Když jsem před časem kdesi úplnou náhodou narazil na trailer na norský film Trolljegeren aneb Lovec trolů, zbystřil jsem, protože se zdálo, že půjde o něco docela jiného, než co se zatím v subžánru „falešných dokumentárních filmů“ objevilo – už třeba jen proto, že mělo jít o velice netradiční námět. Teď je film konečně mezi námi, takže můžeme zjistit, jak moc odlišný doopravdy je.
Letmý pohled na komentáře a hodnocení např. na ČSFD velice rychle odhaluje jednu věc – že totiž spousta (většina?) lidí ten film vůbec nepochopila. Podlehli dojmu, vytvářeném zčásti i výše linkovaným trailerem, že se jedná o akční horor. Objevují se srovnání s Blair Witch Project, s Cloverfieldem a podobnými filmy, a Trolljegeren z nich nevychází úplně nejlépe. Ale to má svůj důvod – on totiž ve skutečnosti se jmenovanými filmy nemá v podstatě vůbec nic společného, tedy přinejmenším žánrově. Ano, také se navenek jedná o film, který vznikl na základě „nalezených záznamů“ (respektive v tomto případě anonymně zaslaných), natáčený celý jedinou ruční kamerou. Ale tady veškeré podobnosti končí.
Trolljegeren totiž ani náhodou není horor. Divím se, že to tolika lidem uniklo, ale je to zkrátka tak. Pokud má tenhle film blízko k nějaké „škatulce“, do které by se dal zařadit, pak je to zcela jednoznačně komedie. Ovšem komedie prezentovaná s naprosto kamennou (vtip nebyl zamýšlen) tváří a která si současně právě ze zmíněné módy filmů z nalezených záznamů dělá občas poměrně okatou legraci. Pravda, pro seveřany je asi komediálnost tohoto snímku o něco zjevnější už třeba proto, že titulní roli drsného lovce trolů ztvárnil velice slavný norský komik, ale i když to nevíte, je podle mě humornost celého filmu dost evidentní.
Trolljegeren je totiž v prvním plánu velice zábavný tím, jak strašně vážně se bere. Když sledujete zmíněného ostříleného lovce trolů, jak s velice vážnou tváří popisuje nebezpečí, kterým každý den čelí, nebo líčí návnady pro menší troly (dlažební kostka s trochou uhlí je pro troly neodolatelná pochoutka, a co teprve staré pneumatiky!), je těžké se ubránit smíchu. Upřímně řečeno je atmosféra celého filmu mnohdy až takřka montypythonovská a mnohokrát jsem si u něj vzpomněl na scénky jako reportáž z pokusu o přeskoční kanálu La Manche, mistrovství ve hře na schovávanou anebo (a to asi nejpřiléhavěji) legendární scénky lovu na komára. Ale ještě na jedno jsem si při sledování Lovce trolů mnohokrát vzpomněl – totiž na Svěrákovy Ropáky.
K pochopení jemnějších narážek v druhém plánu je asi vhodné znát alespoň nějaké základy norské mytologie a příběhů o trolech, protože film je samozřejmě prostoupený všemožnými vtípky, které primárně oslovují hlavně seveřany a především pak samozřejmě Nory. Tady je pro změnu na místě přirovnání například k cimrmanovským hrám jako Blaník nebo České nebe – pro pochopení řady vtipů v nich také musíte znát specificky české věci. Lovec trolů na tom ale dle mého názoru není až tak kriticky – nepovažuji se za kdovíjakého znalce, ale přesto jsem myslím většinu narážek pochopil, ať už rovnou, nebo alespoň z kontextu. Film si ale nedělá legraci jen z pověstí a bájných tvorů. Norové například často bývají zmiňováni pro svá zdánlivě nesmyslně vedená a naddimenzovaná dálková vedení elektrické energie – ve filmu zaslechnete jistou teorii, proč tomu tak v některých případech je. A obecně se celý film velice nenápadně čas od času vydává spíš do oblasti satiry a kritiky, než aby šlo o pouhou lehkomyslnou legraci bez dalšího záměru.
Pokud by se ale zdálo, že je celý film jen taková jedna velká bžunda, není to tak docela pravda. Dojde v něm i na napínavější scény a dokonce i krev občas teče. Pokud bych měl k tomuhle filmu nějakou výtku, pak by asi směřovala právě na jejich adresu. Do celkového vyznění filmu totiž tak moc nezapadají, respektive nejde je kvůli tomu, co se ve zbylých devíti desetinách filmu odehrává, brát kdovíjak vážně a opravdu se do nich vcítit. Na plátně se tak sice odehrávají vážnější věci, ale jednomu je to pořád tak nějak jedno. A druhá výtka by asi směřovala ke konci celého filmu, který je takový trochu matoucí a vyznívá do prázdna. Ale to je na druhou stranu obecný problém snímků tohoto typu, kdy prostě záznam najednou končí a divák netuší, co bylo dál (i když v samotném závěru filmu si nakonec tvůrci neodpustili ještě jeden vtípek).
To jsou ale spíš drobnosti, kterými jsem si tenhle film rozhodně zkazit nenechal. Je to také jeden z mála filmů poslední doby, který jsem viděl opakovaně a klidně bych si ho ještě dal. Podíl na tom mají bezpochyby i úžasné záběry norské přírody (já se do té Skandinávie někdy musím vypravit…). S jeho sledováním je ale jako obvykle jeden velký problém – jeho uvedení do českých kin se zatím neplánuje… Nezbývá než doufat, že by se mohl objevit například na letošním Zlínském festivalu – s velkou radostí bych se ho ujal k překladu :)
90 %
Přesně tak, během sledování jsem si několikrát říkal, jak moc mi to v mnoha směrech připomíná Ropáky.
Prosím vás nevíte jestli je film podle skutečné události děkuji
Samozřejmě. Každý přece ví, že v Norsku žijí trollové a norská vláda se to snaží utajit.