K diagnostikování chorob

Led
17
2012

Rád bych se věnoval jiným tématům než zrovna těm zdravotním, ale v tomhle případě mi to opět nedá. Při brouzdání jsem narazil na zajímavý článek britského specialisty na štítnou žlázu, dr. Durrant-Petfielda. Je docela zajímavé, že dotyčný je považován za poměrně kontroverzního lékaře a dokonce mu byla na několik měsíců pozastavena praxe. Když se ale podíváte na to proč, zjistíte, že je to proto, že si troufnul „jít proti proudu“ většiny – tedy například předepisoval pacientům na léčbu štítné žlázy „zastaralý“, leč mnohdy prokazatelně efektivnější přírodní lék, místo aby jim předepisoval v současné době všemi „váženými experty“ doporučovaný syntetický (který ovšem neobsahuje všechny složky toho přírodního a může mít proto nežádoucí vedlejší účinky, respektive může nezřídka pacientovy problémy řešit jen částečně), nebo že při diagnóze onemocnění štítné žlázy nespoléhal slepě na výsledky laboratorních testů jako jeho uznávaní kolegové, ale snažil se brát v potaz další symptomy. I v této souvislosti jsou velice zajímavé jeho názory, které jsem si dovolil ve dvou ukázkách přeložit.

První ukázka:

Nejprve se podívejme na hypotyreózu (=sníženou funkci štítné žlázy) – pravděpodobně nejčastější opomenutou diagnózu mezi všemi běžnými chorobami. Krátký pohled do minulosti nám brzy poskytne několik faktů. Únava, přibírání na váze, špatné soustředění, deprese, špatná tolerance zimy či horka, artritické bolesti kloubů, zavodňování organismu, kožní problémy, problémy s plodností a menstruací, vypadávání vlasů, problémy se zácpou a spousta dalších. Pokud je vnímáte odděleně, je neuvěřitelně snadné přehlédnout celkový problém a řešit jen jeho symptom. Typická diagnóza by mohla vypadat nějak takhle:

Únava: Inu, choďte dřív spát, nepracujte tolik, to jsou deprese a anémie – tady máte Prozac a železo a zase to bude dobré.

Váha: Moc jíte. Zkuste tuhle dietu.

Problémy se soustředěním: Inu, nikdo nemládneme, že – příliš mnoho stresu.

Deprese: Aha! Nebojte se, s tím vám rozhodně pomůžeme.

Problémy se snášením chladu/tepla: To je věkem. Noste teplejší oblečení.

Bolesti kloubů: To bude počínající artritida, obávám se. Tady máte nějaká antirevmatika.

Zavodnění organismu: Tady máte báječné diuretikum, budete po něm víc močit – a je po problému.

Pleť: Nevhodná strava, hormony.

Problémy s menstruací: Inu, takový je ženský úděl.

Vypadávání vlasů: Věk, strava. A lepšího kadeřníka.

Zácpa: Něco vám na to napíšu nebo se zkuste zeptat v lékárně.

Všechny problémy jsou ignorovány. Jednoduché vyšetření by dokázalo odhalit problém se štítnou žlázou za pár minut.

————————————————————-

Já nevím…nepřipomíná vám to něco? Možná (takřka jistě) mám poslední dobou spíše špatné zkušenosti, ale styl argumentace lékařů, který tu je parodován, respektive neochota poslouchat pacienta a skutečně komplexně naslouchat jeho problémům, je mi VELMI povědomý. Podotýkám, že si uvědomuji, že lékaři zkrátka nemohou nařizovat všemožné testy kvůli bolavým zádům a nadváze, ale na druhou stranu bych očekával, že pokud se sejde několik odpovídajících symptomů a pacient si opakovaně stěžuje na jisté problémy, bylo by více než záhodno takové testy podstoupit nebo mu alespoň nebránit v konzultaci s odborníkem (který ale bohužel minimálně v českých podmínkách má jen málokdy chuť se bavit s pacientem bez doporučení) a nehráli si na sebevědomé vševědy.

Druhá ukázka:

Pak je tu problém použití syntetického thyroxinu nebo levothyroxinu. Protože se jednotlivé léky nezřídka liší svou obsaženou dávkou hormonů (obvinění, které je mnohdy neprávem a mylně připisováno přírodní alternativě), je časté, že se s ním pacienti necítí příliš dobře, jednak proto, že je jejich dávka určována výhradně na základě krevních testů – místo toho, aby se lékař kromě krevních testů pacienta zeptal, jak se cítí, a naslouchal mu, což už dnes není považováno za pochybný lékařský postup, ale dokonce za smrtelný hřích. (Do takového stavu nás medicína stavěná na prokazatelných důkazech už dokázala dovést!) A zadruhé se u pacienta v takovém případě vyskytuje i problém s nadledvinkami, který, pokud nebude vyřešen, způsobí nadměrné zvýšení hladiny T4 (=thyroxine, jeden ze dvou hormonů štítné žlázy) a následnou krizi nadledvinek.

————————————————————-

Což je pro mě dvojnásob relevantní citát, protože začínám mít stále větší podezření, že přesně vystihuje situaci, ve které se momentálně nacházím sám.

Pointu tenhle příspěvek žádnou nemá. Jen jsem se zkrátka chtěl podělit o pár věcí, které mne zaujaly. Pokud chcete, můžete si citovaný článek přečíst celý (v angličtině, formát PDF).

2 lidem se článek líbí.

Napsal(a) dne 17. 1. 2012 v 00:06
Kategorie: Absurdistán,Jiné hlubokomyslnosti a plky,Osobní

2 komentáře »

  • Jan Andrle napsal:

    Na prvním ročníku medicíny se vždy studentům říká, že: „Slyšíš-li za sebou dusot koně neočekávej (alespoň v Evropě) zebru!“

    Co se snažím říct je, že takové názory typu, když má pacient ty a ty příznaky, tak má tu a tu nemoc prostě neplatí. Právě naopak, většina nemocí má stejné příznaky, navíc ze statistiky prostě vychází, že když k doktorovi přijde pacient s horečkou, tak má prostě horečku.

    V ideálním světě by měl doktor samozřejmě prošetřit všechny možnosti, udělat testy a já nevím co, aby si byl jistý. Je ale asi jasné, že takový přístup bude fungovat pokud má jen jednoho pacienta a ne stovky. Potom mu prostě nezbývá nic jiného, než zkušenost a statistika.

    Samozřejmě je tu pak věc druhá, že se doktor zmýlil (v horším případě práci odflákl). To je ale riziko, s kterým je nutné počítat a uvážit zda, co říká doktor dává smysl. Je to stejné, jako když si zavoláte instalatéra na tekoucí kohoutek, asi by Vás překvapilo, kdyby dělal něco jiného, než opravu/výměnu kohoutku. Pokud by Vám ale vysvětlil, že to nějak souvisí, asi by jste mu musel buď věřit, nebo zavolat jiného.

  • Case napsal:

    To je sice hezké, ale to, že to, co říká doktor, nedává smysl, pozná laik přece jen o poznání hůř než to, že mu teče kohoutek, a v sázce je přitom o poznání víc než vytopený byt nebo větší účet za vodu.

    Statistika a zkušenosti jsou jistě skvělé diagnostické nástroje. Taky jsem diagnostik, byť ne lékařský, a taky je uplatňuji. Ale v momentě, kdy se na ně začnu slepě spoléhat, budu ignorovat další okolnosti, aby mi problém „pasoval“ do „statistiky a zkušeností“ a nebudu zvažovat méně pravděpodobné alternativy nebo problémy, se kterými jsem se setkal v minulosti méně často nebo třeba vůbec, jsem ve své práci totálně selhal.

RSS komentářů k tomuto příspěvku. Zpětné URL


Napište komentář

Používá systém WordPress | Styl: Aeros 2.0 z TheBuckmaker.com