Takový drobný příklad ze hry Rage. Psal jsem ho dneska trochu zkráceně na Google Plus, ale pak jsem si řekl, že bych ho mohl hodit i sem. Podotýkám, že to sice je jen zhruba po hodině herního času, ale zatím všechny úkoly, které v té hře byly, probíhaly velice podobně. Mimochodem zajímavé je i to, že zmínky o druhořadosti příběhu nelžou – tahle hra se skutečně s nějakým příběhem nepáře. Hlavní hrdina se ocitne v herním světě (který je pro něj naprosto cizí a velmi nepřátelský) a bez jakéhokoliv vysvětlování co, kdo, proč a jak už mu o dvě minuty později někdo stereotypně zadává mise. Takové ignorování příběhu mi až vyrazilo dech – nečekal jsem výpravné cutscenes, ale takovou strohost jsem nečekal taktéž. Nicméně, zpět k onomu příkladu herního scénáře:
Osadník: „Musíš jet do města sehnat od starosty zásoby, co nám slíbil, nikdo jiný to nedokáže a bez nich tu bídně zahyneme.“
(Půlminutový přejezd do města vzdáleného asi kilometr vzdušnou čarou. Desetiminutové hledání starosty, protože ve městě se automaticky deaktivuje mapa questu a úplně na začátku jsem na polorozpadlé barabizně přehlédl nápis „Mayor“ a pokračoval dál do města, abych posléze po prolezení celého města neměl nejmenší tušení, kam mám tedy vlastně jít.)
Starosta: „Zásoby? Ale jistě, s tím něco uděláme. Ale nejdřív se musíš převléknout, takhle jsi tu hrozně nápadný. Zajdi si k obchodníkovi a pořiď si nějaké normální oblečení.“
(Dvacet vteřin cesty k obchodníkovi. Dvě minuty nakupování. Dvacet vteřin cesty zpátky ke starostovi.)
Starosta: „No vida, to je lepší. Ale koukám, žes svoje auto zaparkoval jen tak před bránou. To by nešlo. Běž si pronajmout garáž a až ji budeš mít, tak si zajdi promluvit s šerifem, ten bude pro tebe mít připravené zásoby, které potřebuješ.“
(Dvacet vteřin cesty k majiteli garáží. Dvě minuty vykecávání o tom, jak garáž funguje. Dvacet vteřinu cesty z garáže k šerifovi.)
Šerif: „Ano, jistě, zásoby. Mám je tady připravené. Ale ani mě nenapadne ti je dát, tvoje auto nemá dostatečnou výzbroj. Běž si promluvit s mechanikem, aby ti na auto namontoval nějaké zbraně. Pak uvidíme.“
(Dvacet vteřin cesty k mechanikovi.)
Mechanik: „Zbraně? Ale jistě, proč ne. Ale u mě se platí jenom závodními certifikáty a ty žádné nemáš. Běž si promluvit s pořadatelem závodů a až nějaké vyhraješ, tak se vrať a uvidíme, co se dá dělat.“
Pořadatel závodů: „Tak ty bys chtěl závodit? Ale jistě, to není problém. Běž támhle za mým poskokem a s ním se už nějak domluvíš.“
Pořadatelův poskok: „Závodit? Ale jistě, není problém.“
(Tři minuty závodění.)
Mechanik: „No vida, tak si vyber zbraně, co hrdlo ráčí.“
(Minuta nakupování zbraní a návrat k šerifovi.)
Šerif: „No vida, tak tady máš zásoby a můžeš jet zpátky.“
(Dvacet vteřin cesty do garáže. V garáži vyskočí nápis: V baru pro tebe mají zajímavou nabídku, měl by ses tam vrátit. Dvacet vteřin cesty do baru.)
Barmanka: „Ty prý jedeš do osady? Cesty jsou nebezpečné. Zaplatím ti za každého zlikvidovaného banditu, jo?“
(Dvacet vteřin cesty zpátky do garáže. Půlminutový přejezd do osady vzdálené asi kilometr vzdušnou čarou, tentokrát doplněný likvidací tří aut banditů, každé jednou ranou.)
Osadník: „No vida, tys nám přivezl zásoby. Už jsme tě ani nečekali! Moc ti děkujeme. Tak teď zase můžeš jet zpátky do města.“
(Půlminutový přejezd do města vzdáleného kilometr vzdušnou čarou.)
No nezní to vyloženě lákavě? Mluvíme přitom o jednom z nejočekávanějších titulů letošního roku od legendárních vývojářů, chystaném asi pět let, nikoliv o nějaké amatérské prvotině, splácené na koleně…
Mimochodem ještě jednu pozoruhodnou vlastnost tahle hra má. Při zadávání úkolů se vám objevuje obrazovka, na které úkol můžete přijmout nebo odmítnout. To by samozřejmě nebylo nic až tak divného, nebýt skutečnosti, že pokud ho nepřijmete, tak se prostě nebude dál nic dít, v podstatě nemůžete nic dalšího dělat. NPC (přátelské i nepřátelské) se povětšinou na svých místech objevují až poté, co se aktivuje úkol, který se k nim vztahuje. Pokud půjdete na místo dění nějaké mise dřív, najdete prostě pusto a prázdno nebo vás to tam vůbec nepustí. A s těmi NPC, které na svých místech jsou, si zase jedním rozhovorem vyčerpáte všechny možnosti komunikace a žádné další k dispozici nejsou, dokud neaktivujete úkol, který s danou NPC souvisí. Takže v zásadě stejně nemáte na vybranou nic jiného než úkol automaticky přijmout…
