Living at the edge of the world

Nejsem velkým fandou RPG. Prostě mě ten žánr nikdy výrazně nechytil – sice mají RPG hry nezřídka zajímavě podaný příběh (i když jde často o stokrát omletá klišé), ale trávit desítky hodin vykecáváním se se stovkami NPC a plnit přitom úkoly typu „jdi tam a tam a dones tomu a tomu to a to a pak se vrať a řekni mi, jak to dopadlo“…to mě prostě nebaví. I legendy jako Planescape: Torment nebo KOTOR jsem sice několikrát rozehrál, ale dlouho u nich nevydržel (a to by mě třeba zrovna Planescape, co se příběhu týče, zajímal opravdu HODNĚ). První Mass Effect byl z nějakého důvodu výjimkou. Vlastně už si ani nepamatuju, proč jsem se do něj pustil, ale podařil se mu skoro zázrak – dokázal si mě udržet až do samotného konce. Líbilo se mi (v zásadě) zpracování, líbil se mi příběh, líbilo se mi i to, že šlo podle mého názoru o ideální vyvážení RPG a akční hry. Takže jsem se na druhý díl velice těšil, společně se patrně tak 99 % herního světa. Teď, po jeho dohrání, mám z pokračování na rozdíl od většiny ostatních relativně smíšené pocity. Podotýkám, že se tu nebudu snažit uvést nějaký kompletní výčet kladů a záporů nebo se pokoušet o plnou recenzi – zmíním jen to, o čem jsem se moc nedočetl v jiných recenzích, kterých je samozřejmě všude plno.

Mám nepříjemný pocit, že se lidé z Bioware sice snažili vylepšit věci, které nebyly v původním ME zrovna nejlepší (za všechny jmenujme alespoň strašlivý inventář, který mě ještě dnes občas straší po nocích), ale bohužel se také z mně neznámých důvodů rozhodli zlepšovat i věci, které naprosto bez problémů fungovaly. Tím mám na mysli především to, že bohužel došlo ke změně onoho vyváženého poměru mezi RPG a akční hrou. V prvním dílu to všechno z nějakého důvodu fungovalo takřka bezchybně a celá hra působila víceméně dojmem jednotného celku. ME2 je bohužel trochu někde jinde a ve výsledku působí jako špatně udělaná akční střílečka z pohledu třetí osoby, zkombinovaná s často dost nudným a prázdným tlacháním a nenápaditými úkoly ve stylu pohádky o slepičce a kohoutkovi.

Akční složka se v ME2 tlačí do popředí mnohem více. Autoři se evidentně inspirovali úspěchem Gears of War, protože právě těm jako by akční část ME2 z oka vypadla. Bohužel nejde o kopii zrovna zdařilou. Např. tu funguje stejný způsob krytí za překážkami – ale není zrovna dobře odladěný, takže se nezřídka stává, že se kryjete za překážkou, ale nemůžete střílet (musíte se posunout kousek vedle) nebo že vám přímo před mířidla vpochoduje někdo z vaší party a postaví se tam, čímž vám zcela zacloní výhled (sice ho můžete poslat…jinam, ale prostě to působí trapně). Vaši parťáci se ostatně v boji chovají povětšinou hodně přihlouple a velice často vám moc platní nejsou – nezřídka mají nutkání vrhat se po hlavě mezi nepřátele, kde pak houfně hynou. Hlavní hrdina je také z krytu velice často „vyhozen“, takže se mnohdy stane, že během souboje zjistíte, že se nekryjete a stisknutí klávesy pro krytí z nějakého důvodu najednou nefunguje, dokud se nepohnete z místa a nezkusíte se krýt znovu. Opět – otravuje to.

Se zmíněnou klávesou pro krytí souvisí další bizarnost – překonávání terénních nerovností. Klávesa pro krytí totiž funguje jako víceúčelová – pokud běžíte, tak s její pomocí sprintujete, pokud stojíte na správném místě, tak se schováte do krytu, a pokud jste v krytu za nižší překážkou, tak ji s pomocí této klávesy můžete i přeskočit. Skákat se v ME2 nijak jinak nedá. Což by nebyl problém, kdyby hra se skákáním nepočítala v designu úrovní, tak jako s ním nepočítal původní Mass Effect. V ME2 se ale na řadě míst setkáte se „schody“ či přehrazenými uličkami, které musíte překonat skokem. V praxi to tedy vypadá tak, že i když třeba zrovna s nikým nebojujete, tak přiběhnete k překážce/schodu, schováte se za ní přikrčeni do krytu a teprve poté se přes ni dalším stisknutím krycí klávesy přenesete. Překonávat takhle několik schodů či překážek za sebou je neuvěřitelně bizarní zážitek, při kterém pochybujete o Shepardově zdravém rozumu (a o zdravém rozumu člověka, který tenhle způsob pohybu do hry vymyslel).

Přestřelky jako takové jsou navíc poměrně nudné, protože jednak samy o sobě nejsou příliš zvláštní a jednak jich zažijete bezpočet. Je tu pravda sice nepřátel o něco více než v prvním dílu, ale valí se jich na vás stejně takové zástupy, že si toho skoro ani nevšimnete a z bojů se zkrátka stává nudná a otravná rutina, ze které v podstatě nic výrazným způsobem nevyčnívá. Hlavní problém je ale v tom, že, jak jsem zmiňoval, se nějakým způsobem narušila ona ideální rovnováha mezi bojovou složkou a dialogovou složkou hry, takže ME2 nepůsobí jako kompaktní celek, ale spíš jako dvě hry, slepené do jedné. Netuším, čím to přesně je, ale takový je můj dojem.

Změn doznalo i rozhraní hry. Už jsem zmiňoval pekelný inventář z jedničky. Ten je úplně pryč a věci, které jste dělali v inventáři, jsou teď mírně ořezané a dělají se jiným způsobem. Povětšinou rozhodně změna k lepšímu. Problém ovládacího rozhraní hry je jenom ten, že ho evidentně navrhoval někdo, kdo nepočítal s tím, že by ho někdo mohl ovládat něčím jiným než gamepadem (např. tak revolučním zařízením, jakým je myš). Důsledek to má ten, že pokud se chcete v rozhraní dostat např. do nějakého submenu, pak musíte myší kliknout na tlačítko, které vás do něj dostane, a poté přejet na tlačítko pro potvrzení vašeho výběru a znovu na něj kliknout. Nemůžete zkrátka dát např. dvojklik (o který jsem se mnohokrát zcela podvědomě pokoušel v podstatě až do konce hry) nebo přejít do dalšího menu pouze jedním kliknutím na jedno tlačítko. Totéž se týká listováním v delších textových výpisech – v Bioware neznají kolečko myši, takže se texty dají posouvat jedině tak, že kurzorem chytnete za posuvník na kraji. Opravdu by byl takový problém, když už hra myš podporuje, ji podporovat standardním způsobem tak, jak jsme na to všichni zvyklí? Možná to zní jako drobnost, ale je to vážně otravné.

Řadě lidí v prvním díle vadilo ježdění výsadkovým vozidlem po planetách. Já jsem s ním neměl větší problémy, snad jedině v tom, že šlo o dost repetitivní činnost. Ve druhém díle nicméně vozidlo zmizelo, takže ti, kterým projížďky vadily, by se mohli radovat. Doporučuji to ale zvážit. Výsadky na planety měly něco do sebe – například to, že jste se podívali přímo na planetu samotnou a viděli, jak to vypadá na jejím povrchu, což často posilovalo dojem z toho, že prozkoumáváte naprosto cizí svět. Ve dvojce už na planetách nepřistáváte, místo toho je z oběžné dráhy sondujete. Hezký nápad s naprosto strašlivým provedením. Sondování planet je nezbytně nutnou součástí hry – získáváte díky němu suroviny, s jejichž využitím stavíte upgrady lodi i výzbroje a výstroje. Sondování probíhá tak, že si danou planetu přiblížíte (planeta přitom navíc rotuje), přejíždíte po ní „terčem“ sondy (za trvale stisknutého pravého tlačítka myši) a sledujete „osciloskop“ výskytu hornin. V případě, že narazíte na ložisko některé z hornin, můžete na dané místo levým tlačítkem vyslat těžební sondu, která horninu vytěží a místo označí praporkem. Takhle musíte ručně myší „přeluxovat“ celou planetu (kterých je v každém z desítek systémů několik), přičemž nemáte nijak jasně vyznačena místa, která už jste „luxovali“ a která ne. Vidíte jen ony praporky po vyslaných sondách. Vytěžení jedné planety trvá dobrých deset minut a jak jsem zmiňoval, horniny opravdu potřebujete (ne nezbytně, ale…). Těžebních sond máte omezený počet (zpočátku 30 – to je mnohdy v podstatě na jedinou planetu, později 60) a musíte je dokupovat na čerpacích stanicích, které nejsou zdaleka v každé sluneční soustavě. Terčík sondy se v základní verzi po planetě pohybuje strašidelně pomalu. Sondu můžete poměrně záhy upgradovat, ale jediné, co tím získáte, je rychlejší pohyb terčíku a citlivější „osciloskop“, rozměry terčíku jsou stále stejné. Opravdu nemám tušení, jestli někdo v Bioware měl pocit, že trávit hodiny přejížděním zaměřovače po planetách je zábavný způsob trávení volného času, ale pokud ano, pak doufám, že v budoucnu nebudu mít s žádnými zábavnými nápady dotyčného nic společného. Mě osobně sondování planet iritovalo natolik, že jsem si zhruba ve třetině hry po hodinách strávených „luxováním“ hornin prostě vyeditoval svůj save a upravil jsem si množství natěžených hornin tak, abych už nikdy sondovat nemusel. Nepovažuju to ani za podvod – horniny bych stejně šel hledat ihned, jakmile bych je potřeboval na další upgrade, takže by výsledek byl stejný (horniny bych měl k dispozici tak jako tak), jen s tím rozdílem, že bych ztrácel hodiny času (a nervy) naprosto dementní, nezábavnou a hlavně naprosto zbytečnou mezihrou.

Stejně tak se mi zčásti příliš nezamlouvá, co Bioware provedli s příběhem a postavami. Příběh samotný má základní problém – prakticky celou hru strávíte tím, že dáváte dohromady svou „partu“ a plníte úkoly, které ji ztmelí dohromady. Jakmile ji máte kompletní, je poměrně záhy konec. Misí, které by se netýkaly členů vaší skupiny, ale děje samotného, je tu hrozně málo. Oproti dějem napěchovanému prvnímu dílu tak ME2 působí spíše jako chudý příbuzný. Není to úplně na škodu – více tu poznáváte širší souvislosti a také zjišťujete, jaké mělo na Galaxii dopad vaše konání v prvním dílu, ale příliš děje tu zkrátka není. Předpokládám, že to bude mít opodstatnění ve trojce, kde zřejmě informace, získané v ME2, nějak smysluplněji zúročíte, ale takhle samo o sobě to zkrátka působí trochu rozpačitým dojmem.

Jednu z úvodních událostí hry, která děj posouvá v čase o dva roky dále, považuji především za spíše nešťastnou berličku, která tvůrcům hry umožnila „restart“ některých postav a herního vesmíru. Nelogické chování některých postav, známých z prvního dílu, mě vyloženě naštvalo a doufám jen, že bude mít ve třetím díle nějaké vysvětlení. Na druhou stranu, jiné postavy se nezměnily skoro vůbec, což je u některých dobře, u některých jsem naopak i přesto, že se v ději ME2 objevily jen krátce, opět hořce litoval, že jsem je nechal v původním ME přežít.

Čímž se dostávám alespoň k něčemu pozitivnímu, co bych tu rád zmínil. Mass Effect byl od samého počátku koncipován jako trilogie a skutečnost, že jde do ME2 importovat postavu z jedničky, což ovlivní celý svět druhého dílu na základě toho, jak se hráč v tom prvním choval, je asi poměrně známá. V prvním dílu ale v zásadě existovalo jen několik málo voleb, které měly na herní svět opravdu zásadní dopad (např. smrt některé postavy atd.). Dobře je to vidět právě při importu postavy do druhého dílu, kdy se všechna tato zásadní rozhodnutí vypisují. Dvojka je v tomhle ohledu ale nesrovnatelně dál! (nebo to tak alespoň bez znalosti třetího dílu zatím působí). Jsem opravdu hodně zvědavý na to, jak bude Bioware na tak rozmanité možnosti voleb z druhého dílu navazovat – pevně doufám, že to nebude za cenu naprostého zjednodušení opět na několik málo klíčových událostí – to by bylo až příliš laciné. Nicméně teď, když se po dohrání hry konečně nebojím kvůli spoilerům koukat třeba na diskusní fóra o hře, jsem v úžasu, kolik možností zakončení ME2 například má! Během hry narazíte na bezpočet poměrně zásadních rozhodnutí, která mohou dopadnout tak či onak, stejně jako narazíte na minimálně desítku postav, které do konce hry mohou nebo nemusí přežít! Spoiler na různé varianty konce hry (bíle):

ME2 jde až do takových extrémů, že finální misi mohou přežít úplně všichni z vaší desetičlenné skupiny a z lodi samotné, ale také ji nemusí přežít vůbec nikdo – ve zcela libovolné kombinaci včetně Sheparda samotného! (a tentokrát prý je v takovém případě jeho smrt skutečně definitivní) V té „nejhorší“ variantě zbyde na konci ME2 z celé posádky Normandy naživu pouze Joker!.

Stejně tak lze romantický poměr navázat s několika různými osobami nebo s žádnou, přičemž bude mít údajně hlavní hrdina ve třetím dílu jisté problémy, pokud byl ve druhém díle nevěrný své vyvolené (svému vyvolenému) z dílu prvního. Pokud se tohohle potenciálu Bioware chopí v ME3 správně, čeká nás naprosto ojedinělá trilogie, kterou bude zajímavé si zahrát několikrát celou kompletně od začátku jen proto, abyste si vyzkoušeli, jak vaše volby přetváří vývoj celého děje. Budu pevně doufat, že se jim to podaří. Už teď jsem neodolal a alespoň úplný konec si zahrál několikrát a vytvořil si tak finální pozici pro import do ME3 v několika alternativách. Jsem na ME3 v tomhle ohledu opravdu hodně zvědavý.

75 %

Mimochodem, jeden dodatek – v Bioware po minulém „skandálu“ se sexuální scénou v prvním dílu evidentně raději trochu ubrali, byť si ji odpustit nedokázali (soudě dle Dragon Age se stala podobná scéna jejich „značkou“), takže se v ME2 dočkáme oblíbené komické (a samozřejmě dost letmé) alternativy „bezpečného sexu“ zcela oblečených postav. To opravdu nikdo nevidí, jak směšně to působí? Buď do takové scény jděte naplno, nebo ji do hry prostě nedávejte…kompromisy jsou IMO komukoliv, kdo už má za sebou pubertu, nutně vždycky k smíchu.

3 lidem se článek líbí.

Znelíbit