30 let ZX Spectra

Dub
23
2012

Možná jste to už zaregistrovali, možná ne – právě dnes uplynulo 30 let ode dne, kdy se na trh dostal patrně nejlepší počítač, jaký kdy vzniknul a zřejmě i kdy vznikne: Sinclair ZX Spectrum. Víceméně nahrazoval přelomový Sinclair ZX 81, který se začal prodávat v březnu 1981 (a to buď zkompletovaný, nebo jako stavebnice) a kterého se celkem prodalo přes 1.5 milionu kusů. ZX Spectrum, jeho vylepšený nástupce, přišel na trh 23. dubna 1982 a nabízel například jemnější grafický režim s památnými „atributy“ 8×8 bodů (Spectrum mělo rozlišení 256×192 bodů a umělo celkem 15 barev, ZX 81 podporoval pouze monochromatickou pseudografiku v rozlišení 64×48 bodů), lepší klávesnici (jakkoliv z dnešního pohledu působí dost zoufale a vysloužila mu u nás klasickou přezdívku „gumák“) nebo výrazně rozšířenou paměť (z 1kB na 16kB nebo 48kB, přičemž 16kB model byl k vidění mnohem méně). Jakkoliv byl už ZX 81 velice úspěšný, ZX Spectrum ho překonalo – prodalo se ho (v různých variacích) přes 5 milionů kusů, do kterých ovšem není počítán bezpočet oficiálních i neoficiálních klonů (mezi něž patřily třeba i u nás velmi rozšířené produkty družstva Didaktik Skalica).

Se ZX Spectrem jsem se já osobně setkal poprvé o pár let později (nevím už přesně, ale tuším, že to bylo někdy na přelomu let 1986 a 1987). Dnes si už asi těžko někdo, kdo to nezažil, dokáže představit, jak ohromně těžké bylo se k domácímu počítači dostat, tím spíš ke kapitalistickému Spectru (mnohem rozšířenější byly „schválené“ počítače jako Ondra, PMD-85 nebo kávovar IQ-151). V takové době působila organizace, která měla k dispozici nikoliv jedno, ale hned několik Specter, skoro jako zjevení. O tom, jak těžké tehdy bylo se k počítači dostat, svědčí například i to, že se občas dalo narazit i na podomácku zbastlené verze. Jednu takovou jsme měli v rámci počítačového kroužku i my – jmenovala se Habakuk a tvořila ji velká bedna o rozměrech a váze zhruba dnešního bigtoweru, doplněná samostatnou mechanickou klávesnicí z plechu a dřeva s tlačítky tuším ze psacího stroje, na kterých byly popisky, vyráběné propisotem. Kdepak je asi Habakuku konec…

Navíc je třeba si uvědomit, že i když se náhodou podařilo takový počítač sehnat, vůbec se nejednalo o lacinou záležitost. Když se začal prodávat slovenský Didaktik Gama, jeden ze zmíněných klonů (který jsem posléze vlastnil i já), stál něco kolem sedmi tisíc korun. Z dnešního pohledu taková suma působí směšně, ale je potřeba brát v potaz skutečnost, že průměrný měsíční plat se tehdy pohyboval někde kolem plus mínus pěti tisíc korun, čili po převedení na současné poměry by se cena takového počítače vyšplhala na nějakých řekněme 20 tisíc korun, pokud by měla alespoň zhruba odpovídat. A originál Spectra byla nejen takřka nedostupná, ale navíc ještě dražší.

ZX Spectrum mi naprosto nepopiratelně změnilo život. Dost možná je moje setkání se ZX Spectrem tím nejvýznamnějším okamžikem v mém životě vůbec. Kdyby k němu nedošlo, velice pravděpodobně by můj další život včetně toho současného vypadal docela jinak. Díky Spectru jsem se naučil programovat (a zjistil, že mě to tragicky nebaví ;) ), naučil se jakž takž anglicky (a polsky – modří vědí ;) ), začal se zajímat o grafiku, hudbu (nejdřív na klasickém beeperu, ze kterého dokázali osmibitoví kouzelníci vymáčknout fascinující věci, nad kterými dneska bude patrně každý jen nechápavě vrtět hlavou a bude se divit, jak to skřípání někdo může poslouchat) a hrál spousty her. A pochopitelně taky poznal spousty fajn lidí (včetně pár vyhaslých osmibitových ikon), kteří více či méně můj další život také nějakým způsobem utvářeli.

Takže je pro mě dnešní výročí poměrně nostalgické (kromě toho, že si najednou zase připadám starší, než by se mi zamlouvalo) a trochu jsem v průběhu dne slavil. Například dvěma obrázky na Instagramu (na klik větší).

Jedna nezbytná (pořízena opravdu vlastnoručně a dnes):

A jedna „osmibitová“ variace na moje obvyklejší téma (taktéž z dnešního dne):

No a pak (respektive chronologicky vlastně předtím) jsem si ještě nemohl odpustit vytvoření jednoho drobného videa pro ty, kterým se po tehdejších dobách aspoň trochu stýská jako mně (protože fotografiím zkrátka chybí jedna klíčová složka – zvuk) Je to samozřejmě digitalizované, nikoliv kreslené ručně (kdybych ale o tom výročí věděl s předstihem, možná bych něco připravil – na Spectru jsem s pomocí milimetrového papíru, silné lampy a spousty času v Art Studiu spáchal nejeden obrázek), ale upravováno poctivě v Art Studiu.

Mimochodem, Spectrum se má i v dnešní době stále k světu a k vidění je třeba na Bytefestu. Před lety, v roce 2005, jsem si na Bytefestu měl možnost naživo zahrát pár osmibitových skladeb v živém aranžmá po boku Scalexe a Fuxofta – na YouTube je už dlouho můj Monty on the Run a slibuju, že v dohledné době konečně doplním i Commando a Warhawk. Pokud tam zajdete, budete mít možnost spatřit Spectrum, ke kterému jsou připojené DVD mechaniky, pevné disky, flash disky a spousta dalších věcí…

Díky, sire Clive.

4 lidem se článek líbí.

Napsal(a) dne 23. 4. 2012 v 21:32
Kategorie: Film, televize a hudba,HW, SW a podobná verbež,Osobní

3 komentáře »

  • vitsoft napsal:

    Mě na Spectru fascinovala jeho zamrznutá uzavřenost. Po celou dlouhou dobu jeho éry měli programátoři k dispozici stejný adresní prostor, systémové rutiny v ROM, stejný procesor taktovaný přesně známým kmitočtem, ke každé instrukci Z80 se dalo dohledat, kolik taktů CPU trvá, takže programy mohly využívat přesné časování.
    V dnešní době překotného vydávání stále nových distribucí a verzí operačních systémů věc nevídaná.

  • joker napsal:

    Jé, to byly časy… poprvé jsem se s „gumákem“ setkal někdy kolem roku 1986 v kroužku Svazarmu. Naprostou většinu vybavení učebny tvořila „PMDčka“ v různých verzích, ale byl tam i jeden gumák a dokonce jeden Timex 2068, americký klon Spectra se čtečkou ROM modulů a k němu byl dokonce i modul se hrou (nějaká dost pitomá bludišťovka, ale tehdy jsem byl u vytržení, že se hra nemusí několik minut nahrávat z kazeťáku…). Na gumáka nebo Timexe mohli ti, kdo nejrychleji správně splnili zadání dané hodiny (programování v Karlovi, později v BASICu) :)

    PS: Taky jsem později měl Didaktik Gama, stál přesně 6200 Kčs.

  • Case napsal:

    6200,- stál až po první slevě, pokud se dobře pamatuju, předtím IMO nějakou dobu stál něco kolem sedmi.

RSS komentářů k tomuto příspěvku. Zpětné URL


Napište komentář

Používá systém WordPress | Styl: Aeros 2.0 z TheBuckmaker.com