Living at the edge of the world

Jeden z několika odkládaných příspěvků (tenhle pravda není alespoň odkládaný až tak dlouho). Můj původní Samsung 223BW sice nebyl vůbec špatný monitor, ale bohužel byl TN, z čehož vyplývá, že měl velké problémy s pozorovacími úhly a gammou – zejména ve svislém směru. Při běžné práci si dost možná ani nevšimnete, že mají barvy na horním okraji obrazovky jiný odstín než na spodním a že se liší kontrast – ostatně, vzhledem k tomu, že v dolní části obrazovky působí barvy světleji, se řada lidí domnívá, že má jejich TN monitor problém s podsvícením. Při pokusech o nějaké úpravy obrázků a/nebo fotografií vás ale něco takového hrozně omezuje. Dá se na to sice do jisté míry zvyknout, ale znamená to, že musíte myslet na to, že na monitor musíte koukat z velmi přesně vymezeného bodu, abyste měli v pořádku alespoň jeho střední část, a pokud chcete posoudit celou fotografii najednou, obnáší to dost bizarní prostocviky, které hlavou před monitorem musíte vykonávat. Závěr je jednoduchý – chce to zkrátka monitor s lepší technologií než s TN, která upřímně nestojí za nic (proto je tak rozšířená…).

Já si na lepší monitor dělal samozřejmě zálusk už dlouho, ale jelikož jsem měl relativně nový Samsung a zas tak akutně jsem ho vyměnit nepotřeboval, tak jsem to pochopitelně odkládal a sledoval trh. Rozhodně jsem nechtěl nic menšího než 22″, naopak by se mi býval zamlouval krok o rozlišení výše, tedy na 1920×1200 (což obvykle, ale ne vždy, znamená 24″). Dlouhou dobu jsem měl v plánu posléze koupit Lenovo 220x, což byl tehdy snad jediný 22″ monitor, který neměl TN panel, naopak používal kvalitnější S-PVA. Současně byl poměrně chválený, nebyl až tak drahý (cca. 12 tisíc Kč) a především, ač měl 22″, měl nativní rozlišení právě 1920×1200 pixelů. Posléze se mu objevila konkurence v podobě monitoru HP2275W, což byl taktéž 22″ monitor s PVA panelem, ale tentokrát pouze s klasickým rozlišením 1680×1050. Zato měl ale sympatičtější cenu, rozdíl činil něco kolem tří až čtyř tisíc korun. Tyhle dva monitory byly tedy dlouho mými favority. Pak mi ale Lenovo udělalo čáru přes rozpočet – L220x se přestal vyrábět a náhrada pro něj neexistovala. Současně se ale objevil hit s překvapivým poměrem cena/výkon – Dell 2209WA.
S monitory Dell to bylo u nás vždycky dost komplikované. Ve světě měly poměrně slušnou pověst, ale pokud vím, u nás je nebylo oficiálně možné koupit samostatně, prodávaly se tu jenom současně s počítači Dell. V poslední době se ale začaly na trhu objevovat i samostatně, například v Czech Computer – jak k tomu došlo, to netuším, ale je to rozhodně sympatické. Dell 2209WA se okamžitě po uvedení na trh stal ve světě hitem. Na rozdíl od předchozích dvou zmíněných monitorů nepoužíval PVA panel, ale IPS – přesněji tedy horkou novinku, ekonomickou variatu e-IPS. Jde pochopitelně o technologii, odvozenou z opěvované IPS, ale s několika (pokud vím, tak nespecifikovanými) změnami, které umožnily vyrábět e-IPS panely za cenu, která se blíží ceně TN panelů, ale s výhodami klasických IPS (tedy skutečných 178 stupňů pozorovací úhly – nikoliv těch podvodných 160, které se snaží s pomocí marketingových kliček kupujícím namlouvit výrobci u TN panelů – a samozřejmě také plných 8 bitů). To se z velké části podařilo splnit a monitor tak s ohledem na své parametry nemá ve své cenové třídě (tj. zhruba 7000,- Kč – s DPH!) naprosto žádnou konkurenci.
Z toho, co jsem napsal, je asi jasné, zda jsem s monitorem spokojený. Je to tak, jsem spokojený opravdu velice, až na pár drobností, o kterých se zmíním později. První, co kohokoliv, kdo je zvyklý na TN panel, překvapí, jsou samozřejmě pozorovací úhly – zatímco u TN panelu jsem skutečně musel držet hlavu v přesném jediném bodě, abych měl střed obrazu správně zobrazený, tady můžu hlavou hýbat třeba metr na kteroukoliv stranu a kontrast ani barevné podání se znatelně nijak nemění. Což je velký luxus. S tím pochopitelně souvisí třeba i to, že když si chci sklonit židli a pohodlně se opřít, abych se podíval třeba na nějaký film, tak nemusím měnit náklon monitoru, abych neměl místo normálních lidí rudé raky (Zoidberg!). Schválně, pokud máte displej s TN panelem, zkuste si například v browseru přes celou obrazkovku zapnout tenhle test (nebo následné s jednolitě barevnými plochami). Ideální stav je ten, že nápis „lacom“ splývá barevně i jasem s pozadím. To se vám na TN panelu podaří docílit leda v úzkém vodorovném proužku – tak špatné vertikální pozorovací úhly TN panely mají (a ne, ještě jednou – s rovnoměrností podsvícení tohle nijak nesouvisí).
Dalším překvapením je obraz samotný. Dell 2209WA má na spotřební monitor překvapivě kvalitně seřízené barvy. Jeho hlavním problémem po vybalení je, jako snad u všech monitorů, jeho příšerné přežhavení (opravdu nechápu, proč tohle výrobci dělají – znáte někoho, kdo by na to tovární nastavení dobrovolně koukal? Pokud ano, vidí ještě?). Pokud si pamatuji správně (trochu trapas, nepoznamenal jsem si to a reset se mi teď dělat nechce), jsou výchozí hodnoty tuším jas na 80 a kontrast na 70. Moje současné hodnoty nastavení jsou jas 20 a kontrast 65 a to jde prosím o nastavení, které na svoje poměry považuji za to „zářivější“. Běžně, zejména v noci, jsem schopen jít i na 0/50 a stále se pohybuji poblíž doporučené ergonomické intenzity pro sRGB monitory, takže rozhodně nejde o nějaký extrém (byť člověku, zvyklému na tovární nastavení, by se patrně zdálo, že na monitoru není nic vidět). Abych nezapomněl – monitor, jako většina ostatních současných, umí dynamický kontrast: s tím rozdílem, že je jednak ve výchozí konfiguraci vypnutý, a jednak si ho ani po zapnutí takřka nevšimnete. Žádné divoké změny podsvícení při tmavé a světlé scéně (jako např. u Samsungu) se tedy nekonají. Potěšilo, obojí.
Po stažení jasu a kontrastu (mimochodem, další pozitivum – s obojím lze u tohoto monitoru bez nejmenších obav hýbat, aniž by to mělo na obraz jakékoliv vedlejší účinky, což není tak docela obvyklé, protože u TN monitorů má zejména změna kontrastu obvykle nepěkné následky ztráty barevného rozsahu a obecně se u nich doporučuje s kontrastem nehýbat) je pak velice snadné monitor slušně přiblížit nastavení podle standardu sRGB. Gamma je po stažení kontrastu a jasu takřka perfektně na 2.2 bez jakýchkoliv dalších korekcí, a pro hrubé nastavení barev stačí v zásadě nastavit režim monitoru na Graphics (v mém případě byl beztak výchozí) a barevný preset nastavit na Warm. Tím se méně náročný uživatel dostane na docela slušné hodnoty – barevná teplota se alespoň u mého kusu pohybovala někde kolem 6900K (což je sice oproti 6500K pořád docela rozdíl, ale stále je to nesrovnatelné s většinou konkurenčních monitorů, u kterých není neobvyklým jevem, že sRGB režim odpovídá barevné teplotě třeba 8000K). Obraz měl sice zelený nádech, ale i tak šlo o výrazně lepší výsledek, než jakého jsem pouhým použitím továrních presetů dosáhl na kterémkoliv monitoru, který jsem měl „pod rukou“, a třeba při prohlížení fotografií někde na netu pořád i s tímhle nastavením uvidíte něco, co se bude mnohem více blížit fotografii, jak ji viděl na svém (doufejme zkalibrovaném) monitoru její autor.
Já jsem samozřejmě v některých věcech perfekcionista, takže mě onen zelený nádech a vyšší barevná teplota iritovaly a šel jsem se pokoušet o manuální nastavení (dlužno podotknout – nemám kalibrační sondu, ale vyvinul jsem si specifickou metodu kalibrace barev pomocí digitální zrcadlovky, která dává pro moje potřeby naprosto bezproblémové výsledky). Nevím, nakolik má smysl to tu uvádět, protože je velice pravděpodobné, že je každý panel trochu odlišný, ale pokud to někdo chce zkusit a případně doladit, pak moje nastavení, dávající takřka naprosto přesných barevně neutrálních 6500K je v R100, G90, B93. Jelikož má změna hodnoty o jedna ještě několik podhodnot, pak přesněji jde v případě 90 o stupeň ihned po změně z 89 (máte 89, zmáčkete nahoru, přeskočí na 90, hotovo) a v případě 93 jde o překlik z 92 na 93 a ještě jedno navýšení k tomu. Ale rozdíly, které budou mezi sebou různé kusy monitorů mít, patrně tyhle nepatrné odchylky zcela smažou, takže to uvádím čistě pro orientaci. Tak či onak, jak už jsem zmiňoval, s tímto nastavením mám alespoň já tady u sebe skutečně takřka přesných 6500K – tuším, že jsem dospěl na nějakých 6492K a jakékoliv zlepšení by bývalo stálo tolik úsilí (bylo-li by vůbec dosažitelné), že jsem nad tím raději mávl rukou. Dlužno dodat, že ačkoliv jsem měl Samsung v rámci možností také nastavený poměrně slušně, přesto jsem některé svoje fotografie, které jsem na něm dělal, takřka nepoznal. Mimochodem, recenze monitoru na netu potvrzují, že má barevnou charakteristiku velice vyrovnanou a že pro něj po takovémto „polookometrickém“ seřízení kupodivu kalibrační sonda není takřka potřeba.
Monitor je příjemný i po mechanické stránce. Stojan je velice symaptický, dá se regulovat i výška (což je k nezaplacení – mimochodem, dle ergonomických pravidel by měl mít uživatel horní hranu obrazovky zhruba ve výši očí a na obrazovku shlížet – řada lidí o tom nemá nejmenší tušení, ale jejich záda a krční páteř by to patrně poznaly rychle). Kromě toho podporuje i pivot, což je u 22″ širokoúhlého monitoru pohled vpravdě impozantní – jen bohužel neobsahuje žádné čidlo polohy, takže nelze zprovoznit nic jako automatické otočení obrazu podle polohy monitoru. No, za tu cenu nelze mít vše. Kromě obvyklých dvou nezávislých vstupů (DVI a D-Sub) má v sobě monitor i USB hub, umožňující připojení dvou zařízení. Což se může hodit.
Na začátku jsem ale zmínil i nějaké zápory. První je asi dost relativní – panel v porovnání s TN panely o něco víc hřeje a má vyšší spotřebu (což je ale u technologicky lepších panelů normální a tenhle se rozhodně nevymyká průměru). Druhý zápor už je nepopiratelný a trochu zvláštní. Nevím, zda to souvisí s tím, že jde o zmíněnou ekonomickou e-IPS, ale panel trpí jistým neduhem, trochu podobným těm, jaké mají TN panely s pozorovacími úhly – jenže jejich problémy jsou svou intenzitou o řád jinde. U 2209WA se děje to, že pokud se na panel díváte z extrémnějšího úhlu a SOUČASNĚ zešikma (tedy nikoliv přímo z boku nebo přímo shora/zdola, ale pouze při kombinaci těchto směrů), pak se na černých a jiných velmi tmavých plochách objevuja zvláštní stříbřitý lesk. Na barevné podání ostatních barev žádný vliv nemá, jde skutečně jen o černou a jiné velmi tmavé barvy. A další věc je, že k tomu, aby se to projevilo, musíte být k monitoru v poměrně značném úhlu. Při běžné práci se jemný náznak tohoto „stříbření“ objevuje jenom velice vzácně v rozích panelu, a to ještě jen tehdy, pokud zrovna sedím blíž, než bych sedět měl. A rozhodně je třeba podotknout, že intenzita tohoto jevu je v takovém případě velice nízká – řada lidí by to patrně považovala za „obyčejnou“ nerovnoměrnost podsvícení a vůbec to nevnímala. Sám jsem měl na Samsungu v levém dolním rohu problém s podsvícením intenzivnější, než je tenhle občas zahlédnutelný efekt při běžné práci. S čistým svědomím myslím můžu konstatovat, že to za předpokladu, že nebudete na monitor koukat z extrémních úhlů (a jak jsem zmiňoval, současně přitom zešikma), nebude vůbec žádný problém. Ale zmiňuji to, protože se to zkrátka děje a je fér to zmínit.

Závěr? I přes jisté drobné mušky jde v téhle cenové kategorii o vysoce nadstandardní monitor, který zkrátka nemá konkurenci. Pokud by někdo váhal, jestli si má za podobné peníze koupit TN 24″ nebo tenhle 22″ Dell, opravdu vřele doporučuji oželet těch pár pixelů na výšku a na šířku a sáhnout po Dellu. TN panel musí mít ve 24″ ještě větší problémy s pozorovacími úhly než ve 22″ a tady je za stejnou cenu k dispozici monitor s výjimečně přesnými barvami, plně osmibitovým panelem a takřka všemi výhodami technologie IPS.

9.5/10

Dodatek 13:00 – Uvědomil jsem si, že by někoho mohly zajímat věci jako input lag a podobně (i když někdo takový si asi na netu najde nějakou výrazně techničtější recenzi). Faktem je, že já osobně s žádným mazáním obrazu, šumem na hranách nebo input lagem nemám nejmenší problém. Pokud monitor něco takového dělá, nevidím to. Nicméně je pravdou, že jsem při jeho zapojování zkusil input lag otestovat alespoň v porování s oním Samsungem 223BW (tahat a zapojovat CRT se mi nechtělo…) a Dell byl oproti Samsungu o přesně 2 snímky pozadu, což při refresh rate 60Hz odpovídá cca. 30ms, podle „stopek“ byl rozdíl 39ms.

(Dell je vpředu, Samsung vzadu – obraz na Dellu je ještě naprosto nezkorigovaný a Samsung byl navíc nastavený na cca 5700K, proto působí oranžověji)

Takže „seriozní hráč“ (heh, není to oxymoron?) by si asi tenhle Dell měl rozmyslet, ale jak jsem zmínil, já s tím nemám ani ve hrách sebemenší problém. Možná příležitostně CRT připojím a input lag změřím přesněji.

2 lidem se článek líbí.

Znelíbit