Living at the edge of the world

Před několika dny jsem na Twitteru utrousil několik poznámek o hře, zmíněné v titulku, na jejichž základě se rozvinula ještě delší diskuse (alespoň tedy na poměry Twitteru). A o pár dalších dní později jsem zjistil, že to vše bylo zmíněno v blogpostu Karla Kiliána Proč považuji F1 2010 za špatnou hru. V blogpostu, jehož obsah sice možná do jisté míry chápu, ale jinak s ním poměrně dost nesouhlasím, stejně jako nesouhlasím s obrovskou vlnou kritiky, kterou F1 2010 vyvolala (zajímavé je, že tu došlo k přesně opačnému jevu, než v případě Mafie II – tentokrát jsem nejvíce nespokojených hlasů zaznamenal na území ČR, zatímco v okolním světě potkávám reakce mnohem mírnější). Nedá mi to tedy na to celé nezareagovat.

Nebudu čtenáře unavovat dlouhým vypravováním o své „automobilové“ herní historii. Řekněme jenom tolik, že je poměrně rozsáhlá a že zahrnuje jak arkády, tak i „plnokrevné“ simulátory jako Grand Prix Legends, rFactor nebo Richard Burns Rally. Poslední jmenovanou hru jsem hrál rozhodně nejvíce ze všech automobilových simulátorů a považuji ji za geniální a nepřekonanou. A troufám si tvrdit, že jsem v ní nebyl úplně nejhorší – svého času, když jsem ji hrál opravdu aktivně, jsem se byl schopen pohybovat na úrovni, odpovídající poměrně vysokému umístění v mezinárodních žebříčcích. To nemá být vychloubání, to je prostě fakt, kterým se snažím naznačit, že s hraním náročných a realistických simulátorů nemám problém. Přesto jsem i s ohledem na výše uvedené skutečnosti tuším nijak zásadně nehrál jedinou hru od SimBinu – prostě to byly okruhovky a i přes vysoká hodnocení jsem nikdy necítil kdovíjak silné nutkání je hrát. Mou krevní skupinou bylo a asi navždy bude rally.

S čím problém mám, to je ovšem okruhové závodění, jehož je samozřejmě F1 nejvyšší formou. Nemůžu si pomoci, ale mně okruhy přišly vždycky jako hrozná nuda. Kroužit několik hodin pořád dokola po stejné trati mě prostě nikdy moc nebavilo, stejně jako mě nikdy moc nebavilo se na to dívat v televizi. Kdysi dávno, když ještě jezdila F1 pořádná auta a na startovních roštech figurovala jména jako Lauda, Prost, Mansell nebo Senna, mě vcelku bavila, ale poté můj zájem o F1 opadal a někdy v dobách Schumachera v podstatě skončil a už se víceméně nevrátil. F1 hry jsem hrál skoro všechny (kvůli prvnímu Grand Prix od Geoffa Crammonda jsem si dokonce přibastlil k Amize analogový joystick pro PC) a v součtu jsem u nich strávil docela dost času, ale byl jsem s nimi na tom podobně – prostě mě moc nebavila jejich náplň. Z toho vyplývá pro tenhle text jedna velice zásadní věc – současnou F1 v podstatě neznám. Neznám jezdce, neznám pravidla, neznám týmy. Nemám nejmenší tušení, jak dlouho obvykle trvá „žlutá vlajka“, netuším, kdy na trať vyjíždí safety car. Nevím o tom naprosto nic. A už teď patrně někteří skalní fanoušci F1 přestávají číst, protože co jim někdo jako já může říct zajímavého? :)

Do značné míry jsem tedy pravým opakem Karla Kiliána a dalších kritiků F1 2010. To možná automaticky vysvětluje, proč s nimi nesouhlasím. Ale pokusím se to samozřejmě trochu rozvést.

Abych některé věci mohl lépe demonstrovat, nahrál jsem video, ve kterém jsem se je pokusil alespoň trochu demonstrovat. Začneme tedy od něj. Karlovi se omlouvám za to, že si v něm do jeho výroků tak trochu rýpu, ale na druhou stranu, podobnou kritiku, jakou napsal on, jsem četl i od řady jiných lidí, takže to v zásadě není cílené na žádnou konkrétní osobu. Tady ono video je (samozřejmě doporučuji fullscreen a HD rozlišení). Pro větší názornost jsem do něj zakomponoval i vizualizaci pohybů ovladače (volantu s pedály, samozřejmě), aby šlo získat lepší představu o tom, jak se zhruba celá hra hraje. Je to samozřejmě jen částečná náplast – dívat se na video a skutečně onu hru hrát a cítit chování auta „na vlastní kůži“ jsou dvě zcela nesrovnatelné věci. Ale alespoň něco. Trať v Melbourne jsem zvolil z prostého důvodu – ačkoliv hru hraji již něco přes týden, propracoval jsem se zatím pouze do třetího závodu sezóny (z celkem devatenácti) – protože jsem chtěl splnit týmový cíl, který byl skončit lépe než osmnáctý. A sezón jsem si navolil pro jistotu pět…(možnosti jsou tři, pět nebo sedm). Mám zřejmě na hezky dlouho co dělat. Už to o něčem vypovídá – buď o tom, že mi F1 skutečně vůbec nejde a měl bych zůstat u rally, nebo že to zkrátka zas až taková „trapná arkáda“ nebude. Každopádně jsem měl zkrátka trať v Melbourne nejlépe najetou.

Jak vidíte, zaměřuji se v něm hned na několik věcí. Karel ve svém článku hře vytýká mimo jiné: tragický fyzikální model, chybějící destrukční model, přehnané vyhodnocování zkracování trati, špatnou inteligenci protivníků, udržení rychlosti i v kačírku a v neposlední řadě možnost narazit s autem ve 300 km/h do zdi a vyjít z toho jen s ulomeným předním křídlem, které vám vzápětí technici v boxech vymění za jiné.

Netuším, jestli hraji jinou hru než Karel a další kritici, ale nemůžu si pomoci, já prostě ten tragický fyzikální model nevidím. Ano, hra velice pravděpodobně není až tak reálná. Zdá se například, že systém kontroly prokluzu kol i při nastavení na „vypnuto“ pořád alespoň do jisté míry funguje. Věřím tomu, že ve skutečnosti by měl asi každý z nás problémy se s vozem F1 vůbec rozjet (tak jako je měl Karlem zmiňovaný Richard Hammond, byť jejich příčinou nebyl prokluz kol, ale naopak systém, který brání tomu, aby při rozjezdu auto „chcíplo“) a pokud by se rozjel, jen stěží by ho udržel na trati. Ale já něco takového ve hře nepotřebuji k tomu, aby mě dokázala zabavit. Pokud by to obsahovala, asi bych s ní konkrétně já klidně vydržel a pral se s tím, pokud by mě držela ještě něčím jiným, ale Codemasters nedělali tuhle hru pro mě a pro pár tisíc fanoušků hardcore simulací – dělali ji pro masy a zcela logicky jí potřebovali prodat co nejvíce, už jen proto, aby se jim zaplatila investice do jistě ne zrovna levné oficiální licence na F1. A výsledek dle mého názoru nemůže nikoho urážet – je tady hra, která se na jednu stranu dá nastavit poměrně hodně tolerantně a mohou ji tak hrát i konzolisti s gamepady, kteří se chtějí na hodinu zabavit, ale na druhou stranu se dá nastavit i tak, že IMHO snad kromě skutečných hardcore fanatiků nemůže nikoho kdovíjak urazit. Já se zkrátka odmítám považovat za úplného simulátorového ignoranta, na to mám až příliš mnoho zkušeností, a přesto pro mě hraní F1 2010 není úplně triviální záležitostí, při které bych zíval nudou, a ani auto se nechová až tak nelogicky. Naopak, přiznávám, že mě díky F1 2010 okruhové závody poprvé opravdu hodně baví. No, poprvé vlastně ne – jezdit čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans mě v jiném „polosimulačním“ titulu od Codemasters, tedy konkrétně v GRiD, bavilo taky ohromně a zajel jsem si v ní celý závod i jako dvouhodinovku.

Klíčem k tomu, proč mě hraní F1 2010 baví, je právě dokonale vybalancovaný poměr mezi uspokojivou simulací a zábavností. Celou hru si můžu nastavit tak, aby pro mě byla solidní výzvou (jak říkám – po týdnu hraní po večerech mám za sebou teprve dva závody sezóny, protože jsem se odmítal spokojit s výsledkem horším, než po mě byl požadovaný), ale přitom není natolik těžká, aby mě neustálé opakování a neschopnost udržet auto pod kontrolou dokázalo frustrovat. V současné době pravda uvažuju o tom, že si zvednu o jednu úroveň umělou inteligenci jezdců (a dostanu se tak na třetí stupínek ze čtyř), ale v zásadě proto, že se mi zdá, že na to, že jezdím v Lotusu, se mi po patřičném tréninku docela daří (podařilo se mi v Melbourne s vypětím všech sil po prolomení smolného období plného drobných chyb a také defektů dosáhnout na nejnižší pódiovou příčku). Hra vám ale přitom nedá nic zadarmo – stačí trochu zachybovat a rázem se propadnete o několik pozic, jejichž získání zpět není vůbec tak snadné, jak to možná z videa působí. A pokud se vám stane, že během závodu píchnete (což se vám takřka jistě stane, pokud budete vyjíždět mimo trať příliš často), můžete na solidní umístění v podstatě zapomenout – než se doplazíte do boxů a technici vám vymění pneumatiky, budete daleko mimo šanci svou ztrátu jakkoliv dohnat.

Hra vás ale drží po fyzikální stránce ve střehu i jinak. Docela nezanedbatelnou měrou například poznáte stav pneumatik. V prvních kolech po startu je lepší se držet zpátky – pneumatiky ještě nejsou úplně zajeté a na chování auta je to rozhodně znát. Při výjezdech ze zatáček sebou mnohem víc „hází“, brzdná dráha je delší atd. Když se vám konečně pneumatiky pořádně zajedou, začnou se stejně neodvratným tempem opotřebovávat a jejich vlastnosti se zase plynule mění. Výměna v boxech – a místo měkkých slicků máte tvrdší a nedostatečně zahřáté pneumatiky a začínáte zase od začátku a auto se zase chová trochu jinak. A jak se závod chýlí ke konci, tak jejich opotřebování opět stoupá, ale navíc vám ubývá i benzín v nádrži, takže je celé auto lehčí. A zase se chová dočista jinak. Nejsou to změny kdovíjak dramatické a v reálu jsou asi ještě mnohem výraznější, ale zkrátka tam jsou poznat v dostatečné míře, aby to bylo zajímavé a současně neuráželo. Totéž se týká třeba ve videu nakousnutého poškození předního křídla – pokud se vám ho podaří ulomit úplně, budete rádi, že můžete zajet do boxů pro jiné, protože bez něj závod zcela jistě nedokončíte a na solidní umístění můžete zapomenout zcela.

Když už je řeč o tom předním křídle – jak opravdu dopadne náraz do zdi ve 260km/h jste ve videu viděli. Říkal jsem si, že Karel možná záměrně trochu nadsazuje, tak jsem to zkusil ještě jednou ve 180km/h, čili na poměry F1 vcelku decentní rychlosti. Výsledek byl prakticky stejný, jen se mi ulomilo jen jedno z předních kol, nikoliv obě. Je pravda, že při menších nárazech je auto docela odolné a v reálu by asi takový náraz měl pro přední část vozu fatálnější následky než odlomení kusu přítlačného křídla, ale na druhou stranu jasně vidíte, že fatální havárie ve hře zcela jistě jsou možné. A ona zvýšená odolnost auta je zkrátka opět dle mého názoru přijatelnou daní za to, že je hra přístupná větší části hráčské obce.

Stejně tak nepozoruji řadu dalších problémů, které Karel zmiňuje – umělá inteligence se chová poměrně uspokojivě (i když je pravda, že v některých zatáčkách počítačoví piloti zpomalují až příliš), na žádné nesmyslné kličkování nenarážím nebo si to neuvědomuji. Je to ale možná zčásti dané tím, že to prostě nemám čas vnímat – soupeři mě víceméně zajímají jen okrajově a nejvíc ve chvíli, kdy se je chystám předjet, jinak svou pozornost zkrátka upírám jinam. Pokud někdo zmíněné kličkování máte někde na videu nebo ho zahlédnete v tom mém, jistě uvítám, když mě na to upozorníte. Totéž se týká i zmiňovaných sekundových rozdílů v časech mezi jednotlivými koly – já to prostě nesleduju, nepovažuju to za důležité. Víceméně nesleduju ani svůj vlastní čas, tedy kromě tréninku a kvalifikace, samozřejmě. Co se chování počítačových vozů v těchto dvou fázích týče, tak ano – je pravda, že se jejich skutečné kvalifikační časy pouze generují na základě určitých parametrů a auta po trati jezdí jen z kosmetického hlediska (ne při závodech samotných, jen při trénincích a kvalifikacích, znovu podotýkám). Tuším, že jsem tuhle informaci četl i přímo z oficiálních zdrojů. Přiznávám, že ani tohle mě příliš neuráží, ale chápu, že někomu tohle zcela jistě vadit může. Ani Karlem zmiňované nesmyslné výkonnosti týmů jsem si nebyl schopen všimnout, ale možná jsem na to jen dokončil příliš málo závodů, a především – netuším příliš, který pilot patří ke kterému týmu (a v týmech mám vcelku zmatek, například mám pocit, jako by týmů Mercedes bylo hned několik – ale necítil jsem potřebu zjišťovat, jak to vlastně doopravdy je).

Vyhodnocování zkracování zatáček je trochu ošemetné – na některých okruzích s ním problémy nejsou, na jiných působí občas trochu přehnaným dojmem. S tím se dá souhlasit. Mám k tomu ale jednu poznámku – sice se mi několikrát stalo, že jsem měl dojem, že mi bylo zkrácení vyhodnoceno neprávem, ale když jsem se např. podíval na záznam, zjistil jsem, že takřka ve všech takových případech už některé z kol mého vozu opustilo alespoň jistou částí vnější část obrubníku. Možná by tedy mohlo být vyhodnocování tolerantnější, ale na druhou stranu je na něj snadný lék – stačí se prostě skutečně držet trati. Na některých místech je ale rozhodně tolerantní až dost – i v mém videu z Melbourne dochází na některých místech k opravdu silnému zkrácení a hra přesto nijak nereaguje. Skutečně se to liší trať od trati a zatáčka od zatáčky.

Velice podobně tomu je i s vyhodnocováním nárazů do ostatních vozů – je pravda, že za něj velice často jste pokutováni vy, i když jste ho třeba přímo nezpůsobili, ale nezískal jsem pocit, že by k tomu docházelo natolik často, aby to hráče skutečně obtěžovalo. Navíc upřímně řečeno doteď netuším, jaký je za to vlastně trest – nějak jsem žádný doteď nezaregistroval, kromě onoho textového upozornění. Stejně tak mě naprosto netrápí délka „žluté fáze“ či absence safety car – jak jsem zmiňoval na začátku, neznám pravidla a na televizní přenosy nekoukám, takže nemám nejmenší tušení, jaká by měla být „správná“ délka žluté vlajky, kdy se používá a ani kdy má nebo nemá vyjíždět (a na jak dlouho) safety car. Jsem si ale celkem jistý, že pokud by k něčemu takovému docházelo příliš často na příliš dlouhou dobu, bavila by mě hra asi o poznání méně, přestože by patrně byla v očích hardcore fanoušků mnohem realističtější. Situaci, kterou kdosi popisoval v jedné z diskusí jako dle všeho naprosto běžnou – že je vytlačen soupeřem mimo trať nebo otočen do protisměru a posléze pokutován průjezdem boxy nebo dokonce vyloučením ze závodu, jsem za celý ten týden vcelku intenzivního hraní nezažil ani jednou, takže nevím, co si o tom myslet. Patrně jsem měl jen štěstí, protože nevidím důvod, proč by někdo cítil potřebu si něco takového vymýšlet, ale přesto mě to zkrátka překvapuje. A to jsem byl v nejedné slušné strkanici. A konečně – nezaregistroval jsem dokonce ani to, že by jízda v kačírku nijak nezpomalovala nebo neměla nepříjemné následky. Leda snad pokud jím proletíte skutečně přímo a nedotknete se přitom volantu ani pedálů, ale i v takovém případě vás silně zbrzdí. Komentáře typu „jede se na něm líp než na asfaltu“ mi i při slušné dávce nadsázky přijdou scestné. Pokud tedy mluvíme skutečně o kačírku. Trávník vedle trati je pochopitelně mnohem tolerantnější a ani moc nezbrzdí, ale i tak je více než vhodné se výletům na něj vyvarovat – výrazně zvyšují riziko defektu, jak už jsem zmiňoval výše.

Vyjadřovat se příliš nemohu ani k tomu, že jsou všechna auta stejná po stránce chování. Nezdá se mi, že by to byla pravda – letmo jsem si zkoušel jiné vozy než Lotus, ve kterém jsem začal svou kariéru, a přišlo mi, že tam jisté pozorovatelné rozdíly jsou. Především se ale v tomto ohledu řídím oficiálními výroky (které mezi množstvím „svátečních jezdců“ vyvolaly spíše vlnu nevole), totiž že rozdíly mezi vozy skutečně jsou a že by nemělo být snadné vyhrát závod třeba právě v Lotusu. Jak jsem zmínil, nejsem v pozici, abych to dokázal dokonale posoudit, ale probojovat se v Lotusu k pódiovému finiši pro mě byl i na ne úplně nejvyšší obtížnosti velice náročný úkol, vyžadující skutečně perfektní soustředění po celou půlhodinu závodu, a směle bych ho srovnal s úkolem zajet uspokojivý čas na některé z náročnějších erzet v Richard Burns Rally, takže mám tendence těmto výrokům věřit. Karel také zmiňuje chybějící nutnost se s autem sžít – znovu to nemohu až tak posoudit v rámci různých vozů, ale zcela jistě pozoruji pokroky díky tomu, jak si na auto se vzrůstajícím počtem závodů a kol zvykám a samozřejmě také jak poznávám líp a líp samotné tratě. Přemítám při tom o jedné věci – jak se asi od sebe dnešní monoposty F1 různých týmů liší? Opravdu jsou tak odlišné, aby si toho pilot na první pohled všiml? Pokud se nepletu, jde o dost přísně „normované“ vozy, které si jsou velice podobné. Zdálo by se mi dost pravděpodobné, že se ve skutečnosti jeden od druhého liší výrazně méně, než by možná řada z nás čekala, a pokud, že jde spíše o rozdíly dané ovládacím softwarem a dalšími „drobnostmi“, než skutečně odlišným chováním vozu jako takového. Na druhou stranu je pravda, že si mnohdy jezdci stěžují i v rámci jednoho týmu na to, že se jejich auto chová zcela jinak než auto jejich stájového kolegy… Těžko říct. Nikdo z nás to zřejmě nedokáže posoudit. Ale stejně tak je pravda, že se na vývoji téhle hry alespoň do nějaké míry podílel skutečný pilot F1 (do jaké míry, to už je zase docela jiná věc a opět to nikdo z nás zřejmě neposoudí). Tak či onak bych zkrátka tuhle výtku bral s jistou rezervou a zařadil ji mezi ty, které jsou i v případě, že jsou platné, zkrátka odpustitelnou daní za celkovou zábavnost hry.

S čím naopak souhlasím, je kritika absence telemetrie. Když už do hry dávám možnost si auto vyladit podle svého (byť nepříliš podrobnou, minimálně z pohledu hardcore fanouška), zcela jistě by měla hra obsahovat i možnost tyto změny nějakým spolehlivým způsobem zhodnotit. Zkušební jízda vám toho zas tak moc neřekne, respektive i pokud ano, bude vám to trvat mnohem déle, než vše zjistíte. Přitom by stačil letmý pohled do telemetrie a bylo by ve všem mnohem jasněji. Méně náročným „pilotům“ jistě chybět nebude, ale ti si na druhou stranu asi auto ani příliš nastavovat nebudou. Já sám nejsem příliš velkým fanouškem ladění auta v simulátoru do posledního šroubku (zastávám názor, že v reálu také závodní jezdci sami nepobíhají s klíčem kolem auta a neseřizují si diferenciály nebo brzdy, ale zkrátka někomu řeknou, co auto dělá aktuálně a co by dělat mělo podle nich, a ten už to pro ně zařídí), takže mi chudší nastavení příliš nevadí, ale naprosto chápu, že řada lidí tuhle potřebu má a když už ji hra nabízí, měla by ji umět lépe zužitkovat. Takhle vychází dost naprázdno. A v souvislosti s nastavováním auta musím zmínit také další výtku, která mi vadí ještě více – za jízdy můžete měnit některé parametry auta (např. ovlivnit do jisté míry nastavení předního křídla) a také např. měnit týmovou strategii stran přezouvání či zastávek v boxech. Tohle nastavení ale probíhá obrovsky nešikovným způsobem a samozřejmě přímo za jízdy, což ve výsledku znamená, že je skoro nemožné ho používat, aniž byste se současně nevydali mimo trať. Možná by nebylo od věci vymyslet to trochu lépe. A když už jsme u toho ovládání – skutečnost, že pokročilá nastavení volantu, jako například deadzone, citlivost a podobně, je dostupné jen některým podporovaným ovladačům, je také velmi nepříjemná. Pro mě dvojnásob, protože můj volant Microsoft není ve Windows 7 podporován zcela korektně a systému se hlásí jen jako generický „joystick“. Hra ho sice technicky vzato podporuje, ale jen pokud pro něj nainstaluji doplňkové ovladače, které ale jsou dostupné a funkční pouze pro Windows XP, pro žádná vyšší Windows už ne. Takže v XP se do jeho pokročilých nastavení ve hře dostanu bez problémů, ve Windows 7 ale ne. Opravdu nechápu, proč pro tvůrce hry není možné zpřístupnit tato nastavení obecně pro jakýkoliv ovladač (pomineme skutečnost, že stejně tak nechápu, proč je pro Microsoft takový problém napsat k jejich vlastnímu hardware plnohodnotné ovladače pro Win7).

Za pochvalu naopak rozhodně stojí grafická stránka hry, kterou Karel ve své recenzi chválí také. Za sucha ještě nejde o nic kdovíjak ohromujícího, ale jakmile začne pršet (což se může stát kdykoliv – hra má zcela dynamické počasí a samozřejmě funguje do jisté míry i předpověď), vše se zcela změní a celá hra vypadá opravdu realisticky (což v zásadě zjednodušeně řečeno znamená, že se řítíte rychlostí 300 km/h, ale moc toho před sebou nevidíte). Samozřejmě se odpovídajícím způsobem mění i chování aut samotných. Obzvláště fáze po dešti jsou velice pozoruhodné, auta na trati svými zahřátými pneumatikami projíždějí suchou stopu, na trati jsou kaluže, ve kterých můžete zvolna se přehřívající „mokré gumy“ ochlazovat, než se rozhodnete přezout třeba na intermediate, atd. Kdyby kvůli ničemu jinému, tak kvůli závodům v dešti si tuhle hru stojí za to zahrát. Mimo jiné při nich dokonale pochopíte, že jezdci F1 nutně postrádají pud sebezáchovy (což je věc, která tu není v závodech za sucha a vlastně takřka v jakékoliv F1 hře tak zřejmá).

Musím skončit tím, co už tu víceméně padlo. F1 2010 možná není hrou bez chyb a není ani hrou pro naprosté hardcore simulátorové fanatiky. Pokud jimi ale nejste, dostanete do rukou závodní hru, která je uspokojivě věrná, kterou si můžete do značné míry svobodně přizpůsobit svým dovednostem a nastavit tak, aby pro vás představovala přesně tu správnou výzvu, která velice dobře vypadá a která je především neuvěřitelně zábavná, takže dokáže chytit i někoho, kdo jinak F1 a okruhové závody moc nemusí. A právě proto považuji F1 2010 za dobrou hru. Těším se na F1 2011, pro kterou tvůrci slibují odstranění některých chyb stávající hry a také přidání a rozšíření prvků, které do letošní hry nestihli dát (nebo ne v plném rozsahu).

90 %

A ještě dvě videa jako dodatek:

Tady se můžete ve videu od Eurogameru ze série „prvních 15 minut“ podívat, jak to vypadá, když F1 2010 hraje někdo, kdo to vůbec neumí, má nastavenou patrně naprosto nejnižší obtížnost a ještě vše ovládá gamepadem. Pro příznivce simulátorů trochu útrpný pohled, ale hezky ilustruje, že tuhle hru může hrát skutečně široké spektrum hráčů, což bezpochyby bylo cílem.

A když už jsem měl nachystané všechny ty programy a utilitky pro záznam hry společně s vizualizací ovládání a psal o simulátorech, nahrál jsem také jedno video z Richard Burns Rally, kde je hezky vidět, jak obezřetně se v té hře musí pracovat s plynem a brzdou. Podotýkám (a zmiňuji to i v infu k onomu videu), že rozhodně nemá jít o žádný rychlostní rekord, prostě jen relativně čistý průjezd jedné kratší erzety s pořád ještě celkem slušným časem. A také to, že předtím, než jsem tohle video nahrál, jsem si danou erzetu tréninkově projel jen asi čtyřikrát nebo pětkrát a na RBR jsem určitě už dobře rok (přinejmenším) nesáhl.

Pokud jste RBR nikdy nehráli a zdá se vám, že jedu hrozně pomalu a „rozevlátě“, mám pro vás prostou radu – zkuste si to sami :) Možná budete překvapeni ;) Jenom pro ilustraci – když jsem kdysi dávno k RBR sedl poprvé, nastavil sebevědomě zvyklý z her jako Colin McRae Rally realismus na maximum, zapnul realistické poškození a vydal se na trať, skončil jsem naprosto doslova v první zatáčce, protože auto místo zatáčení jelo dál prakticky rovně :) Bohužel už RBR patrně nebude nikdy překonáno – před pár dny vydaná oficiální WRC hra je naprosto strašlivá a je pravým opakem toho, co jsem teď popisoval – i na nejvyšší nastavení realismu jsem erzetu, kterou jsem do té doby ani jednou neviděl, dokončil napoprvé a dokonce i v docela uspokojivém čase (ano, mezi posledními, ale stejně). A to jsem to navíc hrál jen na klávesnici (protože hra opět zcela ignoruje můj volant, viz výše)…

2 lidem se článek líbí.

Znelíbit