Living at the edge of the world

Včera Microsoft s velkou slávou uvolnil pro veřejnost betaverzi chystaného systému Windows 7. Samozřejmě jsem neodolal a otestoval ho.

Windows 7 mají už od počátku pověst jakéhosi „servicepacku“ na Windows Vista, které se Microsoftu zkrátka moc nepovedly. První verze, které unikly na internet, to víceméně potvrzovaly – v podstatě šlo o Vistu s drobnými změnami. To se v zásadě nezměnilo ani v betaverzi. Pořád je naprosto očividné, že základem je Vista – celá řada věcí je na první pohled takřka shodná. Pravdou ale je, že ten druhý už změny odhalí – nebijí sice až na některé výjimky příliš do očí, ale o to příjemnější jsou.
Samotná instalace je sice velice podobná, ale přišla mi znatelně svižnější – neměřil jsem to, ale měl jsem dojem, že Vista se instalovala dost možná dvojnásobně dlouhou dobu. Opět se při instalaci nedá prakticky nic ovlivnit – na začátku si pouze vyberete jazyk, potom zvolíte partition a to je všechno, pak už si jen na konci instalace vybíráte uživatele, konfigurujete síť (Windows 7 zavádí jakousi inovaci zvanou Homegroups, neměl jsem jak otestovat, ale mělo by jít o nástupce Simple Sharing).
Že se změnila bootovací obrazovka, to asi nikoho příliš nepřekvapí, to už je tradice v každých nových Windows – faktem ale je, že poprvé jsem se docela lekl, co mi to na obrazovce poletuje za světlušky. Výraznější změny se objevují až po po nastartování systému. Samozřejmě je tu opět trochu jiná grafika a tapeta, ale to není nijak podstatné. Zásadnější změnou je přepracovaný taskbar. Ve Windows 7 chybí panel Quick launch – je naprosto odstraněn a jeho funkci nahrazuje možnost „připíchnout“ (doslova – v originále „pin“ s ikonkou špendlíku) si nějakou aplikaci na taskbar. V základní konfiguraci je tam takto umístěný Internet Explorer (ve verzi 8), složka Libraries (další novinka, něco jako bývalé Dokumenty, jen univerzálnější) a Windows Media Player. Současně je taskbar nastavený tak, že pokud otevřete okno či aplikaci, neobjevuje se na něm klasické tlačítko s ikonkou a názvem, ale pouze ikona. Pokud pak spustíte některou z „připíchnutých“ aplikací, zastupuje ji na taskbaru ta ikona, kterou jste ji z něj spustili. Připadá mi to poměrně nešťastné, protože jsem se v položkách na taskbaru za chvíli dost ztrácel (netrvá dlouho a začnou se mezi sebe míchat běžící aplikace, pouze „připíchnuté“ (které mohou být na taskbaru naprosto kdekoliv, nejen vlevo, kde býval Quick launch) a běžící připíchnuté. Ve spojení s výchozím seskupováním více oken jedné aplikace pod jednu ikonu vzniká dle mého názoru na taskbaru neskutečný chaos. Možná je od sebe lze nějak snadno rozlišit, ale já na to nepřišel (pravda, příliš jsem se nesnažil). Naštěstí se většina těchhle vymyšleností dá povypínat a vrátit se ke starým osvědčeným tlačítkům. To bohužel neplatí o panelu Quick launch – pokud se dá nějak vrátit, nepřišel jsem na to, jak. Jeho nepřítomnost mi vadí dvojnásob, protože současně s jeho zmizením bylo přepracováno i tlačítko pro minimalizaci všech oken najednou (pro rychlý přístup k ploše), které jsem z něj používal asi nejčastěji. To se totiž přesunulo dle mého názoru dost nešťastně na pravý konec taskbaru, vedle hodin. Zhruba takhle:

Jde o ten světlý obdélníček úplně vpravo. Sice je hezké, že má teď vypínatelnou možnost, že pokud na něj pouze najedete kurzorem, okna na desktopu se nezminimalizují, ale pouze zprůhlední, nicméně osobně bych se jí velice rád vzdal za možnost přesunout si ho po taskbaru někam jinam. Zatím je ale podle všeho na pravém konci lišty napevno. Mimochodem, ikony v trayi je samozřejmě stále možné schovávat, já jen tuhle volbu nemám rád, proto ji nepoužívám. Faktem je, že ve Windows 7 ji bude asi využívat více lidí než dříve, protože ikony v trayi dostaly z mně nepochopitelného důvodu, jak vidno na obrázku, větší rozestupy, takže pokud máte v trayi víc běžících programů (jako že máte, protože do traye se dneska cpe snad i Notepad), rozlézá se vám tray ještě dál než dřív. Špatný nápad.
Poslední zmínka k systrayi patří Security center, které je zcela přepracované ve stylu všech ovládacích panelů systému a práce s ním je mnohem příjemnější. Rozhodně otravuje mnohem méně než dříve a především je VELMI přehledné a opravdu velice snadno se v něm dají hlášky, které vás nezajímají, vypnout, případně přenastavit ty systémové součásti, o kterých vás informuje, včetně další proklínané věci, User Access Control. Microsoft si podle všeho vzal k srdci kritiku, UAC už ve standardním nastavení otravuje mnohem méně než dříve a konečně z ní máte pocit, že je to skutečně funkce, která se vám snaží pomáhat, nikoliv vám házet klacky pod nohy a neustále vás při sebemenší změně otravovat oknem „Povolit/zakázat“. Navíc se dá nastavit na čtyři různé úrovně, od původního upozorňování na takřka vše až po zcela vypnuto. Standardně je nastavena úroveň tři. A popravdě – jakkoliv ve Vistě patří UAC mezi první věci, které okamžitě vypínám, tady bych s ní dokázal poměrně bez problémů žít. Patrně se to vše stran UAC a Security center musí vidět v chodu, ale tady u mě Microsoft zabodoval opravdu hodně – evidentně se dokázali z chyb poučit.
Na levém konci je kromě absentujícího panelu Quick launch víceméně vše při starém, ovšem pokud si rozkliknete Start menu (nebo jak se tomu vlastně od Visty říká…Orb menu?), všimnete si další změny oproti jedné dost proklínané vlastnosti Visty – vypínacích tlačítek.

Ve Windows Vista mi neskutečně pila krev skutečnost, že na hlavní velké vypínací tlačítko se dalo nastavit jen vypnutí nebo uspání počítače. Ve Windows 7 se Microsoft evidentně poučil z chyb a vypínací tlačítka zjednodušil – je tu teď jen jedno hlavní tlačítko, s klasickým textovým popisem, jehož funkce je zcela volitelná (jelikož často restartuji ze systému do systému, je pro mě možnost nastavit si tam Restart skutečně spásou, za kterou jsem Microsoftu velice vděčný). Zbylé možnosti jsou stejně jako ve Vistě dostupné přes onu rozklikávací šipku (ta, kterou máte navolenou na velkém tlačítku, tam pochopitelně chybí).
Na desktopu je víceméně vše při starém, rozdíl je snad jen v tom, že vás nepřivítá Windows Sidebar s hodinami a kalendářem jako ve Vistě. Gadgety je totiž teď už možno umísťovat kamkoliv na plochu (po vzoru programů jako Yahoo widgets, Superkaramba a podobných). I jinak má ale desktop několik docela zajímavých nových funkcí (byť pro uživatele linuxových desktopů asi vcelku běžných) – například ono umístění dvou oken vedle sebe je pro mě osobně ohromně užitečné – při překládání chci obvykle mít současně otevřený originál i překlad, který píšu, a docílit tohohle ve Windows byl doteď dost problém, natož to udělat takhle snadno.
Při práci se systémem si ale nelze nevšimnout jedné věci – ačkoliv je opět většina věcí zdánlivě při starém, usnadňují uživateli práci a navigaci různé tipy, nenápadné odkazy na související položky a nápovědy (tím ovšem rozhodně nemyslím zrůdnosti typu Sponka). Ač nejsem výslovným příznivcem podobných věcí, musím přiznat, že se mi velice zamlouvá, jak si Windows 7 dokáží uživatele navigovat tam, kam opravdu potřebuje. Nastavování systému je tak mnohem snazší – samotné uspořádání nástrojů, doplňkových odkazů a podobných věcí je mnohem smysluplnější a pracuje se s ním mnohem příjemněji. Rychleji docílíte toho, co jste chtěli dělat. I tady Microsoft evidentně dost zapracoval.
Co se kompatibility s Windows Vista týče, je velice dobrá. Neměl jsem například sebemenší problém rozchodit žádnou z periferií – ovladače a utility, které fungují ve Vistě, mi fungovaly i ve Windows 7. Samozřejmě je dost možné, že jsem jen měl štěstí (a také to asi bude tím, že mám poměrně aktuální sestavu), ale skutečně žádný větší problém. Snad jen v grafickém ovládacím panelu, který je součástí ovladačů mého Xonaru, nefunguje kolečko pro ovládání hlasitosti, ale na systémové úrovni lze hlasitost ovládat naprosto normálně, takže jde o minimální problém. Největší problém byl s instalací firewallu – Comodo Firewall se sice nainstalovat dá (pokud se mu vnutí režim kompatibility s Windows Vista), ale není pak schopen detekovat žádná odchozí ani příchozí spojení a tudíž vlastně vůbec nefunguje. Stejnou zkušenost jsem učinil i s aktuální free verzí Zone Alarmu – ta sice spojení viděla, ale také příliš nefungovala. Nakonec jsem nainstaloval utilitu Vista Firewall Control – jde o jakousi nadstavbu, která používá interní firewallové služby Windows (samotný Windows Firewall je ale možno, respektive dokonce vhodno, po instalaci VFC vypnout), ale přidává to, co většina z nás patrně potřebuje nejvíce – vyskakovací okna při odchozích spojeních, ve kterých se dá inkriminované aplikaci povolit nebo zakázat přístup na net. VFC sice není příliš komfortní, nenabízí kdovíjaké funkce, ale jinak funguje spolehlivě, je zdarma a funguje i v 64bitových Windows. Antivir jsem zatím instalovat nezkoušel (stejně ho prakticky nepoužívám).
Stran běžných aplikací, které používám, se vyskytly problémy s Daemon Tools, které nejsou schopny nainstalovat svůj driver SPTD – pokud instalaci spustíte, SPTD se zdánlivě nainstaluje, požádá o restart systému, aby mohla instalace pokračovat, ale po restartu v systému chybí, takže se znovu nainstaluje a znovu požádá o restart, aby mohla instalace pokračovat…atd. Prostě se mi ho nainstalovat nepodařilo a bez něj Daemon Tools nefungují, takže jsem nakonec našel funkční alternativu Slysoft Virtual Clonedrive, která je stejně jako Daemon Tools zdarma a poskytuje podobné základní funkce pro práci s virtuálními CD/DVD mechanikami, jen zkrátka opět není tak komfortní jako Daemon Tools (mimo jiné postrádá panel v trayi).
Drobné problémy jsem měl také s instalací Nokia PC Suite – pokud ji spustíte, zahlásí, že v tomhle systému se instalovat nebude. Stačí ale opět vnutit kompatibilitu s Windows Vista a vše se nainstaluje a funguje správně, mobil se po připojení korektně nadetekuje a je přístupný.
Problémy jsou, minimálně v 64bitové verzi Windows 7, také s browserem Chrome, který zahlásí problém s nekompatibilitou systému. Najít na internetu návod na jeho rozchození ale není problém (pozor – zatím jsem ho netestoval, takže za to neručím.
Co se týče projevů toho, že jde o betaverzi, je jich překvapivě málo. Občas se mi stává, že mi přestanou v Exploreru jít otvírat některé disky – nevypozoroval jsem zatím, na čem je to závislé. V takové situaci každopádně pomůže jen restart (přičemž vypínání trvá velmi dlouho a ne vždy doběhne). Další drobností je změna velikosti odkládacího souboru – v dialogovém okně, kde by měly být vypsané jednotky, na které můžete odkládací soubor umístit, nic není, takže si prostřednictvím GUI konkrétní disk zvolit nejde. Jedinou šancí je změnit to ručně v registrech. Posledním poměrně iritujícím problémem jsou asociace programů k souborovým typům – utilitka Default Programs příliš nefunguje a například ačkoliv mi hlásí, že mám s AVI soubory asociovaný Media Player Classic (a i ten program sám je o tom přesvědčen), přesto se mi stále otevírají ve Windows Media Playeru. Možná jde o chybu spíše v Media Playeru, možná by s tím šlo něco udělat v registrech. Nevím, zatím jsem tomu nevěnoval moc pozornosti. Žádné další problémy jsem ale (zatím?) kupodivu nepozoroval – na betaverzi jde o velice solidní systém.

Z pohledu člověka, který Windows už delší dobu používá v podstatě jen na hraní her a pro běh některých programů, které pod Wine běhají ne zrovna zázračně či vůbec, se ale samozřejmě nabízí zcela zásadní otázka: jak jsou na tom Windows 7 s hrami?
Pro její zodpovězení jsem otestoval několik současných her ve všech systémech, které mám momentálně snadno k dispozici – ve Windows XP SP3, ve Windows Vista x64 SP1 a konečně ve Windows 7 x64 beta 1. Vše bylo pochopitelně testováno na shodné sestavě – Phenom X4 9550 přetaktovaný na 2,7GHz (tedy zhruba na úroveň 9950) , GeForce GTX260, 4GB RAM. Použil jsem aktuální ovladače 181.20, vydané v pátek. Mimochodem, hry jsem netestoval v žádné laboratorní konfiguraci, ale na zcela standardně nastartovaném systému s několika spuštěnými programy (ale vždy stejnými).
K první hře, GTA 4, nemám zpracované žádné přesné výsledky. Pokud běží, běží dle mých testů na mojí sestavě zcela shodně ve kterémkoliv systému. Mám pro tyhle účely vyhražený jeden save, ve kterém si dojdu v konkrétní hodinu na konkrétní místo a porovnávám framerate. S ohledem na to, co jsem psal v recenzi, to asi není nic překvapivého – s tou hrou (nebo s mojí sestavou?) je zkrátka něco velmi špatně a já netuším co. Windows 7 nejsou tedy výjimkou, ovšem až na jednu věc – v nich se mi v GTA 4 projevoval zvláštní problém, spočívající v tom, že hra v náhodných intervalech cca. na půl vteřiny zamrzala. Pokud jsem chodil pěšky, dělalo to tak jednou za deset vteřin, pokud jsem jezdil autem, pak jednou za jednu až tři vteřiny. Tak se pochopitelně nedá hrát, nicméně když jsem se s problémy dopravil na potřebná místa a měřil tam framerate (aniž bych se hýbal, tudíž zamrzání víceméně zmizelo), byl opět zcela shodný. Netuším, co přesně ony problémy způsobovalo – nezdálo se, že by byly synchronizovány s prací disku, takže spíš hádám na nějaký bottleneck na grafické sběrnici či kýho výra. Touhle hrou se opravdu nemá smysl příliš zabývat.
Další na řadě je Far Cry 2, kterou jsem zkoušel jako první a připravila mi nemalé překvapení. Testováno bylo v rozlišení 1280×800 (drobná chyba a posléze už se mi to nechtělo předělávat), s úrovní detailů Very High a s 2xAA.

O tom, že Far Cry 2 je jednou z mála her, které běží v DirectX 10 módu lépe než v DirectX 9 se vědělo už delší dobu. Aktuální ovladače navíc zaznamenaly ve Windows Vista velký nárůst výkonu v celé řadě her a i na Windows 7 z toho Far Cry 2 profituje. Jak můžete vidět, průměrná framerate v DX10 ve Windows 7 je při shodném nastavení o 12fps vyšší než v DX9 režimu ve Windows XP a o 6fps vyšší než v DX10 režimu ve Windows Vista. To se může zdát relativně málo, ale je třeba si uvědomit, že jde o průměr – při sledování benchmarku jsem opravdu občas nevěřil svým očím, protože v některých scénách byl rozdíl ve framerate ve Windows 7 okolo neuvěřitelných 30fps oproti shodné scéně v XP a kolem 15-20fps oproti Windows Vista! To opravdu nejsou zanedbatelné hodnoty. Výkon Windows 7 mi tu opravdu vyrazil dech.
Další na řadě byla hra Stalker: Clear Sky, která doteď preferovala spíše XP než Vistu. Pro účely testu jsem si nahrál vlastní timedemo a hru provozoval v rozlišení 1680×1050 s Very High detaily. Test jsem spouštěl jak s Full Dynamic Lighting, tak s Enhanced Full Dynamic Lighting (pokud to systém umožňoval, ta s využitím DX10 verze EFDL).

Tady se víceméně potvrdilo výše zmíněné – hra preferuje spíše Windows XP, které tedy s jistým náskokem v průměrné framerate zvítězily. Za zmínku nicméně stojí několik věcí. Jednak je třeba si povšimnout posledního grafu, tedy maximální dosažené framerate. Tady jsou na tom alespoň s Full Dynamic Lighting Windows 7 výrazně lépe než Windows Vista (o 10fps) a dokonce o 1fps porážejí i XP. Výsledky s Enhanced Full Dynamic Lighting jsou do jisté míry zavádějící, protože tu srovnáváme DX9 režim s DX10 režimem, nicméně je pravdou, že v systémech podporujících DX10 běží EFDL v DX9 režimu i v DX10 režimu takřka identicky (ovšem rozhodně identicky nevypadají, DX10 je znatelně hezčí). Konečně poslední poznámka – nejsem si jistý, zda nejsou výsledky v XP ovlivněny podivnou anomálií, kterou mi Stalker v XP dělá – stíny vykresluje jen uprostřed obrazovky, po krajích většina stínů mizí. Je tedy dost možné, že kdyby nebylo téhle chyby, byly by výsledky vyrovnanější a kdo ví, zda by XP dokonce na Windows 7 neztrácely.
Následně je na řadě survival horor Dead Space. Ten je, ač hezký, graficky poměrně nenáročný (paradoxně je standardně celá hra natvrdo omezena na 30fps, ale toto omezení se dá naštěstí zrušit). Dead Space jsem opět testoval v 1680×1050 s plnými detaily a protože hra nemá žádný zabudovaný benchmark, uchýlil jsem se k tomu, že jsem zkrátka několikrát obešel pokud možno co nejpřesněji stejnou trasu po několika místnostech, díval se ve stejnou chvíli na stejná místa atd. a měřil framerate pomocí Fraps. Ač jde o poněkud neobvyklý způsob, používají ho často i velmi uznávané weby, takže proč bych nemohl já.

Tady jsou výsledky opět poměrně jednoznačné. V průměrné framerate vedou Windows 7, následované Windows XP, a na třetím místě je Vista. Stejná situace je i u maximální dosažené framerate v rámci testu – odstup Visty a Windows 7 je tu docela výrazný a opět je třeba Microsoftu pogratulovat. Jen v minimální dosažené framerate se podařilo XP Windows 7 nezanedbatelně překonat. Na druhou stranu i tady je vidět pokrok oproti Vistě a 88fps je pořád vcelku slušná hodnota i pro fajnšmekry.
No a konečně poslední test, brutální a velmi divoká zombie akce Left4Dead, fungující na legendárním Source enginu firmy Valve. Test opět proběhl v 1680×1050 s nejvyššími možnými detaily, 4xAA a 8xAF. Testováno bylo prostřednictvím benchmarkového timedema serveru Guru3D.

I tady je situace velice podobná všem ostatním testům – XP a Windows 7 jsou takřka nastejno s velmi nepatrným náskokem Windows 7 a Vista na zbylé dva systémy ztrácí takřka 10fps, což opět není tak docela zanedbatelná hodnota.

Z testů tedy vyplývá věc, která bude patrně pro mnohé z nás překvapením – Windows 7 jsou ve stávající podobě překvapivě dobrou herní platformou, která se povětšinou přinejmenším vyrovná dosud nepřekonaným XP, ale na rozdíl od nich nabízí plnou podporu DirectX 10, potažmo DirectX 11 (to je totiž skutečná verze DirectX, nainstalovaná ve Windows 7 jako výchozí – podpora DirectX 9 se musí, podobně jako ve Windows Vista, doinstalovat). Pokud lze soudit podle Far Cry 2, mohla by budoucnost DX10 a DX11 titulů vypadat poměrně zajímavě a Windows 7 mají tak našlápnuto stát se novými Windows pro hráče. Těžko najdete hráče, který by jen tak mávl rukou nad zlepšením framerate o 20-30fps.
A popravdě řečeno, pokud to Microsoft do vydání ostré verze nějak nepokazí, mají Windows 7 skutečně šanci stát se vším tím, čím měla původně být Vista. I přesto, že jde skutečně svým způsobem o „servicepack“ Visty než o plnohodnotný nový systém. Na mě každopádně zapůsobily Windows 7 mnohem lépe, než to kdy dokázala Vista.

Mimochodem, už jste někdy viděli Windows, které se spuštěným FARem, Operou 10 s cca. 20 taby a pár dalšími utilitkami na pozadí vytěžují procesor trvale přesně na 0%? ;)

Buďte první, komu se článek líbí.

Znelíbit