícím na události, ve kterých máte obvykle prsty, přibyla televize s bizarním programem, který se jen tak neokouká, internet s emailem (přes který můžete komunikovat s dalšími osobami, byť jen formou předem definovaných automatických odpovědí) a celou řadou bizarních stránek (vřele doporučuji stránky, obsahující tipy pro Američany, cestující do Evropy), komediální klub, v němž vystupují virtuální komici Katt Williams (famózní, přiměl mě sehnat si jeho vystoupení i na DVD) a Ricky Gervais, a v neposlední řadě také velice zásadní mobilní telefon, přes který v podstatě hru ovládáte, komunikujete s ostatními (můžete volat vy jim nebo oni vám), přijímáte SMSky a podobně. Na druhou stranu ale hráče svázali přísně vymezenými pravidly a zasadili ho „do kolejí“, ze kterých v podstatě nemůže vybočit, i kdyby sebevíc chtěl. Dokonce i zmíněný mobil, který zkraje působí jako geniální nápad, vás v průběhu hry patrně začne iritovat – každou chvíli vám někdo volá nebo posílá SMSku (přičemž jste třeba s dotyčným před pár minutami mluvili „v reálu“), zve vás do baru, na večeři a podobně. Pokud s dotyčnými chcete udržovat dobré vztahy, které jsou pro vás do jisté míry výhodné – byť rozhodně ne tolik, jak by se mohlo zpočátku zdát, měli byste pozvání přijmout (když už tedy nejste natolik aktivní, že je někam pozvete sami), jinak na vás budou naštvaní. Bohužel to nefunguje zrovna logicky, takže se vám nezřídka stane, že vám někdo zavolá třeba uprostřed mise, jestli s ním nechcete zajít „na jedno“, což samozřejmě Niko automaticky odmítne a vy to pak musíte napravovat. Nebo vám zavolá jeden člověk, vy si s ním domluvíte setkání, a cestou na něj vám zavolají další dva, přičemž stihnout samozřejmě můžete jen jedno. Známých máte ke konci hry docela dost, což znamená, že jste neustále bombardováni hovory a SMSkami, které jsem alespoň já už posléze lakonicky ignoroval, protože mě prostě nebavilo chodit s někým třikrát denně na kulečník. Chápu, že se to snaží simulovat realitu, ale všeho moc škodí – ostatně, ve skutečnosti si alespoň můžu vybrat, zda se s někým chci přátelit, zda chci mít jeho číslo v mobilu a podobně, tady to hra dělá bez ptaní za mě. Mimochodem, v souvislosti s mobilním telefonem a násilím ve hře jedna bizarnost současné na hlavu padlé společnosti – zatímco krví se Niko a další protagonisté hry doslova brodí a sprostých nadávek létá nepočítaně, pokud se necháte ve hře pozvat od přítelkyně po rande do jejího bytu, objeví se posléze na obrazovce jen pohled z dálky na její dům a do toho se velmi jednoznačným hlasem ozývá „Ano! Ještě! Ještě! Řekni mi ještě něco, Niko! Jsi úžasný vypravěč!“. Co k tomu dodat…
Mohl bych asi o GTA psát ještě hodně dlouho, ale dost už. S ohledem na ohlas, který vzbudila konzolová verze před půl rokem, jsem čekal něco opravdu propracovaného a originálního, něco, co tu ještě nebylo. Bohužel jsem ale dostal jen další GTA, navíc v příšerném a nehorázně hardwarově náročném portu, obaleném tunou bugů, protipirátských opruzů a dalších nesmyslů. Možná by bylo na čase, kdyby se v Rockstar zamysleli nad tím, jestli se touhle cestou chtějí ubírat (ale jelikož jsem ve svém názoru podle všeho dost osamocený, alespoň co se hry jako takové týče, patrně to neudělají). A upřímně – než takovýhle zpackaný port, to snad raději žádný.

50 %

A pár videobonusů:

Auta bez řidičů?
Mizející auta
Ghost rider

Mimochodem, ještě malá poznámka – chápu, že Američan patrně nepozná rozdíl, ale…opravdu by bylo tak nereálné, aby hlavního hrdinu hry, který je ze Srbska, namluvil někdo, kdo umí dostatečně slušně srbochorvatsky, nebo má alespoň věrnější přízvuk? Jakkoliv je dabing hry vcelku slušný a třeba v případě Little Jacoba či Badmana hraničí s genialitou (byť naopak třeba česká angličtina Karla Rodena našince praští přes uši a opravdu příliš nepřipomíná ruský přízvuk, který by jeho postava měla mít), připadá mi dost trapné poslouchat občas Američana v roli hlavního hrdiny, jak se zoufale snaží přimět svůj jazyk k vyslovení slov a hlásek, která do té doby patrně nikdy neslyšel, natož aby je uměl vyslovit…

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit