Čas od času narazíte úplnou náhodou na něco, o čem jste do té doby neslyšeli, co by vás s ohledem na některá fakta patrně jinak ani nezaujalo, a co se nakonec ukáže jako jedna z nejzajímavějších věcí, co jste za dlouhou dobu viděli. Jako například naprosto neznámý britský film Monsters – scifi, které mělo rozpočet (údajně) nějakých 15 tisíc dolarů (ano, tisíc) a hrají v něm dva zcela neznámí herci.
Film Monsters je velice zajímavou alternativou k výpravným scifi snímkům současnosti. Jeho zápletka je překvapivě triviální – v podstatě jedinými aktéry filmu jsou dva lidé, muž a žena. On je fotoreportérem jakýchsi významných amerických novin, ona je dcerou jejich majitele. Potkávají se společně v Mexiku, respektive v jeho jižní části. Jejich setkání není náhodné a oba z něj navíc nemají příliš velkou radost – každý z nich by se raději věnoval něčemu docela jinému. Nicméně je jim souzeno vydat se na společnou cestu zpátky do USA a mají na to jen velice málo času – právě totiž začíná „sezóna“.
Zmíněná „sezóna“ je důvodem, proč se tenhle film řadí mezi scifi a proč jsem se zmínil o tom, že se setkávají v jižní části Mexika. Šest let před událostmi filmu totiž došlo k objevu mimozemského života. Byla vyslána sonda, která nasbírala jeho vzorky…ale při vstupu do atmosféry se nad Mexikem rozpadla a vzorky unikly. A krátce nato došlo v severnějších částech Mexika k objevení podivných tvorů, kteří se rychle množili a dokázali být i velice vražední. Mexická vláda neměla jinou možnost, než celou tuto oblast uzavřít do karantény. A americká vláda si vše pojistila po svém – po celé délce hranice s Mexikem nechala postavit obrovskou zeď. Mimochodem – nic z tohoto není spoiler, divák se to dozví v podstatě v prvních minutách filmu.
Nevím, co si kdo představí, když uslyší o celovečerním scifi filmu za 15 tisíc dolarů, ale moje představy nijak lichotivé nejsou – vycházím tak nějak z předpokladů, že scifi film prostě z principu potřebuje alespoň občas solidní efekty a ty nejsou levné a pokud ano, pak zase nestojí za nic. Monsters se ovšem tomuhle názoru dokonale vysmívá. Celý film natočil dvoučlenný štáb s víceméně dvěma herci (pár dalších se filmem spíše příležitostně mihne). Inspiraci si pak Monsters poměrně očividně bere z několika zdrojů. Zcela nepopiratelný je tu vliv District 9 – nakonec, do značné míry se oba zabývají podobnými tématy. V řadě ohledů připomíná také Spielbergův film War of the Worlds. Komorní vyznění filmu a prostředí, ve kterém se odehrává, připomíná postapokalyptické snímky jako The Road nebo Book of Eli. A určitými prvky připomíná i například Darabontovu verzi Kingovy povídky The Mist. Když jsem se ale opravdu zamyslel, došlo mi, jaký film se Monsters podobá ze všeho nejvíc – Tarkovského Stalker.
S tím má totiž tenhle film společného opravdu hodně. Monsters je totiž stejně jako Stalker filmem, který zcela jistě není pro každého (a pokud se podíváte na komentáře třeba na ČSFD, je to z nich naprosto evidentní). Naopak, je to typický představitel filmů, které vás buď naprosto nadchnou, nebo totálně zhnusí. Tak jako ve Stalkerovi tu v podstatě nejde o mimozemšťany a tajemnou oblast karantény, ale o příběh oněch dvou lidí, jejichž osudům bylo souzeno, aby se na nějakou dobu proťaly. Jeden z pozitivních komentářů na zmíněné ČSFD přirovnává film Monsters k cestopisnému dokumentu, kdy jste sice občas svědky podivných událostí, ale nikdo z hrdinů je vlastně už ani moc neřeší – po šesti letech už jsou pro ně takové věci vlastně docela „běžné“. Kdo by čekal nějaké velkolepé akční scény s mimozemšťany, bude velice zklamán – celý film je v podstatě velice komorní a akční scény jsou v něm asi dvě. Prakticky celý film sledujeme ústřední dvojici, jak cestuje z místa na místo, a společně s tím, jak se navzájem poznávají, se toho o nich dozvídáme víc i my, a současně s tím je nám víceméně zprostředkovaně odhalován obraz společnosti, ve které žijí. A to je vlastně všechno. Nic víc od filmu nečekejte.
Přesto, nebo možná právě proto, mi těch 94 minut filmu uběhlo velice rychle a ani na vteřinu jsem se nenudil. Divákovi tu prostě není jako na podnose servírován jasně daný příběh – mnohem víc tu jde o to poznat jeho hlavní protagonisty, jejich pocity, uvažování a podobně. A ono to funguje – výsledek je poutavější než většina hollywoodských stamilionových trháků. A ještě dlouho po skončení celého filmu (které mimochodem pro pozorného diváka skrývá víc, než se zdá na první pohled) můžeme přemítat o celé řadě dalších věcí – např. kým vlastně mají být titulní „Monsters“ (tedy „příšery“). To nejsnazší vysvětlení, tedy že jde o ony mimozemšťany, je samozřejmě děním ve filmu silně zpochybňováno (a jsem si jistý, že skutečnost, že v celém filmu nejsou mimozemšťané ani jednou označeni jako „monsters“, ale naopak důsledně jako „creatures“, tedy „stvoření“, je naprosto záměrná). A stejně tak se můžeme zamýšlet nad reáliemi filmové Ameriky, která své hranice s Mexikem zabarikádovala obrovskou a nezdolnou zdí…
Pokud někdo bude chtít, pravděpodobně na Monsters nalezne obrovskou spoustu faktických či logických chyb (například aztécké pyramidy na dohled americké hranici s Mexikem už byly všude probrány mnohokrát). Ale o takové věci tu vůbec nejde. Monsters nás nechávají nahlédnout do obyčejného života dvou lidí v alternativním světě, který se ale tomu našemu v mnoha ohledech velice nepříjemně podobá. Už jen svou existencí je film přinejmenším pozoruhodný. Skutečnost, že vznikl na koleně se směšným rozpočtem a ve dvou lidech, ho pak posouvá někam do pozice filmu přinejmenším roku. Největší chybou Monsters je tak zřejmě skutečnost, že ho v našich (a nejen našich) kinech pravděpodobně nikdy neuvidíme. O tom, že u nás patrně nikdy nic podobného nevznikne, ani nemluvě. A přitom jsou to v podstatě jen o něco málo sofistikovanější Ropáci…
95 %
Díky za tip, večery v hotelech jsou dlouhé a nudné.