Když jsem se ještě vyskytoval v Praze a okolí, byl jsem poměrně častým návštěvníkem kin. V podstatě jsem do kina chodil každý týden, mnohdy v den premiéry daného filmu. Nezřídka jsem zašel i několikrát týdně, když byl dobrý program.
Filmy mě v nezanedbatelné míře nepřímo živí. Dá se říct, že koukat na ně mám svým způsobem v náplni práce. V poslední době se už ale prakticky ani nenamáhám dívat na program olomouckého multikina. Pokud má totiž nějaký právě uváděný film alternativu titulky či dabing, je takřka jisté, že tu u nás skončí dabovaná kopie. A já o dabing prostě nestojím. Nechci slyšet film převyprávěný nějakou českou ochotnickou „hvězdou“, chci slyšet původní hlas herce (a ano, i tehdy, pokud danou řeč neovládám, tedy rozhodně nejen angličtinu). Kdykoliv jsem udělal výjimku a na dabovaný film zašel, vždycky jsem toho litoval. Zážitky jako poslouchat hodinu a půl v Up blekotajícího debílka Pavla Lišku opravdu nemám zapotřebí. I překlad je mnohdy velice necitlivý a nerespektuje atmosféru filmu (např. výkřik „Ty vole“ v Avatarovi mě bude strašit ještě hodně dlouho), ať už je to vina překladatele, úpravce nebo někoho úplně jiného – je mi v zásadě jedno, kdo za to může, zajímá mě výsledek a ten je tristní.
Dneska jsem se po dlouhé době na program zdejšího multikina podíval:
Alenka v říši divů – Doteď jsem neviděl, přestože jsem se na ten film moc těšil. Důvod – dabing a ještě navíc 3D.
Jak vycvičit draka – Neviděl jsem, přestože to všichni vychvalují. Důvod – dabing.
Obnovená premiéra Toy Story 1 a 2 – Kdysi dávno jsem samozřejmě viděl, ale s chutí bych zašel znovu. Ale mám smůlu – dabing.
Iron Man 2 – Z jedničky jsem byl nadšený, na dvojku jsem se opravdu HODNĚ těšil. A mám smůlu. Důvod – dabing.
Aktuálně bych mohl jít tak leda na Souboj Titánů, ale obávám se, že v tomto případě raději zůstanu věrný Harryhausenově klasice.
Sakra, já CHCI chodit do kina! PROČ MĚ SAKRA VŠICHNI ZÚČASTNĚNÍ OD NÁVŠTĚVY KINA AKTIVNĚ ODRAZUJÍ?
Ať mi někdo řekne jediný důvod, proč bych měl ztratit několik hodin času, utratit 150,- Kč za lístek, sledovat dvacet minut stupidních reklam s chameleony s ponožkama v sandálech, trailerů na dementní hroší doktory, padesát upozornění, že pirátství je špatné a auto bych neukradl (jak kdysi kolovalo po netu – „auto bych neukradl, ale kdyby se dalo někde stáhnout, stáhnul bych“) a to všechno jen proto, abych se milostivě směl hodinu a půl koukat na film, zprzněný mizerným dabingem a překladem? PROČ? Proč to mám všechno podstupovat? O lidech, kteří to všechno přetrpí, se už ani nedá říkat, že mají rádi film, to už je IMO spíš regulérní masochismus…
Naprosto souhlasím.
Trefné. K poslednímu odstavci bych ještě přidala, že v multikině trpí i uši, neb je tam všechno ( a zvlášť reklamy ) moc NAHLAS.
My jsme na Iron Manovi ušetřili, protože v pondělí je lístek za 99kč, ale když jsem Roberta uslyšela poprvé promluvit česky, hořce jsem zalitovala, že jsem se na to nechala ukecat.
Ve správně seřízeném kině má mít zvuk odpovídající dynamiku – ta je mnohdy důvodem, proč si lidé právě u akčních filmů plných střelby, explozí a výbuchů stěžují, že „je to moc nahlas“. Ovšem v naprosté většině případů je zvuk právě takový, jaký být má (hlasité zvuky prostě MAJÍ být hlasité – problém nastává až tehdy, když jsou hlasité i „normální“ zvuky, např. běžný hovor). Ostatně, jsou na to i normy a pokud se nepletu, tak jejich porušení, zejména v případě kin s Dolby či dokonce THX certifikací, je poměrně drahý špás.
Já osobně jsem v kině, které OPRAVDU bylo příliš nahlas, byl snad asi třikrát v životě. Ale pokud je skutečně oprávněný důvod se domnívat, že je v daném kině příliš hlasitý zvuk, je možné s tím něco dělat – např. požádat hygienika o kontrolu.
Nový trend 3D filmov je tiež masochizmus. Platiť za tretí rozmer, ktorý mi často ťahalo oči (Súboj titanov) 8.30 euro je zlo. Ale hlavne, že sme si mohli vybrať medzi dabingom a titulkami.
Mně o 3D filmech vůbec nemluv…